Pastva pro oči
Myla Goldberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444512/bmid_pastva-pro-oci-O97-444512.jpeg
4
103
103
Román zachycuje krátký život fiktivní fotografky Lillian Prestonové od počátku 50. do konce 70. let 20. století. Lillian, dívka z konzervativní středozápadní rodiny, přichází přes nesouhlas rodičů do New Yorku studovat fotografii. Poměrně brzy však otěhotní a jakožto svobodná matka se ocitne na okraji společnosti i v tísnivé finanční situaci. Ve svém až sebezničujícím, silně sebestředném zápalu pro umění se neohlíží ani na konvence, ani na svou životní úroveň. Pohybuje se na okraji avantgardních uměleckých kruhů a veškeré síly směřuje k tomu, aby své fotografie mohla vystavit…... celý text
Přidat komentář
Rozhodně zajímaví knížka, která si zaslouží čtenářskou pozornost. Překvapil mě styl psaní autorky, který je poměrně nezvyklý, na druhou stranu to nijak nebrání v plynutí děje. Naopak, po chvíli vám to přijde velice přirozené.
Je fascinující, jak rychlým vývojem jsme v otázce ženských práv prošli a stejně přitom máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Obdivuji jedince, kteří dokážou vždy znovu a znovu vidět vše kolem nás v nových barvách, tvarech a pobízejí nás k hlubším a zajímavým vhledům na svět. Naše kultura je mnohovrstevná a patří k ní i fenomén tzv pouliční fotografie. Zajímavě poskládaný příběh fotografky Lillian, dobová atmosféra NY v polovině minulého století a také možnosti nahlédnout do postavení žen v rámci pravidel té doby napsala autorka tak působivě, že si to vysoké hodnocení její knížka skutečně zaslouží.
Co jsem postrádala, to byly fotografie za každým katalogovým číslem. A jelikož Lillian nebyla skutečná postava, autor fotografické přílohy by se určitě našel i u nás. Ale vydavatelé asi musí „počítat“, takže tento luxus už nemíváme.
Silný příběh s netradičním stylem vyprávění a jako bonus přiznání autorky, že ta forma není její nápad.
Pastva pro oči mě na první pohled trochu zmátla, nevím jak přesněji popsat ten dojem, ovšem brzy jsem zjistila že i takovým v podstatě originálním způsobem lze ukázat vnitřní svět postav velice barvitě. Atmosféra se dostavila záhy jakmile si člověk uvědomil sílu takové koláže naživo. Jak matoucí mohou být moje představy s realitou. Jak je silné, že když začneme něco jako fotku či obraz popisovat, začneme to zároveň měnit a vytvářet vlastně jiný obrázek......Kniha formou velice zajímavá.
Sugestivní, okouzlující vyprávění o rodičích a dětech, o ženském uvědomění si vlastní cesty a jejím následování navzdory všemu, o napětí mezi mateřstvím a uměním. O bolesti, kterou si navzájem způsobují ti nejbližší, o odpuštění a naději na věčný koloběh obojího. Popisované fotografie pozoruhodné, ale jsem přesvědčena, že kdybych je viděla, čtu úplně jiný příběh. A mimochodem - ten, kdo dělal obálku, nevěděl, o čem kniha je - a tentokrát mi to hodně vadí...
Krásné téma, které je zajímavě kompozičně zpracováno. Nejsem odborník na umění, jen mě jednoduše focení baví a čtení této knihy bylo jako procházení výstavou černobílých fotografií lidských životů, kde se čas zpomalil.
"Jestli fotit znamená naskočit na hřbet živoucího města, v temné komoře se vezu na neviditelném vzdušném proudu, ale ten pocit, že mě něco unáší, je stejný. Na obou místech se měním v pouhé smítko čistého vědomí."
Knihu nemohu než doporučit. Myla Goldberg potvrdila, že patří mezi současnou literární špičku a já jen doufám, že se dočkáme překladu jejích předchozích románů a také novely věnované toulkám uličkami staré Prahy Time's Magpie. Čtvrtý román Pastva pro oči, dle odborníků její nejlepší, vypráví příběh neobyčejně talentované fotografky, pro kterou se tvorba stala životním posláním, jemuž podřídila téměř vše. Proto nemusí vždy a ve všech situacích působit zrovna sympaticky, ale o to přesvědčivěji se jeví vnitřnímu zraku čtenáře. Příběh se odehrává mezi léty 1953 až 1977, což je zároveň časový rámec katalogu, vydaného u příležitosti posmrtné výstavy v MoMA (The Museum of Modern Art ) v New Yorku, který vedle deníkových záznamů Lillian a osobních příspěvků aktérů románu tvoří text knihy. Jak jsem se dočetl v Poděkování, Myla Goldberg pro mnohé fotografie své fiktivní hrdinky Lillian Preston použila práce skutečných fotografů, jejichž jména zde uvádí. Bylo by tedy docela zajímavé zjistit, jestli se na internetu nenacházejí některé fotografie, o kterých je v románu řeč.
