Pedro Páramo
Juan Rulfo
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440254/bmid_pedro-paramo-EaB-440254.jpg
4
48
48
Juan Preciado se na přání své umírající matky vrací do její rodné vesnice. Namísto kdysi rajské Comaly však nalézá jen vyprahlé místo a postupně odhaluje, že život zde není nic víc než pouhá vzpomínka. Neskutečné se prolíná s každodenním a v mytickém prostoru se ruší protiklad života a smrti. Příběh se koncentruje kolem ambivalentní postavy Pedra Párama, jenž bezohledně vládne celému kraji a současně trpí nešťastnou láskou k Susaně San Juan. Nejedná se však o běžné líčení tragického života mexického velkostatkáře – vyprávění se skládá z útržků dialogů a monologů těžko identifikovatelných hlasů, chronologický sled událostí je narušován vzpomínkami a vkládanými rozhovory z minulosti. Novela, jež měla původně nést titul Šepoty, je komponována z hlasů zemřelých, předestírá perspektivu pověrčivých mexických venkovanů a překypuje symbolickými figurami a odkazy. Pedro Páramo se brzy po svém vydání stal zásadním dílem hispanoamerické literatury, jehož vliv nacházíme u autorů, jako jsou Gabriel García Márquez, Mario Vargas Llosa či Julio Cortázar.... celý text
Přidat komentář
je náročné čítať túto knihu, niežeby nemala dej, ona ich má hneď niekoľko a všetko sa deje akoby naraz, aj mŕtvi prehovárajú, magický realizmus to ale nie je, skôr realistická fantasy, a pekných viet by ste tam nenašli mnoho, ale to, aké je to celé poskladané, je nadčasové...
V Comale je takové horko, tak že zemřelí se z pekla vrací pro zimník, protože jsou zvyklí na větší vedro.
Tahle kniha byla naprosto skvělá a asi ve mně hodně dlouho zůstane. Opravdu velmi nevšední zážitek. Začíná cestou do fiktivní vesnice Comala, která je ovšem obcí mrtvou, a to v rovině symbolické i v té skutečné. Rulfův jediný román je plný symbolů a také plný smrti. Živí se tu setkávají s mrtvými tak přirozeně, až zdaleka není jasné, kdo je naživu a kdo mrtvý, a zda nakonec nejsou po smrti všichni. Podobně pracuje i s časem a hlediskem postav: Krátké úseky bez úvodu "skáčou" mezi různými obdobími, a tak není jasné, jaká událost které předchází a po které následuje. A podobně chaotická je práce s postavami - často nevíme, kdo co říká, kdo je ke komu v jakém vztahu a jaká je motivace jednotlivých figur.
Ale tenhle chaos je velmi funkční. Ukazuje Comalu jako místo, kde čas nemá žádný význam (vše se již odehrálo) a ani hranice života a smrti není jasná. Je zvláštní, jak intenzivní text se Rulfovi podařilo napsat i přes to, že styl je extrémně strohý, přičemž autor zároveň úžasně pracuje s prostředím, které na čtenáře zkrátka "dýchá". A vůbec nevadí, že ten se v magické Comale (snad symbolu místa kdesi mezi životem a smrtí, z nějž však není cesta ani jedním směrem) čtenář ztrácí a bloudí. Tím bezčasím. Mezi živými/mrtvými. Mezi příběhem a nepříběhem.
Trochu strašidelná kniha :-) Začnete čítať a stratíte sa veľmi rýchlo. Nielen v kompozícii a v striedajúcich sa rozprávačoch, ale i v tom, kto je živý a kto mŕtvy. Kniha je pomerne útla, no treba ju čítať pomaly a pozorne, aby ste sa nestratili, dokonca odporúčam dve čítania...O Rulfovi sa hovorí, že je skutočný tvorca magického realizmu a táto kniha inšpirovala Marqueza k napísaniu jeho najlepšieho románu Sto rokov samoty:-) Ďakujem pán Rulfo! :-) Kniha sa aktuálne zohnať nedá, ale knižnica to istí!
Štítky knihy
pověry moc Mexiko zemřelí rozhlasové zpracování zkreslování vzpomínek nešťastná láska mexická literatura život na vesnici hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
| 1970 |  Pedro Páramo |
| 1983 |  Llano v plamenech / Pedro Páramo |
| 1964 | Llano v plamenech (13 povídek) |
| 2000 | Planina v plameňoch (17 poviedok) |
"Je tady vedro," řekl jsem.
"Ano, a tohle ještě nic není," odpověděl mi. "Jen klid. Však to pocítíte jaksepatří, až dorazíme do Comaly. Ta leží přímo na žárovišti země, v samém chřtánu pekla. Stačí, když vám řeknu, že se leckdo z těch, kdo tam umřou a přijdou do pekla, vrací domů pro přikrývku."
Těžko definovatelný příběh, v němž na začátku, po smrti matky, vypravěč putuje do Comaly, aby se setkal se svým otcem (kterým má být Pedro Páramo). Co následuje je něco jako sled momentů z místa, kde bloudí duše zemřelých, ale žijí svoje životy, jako nekončící cyklus, bez času. Kde se jednoduše mluví a existuje, probíhají vzpoury, tahanice o majetek, nevěry, znásilňování, umírání, lidé trpí nedostatkem, ale zároveň je vše tak osekáno a zjednodušeno, že člověk prostě přímo nechápe a nerozumí. Vypravěči se konstantně mění, situace jsou nepřehledné (román prý byl dvakrát delší, ale autor ho hodně záměrně seškrtal). Nemáte se čeho chytit, v tradičním slova smyslu. Rulfo už prý po dopsání téhle knihy vlastně jen fotografoval, psal scénáře a plánovaný román nedokončil po třicet let. Autor, považovaný za tvůrce magického realismu a jeden z největších španělsky píšících, tvrdil, že po smrti strýce, který mu dával náměty k jeho psaní, už nemá kde brát. Tohle je základní kámen magického realismu, který byl inspirací pro Márqueze, který se po napsání svých prvních čtyř knih cítil neschopen psát a teprve přečtení tohohle textu mu pomohlo napsat jeho 'Sto roků samoty'. Stejně tak Jorge Luis Borges tenhle text považoval za jeden z nejlepších napsaných textů obecně. Opět bych řekl, jak moc odlišně lze asi vnímat jeho kvality s hlubší znalostí Mexika, i celkově španělsky hovořících národů a číst v originále. Definitivně jde z toho cítit onen 'Santa Muerte' vibe, který je tolik spjatý právě s Mexikem, kde se předtím vystřídala řada původních říší a jejíž půda je nasáklá krví a smrtí. Rulfo má ale blíže hlavně k smrti a samotě.