DennisMoore komentáře u knih
Na stupnici roztomilosti od jedné do deseti je malý Hellboy přinejmenším patnáctka :) Mám moc rád tyhle příběhy, které rozšiřují Mignolův úžasný vesmír, ale dají se beze všeho číst i samostatně, ve kterých zdánlivě nejde o nic víc než o dobrodružství a zábavu, ale které stejně končí melancholickým příslibem věcí příštích, jež tomu rozdováděnému chlapci jednou naloží na hřbet osud celého světa. Utajená země je hold příběhům typu King Konga a Ztraceného světa, pořád se v ní něco děje a neokoukaná kresba Craiga Rousseaua jí moc sluší.
Tak sugestivní znázornění domácího násilí jsem nečekal a dávám palce nahoru za to, jakým způsobem ho autoři uchopili a jak ho zprostředkovali čtenářům. Podařilo se jim totiž problém zabalit do poutavého a přes všechny nesnáze, jež hlavní hrdinku potkají, vlastně i zábavného příběhu o hledání toho, kam člověk patří, a útěcích před příšerami, které mají mnohdy obyčejnou lidskou tvář. Důležitá myšlenka, důležitý komiks. A krásně nakreslený!
Úžasná pocta drsné škole, nic tu nechybí, nic tu nepřebývá. Nesmírně sympatický titulní hrdina řeší případy, z nichž každý je trochu jiný a všechny jsou něčím úžasné - spádem, zápletkou, pointou... Kromě toho mě ale naprosto nadchla ta krásná kresba, které záleží na detailech, na nichž by mělo záležet i pozornému čtenáři, neb se v nich kromě různých nápověd skrývá i docela hodně vtípků. Fakt vynikající komiks, který se vyrovná Grandville a který by v dokonalém vesmíru měl další a další pokračování.
Textařů bylo, je a snad i bude mnoho, jenže je málo těch, jejichž texty mohou vyjít knižně a snést srovnání s poezií. Pavel Šrut mezi ně patří.
"Znáš tisíc způsobů jak zabít lásku dřív
než tě z ní bolí hlava
touha je negativ
a dálka, dálka ji vyvolává."
Crom do toho, tahle série bude mít jen dvě knihy a už teď vím, že to bude málo, protože se mi líbí, jak se odlišuje od té druhé. Je to myslím hlavně zásluhou neučesané a dravé kresby, díky které působí Poklad kešatský tak trochu jinak a akčněji než ostatní knihy, nicméně i příběh má jedničkoshvězdičkový spád a děsně mě bavil.
Jako bych minule ani nepřestal číst, tak hladce navazuje čtvrtý díl na třetí a laťka kvality se ani nezachvěje. Conan se do Kitaje hodí asi jako řezník do cukrárny a ten kontrast je skvělý. K tomu zajímavá zápletka, která dokončí (?) příběh Cípu temné hvězdy, opět skvělá kresba a v bonusových materiálech namísto skicáře fajn krátké povídky.
Že jsem tenhle komiks hanebně zapomněl ohodnotit, mi včera připomněla skvělá zpráva - konečně totiž vychází druhý díl! Konečně se dozvím, jak to bude s děvčaty dál a do jakých časových i jiných paradoxů skočí rovnýma nohama příště. První díl je totiž naprosto úžasné čtení - zábavné, napínavé, akční, ale hlavně o postavách, kterým stačí pár políček, abyste si je oblíbili. Mám rád, když začínám číst úplně nový příběh z úplně neznámého světa, se kterým se postupně seznamuji, rozkoukávám se v něm a přicházím na to, co a jak. Toho mi Paper Girls daly vrchovatě a věřím, že to tak bude i příště.
Zklamalo mě rozuzlení, čekal jsem něco/někoho lepšího než to, čeho jsem se dočkal. Jinak je ale Evropa vynikající road trip s Batmanem a Jokerem, kteří musí spolupracovat, je-li jim život milý. A protože jsou jako oheň a voda, pořádně to syčí. Obzvlášť Joker je extrémně zábavný a sype z rukávů jednu skvělou hlášku za druhou od Ich bin ein Berliner přes Casablancu po Kafkovu Proměnu (která je tedy zrovna mizerně přeložená, neboť Řehoř zůstal Gregorem), ale přitom není o nic méně nebezpečný maniak. Kresba je v každé kapitole jiná, ovšem vždycky přímo úchvatná. Díky za ten výlet.
