Pátá minuta je o nás
Eva Pospíšilová , Klára Pospíšilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473220/mid_pata-minuta-je-o-nas-s3a-473220.jpg
5
265
265
Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí! Ethan má rád vysoké budovy, lezení na staré balkóny, šplhání na místa, odkud je vidět celý svět. V moře nemá důvěru, protože v něm něco důležitého ztratil. Dost možná by se s tím dokázal vyrovnat snáz, kdyby tu nebyla matka, která volá uprostřed noci, otec, který nemá tušení, jak s ním mluvit, a jedny zavřené dveře, kterým se Ethan obloukem vyhýbá. (2. vydání)... celý text
Přidat komentář
Úžasný příběh! Autorky píšou prostě skvěle. Moc se mi líbilo, že příběh byl dlouhý a plynul příjemně, žádný spěch a já si ho mohla vychutnat aniž bych měla pocit, že je rychlé skončí nebo tam něco bude chybět. Doporučuji
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostala absolutní náhodou. Hledala jsem queer knihu, která by mě mohla zaujmou a vytáhnout mě z dlouhotrvající čtenářské krize. Volba padla právě na Pátá minuta je o nás.
Na literárním zpracování se mi toho mnoho líbilo. Oba hlavni protagonisté byli od první stránky velmi reální a jednoduše se vnímali jako věrohodní lidé se svými přednostmi i stinnými stránkami. A bylo jednoduché jim oběma fandit (ale naprosto jasně jsem #teamEthan). To je ta největší deviza příběhu, která mě nutila knihu neodkládat. Dočetla jsem ji někdy v půl třetí v noci, což také říká svoje.
Romantická dějová linka je fakt hezká a dost mě bavila. Hodila mě trochu v čase zpátky do pubertálních let, kterým se stále víc a víc vzdaluji. No shippovala jsem je jak blázen!
V první části knihy jsem cítila trochu podobnost s komiksovými Srdcerváči, kterou evokovala Anglie, sportovní prostředí, na první pohled podobný archetyp hlavních hrdinů a queer láska. Ale tento příměr kniha ve své první polovině shazuje ze stolu, vyráží více explicitni cestou než PG-13 Srdcerváči.
To prostředí Anglie se mi velice těžce vnímalo jako věrohodné. Jasně, moře, které hraje v životě Kaie zásadní roli, tady nemáme a středoškolská basketbalová utkání by taktéž vyznívala nepřirozeně. Ale moderní a svěží čeština, kterou je kniha psaná (a je velkou předností díla!), prostě v Anglii působí trochu jako pěst na oko (pun intended lol).
Pokud autorky ještě v dalších svých dílech budou používat prostředí sportu, chtělo by to trochu nastudovat sportovní terminologii. Ačkoliv neočekávám popisy jak z pera sportovního redaktora, toto byl fakt průšvih. Na koš se nehází, ale střílí. Trestná střílení jsou v hokeji, ne v basketbalu. Trochu si myslím, že tady byly autorky prostě líné a spoléhaly na to, ze jejich cílový čtenář nebude tušit. A je pro mě překvapivé, že to v takové formě šlo do tisku.
No a pak je tady ten podivný konec. Musela jsem si ho přečíst dvakrát, absolutně mě zmátl. A pak vytočil. Chápu to dobře, že spolu jako skočili pod vlak? Potom, co si Kai vydřel coming out, našli k sobě zpátky cestu a byla před nimi růžová budoucnost? Pardon, ale wtf?
Jako metaforický skok do neznáma mi to neprodáte, sorry jako.
A retoricky se ptám, jestli není náhodou v dnešní době už dost queer příběhů, které končí tragicky? Burry your gays asi ještě pořád není za námi a od queer autorek je toto extrémně překvapivé a nepříjemné.
... Jo a obálka se moc nepovedla, vždyť je půlka názvu nečitelná.
Minimálně jednou za měsíc si chci přečíst milou youngadultovku. Nedávno jsem sáhla po Pátá minuta je o nás a to se ukázalo jako super volba.
Kniha se čte úplně sama, bavily mě postavy i vážnější témata.
Pokud hledáte odpočinkovou, roztomilou, ale zároveň i dobře zpracovanou lgbt youngadultovku, tak po této můžete směle sáhnout.
