Paul McCartney: Odvrácená strana mýtu
Ross Benson
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105883/paul-mc-cartney-odvr-105883.jpg
4
11
11
Životopis člena Beatles Paula McCartneye. Beatlemánie, která zachvátila svět v šedesátých letech, je sice za námi, z vlastatých výtržníků z Liverpoolu se stali klasikové, ale zájem o ně neopadá. Jejich hudba i jejich osudy stále vzrušují nejen jejich vrstevníky, ale kupodivu i generace mnohem mladší. Beatles zůstávají romantickou legendou i mýtem. Zkušený novinář a životopisec Ross Benson se nachal vyprovokovat k tomu, aby nahlédl pod usměvavou masku jedné z nejtalentovanejších postav populární kultury-Paula McCartneyho. V ostrém až nemilosrdném světle kreslí portrét úspěšného skladatele a hudebníka, roztomilého společníka, zatvrzelce, byznysmena i spořádaného občana, který jako stovky a tisíce příslušníků střední vrstvy denně dojíždí vlakem do své kanceláře ve slavné, poněkud pochybné londýnské čtvrti Soho.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1994 , Columbus (ČR)Originální název:
Paul McCartney - Behind The Myth, 1993
více info...
Přidat komentář
Bohužel, většinou nezajímavé informace, tedy pro mne, anžto výčet financí z toho či onoho mě až tolik netankuje. Když už kniha o McCartneym, tak důkladný náhled do hlavy. Já vím, je to tenké, ale kdyby se to nehonilo za více ocasy a soustředilo se to jen na Paula, jak je slibováno, nezlobila bych se. Jo a taky mi tu a tam dost drhnul překlad ....
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Charles: Příběh, o němž se mlčí |
| 1994 | Paul McCartney: Odvrácená strana mýtu |
Mne tento pohled na McCartneyho velmi zaujal.
Životní cesta, jíž se všemi oblíbený, dobře vychovaný středostavovský chlapec posunul k tomu, aby se s něj stal nesnesitelný hudební despota, byla vskutku zajímavá a asi nutná. Boj mezi ním a Lennonem o vůdcovství kapely byl sice "oficiálně" nevyřčený, ale zato zjevný a neustálý. Ano, byl to Lennon, kdo opustil Beatles a tím je vlastně rozpustil, ale na vině byl McCartney (ten naopak o udržení usiloval, považoval skupinu za prostředek ke své seberealizaci) - nešlo s ním zkrátka už vydržet. Avšak jeho nesporná hudební genialita to vše překrývá - snad většina šéfů hudebních těles mívá s ostatními členy problémy, a Paulova ne zrovna dvakrát sympatická snaha o pracně budovaný mediální obraz milého, vtipného, nekonfliktního a stále dobře upraveného progresivního muže s chlapeckou vizáží je dnes u umělců běžná. Jenže - kdo by tomuto dnes nejbohatšímu hudebníkovi světa chtěl konkurovat v množství hitů nejrůznějších stylů od rocku, přes country, jazz i čistý populár? Géniové mají právo na mimořádnost.
(P.S. Osobně níže kritizovaný překlad shledávám naopak velmi kvalitním.)