Fajn vyvrcholení fajn trilogie, která si po celou dobu udržela víc než fajn úroveň. Stále platí, že se hlavní hrdinka na můj vkus až moc zajímá o uhrančivého záporáka, ale samozřejmě vzhledem k žánru, vzhledem k tomu, že jde o dospívající dívku a že děj vypráví ona a je tedy plný jejích pocitů, je to v pořádku. Druhá polovina Zkázy a naděje se mi četla prakticky sama, Leigh Bardugo mě navíc dokázala několikrát překvapit a musím před ní smeknout za to výborně ukočírované finále i za to, že znala správnou míru a nepotřebovala za každou cenu napsat tlustší knihu než byla ta minulá.
Nakonec není tak úplně pravda, že Dvojník předchází novému filmu, ač se to psalo. Tedy nejspíš to není pravda, protože jistý si budu až film uvidím podruhé. Ale ono je to vlastně jedno. Důležité je, že stejně jako film má Dvojník naprosto skvělou atmosféru (ta kresba!!!!), v níž se odehrává opravdu zajímavý a místy vcelku odvážně pojatý příběh. Trochu mi vadil pootevřený, respektive neuzavřený konec, který působí dojmem, že nás čeká ještě jedna kniha, jenže ona nečeká. Jako pokračování bychom tedy mohli vzít film, ovšem to zase narážím na těch několik událostí, kvůli kterým si myslím, že The Batman na Dvojníka spíš nenavazuje (ač se to psalo). I tak jsem ale s dalším kouskem Black Label superspokojený,.
Záleskautky potkávají Nesnáším Pohádkov... Akorát že Krysí královny tu byly o rok dva dříve. Je to velká a dosti vulgární fantasy zábava, nicméně neznamená to, že vám přinejmenším čtyři hlavní postavy nepřilnou k srdci a že by jim nešlo o nic víc než o sex, chlast a rokenrol. Velmi rád je potkám znovu, protože naštěstí nejsem mordem ohroženou postavou z jejich světa, ale čtenářem, který si o nich vcelku bezpečně čte.
Úžasně podivný western. Kdo by to řekl, jak moc může člověk přilnout ke dvěma hrdlořezům, že. Bratři Sesterové na své pouti potkají lekcoho a většinou to jsou neodolatelně černohumorná setkání, ovšem neznamená to, že by knize šlo hlavně o to, aby se čtenář zasmál. Patrick DeWitt (prosím, prosím, vydejte od něj ještě něco) totiž všechny ty situace potřebuje k tom, aby vykreslil povahy Eliho a Charlieho.,Říká nám o nich hezké i méně hezké věci, a stejně jako oni míří za svým úkolem, on směřuje k finále jejich příběhu, které... No prostě je to jedno z těch, co vás dojmou jako blázen. Doporučuji všem, ať máte rádi Divoký západ, nebo ne.
Líbí se mi, jak se tahle série vyvíjí, protože na sebe nejen pěkně navazuje (což by člověk od série tak nějak čekal, že), ale je díl od dílu lepší. Tentokrát je to především akční černohumorná záležitost, ve které je leccos od mravenčích tvorů a jejich vládce, který si oblíbí pastrami, přes Harley balící Power Girl nebo cestování v čase po gang nájemných kanibalů a návštěvu rodičů. Střelený scénář opět doplňuje rozverná barvičková kresba plná nejrůznějších detailů, a já se těším na další díl.
Jsem rád, že Comics Centrum vydalo spolu s Ú.P.V.O. 1948 právě tuto knihu. Jednak Mika Mignoly není nikdy dost a za druhé zmíněné 1948 je tak skvělé, ale tak smutné čtení, že jsem se po něm prostě potřeboval nějak rozveselit. A to mi nádherně brakový Humr zařídil levou zadní. Všechny povídky jsou super, nijak na sebe nenavazují, ale přesto dál vypráví Humrův příběh a přidávají do něj zajímavé věci, které se budou Mignolovi a spol. v budoucnu určitě hodit, jak už to tak mívá ve zvyku. Každá povídka má jiného kreslíře, ale jsou - opět - vybráni tak skvěle, že ačkoliv má každý jiný styl, pořád je to jedna rodina. Králem mezi nimi je jednoznačně Tonči Zonjić, jehož podíl ostatně vyzdvihují i tradičně zajímavé dodatky ve skicáři na konci knihy. Okuste klepeto!
