Páté srdce
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304720/bmid_pate-srdce-sBr-304720.jpg
4
93
93
V roce 1893 se slavný detektiv Sherlock Holmes a spisovatel Henry James vydávají do Ameriky, aby rozluštili záhadu svázanou se sedm let starým úmrtím Clover Adamsové, manželky váženého historika Henryho Adamse (jehož rodina dala Spojeným státům dva prezidenty). Podle všeho se za údajnou Cloveřinou sebevraždou skrývá mnohem více, než by se na první pohled zdálo. A dokonce by se mohlo jednat o násilný čin související se záležitostmi státního významu. Tou dobou se Holmes právě nachází uprostřed tříletého období po událostech u Reichenbašských vodopádů, během něhož ho Londýňané považují za mrtvého. Holmes svou smrt předstíral, neboť pomocí vlastních dedukčních schopností dospěl k závěru, že je pouhou fiktivní postavou. Tohle zjištění pro Henryho Jamese představuje celou řadu dalších problémů: je-li jeho spoluvyšetřovatel pouhým dílem fikce, co to dělá z něj? A co si má mistrovský vypravěč počít se zlověstnou silou – nesoucí možná jméno Moriarty –, která je nejspíš ze stínů všechny ovládá?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , Mystery PressOriginální název:
The Fifth Heart, 2015
více info...
Přidat komentář
Ač jsem na detektivních příbězích jako čtenář prakticky vyrůstal, tato kniha mi zůstane záhadou, už pro svoji přílišnou obsáhlost a nevěrohodnost děje.
Neporozuměl jsem záměru spisovatele Simmonse, jeho knihu beru jako významnou exhibici podtrhující jeho řemeslné kvality. Ovšem na místo zábavnosti, jakou většinou taková přehlídka jakéhokoliv umu provází, sledujeme vlekoucí se děj, mnohdy okořeněný až o absurdními detaily, které rozhodně nepodporují čtivost mnohostránkového románu.
Snažil jsem se naladit na počátek 20. století a vmísit svoji účast mezi postavu tak literárně známou, takřka dokonalou ve své historii. Ale vše mi přišlo nevhodně vykonstruované, až blazeované, s důrazem na efekt samotného Sherlocka Holmese, kterému tak moc chyběl Dr. Watson.
Román si určitě najde svoje čtenáře, ale moje aura detektivního románu je již dávno ztracena, nebo se jen nepotkala s autorovým záměrem vytvořit fenomenální případ, kterému každý podlehne.
Příště raději zkusím paní Klevisovou, nebo staré dobré autory detektivního žánru... )
Obálka, ta mi břinkla o oči v knihovně.
A navíc bichle. Mě jsou tlusté knihy příjemné. Aby se člověk bohatýrsky našťouchl (slovy Karla Čapka). A přesně toho se mi dostalo. Viktoriánsky obsáhlého čtení. I já jsem obdivovatel Sherlocka Holmese a tohle setkání s ním mě potěšilo.
Kniha výborná, klasický kvalitní Simmons. Jednu hvězdu ale musím, jako milovník originálního Holmse, sebrat.
spoiler
...za Holmsovi "rodinné" vztahy zde nastíněné...:D
konec spoileru
Pár čísel na úvod. Celkem 563 stránek včetně epilogu. Váha 2 a půl kila. Čili je to pěkná bichle.
Kniha odkazuje na původní příběhy Sherlocka Holmese. Vzhledem k tomu, že mám Doyla celkem načteného, tak jsem je přivítal. Pokud někdo nicméně Holmese hodnotí pouze na základě dvou filmů s Robertem Downey Jr., bude trochu mimo. Možná trochu více (mimochodem na příští rok se chystá třetí díl).