Zajímavá knížka, navíc v dnešní době, kdy je téma homosexuality opět hodně na přetřesu. Napsané citlivě a přitom poutavě. Autorky používají moderní jazyk, který se skvěle hodí k rázu celé knihy.
(SPOILER)
Knížka se mi celkově líbila a byla fajn. Především pojetí postav, které nedefinuje jen jejich orientace. Mají svůj vlastní svět, problémy, starosti i radosti. Příběh se mi líbil, ale to divnodrama, které nastalo po společném basketbalovém zápasu, se mi zdálo až příliš přehrocené. Moment, kdy zase znovu našli jeden druhého a došlo jim, že bez sebe vážně nemůžou být a celý coming out, který ukázal obě varianty (ne)přijetí, byl skvělý.
Ale mám jednu obří výtku. Co ten konec? Navzájem se najdou, směřují ke skvělé budoucnosti a najednou je nenapadne nic lepšího než doslova spáchat sebevraždu? Vypadá to, že autorky chtěly knížku ukončit a nevěděly jakým způsobem, tak to narychlo uťaly. To mě nadmíru zklamalo. Zkazilo to celkový romanticko-realistický dojem a sklouzlo k nereálnosti jednání a vývoje celé knihy.
EDIT: Komentář zde ponechávám, ale úplně se s ním již neztotožňuji. Doporučuji si po přečtení poslechnout podcast, který spisovatelky vydávají a mají i jeden věnovaný právě Páté minutě.
Krása střídá nádheru...velmi povedené. Oba kluky jsem si zamilovala. Příběh mě bavil už od první stránky. Často jsem se u toho culila, občas jsem i brečela a jednou jsem to spojila :-). Docela dlouho mi trvalo zorientovat se mezi Kaiem a Eathanem. Byla jsem dost zklamaná z toho, jak někteří vzali jejich coming out. Z konce jsem celkem zmatená...
Každopádně faakt doporučuji!
Holky, pište dál! Asi nikdy nebudete ten protlačovaný mainstream, ale o to víc si vás bude vážit vaše čtenářská komunita. Četl jsem s velkou nedůvěrou, ale musím říct, že mi to sedlo. Každá jedna strana. Díky za to! Těším se na další.
První kniha v mém životě, kde mě bavila každá z těch 440 stran. První cca 60 stran bylo takových běžných, jak jsem asi od YA romantiky čekala. Pak se to ale rozjelo, zvykla jsem si na střídání minulého a přítomného času, konečně jsem si zapamatovala, která postava je která (a to bych trochu vytkla, protože kluci mají dost podobné povahy, žijí v podobném prostředí a mezi podobnými lidmi, oba s otcem, s matkou si nerozumí, přičemž podstata toho, co se mezi rodiči stalo, je zmíněna až skoro ke konci knihy; oba žijí v kamarádském trojúhelníku - homo kluk, hetero kluk a hezká holka). Jen škoda, že se to celé neodehrává v českém prostředí, aby to bylo trochu autentičtější (přece jen z toho bylo cítit, že to není zasazeno do nějakého konkrétního prostředí).
Co ale chci zdůraznit, a to, že věřím v přínos téhle knihy a v um a talent, který spisovatelky mají. Na to, že je tu hodně erotických scén, všechno působí naprosto přirozeně, jsou to prostě obyčejní kluci, kteří žijí svůj ne zcela obyčejný život, a všechno je napsáno s takovou grácií, že smekám klobouk a přeji autorkám spoustu dalších knih a úspěchů.
(SPOILER)
Děsný drámo, těžký umění, jedno velké klišé. Jak tohle mohlo dosáhnout na podporu od Ministerstva kultury? Ale vždyť jsem si právě odpověděla.
To umění se projevuje problematicky čitelným stylem úsečných vět a nakousnutých, nedořešených tajností. Obtížně jsem chytala, co se v dané situaci odehrává, kdo vede rozhovor s kým. Jak říkám, těžkej art.
Taky bych uvítala víc popisů, vtažení do prostředí, na druhou stranu tento nedostatek byl možná úmyslný, protože… Skutečnost, že se příběh odehrává v Británii, jsem pochopila až ve chvíli první platby librami (na Sýrii mi to moc nepřipadalo). Uznávám, v Čechách by se moře hledalo obtížně, ale tenhle podivný mix amerického dojmu říznutého rádoby britskými reáliemi mi dost vadil.