Už se samozřejmě stalo, že mě některý příběh z vesmíru Mika Mignoly dojal, ale aby byl tak moc smutný, to tu ještě nebylo. Ze závěru 1948 mi bylo opravdu úzko, a to jak z vyvrcholení hlavního příběhu, tak z epilogu s nářadím, a asi to těžko popíšu někomu, kdo knihu nečetl. Je to všechno názorný příklad umu, jakým Mignola a jeho pečlivě vybíraní kumpáni tak vládnou - vezmou brakovou zápletku, tentokrát zcela v duchu varovných protijaderných, nejen béčkových bijáků z padesátých let, a udělají z ní něco víc. Něco mnohem víc. A jak jsem už napsal - i když to dobře dopadne, je to fakt smutné.
Kresba Juana Ferreyry, to je pastva pro oči. A pro silné žaludky. Jeho fantazie, která na stránky Chladu vyvrhla (nejde to napsat jinak) tak úžasně odporné výjevy, to je jedno z míst, která bych osobně nikdy nechtěl navštívit. Všechno tam má stovky zubů, stovky očí, trčí z toho kosti, visí na tom kůže, sypou se z toho vnitřnosti a teče z toho krev... A chce to někoho sežrat, ideálně vás. Klobouk dolů, kresba stojí přinejmenším za polovinou úspěchu Chladu. Zbytek obstarává příběh s dobrým hlavním hrdinou a NAPROSTO ÚŽASNÝM záporákem, který je tak šílený, že by i Jokera přiměl k odchodu do důchodu a sepisování pamětí. Paul Tobin v tomhle ohledu zaválel úplně stejně jako Ferreyra. Společně dali dohromady něco, co člověk ještě ani nedočte, ale už ví, že to bude brzy číst znovu (a že se mu o tom možná bude zdát).
Nejprve mě překvapilo, kdo knihu napsal, potom mě překvapilo, kdo ji nakreslil, a úplně poslední překvapení bylo, jak se jim to povedlo. Mezi světy samozřejmě není žádné přelomové dílo s přesahem, ale je to velká zábava, nápaditá a akční, která vám dá tím víc, čím více znáte původní příběhy jejích hrdinek. Přeskakování různých postav ze světa do světa, zpátky a pak zase jinam, je super, padoušská romance mezi Hookem a Zlou čarodějnicí ze Západu nemá chybu... Ačkoliv by se po přečtení zápletky mohlo zdát, že jde o fanfikci pro teenagerky, tak naštěstí pro mě, který mám do teenagerky vcelku daleko, je pravda úplně jiná. Kromě pokračování bych si dokázal snadno představit i filmovou verzi.
Oproti prvnímu dílu mě potěšil ucelenější a zajímavější příběh, jinak je to prakticky tatáž barevná šaškárna, řádně infantilní, ale naštěstí s nadhledem, který to zjemňuje. Přesně takový je vlastně i Harleyin film s Margot Robbie, a tak se není čemu divit, že názory na tuto komiksovou sérii i na něj jsou si tak podobné. Ano, i mě trochu zaráží ta neúměra "klidně ukážeme, jak někdo do někoho řeže nožem, ale běda, abyste zahlédli třeba ňadro", nicméně ty způsoby, jakými kresba nahotu zakrývá, jsou tak rafinované, že jsem si vlastně takřka jistý, že je to prostě další vtip: "Nesmíme to ukázat? Dobře, neukážeme, ale stejně to každý uvidí." :)
Příběh působí opravdu jako historka z letního tábora, kterou vám kamarád vypráví po prázdninách první den ve škole. V duchu Stranger Things tu tedy máme patřičnou záhadu, tentokrát inspirovanou slashery typu Pátek 13., sympatické hlavní postavy... A rozřešení, které by se sice spíš hodilo do komiksu ve Čtyřlístku nebo Ábíčku, ale své opodstatnění má. Moc se mi tentokrát nelíbila kresba, ale jinak je to myslím druhý nejlepší příspěvek do téhle série.
Přímo fascinujícím způsobem hnusný, teskný příběh v novinářsky dokumentárním podání. Kniha mě opravdu pohltila a jestli mě občas z pohlcení něco vytrhlo, pak chyby v českém překladu, který se například s čárkami nijak zvlášť netrápil a který mi několikrát podrásal oči slovem "winčestrovka". Nedivím se, že zrovna podle téhle knihy natáčí Martin Scorsese film s Robertem De Nirem a Leonardem DiCapriem. Když jsem se po dočtení podíval, kdo bude hrát koho, nemám pochyb, že to bude stejně strhující, ač ošklivý zážitek.