Pastýřka
Janet White
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417915/mid_pastyrka-rYV-417915.png
4
44
44
Rok sama na ostrově Aroa u Nového Zélandu. Bez elektřiny, rádia, teplé vody. A spolu s ní obrovské stádo ovcí, o které se musí postarat. Léčit je, zachraňovat z moře, když spadly z útesu, pomáhat jim při komplikovaných porodech. Janet White, autorka jedinečné autobiografické prózy, tu žila svůj sen. V osmnácti letech odmítla nastoupit na univerzitu v Cambridgi a rozhodla se, že bude pastýřkou. Pracovala na farmách v Anglii a Walesu, až našla útočiště v samotě ostrova, odkud ji nakonec vyhnal brutální útok, při němž málem přišla o život. Pastýřka je románem, v němž věcně, a přitom se zvláštní citlivostí vypráví o svém dobrodružném životě spojeném se zvířaty, pobýváním v přírodě a nutností obstát v mužském světě. Je to neobyčejný příběh o hledání svobody a místa v životě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno: 2019 , PasekaOriginální název:
The Sheep Stell, 1992
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Inspirativní příběh o hledání sebe sama, obranou svého ideálního byt nonkomformního života navzdory přesvědčení jiných. Celá knížka je velmi hezky čtivě až poeticky napsaná, je vidět, že autorka měla určité spisovatelské střevo. Její příhody, postřehy ze života a výjimečné práce, společně s dechberoucí krajinou tvoří nanejvýš zajímavou kombinaci, která mě nad očekávání bavila. Myslím, že by bylo příhodné pro každého se takhle načas zastavit, být jen sám se sebou, splynout více s přírodou a ujasnit si priority.
Přiznám se, že další část knihy, kdy autorka píše o svém snatku a pozdějším životě mě už tolik nebavila...ale kniha určitě stojí za přečtení.
Sen státi se pastevcem ovcí asi moc lidí nemá. Nevím, zda kniha přispěje k rozšíření jejich počtu po zjištění, co všechno tato práce obnáší. Určitě je však inspirací pro každého, kdo chce jít za svým cílem i přes nepohodlí a překážky. I tak může vypadat správná cesta ke spokojenému životu.
Krásné vyprávění o životě, přírodě a plnění snů. Kniha je velmi čtivá, příjemná. Popisy přírody a okolní krajiny moc hezké, dokázala jsem si farmy a prostředí představit. Jediný úsek, který mě nebavil, byl začátek žití na ostrově Aroa. Poslední část knihy a poslední farma mě velmi bavila, a doslova chytala za srdce. Žít dnešní den..
Nakonec tři hvězdičky, ale jsem dost na rozpacích. Recenze a hodnocení slibují hodně, ale do čtení jsem se minimálně v první půlce musela dost nutit. Jazykove je dílo velmi průměrné, hlavní hrdinka je místy dost nesympatická a nebýt hlubokého vztahu k přírodě, nevím nevím co bych si myslela. Nakonec mě to právě díky těm přírodním popisům docela bavilo, ale do domácí knihovny to dílko určitě nepoputuje...
Je jedno, že si plníte sen a snažíte se uspět (a uspějete) v zaměstnání, kde dominují muži, je jedno, že v žádosti o své vysněné pracovní místo raději neuvádíte své křestní jméno, aby potenciální zaměstnavatel nepoznal, že jste žena a neodmítl Vás jen kvůli tomuto faktu. Je jedno, že celý Váš příběh je o tom, že světu a sobě dokazujete, že žena dokáže zvládnout to, co muž. Je to jedno, jakmile dojde na Vaši rodinu a Vaše děti, musíte mít syna a zkoušíte to tak dlouho až po řadě několika dcer a potratů přijde vytoužený syn, protože jinak sic.... "Kdy, Bože, kdy už konečně budu mít syna? Farma bez syna byla jako pole bez vody. "
Krásná knížka. O tom,jak je důležité se nenechat odradit od svých snů.
Jako milovník tohohle ,,punkovýho" smýšlení a všelijaké přírody jsem nadšená.
Zhltla jsem jí jedním dechem a potom jsem si dohledávala zmíněný ostrov,na kterém paní žila.
Už je samozřejmě napráskaný turisty a bary ale věřím,že byl krásný.
Knížka rozhodně dostává svoje VIP místo v knihovničce a tahle odvážná paní je rozhodně moje hrdinka :)
Moc hezká kniha, nádherné popisy krajiny, fauny i flory, ze kterých cítíme hlubokou lásku k přírodě. Také plná odvahy a vůle žít podle své přirozenosti. Milé setkání.
Ví, kdo je, co chce, kde je její místo a co je smyslem jejího života. Proto nevymýšlí blbosti, nespotřebuje většinu času na zmítání se v pochybnostech a zvládne toho mnohokrát více než my. Má směr a nerozptyluje se odbíháním na vedlejší stezky s pocitem, že by to tam mohlo být hezčí, dobrodružnější nebo pohodlnější. Je očistné a uzemňující takové lidi potkávat nebo o nich aspoň číst.