No a v důsledku výše uvedené vady se mi Kai a Ethan pletli. PLETLI – hlavní hrdinové! Chápu, že cílem je, aby si čtenář připadal jako idiot, a jo, podařilo se, ovšem chyba je jednoznačně na straně autorek.
„Dělej přesně to, co chceš.“ Jedna z ústředních vět románu, která přesně vystihuje mnoho jeho problémů. Za prvé zní velmi americky v zemi, kde se platí librami. A za druhé – ano, působí úderně a bombasticky, ačkoli je významově úplně prázdná. Nikdy nikdo nemůže dělat přesně to, co chce, vyjma tedy naprostých psychopatů, což Kai nebyl. Vždycky se každý člověk, i Robinson na pustém ostrově, musí ohlížet na okolnosti a těm přizpůsobovat svoje „co chceš“. Takže tak.
Slovo „stará“, kterým Ethan označoval, hm, babičku? Čarodějnici z močálů? Ale dobře, budeme se držet té babičky. Vyvolalo ve mně asociaci, že jedna z autorek má slovenské kořeny, výraz „starka“ přeložila stylem Google překladače do češtiny a pak jej ještě transponovala do slátaniny americko-britských reálií. Podivné.
Za půlkou došlo k nečekanému obratu, najednou se vyloupl čtivý, vtipný, zábavný a roztomilý příběh, který jsem doslova zhltla. Palec nahoru za postavu Braxe, jeho reakce na bratrův coming-out byla jediným porušením série klišé v knize. (Milovníci romantiky ocenili opravdu povedené „velké nedorozumění“ v závěru.) Jenže zase – co ta závěrečná scéna? A obálka je taky víc umění než co jiného.
Za druhou půli bych dala i čtyři hvězdy, ale když sečtu všechny mínusy včetně toho, že kniha nevyšla v e-podobě, slabé za tři.
Bravo! Holky, já vám hrozně děkuji za takovou úžasnou knihu! Příběh je krásný, romantický, dramatický, vtipný, plný tajemství a pomalého odhalování, sbližování dvou trochu ztracených duší - je tu zkrátka všechno, co v takové knize chcete číst! Je to příběh o lásce, které hlavní hrdinové staví do cesty překážky, ale ona se dere dopředu a nic ji nezastaví. Kam se hrabou některé zahraniční knihy. Styl psaní je úžasný, rozmanitý, není vůbec jednoduchý (jen z pohledu Ethana jsem si musela chvíli zvykat, ale pak už to neřešíte). V příběhu je spousta myšlenek, nad kterými jsem se opravdu hodně pozastavila a přemýšlela nad životem, ztrátami, jak je důležité stát si za svým, ale zároveň být trpělivý. Nejde jen o knihu, kterou otevřete, když se nudíte a chcete jen tak něco na zabití času. Ale je to něco, co vám skutečně něco dá, co vás zasáhne, protože u mě to tak rozhodně bylo. S každou stránkou jsem žasla a jako ano, co si budeme... Půlku knihy jsem byla neskutečně frustrovaná z toho, jak se Kai a Ethan chovali . Ale počkat si na jejich pátou minutu opravdu stálo za to. Ten název a ta myšlenka s tím spojená, je něco neskutečného, takže já vám říkám, pokud vám nevadí nebo rádi čtěte LGBT, tohle si musíte přečíst! ️️️ DĚKUJI! Po delší době opět kniha, u které můžu říct, že mě rozsekala.
Tato kniha je naprosto odlišná od žánrů, které normálně čtu a
musím říct, že ze začátku mě malinko "vyděsil" počet stran. Nechápala jsem o čem bude tolik stránek, když jde pouze o milostný příběh...
