Pařížská knihovna
Janet Skeslien Charles
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476676/bmid_parizska-knihovna-GjL-476676.jpeg
4
408
408
Pařížská knihovna, druhý oceňovaný román autorky Janet Skeslien Charles, vychází ze skutečných událostí v Americké knihovně v Paříži, která se stala svědkem nejen lásek a snění, ale i hrdinství jejích zaměstnanců po nacistickém vpádu do Francie. Příběh zavádí čtenáře skrze životní osudy Odile Souchetové do Paříže konce 30. let a nelehké doby nacistické okupace a následně do Montany na sklonku studené války, kde se prolíná s životem Lily, dívky z amerického maloměsta. Obě ženy spojí láska ke knihám, čtení a francouzštině, které jsou nejen klíčem k jejich podivuhodnému přátelství, ale i k celému románu. Ani jedna z nich z počátku netuší, že mají společného mnohem víc, než se na první pohled zdá. Pařížská knihovna je laskavě vyprávěný příběh z nelaskavých dob, jenž barvitě líčí kouzlo knih, oněch náhledů do životů druhých, které čtenářům poskytují inspiraci, dodávají odvahu a umožňují snít. Je o tichém světě literatury, jeho síle hojit zraněnou duši a sbližovat lidi.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2021
,
Jota
Originální název:
The Paris Library, 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha, ale občas mi dělalo problém se do čtení opravdu ponořit. Četla jsem ji po kouskách, až asi posledních 40 stran naráz.
Audiokniha -Krásně načteno, poslech jsem si užila od začátku až do konce. Příběh o lásce ke knihám, o odvaze Pařížanů v nacisty obsazené Francii
Zajímavá kniha zachycující ve dvou dějových linkách Paříž a její obyvatele od roku 1939 do konce druhé světové války a pak americké maloměsto kolem roku 1984. Svorníkem příběhu jsou životní osudy knihovnice, které se v závěru spojí do uceleného obrázku. Na celou pětku to není, ale lepší čtverka na páce určitě ano. Líbila se mi závěrečná řeč americké středoškolačky, přečtete si ji.
Dobrý příběh, trošku pomalejší čtení. Ocenila bych lepší konec. Prostě takový "happy end".
Dvě časové roviny příběhu, ze kterého mě bavila víc ta historická část. Závěr knihy mě překvapil a je mi trochu líto, že jsme se nedozvěděli, jestli se Odile nakonec odhodlala spojit se svou přítelkyní Margaret a svou rodinou.
Knihu jsem četla strašně dlouho, nebyl to takový ten strhující příběh, který nemůžete pustit z ruky, dokud ho nedočtete. Některé pasáže byly nekonečné.
Román je provoněn láskou ke knize, knihovnické práci a čtenářům. Autorka jemně a s citem přiblížila atmosféru v knihovně a vztahy mezi kolegy během války, kdy se ve vyhraněných životních podmínkách rodí velká přátelství, ale i závist a nenávist. Řada knihovníků se zapojí do odboje, posílají knihy vojákům na frontu, tajně nosí knihy židovským občanům. Kniha léčí a uzdravuje. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, během války v Paříži a v osmdesátých letech v Montaně. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně jsem si k jednotlivým postavám našla cestu. ale od knihy jsem očekávala více.
Kniha se krásně četla, válečný příběh si jednou za čas ráda přečtu. Obě časově roviny se hezky doplňovaly. Závěr byl pro mě dosti překvapivý, protože jsem chováni v určitých chvílích nechápala.
Závist je opravu hodně špatná vlastnost. Někomu dokáže změnit život od základu. Čekala jsem víc. Střídání časových rovin a postupné odhalování minulosti bylo hezké, ale něco tomu přece jen chybělo.
Přestože se příběh odehrává v neveselém období válečné Paříže, až na výjimky jde o pohodové a místy i vtipné čtení o lásce ke knihám a k lidem.Obě hlavni hrdinky, Odile a Lilly, jsou i přes svůj mladý věk hodně inspirativní a i přes jejich dvougenerační rozdíl jsou si v mnohém podobné.
"Láska znamená někoho přijmout, přijmout všechno, dokonce i to, co se nám nelíbí nebo co nechápeme."
"Ber lidi takové, jací jsou, ne takové, jaké je chceš mít."
"Cestou... jsem vdechovala svou nejoblíbenější vůni na světě - knihy, knihy, knihy."
Upřímně, sama přemýšlím, z jakého důvodu mě kniha nezaujala. Je mi to hodně líto. Obálka krásná, Paříž i prostředí knihoven miluji, ale kniha zklamala. Budu hledat jinou knihu do výzvy, protože byla kniha vybraná díky výzvě.
Chtělo by se říci, že je to takové lehké čtení, skoro červený román odehrávající se na pozadí historických událostí. Ale osudy se rozeběhnou nečekaně a vedou k zamyšlení o osobních volbách a jejich důsledcích, které lidé udělají vědomě či nevědomě v dějinných kulisách, které si nevybraly. A také o tom, jak tyto činy, uskutečněné ve zlomcích času, změní celý život a nejdou vzít zpět.
