Paper Girls 1
Brian K. Vaughan
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476138/bmid_paper-girls-1-fra-476138.png
4
78
78
Paper Girls série
1. díl >
První svazek zbrusu nového dobrodružství od Briana K. Vaughana, autora bestselleru New York Times SAGA, a Cliffa Chianga, legendárního výtvarníka série WONDER WOMAN. Brzy ráno po Halloweenu 1988 odhalí čtyři dvanáctileté dívky při rozvážce novin nejdůležitější příběh všech dob. V této hitové sérii na téma nostalgie, prvních zaměstnáních a posledních dnů dětství se předměstské drama mísí s nadpřirozenými mystérii.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Komiksy
Vydáno: 2021 , CrewOriginální název:
Paper Girls, Vol. 1, 2016
více info...
Přidat komentář
Na Paper girls jsem se chystala hodně dlouho. Vaughana mám ráda a nezklamal. Ale musím říct, že jsem čekala trochu něco jiného. Jsem zvědavá, jestli se příběh ve druhém a třetím díle změní nebo jestli mi bude stále připadat tak...zvláštní, neúplný, zmatený a neuchopitelný. Dávám šanci a těším se, kam mě holky zavedou!
Mám rád Vaughanovy netradiční postavy, zvláštní situace, tajemné tvory. A tady je toho zatím vrchovatě. Zatím příběh dává hodně otazníků ohledně cestování časem a motivací jednotlivých postav (zvláště těch z jiných časových rovin), ale i tak to zatím hodně baví. Hodně zaujaly situace, kdy jedna postava potká sebe samu, jen jinak starou - to byly povedené pasáže. Tak snad to udrží tempo i v dalších dílech.
Asi nejlepší rozjezd série, který jsem četl. Netradiční kresba tomu dává parádní šmrnc a scénář je jedna velká jízda.
Vaughan si mě získal Ságou, a tak jsem čekal podobnou jízdu. Ale ta nějak nedorazila. Celé je to krásné, vtipné a retro, o tom žádná. Holky jsou sympaťačky. Ale... Chybí mi větší šmrnc. Předpokládám, že na konci Papergirls budu jásat, ale těch wtf momentů, kterým chybí jakýkoliv náznak vysvětlení je v jedničce až moc.
Hned po přečtení, jsem tomu dal plnou palbu. Teď už to tak nevidím, když se zamyslím nad některými detaily, ale nechám to. Protože když přečtu komiks na jeden zátah, bez přerušení, je to pro mně známka kvality a zábavy. Skvělá atmosféra a navíc tomu nechyběl ani nevtíravý humor. Hurá na další díl!
Že jsem tenhle komiks hanebně zapomněl ohodnotit, mi včera připomněla skvělá zpráva - konečně totiž vychází druhý díl! Konečně se dozvím, jak to bude s děvčaty dál a do jakých časových i jiných paradoxů skočí rovnýma nohama příště. První díl je totiž naprosto úžasné čtení - zábavné, napínavé, akční, ale hlavně o postavách, kterým stačí pár políček, abyste si je oblíbili. Mám rád, když začínám číst úplně nový příběh z úplně neznámého světa, se kterým se postupně seznamuji, rozkoukávám se v něm a přicházím na to, co a jak. Toho mi Paper Girls daly vrchovatě a věřím, že to tak bude i příště.
Tak tohle mě bavilo!
Hned od první stránky jste vtaženi do dění, které je dostatečně tajemné a napínavé na to, aby vás donutilo číst dál. Čtenáři sice chvíli trvá, než se zorientuje v měnícím se časoprostoru, mimozemšťanech apod., ale stojí to za to. Příběh se navíc odehrává koncem 80. let, takže z něj dostanete ten pravý osmdesátkový vibe, připomínající Stranger Things. Hlavními hrdinkami je totiž parta holek, snažící se přijít na to, co se to kolem nich děje. Jen mi úplně nepřišel důvěryhodný jejich věk, protože na dvanáct se opravdu nechovaly, ani tak nevapadaly. Těším se na pokračování:)
Paper Girls mi nějakým vzdáleným způsobem připomínalo Stranger Things, hlavně asi tím, že hlavním hrdinkám je kolem dvanácti a příběh se v první části odehrává v osmdesátkách.
