Paříž
Edward Rutherfurd (p)
Oslnivý portrét města světel Paříž. Kdysi skromná římská obchodní stanice na bahnitých březích Seiny. A o staletí později? Nejkrásnější a nejoslavovanější metropole na světě. Město světel, vůní, chutí a lásky od vrcholku kopce Montmartre až po bulvár Saint-Germaine. Město gotické majestátnosti Notre Dame, rafinovaného Louvru, oslnivých Versailles i nebe se dotýkající železné Eiffelovy věže. Stejně jako každé jiné město i Paříž tvoří především lidé, kteří v něm žijí, bojují, milují, zrazují, lžou i zabíjejí. Šlechtický rod de Cygne slouží králi i zemi celá staletí a svůj původ odvozuje od středověkého hrdiny, jehož oslavuje Píseň o Rolandovi. Le Sourdové vyšli ze skromných poměrů a ztělesňují ideály Francouzské revoluce a Pařížské komuny. Bratři Gasconové pocházejí z ubohých brlohů na Montmartru – přičemž jeden z nich si získá nesmrtelnost tím, že staví Eiffelovu věž, a druhý se naučí obratně se pohybovat v pařížském podsvětí. Blanchardovi přišli za Ludvíka XV. o všechno, ale pak se znovu za Napoleona vzmohli a v době belle époque už zaujímali pevné místo ve středostavovské vrstvě bohatého měšťanstva. Paříž zažila léta vzmachu a rozkvětu, ale i tragické násilí revoluce, Komuny, první i druhé světové války. Svůj otisk do ní vtiskli impresionističtí malíři v druhé polovině 19. století i nadějní spisovatelé „ztracené generace“ ve dvacátých letech 20. století. Nezaměnitelně se na ní podepsala nacistická okupace i hrdinství francouzského hnutí odporu. I přelomový rok 1968… Rutherfurdovi hrdinové v dobách zlých i dobrých žijí nejen svůj život, ale především život svého města.... celý text
Přidat komentář
Obsáhlý román o dějinách nejen Paříže. Je to čtivé, různé historické události prožívají členové několika rodin a jejich osudy se vzájemně proplétají. Trochu mi vadilo přeskakování v čase, které knize nijak neprospělo. Také jsem si za celých 700 stran nedokázala k hlavním postavám utvořit nějaký vztah, ať už pozitivní nebo negativní.
Nejvíce ze všeho tato kniha připomíná film Půlnoc v Paříži. Nikoli příběhem, ale stylem a duchem. Hlavní roli má sice Paříž, ve které se odehrává celý děj, ale není na tom nic francouzského. Je to pouze britské "french loving", ze kterého čiší sice silný obdiv k Francii.
Příběh hlavních postav v 19.–20. století je celkem pěkný. Z příběhů "v minulosti" nejsilnější zvlášť vyniká ten z doby Filipa Sličného. Propojení "současných" hrdinů s jejich předky je milé.
Přestože si autor bezpochyby lecos o Paříži a její minulosti přečetl, okénka historie jsou slabá. Nevynechávají totiž jediný "historický drb", což má za následek nepěkné zkreslení.
Skvěle a obdivuhodně napsaný historický román o městě Paříži, jejích obyvatelích a francouzských potažmo evropských dějinách. Skládáním chronologických dějinných událostí a rodinných ság dostaneme obraz města světel - Paříže. Jedním slovem skvělé.
Naprosto genialni knizka...Libi se mi propojeni romanu a smyslenych postav s postavami historickymi a s historickymi fakty. V teto knize jste pri staveni sochy svobody,kde poznate mistra Eiffela,samozrejme i pri staveni Eiffelovky a pak razem ve 13.stoleti,kde se na ulici mohlo stat,ze vam nekdo chrstl nocnik se svymi vykaly na hlavu.Na tuto knihu je treba trpelivosti (699 stran),pozornosti (pri prebihani z ctvrti do ctvrti,z roku do roku a rozpoznani faktu a smyslenky). Jednoznacne nadhera a ne nadarmo ma tato kniha 90% v hodnoceni u ctenaru.
Nádherné dílo. Hluboce jsem se do knihy ponořil a prožíval příběhy všech hrdinů. Lezl jsem po Eiffelovce a cítil závratě z výšek, procházel komnatami Versailles spolu s Ludvíkem XIII nebo vnímal hrůzu bartolomějské noci. Spisovatel sice přeskakuje ze století do století, ale zvykl jsem si a ani mi to moc nevadilo. Každopádně po přečtení mám pocit, jako bych to vše skutečně prožil a všude byl.
Většina komentářů obsahuje nespokojenost s přeskakováním časových epoch a já s nimi souhlasím. Nepochopil jsem tento úmysl autora, ale přesto se domnívám, že knize jako takové to neuškodilo.
