Předci: Svazek první

09.12.2024

S panem Lemirem jsem se už párkrát setkal. Nějak zásadně mi nevadí ani jeho kresba, ani jeho samoléčebné výpravy za vlastními démony. Mám ho vlastně docela rád, ale na opravdový "majstrštyk" jsem dosud čekal...
A je to tady vážení! Epicky famózní a originální sci-fi je to nejlepší co u nás od Lemira vyšlo. Předci, komiks u kterého Vás napadá, že chemie při jeho tvorbě zafungovala snad ve všem. Příběh, snad kdyby byl více detektivní a méně akční, můžeme hnedle zařadit někam do asimovova světa Nadace a románů a povídek o robotech. Nečekejte ale přímočarý boj metadobra s metazlem plným metakrávovin a metacintů, jak to známe z jiných komiksových sci-fi. Příběh Předků je chytrý a promyšlený, plný emocí, nečernobílých propracovaných linek postav bez křečovitých plot-twistů. Hlavní velkolepé téma je o vztahu člověka s technologií tak, jak se mu věnuje právě Asimov, ale bez obav! Na životní dílo sci-fi velikána spíše navazuje, než že aby jej vykrádalo. Otázku, zda sní androidi o elektronických ovečkách už zde máme v podstatě vyřešenou a Lemire zkoumá další, navíc jiným, unikátním pohledem. Coby vedlejší, nikoliv však okrajová, jsou pak velmi osobní témata osamělosti, přátelství a zrady, identity a v neposlední řadě lidskosti. Množství flashbacků, zcela, až učebnicově, funkčně, citlivě a nenásilně dávkovaných, nám postupně odhaluje to zásadní, co potřebujeme k plnému pochopení příběhu.
Druhou stranou mince je nádherná a originální kresba Dustina Nguyena, která mi vyrazila dech už na prvních stránkách a neomrzela mě až do samotného konce. Akvarel není v komiksu příliš obvyklou technikou kresby a už to ji dělá zajímavou. Kresba dodává jedinečnou atmosféru jemné organičnosti, intimity a emocí. Působí ohromně svěže, v dnešní záplavě komiksů kreslených a kolorovaných digitalizovanými postupy. Promyšlené použití barev, kontrastů a linií, stejně jako skladba panelů přivádí pozornost tam, kde je jí třeba a spolutvoří celkové pocity z příběhu. Další rozměr originality vnáší zřejmě původ jejího autora. Ač vyrostl a žije v USA, styl kresby celkově, i přímo postav má lehký asijský nádech. Ne tolik, aby to rušilo čtenáře navyklého na moderní americký komiksový styl, ale dostatek, aby to zaujalo dojmem jisté unikátnosti. U kresby musím upozornit, že má obrovský význam velký "kolosální" formát knih, díky kterému může úchvatné dílo plně vyniknout.
Lemire definitivně dokázal, že umí tvořit i bez toho, aby si léčil své osobní mindráky. A nemusí do toho ani zatahovat odpadlé superhrdiny s ručním nářadím. Nguyen pak vše dotvořil ve skutečné mistrovské dílo. Předci čtenáře vtáhnou a pohltí. Snadno se pak stane, že jimi prolétnete příliš rychle a nevychutnáte si drobnější detaily příběhu i kresby. Proto se těším na druhé přečtení, které mi zkrátí čekání na pokračování – Potomci.