DennisMoore
komentáře u knih
Růžový a černý
Tony Sandoval
Jak je to divné, tak je to krásné. Ne, tohle není čtení do MHD :) Ale kamkoliv jinam už ano.
Zlatý standard
Jimmy Palmiotti (p)
Palmiotti a Gray jsou skvělí autoři přinejmenším v tom ohledu, že se neopakují a přicházejí pořád s novými a novými, ve westernovém prostředí ne úplně často vídanými nápady. A tak se tentokrát Jonah Hex, který mi vlastně v mnohém připomíná Conana, střetne s nakaženými "cholerou" (čti: zombie) a setká se s cestovatelem v čase, aby nakonec.... No, obálka napoví, konec pobaví. A když navíc jedna postava vypadá jako Klaus Kinski z Velkého ticha, víte, že tenhle komiks vznikl s láskou. Další díl bych chtěl číst nejpozději hned._____P.S. BB art změnil překladatele, a ačkoliv Richarda Klíčníka považuji za jistotu, moc se mi nelíbí, že Hex a spol. mluví trochu jinak než v předchozích knihách. Také udělal chybu s postavou nájemné lovkyně Tallulah Black, která tu sice osobně nevystupuje, ale mluví se o ní... Bohužel jako o muži.
Černý diamant
James Palmiotti
Říkal jsem si, jak moc je reálné, že zmínka o doktoru Jekyllovi z konce předchozího dílu není jen takový vtípek, ale že se Stevensonova (dvoj)postava opravdu podívá do Gothamu a zatopí tamnímu obyvatelstvu. A ono se to vážně stalo. Jonah Hex tímhle nečekaným propojením dostal další šmrnc - šmrnc nefalšovaného viktoriánského hororu, který mu až překvapivě dobře sedí. Detektivní pátrání se prolíná s drsnými akčními scénami a postavy dostávají pořádně do těla, v příběhu se spojuje docela velké množství různých motivů a Hex je musí nějak rozplést a ideálně to rozplétání přežít. Úvodní kapitola navíc konečně představila jeho původ a dala tak celé knize ještě další rozměr. S potěšením musím říct, že si tahle série stále drží výbornou úroveň. Není to samozřejmě žádná masová záležitost, ale o to víc jsem vlastně rád, že tady je.
Válka vládců noci
James Palmiotti
Westernové prostředí a dokonalý hlavní hrdina, jehož (prozatím) utajená minulost není určitě o nic pochmurnější než jeho současnost, těm tak trochu omšelým zápletkám nesmírně sluší. Samozřejmě, říkáme si, že Hex ve skutečnosti loď plnou civilistů do povětří nevyhodí, jenomže... Můžeme si tím být v jeho případě jistí? Tahle část se mi děsně líbila. Po návratu do Gothamu mě zase potěšilo přirozené propojení se Sovím tribunálem, který ale nemusíte znát z Batmanových příběhů, abyste si příběh vychutnali - tak dobře je to napsané.____P.S. Bonusové příběhy jsou i tentokrát super, hlavně ten s Dr. Thirteenem.
Zlatý věk
Joe Hill (p)
Když mě kniha na konci dojme, vím, že byla dobrá. Když mě kniha na konci MOC dojme, vím, že byla moc dobrá. A když mě kniha moc dojme hned několikrát, přičemž poprvé už někdy ve třetině, vím, že byla výjimečná. A Zámek a klíč: Zlatý věk je přesně taková kniha. Čekal jsem různé povídky o různých klíčích a členech rodiny Zámkových, nečekal jsem tak celistvý a tak krásný příběh, snad nejnádhernější možnou tečku za touto úžasnou sérií.____P.S. Potvrzuji slova autorů, že není třeba znát Sandmana, abyste si knihu užili. Nicméně po tom snovém pobytu v jeho říši jsem rozhodnutý dohnat jeden z největších restů a do Gaimanova díla se pustit. Slibuji.
Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou
Filipe Melo
Možná by mi mělo být trochu líto, že jsem Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou přečetl takovou rychlostí, že ani oblíbené "zhltnul" neodpovídá, nicméně líto mi to není. Nečetl jsem je totiž rozhodně naposledy. Že mě bude novinka Comics Centra bavit, jsem tušil už při pohledu na obálku. Ukázku jsem pak už vynechal, vydavatelství jsem věřil, že to bude pecka, a ona to vážně pecka je. Nápaditá, vtipná, krásně nakreslená, splněný sen těch fanoušků, kteří ji vymysleli, i těch, kterým se pak dostala do rukou. Poznáte spoustu věcí, které máte rádi. Hrdinové se dostanou do spousty situací, do nichž se už jindy dostali jiní hrdinové. Co chvíli se stane něco, co byste nečekali, že se stane, ale ono to přesto dává smysl. A potom... Tu a tam se všechno to šílenství pozastaví, aby ukázalo, že postavy mají také srdce a duši. A to jsou pro mě - pro čtenáře - ty nejkrásnější chvíle._____P.S. Přemýšlím, jestli jsem někdy viděl (respektive četl) vtipnějšího Hitlera.