Co mě nepotěšilo, byl celý koncept "cestování”, které bylo celkem chaotické a ani na konci jsem nepochopila, jak to vlastně celé funguje. Přišlo mi, že si to autoři upravují, jak se jim to zrovna hodí. Charaktery byly fajn, ale člověk je tak rychle hozen do shluku událostí, že nedostane tolik prostoru na představení a na celkové sblížení se s hrdinkami. Děj je super, hodně událostí, co na sebe navazují, a také velmi tajemný, což je možná dotáhnuté až moc do extrému, jelikož na konci zanechá víc otázek než odpovědí. Mně osobně to nevadilo, ale věřím, že to nesedne všem. Estetika barev kresby je naprosto skvělá a jen podtrhuje atmosféru celého komiksu. Za mě velmi fajn čtení, které jsem si užila. Celkově podivné a tajemné, což se teď ke konci podzimu hodilo.
Tak tohle je řádně vyhrocený mezigenerační spor! Tenhle komiks má všechno. V prvé řadě to jsou skvěle napsané postavy a dialogy. Dále to má fantastický, zajímavý a napínavý příběh, který zůstává záhadný, ale přesto čtenáře svou neustálou záhadností neotráví. A v neposlední řadě to má odkazy na americké popkulturní reálie z osmdesátek, které my jsme poznali až v devadesátkách. Je to docela vtipné, protože v roce 1988, kdy tenhle příběh začíná, mají hlavní hrdinky dvanáct let a já jsem v tom roce měl o rok méně. Cítil jsem, že jsem tak zvláštním pasivním způsobem zatažený do příběhu a hrozně jsem si ho užíval. Tahle kniha má však i jednu silně negativní vlastnost - má konec. Já bych nejraději četl dál. Doufám, že čekání na pokračování nebude příliš dlouhé.
Paper Girls mě ze začátku neuvěřitelně nadchly, ať už velice osobitou kresbou a výběrem barev, tak časovým zasazením a počátečním dějem. Holky byly správně drsné i osobnostně rozložené (nábožná Erin, nevychovaná Máca apod.). Ta kresba sama o sobě je hodně dobrá, velmi netypická, ale tak nějak uklidňující. Ne že by na mě působila nějak retro, ale hodně se hodila k roku 1988.
Celá ta záhada se zmizelými občany města byla skvělá a holky byly sympatické. Nicméně pozdější příchod mutantních teenagerů, strážců času, dinosaurů apod. už na mě začínal být trochu moc, a finální zápletka s dědečkem, co řídí celou operaci a třemi Erin apod., no hrozně zamotané, divné a hlavně pak už i nudné. Z avizovaného Stranger Things podle Vaughana se stala podivná dobrodružství rodiny Smolíkových a ztratilo to kouzlo. Popravdě se mi ani nelíbí ta vyobrazená realita osmdesátých let, dvanáctileté holky tam kouří a málem je znásilní na ulici apod., podle kresby jsem myslel, že jim je aspoň šestnáct nebo tak. Příběh sám o sobě má na to být super, záhadný a akční, ale nějak to vůbec nevyniklo a po najetém startu celá kniha jen upadala a upadala.
Další díl si asi koupím, čistě jen abych věděl, jestli se zlepší nebo ne a jaké je rozuzlení, ale není to pro mě takový top, jak jsem čekal. Alespoň musím pochválit poměr délky a ceny, ale Crew vydává vždycky férově, takže tam není co vytknout.
Paper Girls 1 nám predstavuje 4 hlavné sympatické hrdinky a úvod má veľmi vydarenú nostalgickú atmosféru. Po nájdení stroja času to začne byť ale riadne bizarná divočina a občas budete neveriacky pozerať a pýtať sa, čo sa vlastne deje? Scenárista Brian K. Vaughan rozhodne dokáže prekvapovať svojimi nápadmi, čo dokázal už aj v sérii Sága a celé to síce nedáva v prvom diely poriadne zmysel, no pútavosť tomu nechýba a aj dialógy sú veľmi dobre napísané. Naozaj je to také dievčenské Stranger Things a ak máte radi sci-fi príbehy a nevadia vám dievčatá v hlavnej úlohe, určite sa budete baviť.
