Past rozumu
Dušan Papoušek
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21250/bmid_past-rozumu-GPK-21250.png
3
27
27
Námětem vědeckofantastického románu z novoroční noci roku 2000 v americkém Stříbrném údolí je rozvoj robotizace až za hranice umělé inteligence,kdy se roboti začnou samostatně vyvíjet a vymknou se kontrole člověka. Zbrojní závod Mikrel v té době právě dokončuje novou superraketu se třemi jadernými hlavicemi, která se stane objektem zájmu robotů...... celý text
Přidat komentář
Z dnešního pohledu je to akorát průměr.Z pohledu tehdejší doby by to bylo asi hodnocené o něco líp.Ale tenhle zmatený příběh,přeskakování od jednoho k druhému.Moc se mi to nelíbilo,prostě průměr.
Přemýšlím co bych na této knize pochválil, ale nic mne nenapadá. Zápletka ohraná, styl vyprávění nepřehledný, bez napětí a katarze. Ideologie poplatná době, soudruhům se to určitě líbilo. Vize nijak prorocká, technicky slabé. Charaktery papírové, jako vystřižené z Rudého práva. Pan profesor měl zůstat u své vědy.
V té době zpívala kapela Katapult - Až se bude psát rok 2006, až se všichni odstěhujem do obrovských měst... A právě i tato kniha se hodí jako příspěvek k atmosféře doby, která věřila, že vědecko-technický pokror bude tak rychlý, že už na začátku nového století, který máme už za sebou se budou dít s lidstvem velké věci...A nic. Na Mars se běžně necestuje, na Měsíc taky ne, a děti - řečeno slovy textu Katapultu - si mají kde hrát, trávníku je na planetě a v naší zemi stále dost.
Autorovy další knížky
| 1986 |  Past rozumu |
| 1991 | Spalovači planet |
| 1985 |  O kvantech energie, molekulách a vesmíru |
Přihlédnu-li k době vzniku, musím konstatovat, že se jedná o špičkové dílko, které se tehdy objevilo jako zjevení. Mám je na předním místě v knihovně.
Je to komplexní příběh umístěný v té době do velmi atraktivního prostředí tam, kdesi daleko, někde v poušti, v Americe, kde je v podstatě možné vše, co bylo v tehdejším provinčním Československu naprosto nemyslitelné. A v podstatě to není storka ani o ideologii, ale o uvědomění stroje sebe sama v kontrastu se zprostředkovaným šetřením personálu firmy. Příběh postupně graduje a krok za krokem poodhaluje jednotlivé etapy blížící se katastrofy přepínáním dějových rovin jednotlivých aktérů. Zvláštní jsou vsuvky z hlediska samozdokonalujícího se stroje.
Rozhodně doporučuji, ale určitě to není čtení pro každého, nejen kvůli stylu, ale třeba i pro pojetí dějové linky, která se, z dnešního hlediska otřesných sci-fi hororů, plných krve a cynismu, může zdát až příliš krotká a málo naturalistická.