Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1156/bmid_patrani-po-jakeovi-a-jine-pribehy-FJr-1156.jpg
4
88
88
China Miéville je literární fenomén známý bezbřehou originalitou. Mohlo by se zdát, že po četných úspěších v románové tvorbě nemůže již ničím překvapit, ale to by byl velký omyl. Právě kratší práce souboru Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy ukazují, jak skvěle umí využít volnosti, kterou mu jen zdánlivě omezený prostor povídek nabízí. Každá z nich odráží jako střípek zrcadla obraz jednoho z nejdůležitějších objevů fantastické prózy posledního desetiletí. Vedle bohatého jazyka a neskutečné invence zde přirozeně najdete i některé vypravěčské slabiny, ty však pouze dotvářejí komplexní pohled na celou autorovu pozoruhodnou tvorbu. Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy jsou jako první souborné vydání kratších prací Chiny Miévilla doslova povinnou četbou pro všechny příznivce jeho neopakovatelného stylu, vždyť právě povídky mnohdy vypoví o autorovi řadu dosud neznámých skutečností...... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2006 , Laser-books (Laser)Originální název:
Looking for Jake and Other Stories, 2005
více info...
Přidat komentář
Tfuj, mám to za sebou. Nakonec i ta poslední megapovídka měla podivný konec. Přemýšlím proč mě ta kniha tak nebavila... Asi bych to shrnul slovy autora. Při konfrontaci s bezduchým dynamismem zrcadla, spekularizace země, skrze biceps který se v peristaltických vlnách zatínal a povoloval, dávila obrovskou sílu, čirou nádhernou energii. Velice rád bych poznal všechny ty, kteří tyto žvásty povýšili na vrcholné umění. Anebo raději ne.
Má první kniha od Miévilla a převládá spokojenost. Některé povídky horší (Míčkovna), některé parádní (Amalgán) a ani ten salónní marxismus mi neva, ba naopak, vtisknout povídkám nějaký ten společenský přesah mě osobně dost bavilo. Autor má hodně originální nápady a určitě si od něj ještě něco přečtu.
Chinu Miévilla baštím už od dob Nádraží Perdida. A i v povídkách se mu docela daří. Sice si neodpustí semo tamo ten svůj salónní marxismus, ale nečekaně projevuje i smysl pro humor a sarkasmus.
Příjemná sbírka povídek. Jejich kvalita se různí od vyloženě slabých (Šťastné a veselé) po naprosto parádní (Jednotlivosti).
Obecně mi ale připadá, že Miévillovi svědčí větší rozsah - jeho spisovatelský um na těch několika málo stránkách pro každou povídku nemá moc šanci vyniknout.
Skvělé povídky! S každou další přečtenou povídkou jsem zírala, co všechno si je autor schopen vymyslet a ještě k tomu tak, že to nezní až moc přitaženě za vlasy.
Myslím, že napsat povídku tak, aby byla prostě pro většinu lidí minimálně "dobrá", je těžké. Samozřejmě se Miévillovi něco povedlo, něco bylo průměrné a u něčeho člověk přemýšlí, proč to vůbec ve sbírce je.
Kdybych měla hodnotit samotné povídky, za nejlepší považuji Základy, Hlášení o jistých událostech v Londýně, Heslo z lékařské encyklopedie, Jednotlivosti a Konec hladovění. Za takové, které mě zaujaly nápadem nebo něčím jiným, ale něco dalšího mé nadšení zase snížilo, Prostředník, Jack, Familiár, delší práce Amalgám, Pátrání po Jakeovi a Odlišná nebe. U čeho jsem se těšila, až obrátím poslední stránku a vrhnu se na něco jiného, byly povídky Míčkovna, Šťastné a veselé (i když mě zaujal nápad ohledně Vánoc, ale chuť to co nejrychleji dočíst byla silnější) a komiks Cestou na frontu (po jednom přečtení jsem to moc nepochopila, možná by pomohl druhý pohled, ale neměla jsem nutkání to tak udělat).
Jako celek je to ale dobrá práce. Všechny příběhy mají s ostatními podle mého podobnou atmosféru, nic tam neruší a pocit z celku je "harmonický", pokud to slovo můžu u New Weird použít. Miévillovy romány miluju, a i když jsem byla z některých povídek zklamaná, nemám ho jako spisovatele ráda o nic méně. O to víc se těším na další jeho román.
Chtěla jsem dát Mievillovi ještě šanci, tak jsem sáhla po povídkách, ale asi to nebyl ten úplně nejlepší nápad. Některé povídky byly povedené (Základy, Míčkovna, Familiár) ale většina pro mě žádný zázrak. A ta komiksová povídka- Cesta na frontu, no nevím jestli jsem opravdu tak natvrdlá, nebo kde je problém, ale není mi vůbec jasné o čem ta povídka vůbec měla být. Za mě zklamání.
Většina povídek se velmi povedla a některéjsou žel obyčejným nevýrazným průměrem. Proto jen čtyři hvězdičky.
Nejlepší: Konec hladovění, Prostředník.
Nejslabší: Šťastné a veselé, Familiár.
Sbírka na které je cítít, že si autor čistil styl a pomalu šlechtil náměty. Nahoru dolů, občas úžas a sem tam bohužel i smutný údiv.
Část díla
Amalgám
2002
Cestou na frontu
2005
Familiár
2002
Heslo z lékařské encyklopedie
2003
Hlášení o jistých událostech v Londýně
2004
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 | Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Prokládám si knihy povídkovými sbírkami a Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy mi tady ve skříni už docela dlouho strašily. Nota bene, když mě při prvním setkání China Miéville moc nepřesvědčil. Bylo tedy třeba podívat se mu řádně na kloub a doufat, že moje vnímání na něj se změní.
To se nakonec docela i podařilo. Tato povídková sbírka mě totiž poměrně mile překvapila. Některé z povídek jsou sice docela úlet, což je třeba předpokládat. Pořád je to China Miéville. Ale některé dokázaly na první dobrou okamžitě zaujmout. Hlavně asi proto, že námět je poměrně čistý, jednoduchý, jednoznačný a nevadí, že protipól tedy zlo nebo nějaká nejasnost je úlet. I to se musí v rámci povedené povídky od China Miéville předpokládat.
Nejlepší z povídek pro mě byla Míčkovna. Tam ten strach a zlo z té místnosti přímo čišelo. Pak mě ještě dost zaujala povídka Odlišná nebe o oknu, skrz které je možné nahlížet do jiných míst. A třetí nejzajímavější pak byla Konec hladovění, která vyprávěla příběh jednoho ztřeštěného hackera, který se naboural do webovek jedné organizace.