Přidat komentář
..."jsoucí nemůže vzniknout a zaniknout" ... a Platónovy dialogy jsou prostě "jsoucí" :-) ... tedy "nevzniklé, nepomíjející, neproměnné, ... (a) ... dokonalé" ... Parmenidés nám ukazuje omyl nás smrtelníků ... lidé se domnívají na základě toho co vidí, že existuje mnohost (hlad-žízeň, bytí-nebytí, den–noc), a to je jejich omyl ... nelze věřit té realitě, kterou vidíme, ... "jedno jest vše"
... je zajímavé sledovat spolu s Parménidem, tuto alegorii "cesty" ... Parmenidova myšlení a smyslového vnímání ...
… to, co jest nemůže být založeno něčím, co není → BYTÍ JEST A NENÍ MOŽNÉ, ABY NEBYLO → nic není možné ani myslet – jakmile myslím, myslím něco – kdykoli myslím něco – má to 1 vlastnost – že to „jest“ – myslet a být je totéž – bytí je jediné, stálé, nemá hranici, počátek ani konec ...Parmenides tak pojmenovat základní téma filozofie „bytí“ → položil základy ontologie :-)
... Platónův dialog je dokonalý nástroj ... je to rozhovor ... proto může zobrazit situace běžného života, nálady a emoce, v nichž se pak rozhovor uskutečňuje, ... a taky ho ovlivňují :-) ...
Poněkud složitý dialog, ale spíše složitě napsaný, protože hlavní myšlenka je z něj patrná po pár stránkách, zbylé jsou jen důkazem tvrzeného. Je jedno, nebo mnohé? Je mnohé částmi jednoho, nebo jedno částí mnohého? Pohybuje se jedno prostorem a časem, nebo ne? Když je jedno, stojí vedle mnohé, nebo nejedno? Stávalo se, stává se, nebo se bude stávat? Na podobné otázky Platón odpovídá v podobné formě, jako jsou položeny.
Platón ve svém Parmenidovi jakoby chtěl otevřít Pandořinu skříňku, když přišel s tvrzením, že "Jedno jest vše". Sám asi nepředpokládal, jak zamotá hlavy svým následovníkům, odpůrcům a dalším, po celé antické období. A nejen to. "Jedno" je předmětem, které ani dnes nenechá filosofy lhostejnými. Svým výkladem v dialogu, kde nejmladšímu z přítomných posluchačů v otázkách a odpovědích dokazoval, jak nejlépe chápat Jedno, Parmenides své posluchače ještě víc znejistil. V průběhu dlouhých staletí se filosofové chopili ve svém výkladu, tak, jak jej oni chápali pouze "Jednoho" a "jest". Ignorovali ve své zanícenosti slovo "vše". A to je postupně rozdělilo do dvou hlavních proudů, jejichž výsledkem je předloha k jinému předmětu téhož.
Iluze jednoho - jest či není? Jisté je však, že pokud není jedno, není nic.
Náročný dialog, přesto jeden z mých méně oblíbených.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Ústava |
| 1979 | Dialogy o kráse |
| 1993 | Faidón |
| 2008 | Timaios / Kritias |
| 1910 | Obrana Sokratova |
jedno. toto citat bola adventura, ktoru som racionalne nedokazal ponat ale intuitivne som presne vedel, o com to je.