DennisMoore
komentáře u knih
Temný svět
Sherri L. Smith
Kromě kresby, jež je na stejné úrovni, snad ve všech ohledech lepší čtení než minule. Škoda, že James Cameron tenhle nápad opustil, protože se mi zdá o kus atraktivnější než ten, který se dostal do kin. Je ale otázka, co bude s případnými dalšími díly - budou navazovat na Temný svět a ignorovat, kudy se vydá Cameron s dalšími filmy? No... Ať to vyřeší někdo jiný, mně stačí zábavné čtení, které není hloupé a na jehož postavách mi záleží. Takový je Temný svět.
Gerdino inferno
Skottie Young
Gerda je zpátky v akci, tentokrát tak trochu coby (super)hrdinka z donucení. Ano, ano, i já jsem si myslel, že Pohádkov čtvrtým dílem skončil, mrzelo mě to a zároveň jsem byl vrchovatě spokojený s tím, jak jsem si ho užil. To ale neznamená, že když se objevil nový díl, okamžitě jsem po něm neskočil. Jedno ujištění (téměř) na úvod: Nebojte se, není to nastavovaná kaše. Je to spíše jako rozjezd druhé řady vašeho oblíbeného seriálu. Gerda vyspěla (lepší výraz než "dospěla"), a to dalo Skottiemu Youngovi možnost podívat se na ni zase trochu jinak, čím zdaleka nemyslím jen odhalení, kde všude kromě vlasů je ještě zelená. Takže ano, i popáté je to nářez, ovšem stejně jako minule to i tentokrát není jen roztomilý masakr. Hluboko, hluboko pod tím masakrem se totiž skrývá něco víc. Co se týče kresby, měl jsem trochu obavy, ale pokud neotevřete některou z předchozích knih a neporovnáte Younga a Beana, změnu možná ani nezaznamenáte. Za naprostý triumf pátého Pohádkova ale považuji pátou kapitolu. Bylo to úplně poprvé, kdy jsem četl komiks se soundtrackem, který vznikl přímo k němu, a bylo to skvělé. Nápaditost na 110 %!
Smečka z Bagdádu
Brian K. Vaughan
Že mě Smečka z Bagdádu takhle semele, to jsem nečekal. Úžasný nápad vyprávět příběh zvířat, ale zároveň toho víc než o nich pořád říkat o lidech. Scénář, kresba, nemám co vytknout. A ten konec... Ten konec...
Když peklo zamrzlo
Mike Mignola
Úvodní Pustina je super akční horor s důrazem na postavy, vlastně něco jako Živí mrtví ze světa Ú.P.V.O., jen je myslím delší než bylo nutné. Titulní příběh pak nabízí něco podobného a zároveň jiného. Obzvlášť ředitel Ničajko se i díky tomu, co zde předvádí, pomalu a jistě stává mým velkým oblíbencem. Nicméně úplně jsem nepochopil, proč do toho všeho museli pánové Mignola a Arcudi tak zvláštně, zbytečně a na sílu zakomponovat také Abea.
Pánův návrat
Mike Mignola
Perfektní příběh a skvělé postavy. Obzvlášť se mi líbí, jak se Ú.P.V.O. z různých důvodů nemůže opírat o ty nejslavnější členy a členky, a tak musí do terénu vysílat často úplně obyčejné vojáky, kteří zažívají, no, leccos. Peklo na zemi se s tím zkrátka nijak nepáře a aby toho nebylo málo, na závěr se stane něco, díky/kvůli čemu v budoucnu pánové Mignola a Arcudi ještě přitvrdí. Jen mě trochu mrzí, že už u toho nebude Tyler Crook, jehož kresbu prostě miluji.
Pád
Mike Mignola
Hellboy se sice v pekle necítí jako doma (zatím?), nicméně já jsem ten pocit měl. Mike Mignola se totiž vrátil ke kresbě. Jakkoliv dobří či skvělí byli kreslíři, které si v předchozích knihách vybíral na výpomoc, jeho styl je zkrátka jeho styl a jím kreslený Hellboy pro mě bude vždycky ten nejlepší. Při čtení Pádu jsem se cítil jako před nechci-vědět-kolika lety, kdy se mi poprvé dostala do rukou Spoutaná rakev a kdy jsem si ani nedovedl představit, kam to všechno povede.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Když se pouštím do knih s takovou pověstí, bývám obezřetný. Co kdyby své pověsti nedostály, co když od nich na základě toho haló čekám víc? Naštěstí to není případ Problému tří těles, což je kniha v mnoha ohledech bez přehánění výjimečná. Tak originální zápletka, tolik podnětů k zamyšlení, tolik škodolibých hrátek se čtenářským očekáváním, tolik bezútěšna, ale zároveň i tolik zábavy. Rozumíte-li fyzice, pravděpodobně si v tom všem najdete ještě něco navíc. Paráda.