Je s obdivem, když spisovatel vloží do 700 stránek textu tolik lidských příběhů.
Protože jsem toho moc nevěděl o stavbě Eiffelovy věže, jsem rád, že jsem se dozvěděl mnoho, pro mě nových informací .
Původně jsem chtěl hodnotit 3* jako průměr. Ale za období let 1940-45 přidávám.
Samozřejmě rád se podívám po dalších knihách autora.
Paříž mě jako další z Ruthefordových románů o městech úplně nezklamala, oproti Londýnu a Dublinu je ale přece jen slabší. Nejlepší mi asi přišel úplný závěr, meziválečná doba a druhá světová válka.
Tentokrát prvek románu výrazně převažuje nad historií, připadlo mi místy, že historické exkurze jsou jen vložené jako krátké vložky mezi dvě třeskuté love story... no jo, já vím, je to Paříž a ta romantika tam asi patří.
Vůbec se nepodíváme do nejstarší historie města, ta jako by začala až někdy ve 12. století, to bylo pro mě další minus. A to poslední minus se týkalo stylu vyprávění které není lineární, ale přeskakuje ze středověku do 19. či 20. století a zase zpátky. Nic proti tomu, třeba v takovém Hawksmooru Petera Ackroyda to funguje výborně, tady ale ne.
Čili proto "jen" tři hvězdy, ono to nakonec zase není tak málo :)
Obdivujem inžinierov a staviteľov 19. storočia, ako aj ich diela, takže pre mňa je najzaujímavejšou časťou knihy príbeh o stavbe Eiffelovky. Preskakovanie v čase bolo prehľadné, postavy dobre odlíšené a tak som nemala najmenší problém sa v knihe orientovať.
Krásná kniha. Paříž napříč staletími. První román od autora, určitě sáhnu i po dalších jeho
Moje první seznámení s Edwardem Rutherfurdem a musím říct, že Paříž je úžasná kniha, která mě naprosto uchvátila. Miluji Francii a při čtení tohoto románu jsem si opravdu lebedila :-) Přestože historické romány v podstatě nečtu, autor umí podat historická fakta tak nenásilnou formou, že 700 stran uteče, ani nevíte jak. Nejvíce se mi líbily pasáže z období stavby Eiffelovy věže a Sacré-Coeur. Ke konci jsem se trošku složitěji prodírala obdobím německé okupace, ale to je můj problém. Už se moc těším až si přečtu další knihu od E.R.
Krásně zpracovaným příběhem se čtenář dozvěděl plno věcí o historii Francie, stavbách významných památek a o osobách a osobnostech, které utvářely nejen francouzské dějiny.
Knihy Edwarda Rutherfurda si půjčuji z knihovny, aby mi doma svou objemností trvale nestínily výhled z okna. Kdyz jednu dočtu, půjčím si jinou a pokaždé je to stejné. Ta je tlustá! Jak dlouho to budu číst? Co když to bude otravné? Co tam může popisovat na 700 stranách? No, přeskakovat to můžu vždycky....A jiné malověrnosti. Doba, kdy lidé četli tlustoautory, aby zaplnili večery, ti časově bohatí i dny, je pryč. Jsou i jiná zaplňovadla. Prostě pochybuji, zda autor skutečně napsal román o městě, v němž budou příběhy lidí jen nutným pozadím a podezřívám ho, opakovaně, že to bude obráceně. A opakovaně se autorovi za svou nedůvěru omlouvám. Znovu průvodce městem v běhu času na pozadí životů několika rodin.
Tato kniha byla pro mě něco naprosto nového. Příběh mě zaujal od prvních řádků a nepustil do konce. Obdivuji propracovanost a promyšlenost příběhu, který se táhne přes několik století, vykukuje na světlo a na chvíli se ztrácí, aby se objevil jako překvapující zvrat v osudu jiných postav, tvoří smyčky a pak se vrací v čase a rozplétá své nitky. Nechronologické členění děje bylo velkým zpestřením a vůbec nerušilo. Děkuji autorovi za nádherný zážitek.
Bohužel, dnes jsem knihu nedočtenou vrátila do knihovny a zda se k ní ještě někdy vrátím, to je možná psáno v knize Osudu, nicméně tu nevím, kde hledat.
Byla jsem opravdu hodně zklamaná, vzhledem ke kladným ohlasům na všechny autorovy knížky a vzhledem k tomu, že jsem se těšila, že si před návštěvou Paříže oživím dějiny, ale také že poznám lidi, i kdyby jen úplně obyčejné, kteří se na osudu Paříže podíleli byť i jen tím, že tam prostě žili. Nic takového se ovšem nekonalo.