Odkazy upozorňují na očividné nesmysly, nelogické nedorazy v jednotlivých původních příbězích. Co přesně k tomu autora vedlo, si nejsem jistý. Chtěl autor vymezit rozdíl mezi literární postavou a existencí opravdového hrdiny? Sherlock tyto rozpory vysvětluje, posouvá je vstříc realitě. Musím uznat, že celková myšlenka je originální. Celou knihu chápu jako oslavu Sherlocka Holmese, jeho typické prvky jsou zřetelně vidět. Pro tentokrát nemá Sherlock k ruce svého Watsona, autor mu sehnal jiného (světoznámého spisovatele).
První část knihy je celkem nudná a na rovinu, moc jsem ji nepochopil. Poté se příběh slibně rozjíždí. Zažijeme krvavou rvačku o život, na Sherlocka hodně netradiční. V tuto chvíli je asi nejvíce snaha o to, ukázat velkého detektiva realističtějšího, více ho přiblížit drsnému boji o přežití s podvratným živlem.
V knize jsou pasáže plné humoru, musím říci, že jsou hodně povedené. V příběhu se tu na kratší, tu na delší dobu objevují historicky známé postavy. Ať už jsou to politici, nebo spisovatelé. Delší pasáž je věnována třeba Marku Twainovi (a to jsem jistě řadu dalších přehlédl, nebo nepoznal). Mně z toho plyne, že autor hodně čte. V jedné větě se mihne i Hercule Poirot, co by začínající nadějný belgický policista (takto detektiv skutečně svoji kariéru detektiva začínal - samozřejmě v díle Aghaty Christie). Belgického detektiva použiji jako oslí můstek pro zápletku. Čekal jsem více. Překvapivého odhalení na konci knihy se čtenář dočká, ale je tak trochu očekávané. S tímto si mohl autor trochu více vyhrát.
Kniha se čte dobře, je celkově umně poskládaná. Nicméně je třeba konstatovat, že literárně odpovídá stylu Conana Doyla (nebo Watsona, jak z knihy vyplývá). Nereflektuje současný styl - snahu o kratší věty a rychlejší spád. Pokud jsou v knize dialogy, tak jsou košaté, rozvité souvětí plné vzletných přirovnání. No, aby také ne, když se spolu baví spisovatelé.
Celkově povedený kousek.
Knížku jsem si pořídila s nadějí a očekáváním, které zaručuje ,,X" případů, které kdy řešil Sherlock Holmes pod taktovkou Arthura Conana Doyla. Bohužel jsem po přečtení tuto knihu zařadila do děl přiživujících se. Tím mám na mysli knihy, kdy autor odebere základ od již (někdy i dávno) vydaného díla. Přijde mi, že tento fenomén se docela dost rozšiřuje.
No jak už zde bylo níže popsáno - sir Holmes použit na prezentaci americké historie, které je tam opravdu hojně.......... škoda, kdyby bylo přiměřeně, tak snad, ale takto bohužel.
Pokud by si někdo chtěl udělat vlastní obrázek, tak nabízím knihu, které se na každou stránku sáhlo jen jednou.
K Simmonsovi jsem vstoupila zadními vrátky, která mi otevřel Joe Kurtz. Od něho k Pátému srdci, to bylo jako přesednout z raketoplánu do kočáru. A i když vidím podle komentářů, že některým připadal zapřažený kůň utahaný a kulhavý, já si brzy udělala pohodlí a sledovala z oken kočáru Simmonsův konec 19. století s potěšením.
Skvělý odpich: skutečný, umělecky vyprázdněný žijící spisovatel, toužící po nežití, se setkává se skutečnou literární postavou, která se obává, že je - literární postava.
19. století vyžaduje i svůj styl, řekla bych neuspěchanost, takže mě tady opravdu nenudilo nic: konverzace a hostiny ve vyšší společnosti, zbraně a drogy, američtí prezidenti včetně jednoho budoucího, anarchisti, atentátníci, Holmesovo vyšetřování, literatura a další umění, záměrná dějová klišé (záchrana „spadlá z nebe“), láska. Všechno dokonale propojené. A vysvětlení „skutečnosti“ fiktivních postav je jedna z nejhezčích poct beletrii a jejím hrdinům, jakou jsem četla.