Dávno
Petr Janda
Upřímné a pokorné vzpomínky člověka, který toho v životě hodně dokázal, hodně měl, ztratil i našel. Jeden z mála případů, kdy bych si vážně rád poslechl i audioverzi.
Sen Ockerwee
George R. R. Martin
Skvělá atmosféra, skvělé postavy, skvělý příběh. Čili skvělá kniha. Moje první setkání s G. R. R. Martinem mimo Píseň ledu a ohně, a hned takový zážitek. Tak nějak tuším, že to nebude náhoda. Kam se nechám zavést příště?
Octobriana
Ondřej Kavalír
Pánové Berger a Kavalír na to jdou dost, dost, dost dobře. Pomocí pěkně promyšlené mytologie vlastně rehabilitují původní, tedy ještě neukradenou Octobrianu, a zároveň vyprávějí příběh, jenž by mohla prožít už ta ukradená diva, které přibyla rudá hvězda na čele. Jestli tak úplně nevíte, o čem píšu, zagooglete - historie Octobriany - komiksu je vážně nesmírně zajímavá, a v této knize ji shrnuje i skvělý doslov. Líbí se mi, že Octobriana je vážně pojatý, leč stále brakový komiks, a hezky kontrastuje s odlehčeným, leč stejně brakovým Pérákem od Macka a Kopla. Svižný scénář hezky splétá různé motivy, na první pohled možná jednoduchá kresba je s každou další stránkou zajímavější a komplexnější. Mrzí mě jen to, že sovětský a americký lídr se jmenují Brežnin a Dixon. Proč jim nedat jména těch opravdových, když jejich tváře takřka mají, a neukotvit Octobrianu v alternativní minulosti ve stylu Moorových Strážců?
Fakta a výmysly o dracích
Nikola Kucharska
Jedna z nejlepších, nejkrásnějších, nejnápaditějších, nejkouzelnějších knih, jaké jsem nejen v poslední době viděl. Máte děti? Kupte jim ji. Nemáte děti? Kupte ji sobě. Limit "od čtyř let" naštěstí ještě pořád splňuji a po prvním prolistování je mi jasné, že těmi desítkami, ne-li stovkami vtipných detailů se budu rád probírat při každé příležitosti. A při tom probírání budu nejspíš shánět další knihy Nikoly Kucharské.
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Jacek Rembiś
Mám sice raději, když se komiksový Geralt pouští do původních dobrodružství, ale pokud to musí být a scenáristé sáhnou po osvědčených Sapkowského kouscích, ať to prosím dopadne vždycky takhle skvěle.
Cosmoknights 1
Hannah Templer
V poslední době často narážím na to, že komiksy s girl-power, respektive s LGBTQ tematikou, jsou tak nějak nejlepší. Přemýšlel jsem, proč mě tak baví, čím mě dokážou strhnout a jak je možné, že z konkurence tak vyčnívají, a asi jsem na to přišel. Ony totiž právě tyhle příběhy nezapomínají na to nejdůležitější - na sílu obyčejného lidství, na důležitost přátelství, lásky, ať je jakákoliv, na to, aby se lidé nebáli být sami sebou, bojovali proti předsudkům, pomáhali si... Ano, já vím, že to nejsou hodnoty, které by si LGBTQ komunita nějak uzurpovala sama pro sebe, a že se objevují i v jiných příbězích. Jenže v těch, které mám na mysli (Záleskautky, Nimona, Paper Girls, Ms. Marvel, Harley Quinn, Catwoman a mnoho dalších), jsou zkrátka nejlépe podané, nemůžu si pomoct. A Cosmoknights, které/kteří se objevily/i jako blesk z čistého nebe, jsou další taková pecka. Krásná kresba, skvělý příběh, živé postavy... A srdíčko na správném místě.