Komediant / Rorschach
Brian Azzarello
Laťka byla opět vysoko, a na mysli nemám Moorův nepřekonatelný originál, nýbrž první knihu Před Strážci od Darwyna Cooka. Jak se Brian Azzarello popasoval s Komediantem a Rorschachem? První jmenovaný dopadl o něco hůře, příběh je na můj vkus místy dost zmatený a nepřehledný, naštěstí na zajímavosti a pointě mu to moc neubírá. To druhý příběh... Extratřída a naprostá paráda, Rorschach je přesně takový, jakého ho chcete, a jeho noirové "dobrodružství" je bezútěšné zrovna tak. Strašně rád bych napsal něco o epizodě s taxikářem, ale to bych zkazil skvělé překvapení, což dělám nerad. A tak jen dodám, že oba příběhy jsou úžasně nakreslené a Strážcům ostudu nedělají.
Spasitel Duny
Frank Herbert
Žádný epilog se nekoná, je to plnohodnotné pokračování. Přesvědčíte se o tom, pokud Spasitele Duny nezačnete číst bezprostředně po Duně, ale necháte uplynout nějaký čas a pak si užijete, jak obratně vám Frank Herbert zrekapituluje první knihu a zároveň vás uvede do světa, respektive vesmíru, který se od vítězství (?) na Arrakis podstatně změnil. Užil jsem si každou stránku, bavila mě ta kvanta různých myšlenek, která by stačila na dvě další knihy, no a nejednoznačná hlavní postava je vždycky plus. Závěrečná třetina je naprosto strhující.
Mým divákům
Blanka Čechová
"Naučili jsme se s režimem žít, ale to neznamená, že jsme odložili morálku úplně stranou. Měli jsme linie, co určovaly - to ještě ano, ale tohle už ne. (...) Chci tím říct, že nepanovala úplná amorálnost; i mezi lidmi, kterými vy můžete opovrhovat proto, že se rozhodli žít s režimem bez konfliktu, nebo v našem případě s konflikty, které se ještě daly uhrát. Je možné, že z dnešního hlediska se ty bariéry jeví jako moc široké. Ale my jsme si je tak stanovili, věděli jsme, že pokud s režimem nevyjdeme, můžeme tu žít jen jako psanci."
Rozhodně se nemůžu přidat ke kritice téhle knihy. Přátelský rozhovor s autorkou se čte moc hezky a Ladislav Smoljak byl očividně úžasný člověk až do konce.
Thor: Zabiják bohů
Jason Aaron
Tohle je špička. Kniha sice patří k těm dražším, ale nelituji ani jediné koruny, protože takové počtení se značkou Marvel jsem v rukách dlouho neměl. Vypiplaný scénář, který postupně propojuje několik časových rovin a nešetří osudovostí, akcí ani humorem (v tu správnou chvíli), dovádí k dokonalosti krásná kresba a pocit, že čtete něco vážně velkého. A ten pocit je stoprocentně namístě.____P.S. Ale ti vesmírní žraloci, kteří střílejí lasery z nozder, se měli do Waititiho (pro mě výborného) filmu dostat :(
Volte Harley!
Jimmy Palmiotti (p)
Tak ona ta Harley nakonec opravdu má srdce a duši. Kdo to s ní vydržel až do posledního dílu téhle série, ten to buď tušil nebo v to aspoň doufal, a komu příběh Amandy Conner a Jimmyho Palmiottiho nesedl, nejspíš to už před několika knihami vzdal. Já jsem spokojený, jak se všechno nakonec vyvrbilo, a když se teď za celou sérií ohlédnu, vidím, že tvůrci měli už od prvního dílu jasno v tom, co provádějí, akorát si za tím nešli přímou trasou, ale občas nějakou podivnou postranní uličkou, a spíš než chůze to bylo takové skotačivé poskakování. K Harley Quinn mi ale takový přístup sedí.
Peklo na Zemi
Dafydd ab Hugh
To pokračování/rozvíjení příběhu mě příliš neoslovilo. Zatímco první kniha byla v mnoha ohledech opravdu věrná hře, kterou jsem v ní poznával, tato se vydala tak trochu jinou cestou, přidala nepříliš zajímavé postavy, ubrala doomovského střílení, přidala strašlivě špatně napsané dialogy jako z céčkového filmu... Vlastně... Ano... Bylo to trochu jako se dívat na ten nechvalně známý film s The Rockem, který se Doomem také spíš inspiroval a fanouškům udělal radost asi jen na čtvrthodinu.