Zaprvé, nepochopila jsem, proč je první část knížky řazena nechronologicky, když ta druhá už řazena lineárně je a když neexistuje návaznost minulosti na budoucnost (takto uvažovat je navíc samozřejmě samo o sobě pěknou hloupostí, ale odpusťte, jako vášnivá čtenářka experimentálních románů jsem schopná a ochotná přijmout takřka cokoliv).
Rovněž jsem byla zklamaná z jednotlivých příběhů. Nejvíce mě zasáhl ten o židovské rodině, která ve 14. století v hrůze před represí konvertovala k římskokatolické církvi, aby se pak po letech navrátila do lůna své rodné víry.
Ostatně zhruba tak nějak vypadala druhá představa o tom, jak bude kniha vypadat poté, co ji otevřu. V jedné kapitole krátký časový úsek, na němž jsou zobrazeny jednak důležité pařížské (francouzské) dějinné události a jednak příběh některých obyvatel tohoto města (této země), kterých se tyto události dotkly. Stručné, ale jasné a nepostrádající napínavost. Narozdíl od utahaných příběhů á la rodina dělníka, jenž se znal s Gustavem Eiffelem - ano, hádáte správně, právě tady jsem knihu ne příliš jemným způsobem definitivně zavřela.
Abych ale jen nekritizovala, z autorova projevu je znát, že je to člověk vzdělaný, sečtělý a pořádný. Vždyť kolik autorů historických románů dnes věnuje péči studiu historického období, o němž hovoří?
Autora a jeho dílo i přes tuto nešťastnou zkušenost nezavrhuji. Tvrdí se, že třeba Sarum je lepší než Paříž, kromě jiného jsem navíc irofilka, takže Dublin. Počátky a Irsko: probuzení jsou pro mě vlastně povinností. A třeba mě tyto knihy přivedou zpět k Paříži, kterou prozatím nechávám neohodnocenou.
Oblíbený autor, krásná kniha. Přesně takto mám ráda, když je mi servírovaná historie:-) Žádná suchá data a údaje, ale pěkně z pohledu lidí, jak vnímali změny. Jedině tak mi může zůstat něco z historie v hlavě...
Trochu mi překáželo, že nebyla celá kniha chronologicky, ale nevadí, až se k ní vrátím, tak si ji dám pěkně rok za rokem :-)
Nádherný román. E. R. je majstrom v písaní historických románov, ktoré sa odohrávajú v rozpätí niekoľko stooo rokov. Opisuje postupný vývoj mesta na pozadí historických udalostí. Veľmi zaujímavé až fascinujúce sú fakty o výstavbe Eiffelovej veže alebo usporiadanie mestských štvrtí. Prostredníctvom niekoľkých rodín pochádzajúcich z rôznych spoločenských vrstiev približuje život ľudí v rôznych obdobiach v tomto meste, ako sa ich životy navzájom prelínajú a ovplyvňujú. Takisto aj jeho ďalšie knihy, ako Russka, New York alebo Sarum boli úžasne napísané. Proste tento autor je skvelý:-).
Opět velmi povedené dílo. Oproti prvotnímu setkání s autorem (New York) již to nebylo takové překvapení a takové sousto nových zajímavých informací (za to ovšem nemůže autor, nýbrž Francie, jejíž dějiny jsou mi známější), nicméně rozhodně jsem se nenudila a knihu přečetla navzdory rozsahu takřka jedním dechem. Vřele doporučuju!
Výborná knížka, na Londýn nebo Sarum sice nemá, ale autor je stále dobrý. Sice jsme tentokrát nezašli tak daleko do historie jak ov jiných jeho románech, ale stejně jsme u důležitých událostí - stavba věže, Bartolomějská noc, první a druhá světová válka... Znovu jde o historii několika rodů z různých společenských vrstev, vše se navzájem proplétá, něco dopadne dobře, něco špatně... Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Londýn: příběh nejslavnějšího města na zemi |
| 2002 | Russka |
| 2010 | New York |
| 2005 | Dublin. Počátky |
| 2005 | Sarum: Román o Anglii |
Po přečtení knih "Londýn", který mě naprosto okouzlil a "Dublin - počátky- ", jsem moc toužila po knize "Paříž" a dlouho trvalo, než jsem tuto knihu sehnala, podařilo se a jsem nadšená.
Další historický román pana spisovatele se povedl na výtečnou.
Ubíráte se stoletím za stoletím, prožíváte osudy, příběhy lidí v každé době a dozvíte se spoustu informací o dějinách a historii tohoto určitě nádherného města.
Pro mě je Francie - Paříž srdcovka a čtení této knihy bylo něco nádherného, moc ráda jsem se při čtení procházela každou uličkou Paříže, poznala pana Eiffela a byla i u zrodu Eiffelovy věže. Doporučuji.