Zajímavé pojetí Sherlocka. Stejně jako mnozí další si dokáži představit, že by kniha měla poloviční rozsah a byla by to příjemná akční detektivka. Na druhou stranu takových knih můžete najít nemálo. Také jsem se párkrát přistihnul, jak si říkám, proč v knize nějaká pasáž je a že jde o zbytečné natahování, ale ve finále to beru jako umně vytvořenou fresku života určité americké vrstvy na konci 19. století. Určitě mi uniklo spoustu reálií, s nimiž by byl čtenářský zážitek o to více umocněn, ale i tak to bylo zajímavé čtení. Neznám styl psaní Henryho Jamese, ale asi tam někde bych čekal, že má styl vyprávění kořeny. Jednu hvězdu tedy nakonec ubírám především kvůli konci, který mi při porovnání s celým rozsahem knihy přišel hodně úsečný a bez jakéhokoliv zvratu a většího překvapení.
Přečíst tuhle knihu byla fuška. Ne snad pro ten počet stránek, ale pro ty nekonečné pasáže, které člověku netknutému americkými reáliemi prostě nic neříkají. Pokud by se rozsah knihy zredukoval pouze na ty části, které obsahují nějaký děj, byla by kniha méně než poloviční. Navíc by byla záživná a nemusela bych se do jejího čtení nutit. A upřímně - nalákat čtenáře na existenční nejistotu slavného SH a posléze této problematice v knize věnovat ani ne 5 stránek - to není fér.
Mám velice rád Sherlocka Holmese jako postavu. Autor si s detektivem velice pěkně vyhrál a nechal mu všechny jeho vlastnosti, které známe. Zařadit vedle Holmese jinou postavu než Watsona byl skvělý nápad od kterého jsem nejprve nic nečekal a po té jsem byl velice mile překvapen. Snad jen konec knihy by mohl obsahovat delší děj. Přišlo mi to až velice rychle utnuté na to jak autor dokáže barvitě popisovat. Na druhou stran nemám knihy, ve kterých autor popisuje mnoho vedlejších věcí rád, ale v této knize mi to vůbec nevadilo.
Sherlocka Holmese jako postavu mám vcelku ráda - nebo spíš nevadí mi, ale nevyhledávám jej. Od Henryho Jamese jsem nic nečetla. Zato Dana Simmonse znám. Vždy je to s jeho knihami jako na houpačce, buď jsou skvělé (Terror) nebo nedočtené a nudné (Továrna křiváků). Tady to bylo zase tak napůl. Pasáže, kdy jsem se bavila střídaly ty nudné. Konec už byl utrpení. Děj mě nezaujal, zdálo se mi, že je tam moc omáčky, která mi nechutná. Velmi slabé hodnocení tři mínus...
Kniha se hodnotí poměrně obtížně, neboť na ni lze nahlížet různými hledisky. Pro "holmesology" bude bezpochyby luxusní sousto. Simmons si dal práci se studiem Watsonova (pardon, Doyleova) díla, a současně měl odvahu uhnout z vyjetých kolejí otrockých epigonů. Jeho Sherlock má zcela jinou minulost, částečně i naprosto odlišný charakter, přesto dokonale zapadá jak do obrazu "kanonického", tak autorova nového. Tohle rozhodně nemohlo být snadné, a je to jasný důkaz Simmonsova literárního génia. Bez ironie.
Na námitkách vznesených níže je ovšem též dost pravdy. Zatímco první třetina románu, kde se ještě drží "dialogová" a "dějová" složka v rovnováze, se přímo hltá, ať už v Sherlockově drogové výpravě, nebo popisu tibetského dobrodružství, ve druhé polovině se "Páté srdce" vleče. Simmons jde v podstatě stejnou cestou jako Newman v "Anno Dracula," když nechává Sherlocka a jeho lehce nedobrovolného Watsona setkávat se s mnoha významnými literáty i politiky své doby, jen to hraje na vyšší a vážnější úrovni. Jenže zatímco Newman trousí zábavné hříčky, Simmonsovy večere v ušlechtilé gentlemanské společnosti se brzy přejí a ústřední zápletka začne působit jako doplněk k tlachání. Ano, pro znalce historie nebo americké literatury, to bude nejspíše mnohem úchvatnější. Pro většinu čtenářů však nikoliv. To platí i o osobě Henry Jamese, kterou má sice autor také dokonale zvládnutou, ale co je to platné, když se k nějaké pořádné akci dostane až téměř před koncem.