Zdvojnásobení sázek
Andy Diggle
Akce, akce, akce, tajemství, tajemství a další tajemství, drsné hlášky a všechno od politikaření po výbuch sopky. Druzí Parchanti jsou podle mě ještě o chlup lepší než ti první, ale kdyby první neexistovali a nečetl jsem je bezprostředně po nich, možná bych si to nemyslel. Možná. A teď hurá na další dí... A jo, on bohužel nevyšel :(
Vsaďte si
Andy Diggle
S velkým zpožděním se dostávám k téhle v České republice nedovydané sérii a mám smíšené pocity. Je to skvělé čtení, ale nesmím se moc těšit na další díly, protože u nás vyšel už jen jeden. A přitom tak skvělé postavy a tak zajímavá zápletka, všechno napsané s tím nejjemnějším citem, aby to nebylo "už moc", ale zároveň aby se v knize mohlo dít cokoliv, co bude autor chtít. Paráda.
Běžet s domy
David Vávra
Knihu k šedesátinám Davida Vávry jsem dostal do rukou v roce jeho pětašedesátin. Ne že by to něco měnilo na tom, že jde o krásný (auto)portrét stopadesátiprocentně sympatického člověka, kterému není snad žádný druh umění cizí, který si s architekturou hraje stejně jako s češtinou, umí o ní vážně uvažovat a přitom se nezbavit nutného nadhledu. Tak zpětně všechno nejlepší a moc bych si přál, aby se na Křivoklátsku podařilo postavit ten domek - ulitu.
Překvápko
James Palmiotti
Tahle sexy střelená série mě baví od prvního dílu, nicméně Překvápko je první kniha, které pravděpodobně nemám co vytknout. Líbí se mi, kam příběh směřuje, že neopakuje už jednou použité nápady a že je to pořád sranda. Samozřejmě, pět hvězdiček, které Harley dávám, není stejných jako pět hvězdiček, které dávám třeba Lemirovi nebo Mignolovi, ale to je snad jasné. Čekal jsem zábavu, dostal jsem zábavu, tak copak.
Minutemani / Hedvábný přízrak
Darwyn Cooke
Nová hranice je jeden z mých nejoblíbenějších komiksů (jestli si říkáte, proč asi, znamená to, že jste ji nečetli), při němž jsem si na Strážce několikrát vzpomněl. A proto jsem se velmi, moc a hodně těšil, jak si Darwyn Cooke poradil s jejich prequelem. Co vám budu povídat, je to prostě skvělé. Obzvlášť příběh Minutemani, který si Cooke i nakreslil, přesvědčuje snad každou stránkou, že k Moorovu megadílu doopravdy patří. Odkazuje na něj, jak může, ale zároveň se jím nenechává svázat a vypráví, co vyprávět chce, ne to, co musí. Hedvábný přízrak je na tom podobně a kresba Amandy Conner mu padne jako ulitá. Na další "Před Strážci" se rozhodně těším. Ačkoliv na nich Darwyn Cooke už nepracoval, chopili se jich jiní renomovaní autoři, kteří měli laťku nastavenou setsakra vysoko.
David Hecl: Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Jestli měli Martin Moravec a David Hecl nějaké jiné ambice než napsat opravdu rozsáhlý rozhovor pro přílohu Mladé fronty, tak jsem si jich nevšiml. Je to pěkné čtení, plné zajímavostí, opravdu taková ta ideální kniha třeba na léto, k vodě, kterou můžete jednou za čas otevřít, počíst si a zase ji s klidným svědomím položit. Letectví mě zajímá, a to byla moje hlavní výhoda, protože David Hecl jako osobnost mě nijak zvlášť neoslovil - rozhodně by pro mě byl zajímavější Vladimír Beneš, se kterým dělal autor knižní rozhovor dříve - a kapitola o tom, jak se dostal k létání, ta byla děsně zdlouhavá. Chápu ale, že muselo být fajn ten rozhovor dělat, neb David Hecl bude z těch lidí, kteří mluví rádi a dlouho, hodně toho vědí a jsou rádi, když je někdo poslouchá, což nemyslím jako nějakou výtku. Možná bych dal i o hvězdičku více, ale to bych se musel chtít ke knize vrátit, což teď nechci.
Asanace
Václav Havel
Jako vždy trefný Václav Havel. Mrzí mě, že se nad jeho dílem neustále bůhvíproč vznáší ta aura nepochopitelnosti a absurdity, když to jsou tak skvěle napsané věci s naprosto jasným sdělením.
Smrt naděje - Ztrestání Shu-Torunu
Kieron Gillen
Když se to umí, je to sranda a obří čtenářský i fanouškovský zážitek zároveň. Zase. Smrt naděje - Ztrestání Shu-Torunu je totiž další skvělý komiksový příspěvek do prázdna mezi epizodami IV a V, kterému stejně jako třeba Válce na Shu-Torunu nebo Popelu Jedhy nemám co vytknout. Není to žádná výplň ve stylu "dáme tam, co nás napadne, vždyť je to jedno", ale regulérní příběh, ve kterém se dobře známé postavy chovají přesně tak, jak by se chovaly ve filmech, dostávají se do zábavných, povědomých a zároveň neokoukaných situací, všechno dává smysl a do Star Wars to zapadá tak snadno, jako kdyby to takhle nějak vymyslel už George Lucas. Kéž by měla nová filmová trilogie štěstí na takové scenáristy, jakými jsou Kieron Gillen a Cullen Bunn.
