Partie smrti
Icchokas Meras
Stařešina ghetta - starý Abrahám se dozví, že děti do deseti let mají být z ghetta odvezeny a likvidovány. Jde za velitelem tábora Schogerem a přednese mu prosbu \"rady starších\", aby děti ušetřil. Němec souhlasí, ale s podmínkou, že Abrahámův syn Izák, který se Schogerem hrává šachy a vždy ho dosud porazil, s ním sehraje o děti partii. Když Izák vyhraje, děti budou žít, avšak Izák a později i jeho milovaná Ester za to zaplatí životem. Když prohraje, zůstane na živu, ale děti půjdou do plynu. Jen remíza zachová status quo...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1971 , Naše vojskoOriginální název:
Lygiosios trunka akimirką, 1963
více info...
Přidat komentář
Nejsem si jistá, jak to skončilo. Izák vyhrál, takže on i Ester měli umřít, jenže ten magor Schoger tam byl sám mezi lidmi z ghetta, a oni ho asi zabili? Fakt nevím… ale neříkejte mi, že by byl tak blbý a šel by tam fakt sám??
Příběh války, vždy krutý a smutný… třeba ten Kasriel s těmi prsty, no fuj. Tohle by měl číst každý, kdo jenom trochu ospravedlňuje Němce a druhou světovou.
Izákovi je 17, ale vypráví to tak děcky, jako by mu bylo tak 12, 13… všichni ty sourozenci podobně… trochu bez emocí to je, jako že neříká o někom: strašně to bolí a mám strach… nn, prostě suše konstatují, ale stejně to má strašnou hloubku.
„Když prohraju – bude to tragédie pro všechny, ale já budu žít… Když vyhraju – odvrátím katastrofu, ale sám budu muset umřít. Jenom remíza – to je východisko pro všechny.“ (24)
Chudák Abrahám… ztratil skoro všechny děti…
Izák hraje šachy se Schögerem a my mezitím sledujeme osudy Izákových sourozenců. Kruté osudy. Na konci si Izák musí vybrat: buď remizuje a všichni budou žít, nebo vyhraje a poníží nepřítele i za cenu, že sám zemře. Kniha je to zajímavá, ale příběh se mi zdál až moc uměle vytvořený, trochu odtržený od skutečného života.
Souhlasím s prvním komentářem. Ani napínavé se mi to nezdálo. Již od začátku jsem věděla, jak to asi dopadne.