Nakonec tu máme rovinu detektivní a téměř mystickou v podobě Sherlockových pochybností o vlastní identitě, nebo spíše realitě. Na rovinu, neohromilo mne to tolik, jako jiné, byť nápad je bezpochyby zajímavý a představa Holmese konzultujícího s dalajlámou prostě sladká. Rovněž případ založený na skutečné události, kde se nic, ale naprosto NIC neděje pouhou náhodou, je vymyšlen dobře, ale finále přesto působí zbrkle. Konflikt Holmese s Lucanem Adlerem se dal "osolit" ještě mnohem víc.
Co tedy s tím? Osmdesát procent je asi málo, sto zas nekriticky moc. Ale vzhledem ke své nevyléčitelné holmesofilii se nakonec k té stovce přikloním.
P.S.: A kdo neodhalil tajemství profesora Moriartyho aspoň třicet stran před koncem, nezaslouží si svoji loveckou čapku ani dýmku! ;-)
Vsetko podstatne tu uz bolo napisane. Za mna, Dan Simmons nie je nic co by som v buducnosti chcel znova skusat citat. Toto je prva kniha od neho a fakt som sa dal nachytat na Sherlocka Holmesa. Mat to 250-300 stran, a fakt ist po dejovej linii, mohlo to byt fajn. Takto je to len "onania" autora. Dokazal som prist po stranu 175... trufam si tvrdit ze ak by na konci bol aj genialny zvrat a point cele vrece, nevynahradilo by mi to strateny cas. A to som sa chystal ze ak toto zvladnem, skusim preslavny Hyperion.
PS: Hemingway by toto dal na 180 stran a King na 900 ale boli by citatelnejsie. A Neil gaiman by nam to naserviroval aspon s peknymi ilustraciami. Aby nedoslo k omylu, ja netvrdim ze je to slaba literatura. Akonahle sa DS rozhodne posunut dej niekam dalej, je to ctive, dobre napisane. Ale... ja tieto knihy volam "nemocnicna kniha". Lebo su situacie v zivote kedy potrebujete hrubu knihu a mate velaaaa casu, a neda sa nic ine robit, a potrebujete zamestnat mysel. Napr nemocnicne lozko, napr ked vam na dovolenke 14 dni leje a tak.
Sherlock Holmes, Dan Simmons ani samotná zápletka neospravedlňuje 560 stran tohohle úmorného čtení. Je to prostě špatně. Celé je to jen autorova nafouknutá exhibice, obsahující rozvleklost děje, nic neříkající a děj nikam neposouvající scény, ba celé kapitoly. Nudil jsem se, a to je u detektivky docela zásadní problém. U Simmonse je vidět, že spíš než na záhadu se pokoušel čtenáři předložit panoramatický pohled na USA konce 19. stol., proto jsou zde ty odkazy na všechny tehdejší osobnosti a reálie viz Marka Twaina, Roosvelta, Kruppovu továrnu, Chicagskou výstavu, Sedícího býka a já nevím co ještě. Simmons s tím má zkušenosti, např. z jeho knihy Terror, Drood nebo Black Hills, jenže tady je děj tak slabý, že prostá kulisa světa křičí: „Nemám o čem vyprávět, ale chtěl jsem napsat román o Henry Jamesovy a Holmesovi. Tak tady to máte!!!“. Ano, některé scény nebo pasáže nejsou špatné, ale mezi tím je spousta vaty, která pro děj, jako takový nemá žádný význam. Být redaktorem, tak mu těch 200 stran klidně seškrtám a v klidu si to obhájím.