No, to jsem se spletla, jde o mnohem víc než jen o milostný příběh - jde o samostatné příběhy dvou kluků, které se v jednu chvíli protnou, kluků, kteří poznávají sami sebe a hledají si k sobě cestu, ale na té cestě poznáme i jejich rodiny, zájmy a kamarády. Jak jsem se na začátku bála, že mě kniha nebude příliš bavit, tak jsem ji nakonec hltala možná až moc rychle, protože najednou jsem byla na konci a vůbec se mi nechtělo se s klukama loučit. Každý má svou osobnost, která je v knize krásně vykreslená a já je zkrátka oba miluju...no...Ethana možná o malinko víc ;)
Tohle je opravdu jedna z těch knih, tedy alespoň pro mě, u které mám chuť ji začít číst ihned znovu...
Už se moc těším, až si přečtu další knihu od těchto autorek a je mi jedno, jaký to bude žánr, protože jsem si jistá, že mě nezklamou..
Holky Pospíšilovy (bůh mi odpusť pravděpodobnou chybu v ovi/ovy) zkrátka miluju už nějakou tu dobu a přestože tato kniha patří, minimálně za mě, k jejich slabším i tak jsem si ji dokázala oblíbit. Věřím tomu, že až přijde nuda a já začnu opět zapomínat děj, tak si ji s radostí přečtu i potřetí, protože věřte mi nebo ne, toto rozhodně nebyla má první jízda, ta začala na jejich webu již nějaký ten pátek zpět, když příběh byl online a má puberta v plném proudu (i can smell staří in the air). Z prvního přečtení jsem si nepamatovala vůbec nic. Jako absolutně nic, jen to že jsem to četla, což je poměrně mizerné, co si budem.
Hele postavy jo ty byly... nebudu lhát, hoši se mi docela pletli, připadali mi charakterově velmi podobní...? Ze začátku (prvních 200 stran no, nebudu Vám přece lháti, ne) ačkoliv byla každá kapitola nadepsaná jich jménem, čili Ethan nebo Kai, mi i tak dělalo lehké problémy si uvědomit, kdo je z nich vlastně kdo. No to je ale jedno. Hlavně, že jsem je všechny měla ráda a to je hlavní.
Příběh nebyl špatný, prostě klasická romanťárna, u které moc nezáleží na ději, pokud je dobře napsaná, což tedy rozhodně byla. A nebudu Vám přece lháti pt.2., byla tam část, která mě moc nebavila (přemýšlela jsem, že se na to vybodnu), ale nebyla zas tak dlouhá a potom se to zase rozjelo, takže přestože dávám 3 hvězdy, i tak srdečně doporučuji. Bylo to jednoduše... jednoduše krásné.
Pokud jste četli něco z tvorby autorek už dříve, tato kniha se vám bude líbit. Ničím výrazně nepřekvapila, ale určitě nezklamala. Naplnila moje očekávání na maximum, přesně tak, jak to mají holky ve zvyku u každé vydané knihy/povídky
Moc se mi líbily kapitoly naplněné myšlenkami obou kluků a jejich pocity. Po přečtení jsem měla pořád v sobě příjemný pocit a úsměv na tváři.
Pokud hledáte oddechovou lgbt knihu, mohu Pátou minutu určitě doporučit!
Jestliže jste zarputilý puritán, knížku nejspíš odložíte po pár kapitolách. Pokud vám ale nadmíra erotických scén nebude vadit, zaručuju, že si tuhle knížku zamilujete!
Ne že bych brala české spisovatele jako méněcenné než ty zahraniční, to vůbec! Ale nenapadlo by mě, že něco tak dobrého by mohl napsat někdo od nás. Tohle byl totiž zatím ten nejlepší YA román od domácího autora (autorek), který jsem četla.
Celý příběh byl svým způsobem takový zvláštní, působil narozdíl od jiných knih až nadmíru přirozeně, a možná proto mě tolik zaujal. Všechno bylo nepředvídatelné, tudíž člověk do poslední chvíle netušil, co se stane nebo ne. I když byla kniha docela dlouhá, nebyla by pasáž, kterou bych označila za nudnou.
To je asi hlavní rozdíl oproti většině (YA) knihám, co jsem zatím přečetla. Každá scéna jde odhadnout na pět stran dopředu, ale v případě Páté minuty tomu tak nebylo. Nepřišlo mi to zkrátka, jako kdyby si nějaký spisovatel řekl: "Hmm, co takhle napsat nějaký román o dvou gayích, mohlo by to mít úspěch!", ale spíš jako: "Pojďme vyprávět příběh o životě dvou kluků, kteří se do sebe zamilují."
