Passionál
Heinrich Heine
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238218/bmid_passional-661167749996f.png
4
17
17
Výbor z veršů německého básníka, ústřední postavy německé literatury po smrti Goethově. Verše "o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících", které vybral překladatel před padesáti lety z různých oddílů posledních sbírek a z pozůstalosti, vznikaly v posledních letech Heinova života. Představují básníka připojujícího se k mohutnému podzemnímu hlasu nové společenské třídy a proklínajícího boha, krále i prolhanou vlast, autora toužícího po smyslových prožitcích života. Doslov napsal Miloš Pohorský. 22-071-75... celý text
Přidat komentář
Četla jsem patnáctiletá. Cituji svůj tehdejší čtenářský deník (a prosím za prominutí patosu a archaického vyjadřování, ale to byl můj tehdejší sloh):
Začátek března 2013
„Nad Heinem jsem seděla dlouho do noci, nemohouc se od něho odtrhnout, a ubdělýma očima jsem hltala řádky. Ta chvíle byla nadána zvláštním kouzlem; kolem noc, z níž lampička vykrajovala ostrůvek života, a u ní jsem se osamoceně choulila já, student, s útlým svazkem.
Největší kouzlo měl však Heine sám. Bylo v něm cosi živelného, co se vypalovalo do mozku, co plálo, co sebe sama stravovalo. Pod tímto dojmem jsem také napsala: Heine pálí, Heine řeže, Heine je malá lidská gehenna. Jsem plně přesvědčená, že Heinova krutost, cynismus a jízlivost ho nepálily o nic méně než ty, jimž byly adresovány.
Nejlépe to vystihuje jeho epitaf, který je paradoxně podvržený:
HIER LIEGEN MEINE GEBEINE.
WENN WÄREN SIE NUR DEINE!
HEINE"
Bohužek další básnická sbírka v edici Světová četba a znovu mě básně Otokara Fischera na motivy Heineho (ano, takhle to beru) nebraly.
Přečetl jsem to při pobytu v blázinci, kde to měli v knihovně. Je to docela paradoxní, protože nejde zrovna o četbu, která by stabilizovala psychiku:-) Fůra mrtvolných metafor, fůra hnilobné ironie, smrt v každém polibku, brr. Myslím, že tematicky jsem se s Heinem příliš nepotkal. Dokonce ani v sociálně laděných básních, ke kterým mívám obvykle blízko, ale které zde mi přišly myšlenkově slabé. Přesto na mě Heine místy dost zapůsobil. Kromě krásně vymalovávaných romanticko-apokalyptických obrazů (Píseň pro Mouche - vůbec asi nejsilnější, přímo dechberoucí skladba) nebo trefně zachycených principů smrti ve smyslu zmarněného či zmarňujícího života (Tvrz urážek, Já zřel jich smích), jednoduše také řemeslem. Básně jsou svižné, rýmy vtipné, Heine umí dobře gradovat i pointovat, zvládá výsměch i patos, má to celé velký spád. No asi vážně talent, byť trochu příliš sázející na efekt.
Štítky knihy
německá poezieAutorovy další knížky
| 2007 |  Kniha písní |
| 1992 | Lorelei |
| 1949 | Passionál |
| 1980 | Písně lásky a hněvu |
| 1953 | Německo Zimní pohádka |
Výborný básnický výběr zajímavého autora. Výbor obsahuje básně vážné (BĚH SVĚTA), veselé (BERLÍNSKÁ LEGENDA, DOBRÁ RADA), pravdivé (POTULNÉ KRYSY), nádherně poetické (PÍSEŇ PÍSNÍ) i misantropicky potěšitelné (POSLEDNÍ VŮLE). Opravdu pestrý výběr stylů i obsahů. Radost číst.