Hlavní hrdinka Odile se touží stát knihovnicí ve známé pařížské Americké knihovně, což se jí i přes nesouhlas otce splní v únoru 1939. Bohužel mírové časy končí a Odile a její spolupracovníci posílají knihy vojákům na frontu a do lazaretů a po okupaci Francie se snaží udržet knihovnu v provozu a pomáhat diskriminovaným židovským čtenářům, kterým tajně donáší knihy domů. Také se snaží zachránit knihy zakázaných autorů. Popis života v Paříži končí v září 1944, kdy se Odile stěhuje do USA. Její americké období začíná v roce 1983, kdy se sblíží s dvanáctiletou Lily, kterou začne učit francouzsky a dodává jí sílu v těžkých rodinných a životních situacích. Příběh Lily končí maturitou a přijetím na univerzitu. Obě ženy spojuje láska ke knihám. Autorka románem složila hold obětavosti všech pracovníků knihovny, kteří i s nasazením života plnili své poslání knihovníků, pomáhali pronásledovaným a chránili knihy, které jsou (cituji autorku) mosty mezi kulturami.
Bojovala jsem s knihou docela dlouho. Nějak jsem nezvládla přeskakování z jedné reality do druhé. Přitom tak zajímavý a silný příběh. Závěr mne trošku nakrájel na malé kousky... v něčem mi však kniha přišla nedotažená....
Není to žádná velká literatura, každopádně velmi oceňuji námět příběhu. Byla jsem velmi potěšena, když jsem na konci knihy zjistila, že je opravdu založen na skutečných událostech a osobách, které v době války v knihovně pracovaly.
Hlavním tématem jsou pak knihy - je zde tolik krásných vět řečených o knihách. A opět si při čtení člověk uvědomí, jak jsou knihy důležité. A to i v době UI, elektronických čteček apod. Možná o to více! Každý totalitní režim se jako první věc snaží zničit "kulturu"... knihy nevyjímaje..., potřebuje lidi ovládat. Knihy nám dávají moudrost, ale i nadhled, učí nás vnímat život z více perspekvit, být ohleduplnější, přemýšlet nad naším jednáním a jednáním ostatních.
Za mě 4 * pro zajímavý příběh opírající se o skutečné události.
(SPOILER) Ze začátku mě kniha nebavila, působila i zmateně, ale potom se příběh krásně rozjel a začalo to být napínavé, že jsem musela dočíst do konce během dne.. krásné vše zapadalo ..příběh plný lásky zrady nenávisti zášti, ale i odvahy, války a odpuštění a přátelství.. krásná životní moudra
Chci se vyjádřit k úrovni překladu a redakční práci a asi budu hodně kritická, ale štve mě, když někdo nedělá pořádně svou práci.
Opéras se opravdu nevysloví oupejras, to možná tak anglicky;
Ze Simone de Beauvoir je na str. 21 muž Simon; les chômeurs intellectuals (str. 33) mají být správně intellectuels; ve slově rancote je překlep, správně je raconte a navíc pokud bychom měli zachovat vykání, povídejte, které následuje, pak mělo být racontez… a to jsem byla teprve na straně 64.
Na jediné straně 210: sloveso v infinitivu disparaître opravdu nemůže znamenat adjektivum neviditelný a ve slově letiště l'aéroport chybí slabika ro.
Chybějící accents v různých francouzsky psaných slovech, faktické chyby, např. pan Pryce-Jones se na str.137 stal Price-Jonesem, Janie and Phoebe je Janie a Pheoby… Anglický výčet X, Y and I zní v češtině X, Y a já nepřirozeně, zvlášť když to překladatel přeložil takto otrocky všude. Jestliže (la) Place de la Concorde je v knize náměstím Svornosti (malé písmeno ve Svornosti by mě asi už nemělo překvapit), pak bych očekávala, že (les) Champs-Élysées ve stejné větě budou Elysejská pole. To bych asi chtěla moc.
Je otázkou, zda to bylo špatně už v anglickém originále, nebo originál překladatel nedokázal ani správně převést a fr. slova přepsat, čekala bych však, že tuto opravnou práci pak případně udělá redakce (o dalších četných překlepech a gramatických chybách v češtině se ani nebudu zmiňovat, asi vede slovo “řidítko ve smyslu jedna část řídítek).
V podstatě každých pár stránek nějaký problém.
Toto tedy můj čtenářský zážitek a dojem docela dost snížilo.
Originál bude zřejmě lepší volbou.
“Změna je jednou z mála jistot.“
“Krást knihy je jako znesvěcovat hroby.
Krásně psaná kniha. Nepřečetla jsem jí celou jedním dechem, až na konec. Ten mě jí nenechal odložit až do hluboké noci.