Simmonsova rozpačitá pocta najslávnejšiemu súkromnému detektívovi v dejinách. Takmer 600-stranová kniha je však skôr prehliadkou autorových encyklopedických vedomostí o slávnych literárnych a politických osobnostiach a reáliách z konca 19. storočia v USA, než fungujúcou detektívkou. Tá takmer zaniká na pozadí nepochybne fascinujúcich, ale so samotným vyšetrovaním veľmi nesúvisiacich rozhovorov, udalostí a opisov známych osobností (za všetkých spomeniem Marka Twaina a budúceho prezidenta Theodora Roosevelta, ich vstupy sú skutočne strhujúce). Najfascinujúcejšie je však spojenie Holmesa s jeho novým watsonom, ktorým nie je nikto menší ako slávny americký spisovateľ Henry James. Nie je to spojenie náhodné, súvisí s Holmesovým vyšetrovaním jedného starého prípadu (samo)vraždy a snahou zabrániť pripravovanému atentátu na amerického prezidenta počas otvorenia Svetovej výstavy v Chicagu. Nikoho zrejme neprekvapí, že oba prípady spolu úzko súvisia. Naťahovaný príbeh vo finále trochu zachraňuje pár prekvapivých zvratov, ktoré zdanlivo dokonale logicky završujú túto prekombinovanú literárno-historickú mystifikáciu. Byť to o polovicu kratšie, bolo by to perfektné. To by sa tam však na druhej strane nezmestilo toľko zaujímavostí z histórie, literatúry a vôbec všetkého možného. Tak si vyberte...
Holmes se napjatě usmál. "Zjistil jsem, pane Jamesi," řekl a naklonil se o něco blíže, "že nejsem skutečný. Jsem... jak by to formuloval člověk vašeho literárního formátu? Důkazy mě neomylně přivedly k odhalení, že jsem literární konstrukt. Smyšlenka jakéhosi inkoustem zamazaného pisálka. Fiktívní postava."
přinesla mi zklamání, byla zbytečně zmatená a děj nejdříve rozvláčný ke konci skokem ukončen a vše najednou vyřešeno
Velká, mohutná, s krásným přebalem, jinak řečeno pokud patříte k milovníkům papírových pevně vázaných knih, zaujme Vás tahle na první pohled. Průběh možná trochu akčnější než jsme zvyklí... odhalující skutečnost, která tak trochu mění podstatu našeho detektiva. Možná oželíte zamlžený Londýn a s chutí se vydáte do Ameriky, možná budete postrádat Watsona, možná si oblíbíte Henryho Jamese, společníka v zástupu. Zajisté ale budete napnutí, jak tenhle zamotaný příběh skončí!
Báječná "pomalá" kniha, užívala jsem si každou stránku. Je to typ knihy, kdy autorovi odpustím nejen zapojení Holmese do příběhu, ale i slabý detektivní příběh (možná víc) odehrávající se hodně na pozadí. V popředí totiž skvěle fungují otazníky a pochybnosti o literatuře, literárních postavách, světě, Americe jako Novém světě, Američanech, divoších, politice, psaní, a to vše prostřednictvím skutečných velkých amerických osobností konce 19. století. Pěkně je také zpodobněn tehdejší Washington a Chicago (se světovou výstavou) jako živoucí města představující zcela odlišné "světy".
Autor má opravdu dar zprostředkovat atmosféru a umožnit vnímat děj jako reálný i v případě, že jedna z figur je právě Sherlock Holmes, který ale sám dumá, zda je skutečný, nebo fiktivní, takže si na pozadí (pozadí) děje řeší svůj ne zrovna banální existenční problém...
Kniha bude mít jistě i vliv na výběr další literatury, zejména zatím pro mě neznámých zajímavě zmíněných autorů, kteří ale zdaleka ne všichni byli přeloženi do češtiny.