"Jak velká byla propast mezi životem o samotě z vlastní vůle, když byl člověk mladý a žádaný, a osamělým životem z nouze, když byl starý a zapomenutý."
Miluju, miluju a miluju. Je to moje nejoblíbenější knížka. Netuším, jak je to možné, ale autorka dá se říct prožila příběh podle mého největšího snu. Až mi doslova ukápla slzička, když jsem zjistila, že jsem na konci knihy a už ten úžasný příběh nepokračuje. Je mi už teď jasné, že ji budu číst znovu!
Obrovská láska k přírodě a její ochraně. Takových lidí si velmi vážím a jsem ráda, že ještě stále jsou.
Nádherný popis přírody, ptáků, zvířat, rostlin, hodně o chovu ovcí. Kniha má svoje kouzlo. Něco mě ale chybělo v tom celém příběhu. Nějaká jiskra. Nicméně popis farmarskeho života a přírody byl fascinující.
Jsou knihy literárně dokonalé a pak jsou knížky, které psal sám život. Toto je jedna z nich. Je to poutavé čtení. Takovou knihu napíše autor většinou jen jednu. Obdivuji Janet White, její odvahu splnit si svůj sen. Vůbec nechápu, jak mladá dívka mohla zvládnout sama farmaření na ostrově. Dobré čtení, poutavé popisy přírody na Novém Zélandu i v Anglii.
Láska k přírodě, k rodině a všem živým bytostem, těžké i krásné chvíle.
Kniha ma veľmi bavila- milujem čítať takéto samotárske diela a čo u mňa malo plus, bolo to, že kniha bola autobiografická a autorka veľmi autenticky podala svoje svedectvo života na osamelom ostrova a neskôr pri farmárení v Anglicku. Čo ma trošku prekvapilo, a neviem, nakoľko si život idealizovala a nakoľko k tomu mala naozaj takýto postoj, bolo to s akou ľahkosťou písala aj o ťažkých časoch- počasie, priateľ trpiaci stihomanom, úhyn oviec a podobne. Keď som to tak po nej čítala, mala som pocit, že je to človek, ktorý ťažkosti nevidí, len ich zdoláva a miluje to, čo robí!
Nádherná kniha, krásna príroda a úžasný životný príbeh. Toto je presne ten typ knihy "antidepresívum", ktorú by mal čítať každý, kto už je predávkovaný všetkou tou technológiou naokolo. Naozaj krásne, občas napínavé tak ako v každom živote býva aj napätie, ale autorka ukazuje aj lásku k prírode, zvieratám, silu a odhodlanie plniť si sny a nevynechala aj pár dojímavých chvíľ. Všetko, o čom je život, ktorý sa neprežíva ale naozaj žije.
Mně se knížka líbila moc, od první do poslední stránky. Asi proto, že mám odjakživa podobný pohled na přírodu, krajinu a vše živé. Líbí se mi, jak to autorka popsala a vyjádřila, jako bych tam všude byla s ní a viděla a cítila to, co ona. Obdivuji její odvahu jít za svým snem.
Krásná kniha, hrdinka odvážná, plná svobody,prožila zajímavý život. Významný také pohled na zemědělství v západních zemích - porovnávala jsem s našimi podmínkami v mi. století.
Poučné.
Velice krásný příběh plný lásky k životu. Ke zvířatům, rostlinám, krajině. K divočině. Takový trochu Muir a Leopold v ženských gumácích. Ostatně vedle těchto autorů jsem knížku po dočtení umístnila. Děkuji.
Anotace je obsažná. Těžko chápu způsob života na farmách s ohromnými stády ovcí a dalšími hospodářskými zvířaty, protože u nás na podobné hospodaření nejsou přírodní ani prostorové podmínky. Pro mě je ten životní příběh jako z jiného světa. Nejvíce mě zaujal popis přírody, hříček počasí a celkově životní prostředí v protilehlých částech světa.
Život J. White je inspirativní, originálni a zajímavý, ale jakkoliv je schopná pastýřka, spisovatelka to není. Svůj životní příběh líčí velmi jednoduše, s velkým časovým i "místním" odstupem. Ale to už je riziko autobiografie. Občas mi její životní rozhodnutí přišla šílená (15 let obhospodařovat 2 farmy vzdálené přes půlku Anglie...).
A přestože se má literární duše moc neuspokojila, jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky, protože mi dala zajímavý pohled na jeden životní příběh.
Pastýřka
Kniha mi byla doporučena, jako že je skvělá... no, bohužel pro mě ne. Jako Janet byla dobrá, že se do všeho pouštěla s vervou sobě vlastní. Ale nelíbilo se mi, jak šla za svým cílem bez ohledu na ostatní (manžela) a styl psaní mě také nezaujal. Knihy většinou dočítám, proto jsem ani tuto neodložila, spoustu řádků jsem pak už přeskakovala a nic mi v ději neuteklo.