Rytíř Sedmi království
George R. R. Martin
Skvělý návrat do Západozemí, zatím tedy alespoň takhle. Martinovo spisovatelské mistrovství je nezaměnitelné, a stejně jako v mnohasetstránkových knihách se mu i v relativně krátkých povídkách (které navíc, pokud tomu dobře rozumím, nebyly původně zamýšlené jako jedna kniha) daří na minimu prostoru neskutečně dobře vykreslit hlavní i vedlejší postavy, a pokud se rozhodne, že vám někdo bude sympatický, tak prostě nemáte na výběr a musíte tu postavu milovat. V tomto případě ty postavy, protože Dunk a Egg jsou zkrátka bezva. Na to, co prožijí, asi nezapomenete, a na konci knihy vám bude docela líto, že se s nimi musíte rozloučit.
Hellboy: Ztracená armáda
Christopher Golden
Hellboy, jak ho máme rádi. Christopher Golden přesně trefil tu potřebnou brakovou atmosféru, a pokud zůstanu u jeho příspěvků do již zavedených světů, dostal lepší - vděčnější příležitost než při Uncharted. Je to sólo dobrodružství, které na nic nenavazuje a na které nic nenavazuje, je to skvělá zábava a kvůli spoustě chyb v textu i krásným Mignolovým ilustracím by si to zasloužilo nové vydání.
Obři, bacha!
Jorge Aguirre
Přesně takový ten příběh, který dospělí napíší/nakreslí zároveň pro mladší čtenářstvo i sami pro sebe. Vždyť koho by neokouzlila kurážná, respektive hyperaktivní Claudette? Skvělá zábava, a moc děkuji za dárek! :)
Cyberpunk 2077: Máš moje slovo
Bartosz Sztybor
Předchozí příběh ze světa Cyberpunku 2077 byl skvělý (aby ne, podívejte se, kdo ho dělal), tenhle je snad ještě o něco lepší. Bartosz Sztybor. To jméno budu, doufám, vídat na obálkách v tuzemsku vydávaných komiksů co nejčastěji, protože on fakt, fakt, fakt umí. Máš moje slovo je jako historka ze Sin City, drsná, akční, zábavná i překvapivá, a rozhodně ji lze s klidným svědomím doporučit i těm, kteří hru nehráli a nikdy nebudou. Je to poctivý uzavřený příběh, který se nijak nepřiživuje na cizí slávě. Paráda!
Howard P. Lovecraft: Ten, kdo psal v temnotách
Alex Nikolavitch
Letem světem Lovecraftem. Nijak zvlášť zajímavě zpracovaný Lovecraftův životopis, kniha mi ze všeho nejvíce připomínala takové ty komiksy, které dětem školou povinným přibližují osudy slavných osobností od Isaaca Newtona přes Marii Curie po Václava Havla. Zkrátka hezky podaná sbírka různých faktů, ale nic navíc raději nechtějte.
Balada o dvou vlcích
Bartosz Sztybor
Bartosz Sztybor mě už nadchl dvěma úžasně ponurými příběhy ze světa Zaklínače, a tak jsem byl vážně zvědav, jak dopadne jeho špásování s Karkulkou, obzvlášť když i nádherná kresba Mikiho Montlló naznačuje, že tentokrát to bude více legranda a méně horor. Podle hodnocení vidíte, že jsem zase nadšený. Sztybor a Montlló totiž stvořili kompromis, v němž rozhodně není nouze o situační humor (příznivci a příznivkyně všemožných způsobů, jimiž může Marigold vytočit Geralta, jste tady správně), ale ani o napětí. Díky tomu, co parafrázuje, je děj povědomý, ale protože Sztybor je prostě skvělý scenárista, má čím překvapovat. A pak je tady konec. Ošklivý, ale jediný logický konec, který dokáže, že i když to tak někdy vypadá, Zaklínač zkrátka není pohádka, ve které se žije šťastně až do smrti.
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Tenká, ale hutná připomínka toho, co se Stephenu Kingovi honilo hlavou než začal abstinovat :) Sice bych mohl mít výhrady například k uspěchanému konci a pár dalším věcem, jenže ta atmosféra... Ta atmosféra prostě všechny výtky hravě rozžvýká a spolkne. Úžasné je, jak krátká kapitola Kingovi stačí k tomu, aby dosáhl svého. Stačí třeba jedna věta, tu a tam i pěkně zlomyslná, a je to. K tomu si přidejte až poetické popisy měnících se ročních období, krásné ilustrace... Místy jako bych četl spíš báseň v próze, ovšem od opravdového mistra hororu.