Výborná kniha plná nefiktivních postav o kterých jsem neměla ani tušení. Nejsem zběhlá v autorech minulých století. Vyzbrojena googlem jsem se prokousávala stránkami. Dívala se na postavy, místa v New Yorku a Chicagu (zvlášť existující pomník Clover mě dostal). Takže se mi kniha líbila, i mě náležitě poučila. Déle mi trvalo se začíst, ale nelituji. Za tu námahu to stálo.
Od Simmonse jsem vlastně četl skoro všechno. Tedy jak díla z jeho hyperionského sci-fi období, jeho horory, tak i jeho pozdější tvorbu řekl bych reálně-fikční. Páté srdce se jasně řadí do druhé trochu náročnější skupiny (tedy ne že by Kantos Hyperionu byl nějakou oddychovkou do tramvaje). Naladěním je toto dílko někde mezi Droodem a Black Hills (ostatně hlavní hrdina druhé z těchto knih se nám tu objevuje v epizodní roli). Simmons se zde opravdu v neskutečných detailech ponořuje do Spojených Států konce 19. století, do nichž jako deus ex machina spouští zdánlivě se nehodící postavu - samotného S.H. (v dnes populární sociopatické poloze), který má podle anotace v knize řešit své pochybnosti o existenci sebe sama (nakonec je to však jen okrajová linka). Hlavní náplní díle jsou totiž fabulace o osudech skutečných postav americké literatury tohoto období - a to je hlavní problém pro českého čtenáře. Možná jsem analfabet, ale o Henry Jamesovi jsem až do této doby neslyšel zhola nic a že Samuel Clemens je ve skutečnosti Mark Twain, vím jen z jedné epizody Star Treku podobného fabulačního ražení jako tato kniha. Podobně by se musel cítit Američan, kdyby mu přeložili do angličtiny cimrmanské České nebe, popřípadě kdyby četl knihu o fiktivních osudech Jana Nerudy a Karolíny Světlé. Prostě jako třeba u Powersova Silou svého zraku si neznalec nemůže knihu dostatečně užít, protože nemůže pochopit, s jakou dovedností autor proplétá pravdu a fikci. Nicméně literárně je to skutečně skvělé, zcela živoucí jsou zde zvuky soukromých parních vlaků s dámskými salóny a kuřárnami, Světová výstavka v Chicagu (jakési americké VDNCH) tu bzučí čerstvě objevenou elektřinou, přes Atlantik jezdí dýmající německé parníky a holmesovské fetování heroinu (poslední novinka od firmy Bayer!) ve washingtonských slumech je jen třešničkou na dortu. 70%, ale kdo zná reálie, klidně může bouchnout i 90%.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Veľmi ťažko sa mi hodnotí táto kniha, nakoľko Simmons patrí medzi mojich obľúbených spisovateľov, aj vďaka tomu ako sa vždy pripraví na každú knihu.
Množstvo informácií, ktoré nazhromaždí počas celého tvorivého procesu a spôsob akým ho čitateľovi podá ma vždy príjemne prekvapil.
Až natoľko, že neviem, či neotváram jeho knihy s priveľkými očakávaniami.
Priznávam mierne sklamanie.
Nemyslím, že by Simmons stratil niečo zo svojich kvalít, no akoby si toho do tohto príbehu pobral príliš veľa a potom s tým nevedel pracovať.
Škoda, že keď už sa rozhodol podať Sherlocka svojím inovátorskym prístupom, nebol odvážnejší a neoprostil sa od skostnatelých Holmesových podôb, nedokázal opustii typické črty, ktoré Doyle do svojej postavy vryl a on s nimi miestami až parodicky narábal.
Asi mám problém stotožniť sa s predstavou anglickej detektívky s ktorou som do toho šla a zvláštnej všehochute, ktorej sa mi dostalo.
Avšak, stále zostáva, že túto knihu napísal majster a tak sa aj čítala.
Rovnako oceňujem české spracovanie knihy, obzvlášť vďaka za pohodlie čitateľa, na ktoré sa zjavne myslelo pri veľkosti písmen a rozložení textu.