Nejsem úplný zastánce LGBT komunity, ale ani odpůrce, nicméně příběh Kaie a Ethana mě neskutečně bavil a dojímal. Právě díky tomu, že měla kniha tolik stran, se mohl jejich vztah pomalu rozvíjet.
Opravdu stojí za přečtění.
Neuvěřitelná kniha! Tak nádherně napsaná, úžasné postavy (Ethan, ty vole!), krásný příběh. Já prostě žasnu, že se v České Republice skrývá takový poklad jako je Eva a Klára! Proč jsem o nich neslyšela už dříve?!
Knihu můžu určitě doporučit i lidem, co Lgbt literaturu nečtou, protože ta romantická linka je tady tak ne nucená a tak čistá.. Stránky ubývají rychlým tempem a je to tak příjemné čtení. Opravdu mě to na knížku od českých spisovatelek strašně překvapilo! Určitě přečtu znova.
Knihu bych popsala jedním slovem. Dokonalost. Tohle je snad zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos přečetla. Nečekala jsem, že mě bude takhle bavit. A už vůbec jsem nečekala, že se do ní zamiluju. Autorky píšou vážně poutavě. Líbilo se mi, jak skvěle popsaly psychiku obou hlavních postav. Poradily si s tím skvěle. Příběh mě od první stránky pohltil. Čekala jsem, že to bude typická Ya kniha s Lgbt, ale tohle je něco jiného. Něco lepšího a rozhodně propracovanějšího. Ethan i Kai na mě působili tak reálně! Žádné pohádkové životy bez problémů. Nejhezčí ale bylo, jak se nám postupně otevírali. Každou další kapitolu nám něco odkryli a já jim byla blíž. Navíc jsem fakt ocenila, že to byla slowburn romantika. Takovou mám totiž nejraději.
A koho jsem fakt měla ráda? Jako fakt, fakt, fakt? Ethana! On byl… jak ho jen popsat. Neuvěřitelný. Líbili se mi jeho sarkastické a dost výstižné odpovědi. Líbilo se mi, že byl takový zvláštní. Jeho chování a myšlení nebylo normální, v dobrém slova smyslu. Já to na něm milovala. Ty jeho myšlenky. Někdy hluboké až smutné. Většinou mě donutil se nad tím zamyslet. Ve spoustě věcech měl pravdu. Hlavně se mi ale líbilo, jak přistupoval k svojí orientaci. Nedělal z toho vědu. Prostě si řekl: „No a co? Je to jedno.” Tenhle přístup se mi líbil. Vlastně takový přístup měl skoro na všechno. A ono se mohlo zdát, že žádné problémy nemá a jeho život je pohádkový, ale rozhodně nebyl. Jen si to nekomplikoval. Proč si život zbytečně ztěžovat? Věci jsou tak a tak, některé prostě změnit nejdou. Nemůžeme je popřít. A on to nepopíral. Přijal se. Navíc, narozdíl od Kaie, to mě jednodušší v tom, že jeho kamarádi a spolužáci byli vážně super. Žádné odsuzování. Přeci nebyl nijak jiný, prostě to byl ten Ethan, kterého měli rádi.
Jak už jsem zmínila, romantická linka byla pomalá. Milovala jsem to. Všechny ty jejich náhodné setkání. Vždycky jsem měla úsměv na tváři, když se ti dva dobírali. Všechno probíhalo v lehkém duchu. Jen ta jejich hádka byla možná malinko zdlouhavá, což mi trochu vadilo. Jenže… všichni nevyřeší všechno hned. A já pro Kaie měla vážně pochopení. Svým přiznáním mohl ztratit všechno. On věděl, jak se jeho "kamarádi" zachovají. Že homosexualitu prostě neakceptují. Teda, jak kteří. A kdyby neměl takového bráchu, tak by bylo také všechno hned snažší. Takže jo, kniha se mi vážně moc líbila. Slovy to nedokážu vyjádřit. Nejde mi to, což vidíte z téhle rádoby recenze. Možná nebude smysluplná, ale lépe to nenapíšu. Doporučuji.