Když v červenci 2016 Netflix odvysílal první řadu seriálu Stranger Things, spustil globální nostalgii po dobrodružných osmdesátkách. Tři dvanáctiletí kluci jezdí po městě na kole a místo aby hráli své oblíbené D&D, musí se vypořádávat s hledáním svého ztraceného kamaráda, monstry, spiknutími a začínající pubertou.
Vaughan v té době přišel s podobnou myšlenkou. V říjnu 2015 začala vycházet jeho série Paper Girls o čtyřech dvanáctiletých holkách žijících v ospalém městečku (na konci osmdesátých let), kde na kolech rozváží noviny, během čehož se připletou k tajuplnému generačnímu konfliktu plnému monster a cestování časoprostorem, přičemž se jedna z nich ztratí a ostatní ji musí hledat.
Jak Stranger Things, tak Paper Girls staví na nostalgii po dětství takřka bez technologií, kde vládla dětská fantazie zhmotnělá v sci-fi a fantasy filmech té doby. V obou je tuna narážek na dobovou popkulturu. I přes podobný start se ale příběhy vydávají každý svou vlastní cestou. Paper Girls tak rozhodně stojí za přečtení a jen doufám, že se Vaughanovi podaří ustát, vše co v tomto díle rozehrál, protože je toho už teď docela dost.
Po zkušenostech se Ságou a Y: Poslední z mužů jsem očekával další nekonečnou sérii a překvapilo mě, že Brian K. Vaughan tentokrát zvolil hodně ostré tempo, nabité jedním šíleným zvratem za druhým. A že se vůbec nedrží zkrátka – zmutovaní teenageři, dinosauři poletující oblohou, cestování časem a despotický hipík dohlížející na spořádanost reality. Tohle všechno je přitom jen střípek nápadů, jimiž Paper Girls hýří, přičemž celek dýchá fantastickou atmosférou končících osmdesátek, kterou Cliff Chiang dokonale vystihl. Ostatně jeho styl kresby dává vyprávění neskutečný švih, především pak díky nevyřčeným emocím, jež dokáže vystihnou několika zdánlivě jednoduchými tahy.
Jak se však děj řítí ozlomkrk vpřed, s každým dalším sešitem jen stoupá počet otázek, které se šikují ve čtenářově mysli. Což byl v mém případě největší kámen úrazu, tohoto jinak sympaticky střeleného dobrodružství. Chci další díly a chci je pokud možno hned. Každý další den odkladu pouze tlumí mé momentální nadšení pro věc.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Sága |
| 2008 | Y: Poslední z mužů 1 - Jako jeden muž |
| 2016 | Sága 2 |
| 2016 | Sága 3 |
| 2010 | Smečka z Bagdádu |
si vážně nemá cenu řešit o čem příběh Paper Girls je. Stačí jen vědět, že se děvčata přimotají ke generačnímu střetu, který se táhne skrz všechna možná i nemožná časová kontinua, a že je to dost šílená jízda. Příběh má neskutečný spád, zvrat střídá zvrat a Vaughan chrlí jeden šílený nápad za druhým. A jediné co tu platí a co musí čtenář bezezbytku akceptovat je myšlenka, že Jen čas je nadčasový. Čtenáři se tak při čtení nejen tají dech strachem o sympatické hrdinky, ale především se mu v hlavě štosují otázky, na něž do konce knihy nedostane odpovědi. A to je asi jediná slabina Vaughanova scénáře. Nezbývá než doufat, že Nakladatelství CREW brzy vydá zbylé dvě knihy.
Osmdesátkový look ve velkém stylu
Výtvarnou stránku komiksu si vzal na starost Cliff Chiang, jenž spolupracoval s Brianem Azzarellem na sérii Wonder Woman. Chiangova relativně jednoduchá kresba hezky koresponduje s páně Vaughanovým osmdesátkovým duchem prodchnutým příběhem. Přitom i zdánlivě prosté tahy jeho pera dokázaly hrdinkám vtisknout celou paletu emocí od vzteku, přes strach až po údiv či smutek. Hodně tomu pomáhají i velké panely a jim odpovídající formát: 168 × 258 mm. Dobovou atmosféru pak hezky podtrhují také pastelové, nikoliv však křiklavé barvy.