Knížku jsem si koupila díky obálce, která mě zaujala za výlohou jednoho knihkupectví a pokaždé, když jsem šla kolem, zase znovu přitáhla můj zrak. Nakonec jsem neodolala a vůbec nelitovala. Pastva pro oči je výborný román koncipovaný jako katalog k restrospektivní výstavě smyšlené fotografky z 50. až 70. let. Tím, že se autorka inspirovala u reálných pouličních fotografů té doby, je ale knížka velmi autentická. Dokázala jsem si jednotlivé fotky zcela plasticky představit a docela mě mrzelo, že si na tuto výstavu nemůžu dojít v reálu.
Knížka je velmi silným vhledem do vztahu matek s dětmi (resp. dcerami). Autorka předkládá pohled především na ženský svět, muži zde hrají spíše okrajové role. Vede svoje hrdinky, fotografku Lilian a její dceru Samanthu a jejich několik přítelkyň, skrz cca 30 let a nechává trochu nahlédnout i pod pokličku amerických dějin, spíš vám dá tak jen trošku přivonět, ale klima tehdejší doby je i z letmého nadechnutí patrné.
Pastva na oči zkrátka útočila na všechny smysly a dosti zapojila fantazii, když už reálné fotografie nebylo možné vidět. Zůstane mi v hlavě dlouho.
Pastva pro oči je velmi silná kniha ale zároveň je napsaná dost těžko stravitelně. Nejedná se o klasický beletristický text, ani typický text v dopisech. Autorka se rozhodla vyprávět příběh napříč katalogem fotografií, které ale nejsou v knize vyobrazené. Zprvu jsem měla pocit, že se dívám na nějaký dokument a musím přiznat, že jsem se čtením chvíli opravdu bojovala.
Pastva pro oči je temné čtení zabývající se silnými tématy odehrávající se v padesátých a šedesátých letech minulého století.Tato kniha není focena ve zlaté hodince, nemá typický zlatý řez ani to není příběh na jedno cvaknutí. Touto knihou se budete postupně procvakávat a největší požitek najdete až v černé komoře, kdy vám jako celek dojdou všechny kousky skládačky do sebe. Za mě silný čtenářský zážitek, ale musíte si zvyknout na styl psaní.
Román ako katalóg k fotografickej výstave sa číta jedna radosť, ako keď si listujete v rodinnom fotoalbume. Výborné je, že fotografie si môžete len predstavovať a upravovať vo vlastnej pamäti. Podobne ako Shaptonovej aukčný katalóg, kniha nadchne milovníkov fotografie i experimentálneho románu.
Výborná kniha, zajímavou formou podaný portrét jedné ženy na pozadí padesátých až šedesátých let. Čtivá záležitost.
Americká autorka se představuje v této knize českému čtenáři sondou do americké společnosti a společenského klimatu přelomu 50.a 60.let. Stejně jako P. Buckova ve svém Hrdem srdci si vybírá tématiku ženy - samozivitelky, která spojí své povolání s péčí o dítě. Hlavní hrdinka, fotografka, je typem nonkomformni ženy, která si umí jít za svým snem a životním cílem přes veškeré nástrahy. Dílo je navíc živou ukázkou člověka, pro kterého je jeho profese posláním, pro které musí mnohé obětovat. Velmi mě navíc zaujal i netradiční styl vyprávění formou komentáře k výstavě fotografických děl spojeny s mnoha úhly pohledu na situační kontext. Čtenář tak dostává do rukou zajímavou knihu čerpajíci z dějin americké pouliční fotografie.
Jak barevná může být kniha o posedlosti černobílými obrázky! Podoba Lilly před námi vylézá pomalu jako její fotky ve vývojku vložené. Sledovat někoho, kdo je pohlcen svou vášní, je k užasnutí; vyšije-li k tomu autor ještě bublinky s myšlenkami, vnitřním bojem a pohnutkami, nezbývá než zatajit dech a přistěhovat se...
"To, jak smýšlíme o lidech, vypovídá mnohem víc o nás samotných, než o daném člověku."
"Skutečná tolerance neciví, protože skutečná tolerance nevidí nic, na co by měla civět."