Pátá minuta je o nás představuje LGBT slowburn vztahovku z pera dvou šikovných českých autorek, které bravůrně zachytily vývoj a psychiku obou chlapců - jejich pocity a protloukání se každodenním životem, vztah s rodinou a vypořádávání se se zjištěním, že se jim líbí kluci.
Ethan i Kai měli svoje záliby, přednosti, ale i chyby a chovali se na svůj věk. Může se klidně stát, že na první dobrou vám nebudou úplně sympatičtí, ale jak je budete postupně poznávat, najdete si k nim cestu.
Začátek příběhu jsem vnímala depresivně, a celkově bych řekla že kniha si po celou dobu drží jakousi syrovou reálnost - což ale rozhodně není mínusem. Je skvělý, když se příběh na papíru, který čtete zdá být reálný, až máte pocit, že je reálný.
V téhle knižce se najde hned několik zajímavých myšlenek, a líbilo se mi, že oba kluci mají rádi knihy, zejména pak fantasy.
Co bych vytkla je určitá nepřehlednost, která nastává, když se na scéně objeví více postav. Ztrácela jsem se pak v tom, kdo co řekl.
Jako celek jde rozhodně o povedený počin a myšlenka páté minuty mi přišla zajímavá. I když jsem se ze začátku bála tloušťky, kniha se četla dobře a rozhodně nemáte pocit, že je tady něco zbytečně navíc.
(SPOILER)
Pátá minuta je o nás. Měla jsem problém dočíst pár posledních stránek, protože v samotné knize jeden z kluků knihy nedočítá, tedy samotné konce. Buď je mu totiž naprosto jasné, co se stane a je naprosto unavený z toho, co se píše na konci nebo je prostě nemá rád. Kdo ví. Není tam napsaný konkrétní důvod, ale přes tu nechápavost nakonec najdete pochopení. I přes jejich komplikované životy, pocity a domněnky se přes všechno přenesou paradoxně spolu. Ze začátku bylo trochu komplikované pochopit jejich prazvláštní životní styl. Kai, který hrál basket, i když ho nesnášel, byl i ten stejný Kai, který neustále plaval za bójku a miloval zadržovat dech na tak dlouho, dokud ho pomalu vlastní plíce nezklamaly. Naproti tomu Ethan měl místo hloubek a samotného moře radši výšky a potulování se. Otázkou je, jak se vůbec takto úplně rozdílní lidé mohou střetnout?
Každopádně můžu všem jenom doporučit. Nebojte se toho, že když vás to nebude bavit na začátku, tak se s tím potáhne i zbytek knihy. Moc hezký a milý příběh.
Od Pospíšilek rozhodně ne poslední kniha (ačkoli ani ne první - s jejich tvorbou jsem seznámena už dávno). Pár prvních stran mi stačilo k tomu, abych se zamilovala do obou kluků - ačkoli ostatní postavy ve mně málo zanechaly, kromě chaotična jmen a "kdo je kdo a ke komu patří". Líbila se mi metaforičnost celé knihy a hlavně hledání páté minuty - bylo postupné, jemné, úplný opak jednání kluků - jsou to kluci, co na to říct. je znát dnes typický náklon k postmodernismu a skoro až takovému "topolismu", což je pro autorky celkově dost běžné.
Ačkoli mi prve přišla kombinace basketbalu a plávání podivná - nakonec jsem si to zamilovala. Od hry, přes hodiny bazénu či v moři až po sezení na vysokých budovách a počítání matiky. Nutno podotknout, že u holek miluju hlavně jazyk - nebere si servítky, na nic si nehraje - to samé nám kniha servíruje už na počátku spolu se zastávkou a slovy "miluju tě" a "lidi jsou ku*vy". To dává pocit uveřitelnosti, to vtahuje čtenáře do děje.
Myšlenka páté minuty a jejího poselství ve mně hodně zarezonovala - stále jsem čekala na pointu, ačkoli jsem ji měla neustále před nosem. Čekala jsem, zadržovala dech pod vodou a počítala, i když jsem věděla, že pod vodou toho nedosáhnu. A nakonec? Doufám, že svou pátou minutu jednou najdu též.
"Pátá minuta. Okamžik, kdy neexistuje nic jiného než štěstí a absolutní klid. Kdy cítíte, že tohle od života stačí, že je to skutečné."