Pasáček z doliny
Ladislav Fuks
Novelka z prostředí východního Slovenska o chudém pasáčkovi. Je jednou z mála knížek, v nichž se autor umělecky vyslovujek poválečnému světu, a tento svět, náš svět, je v knize pochopen a umělecky vyjádřen ve své podstatě, v momentu, kdy se odvíjí první dějství jeho dramatické proměny a je uchopen básnicky silně a opravdově.
Přidat komentář
Za mě velmi zajímavé čtení, které jsem od autora nečekal. Ano je to hodně poetické, ale já byl nadšený.
Jak mám Fukse rád, jeho výjimečnej styl úplně nestačil na to, aby utáhl celou tuhle knihu. První třetina byla docela bezdějová, dál příběh zase plevelily nezáživný řeči rychtáře a sedláka v hospodě. Jazykově super, tajemno vynikající, byly tam silný momenty, ale celkově je to takový planý.
Tohle dílko se dá označit asi jako : "něco za něco". Ale v žádném případě nepostrádá autorovu poetiku a schopnost poutavě vyprávět.
Toto dílo napsal autor v normalizačních letech.... prý úlitba režimu ... po přečetní jsem zjistil, že neobsahuje nic z poetiky ostatních autorových textů, nic nad čím by se dalo uvažovat .... nepřesahuje žádné z jeho ostatních děl .. prostý příběh mladého synka z vesnice .. život očima chlapce, kdy je málo jídla, není co si obléci .... připomíná deklarované úděly malého Bobeše, který trpěl sociálním útiskem ... podle námětu byl natočen i film Vláčilem, byť závěr příběh ve filmu se liší, neboť vodníky jako nadpřirozené bytosti nebylo možno za totality zobrazovat.
Právě jsem se podíval na film, který natočil F. Vláčil.
Knihu mám doma dlouho, ale důkladně jsem se jí nikdy nevěnoval. Líbí se mi ale ta dobře napsaná studie o chlapci, po válce, kdy nic nebylo, ani oděv ani jídlo a jak si i toho nejzákladnějšího uměl považovat.
Názory na knihy (či na umění obecně) jsou zajisté tak rozdílné a rozmanité jako otisky prstů, to nepopírám. Odpady knihám dávám pomálu, mám dokonce pocit, že tohle je zatím jediný. Každopádně, Pasáček z doliny je pro mě brak a brakem zůstane. Je u mě na nejhlubším dně literární žumpy, proč? Ano, je to neskutečná óda na život v socialismu, infantilně naivní a literárně suché dílo. Snad bych i všechno tohle dokázala pominout, ale nepominu fakt, že tvůrcem tohoto salátu je (pro mě absolutně nepředstavitelné) člověk, který je autorem takových titulů jako Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři, Obraz Martina Blaskowitze nebo Cesta do zaslíbené země atd. atd. Promiň Láďo, vím, že si musel z něčeho žít, ale tohle za to opravdu nestálo.
Hodnotit Pasáčka z doliny jako brak je velmi zjednodušené. Souhlasím s tím, že Pasáček a Návrat z žitného pole (někdo do toho výčtu zařadí i Křišťálový pantoflíček) jsou v jistém smyslu úlitby režimu, ale z tehdejší doby existují úlitby opravdu brakové a pak jsou knihy, které jsou kvalitní, přestože se lísají k socializmu. Pasáček je kniha velmi poetická, je to svět viděný očima dítěte, oživený nadpřirozenými bytostmi a kouzly. Je to svět, do kterého se utíká, když už nemáme kam jít. Opravdu, není to brak.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Jeden z nejzvláštnějších románů, jaké jsem četla, duchem bych mohla srovnat s Želary, tedy lidičky a jejich osudy, ale Želary byly přece jen kvalitativně výš. - Kvalitu bych nepopírala, spíš jsem ale čekala nějaké vyústění, nějaké zakončení. Jako by tam bylo několik naťuknutých linek, které ale vyšuměly (býk a červené tričko, kovový odznáček a blesk, banderovci, rychtář a jeho noví známí) - nakonec to skončilo vodou, snad až tak moc nespoileruji. - Co mě zaujalo, ten absolutně dětsky čistý náhled na svět, opravdu prostý a protkaný kombinací reality a pohádkových představ. To se mi asi líbilo nejvíc, to vtažení snů a pohádek do reálného světa a schopnost ty pohádkové motivy do reálného světa začlenit. - To je asi největší plus. Máme tu obyčejný život opravdu těch nejobyčejnějších a nejchudších lidí, nastíněny zoufalé poměry, zajímalo by mě, jestli byl rychtář opravdu tak zadubený nebo to bylo účelové, věřím,že život v té době nebyl žádné peříčko. - Dala bych tomu tři a půl hvězdičky, tedy lehký nadprůměr. Příběh je zajímavý, přesto však působí lehce nedotaženě.