Peklo
Jasutaka Cucui
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22763/bmid_peklo-rNg-22763.jpg
3
209
209
Poslední, na co si sedmapadesátiletý Takeši vzpomíná, je, že tuhle nehodu vážně nezavinil on. Když se probral, seděl v zaprášeném baru, najednou už nebyl mrzák na jednu nohu, mohl chodit bez námahy a bez kulhání. Je to příjemné místo, jsou tu lidé, které zná, třeba Izumi, podřízený z práce, který před pěti lety… Před pěti lety? Ano, před pěti lety zahynul při leteckém neštěstí. A u tamtoho stolu je jeho kamarád z dětství Júzó, o němž se říkalo, že se přidal k jakuze a byl zabit při pouličním incidentu. A támhle sedí Sasaki, který společně se svou ženou umrzl v parku. Podle autora je peklo místo, kde tři dny trvají déle než deset let, kde si lidé dokážou číst myšlenky navzájem a zkoumat potlačené vzpomínky a závislosti a pohybovat se v čase do minulosti i budoucnosti. „Život po životě" v tomto románu zahrnuje prvky hororu, sci-fi, psychologického románu, surrealistické prózy, cokoli budete chtít. S kým byste se po smrti chtěli setkat? A komu byste se chtěli určitě vyhnout? Jasutaka Cucui je mistr vyprávění: jednoduchého, průzračného jako voda, ale takového, při kterém vám bude přebíhat mráz po zádech. V románu Peklo nalezneme vše, co tohoto spisovatele proslavilo – prolínání snu a reality, bizarní postavy, nemilosrdnou společenskou satiru a drsný černý humor.... celý text
Přidat komentář
Slovy místních starousedlíků: "Jasutaka..., že to čtu." .-) Ano, za zkoušku nic nedám a jak se mi potvrdila má předtucha, asijská literatura je pro mě stále moc "těžká a složitá". Námět docela zajímavý a děj ucházející, ale ta forma.
Zaujímavý pohľad na "život" po smrti, ale napísané je to zložito, čítanie samotné je trošku peklom...
K Danteho krutému a tyranizujícímu Infernu to má samozřejmě daleko jak obsahem, tak velkolepostí. Přesto myšlenka prolévaní snů, naší reality a pekla je za mě originální a atraktivní. Párkrát jsem se pousmál nad autorovo černým humorem, škoda že ho tam nebylo více.
(SPOILER)
Pokud bych si měl vybrat, mezi naším peklem a tím japonským, vybral bych si jednoznačně to druhé (i když mi je jasné, že národností mi jsou brány do japonského pekla uzavřené), oželel bych i to, že se zde nepodává pivo vychlazené. :-) Autor má neuvěřitelnou představivost a v jeho pekle se čtenář cítí poměrně dobře (žádné kotle, ve kterých by se člověk smažil), oceňuji i to, že autor není jen sarkastický a "nezlehčuje závažné téma", ale i se snaží donutit čtenáře k zamyšlení. Je opravdu to všechno, co s veškerou vážností a důležitostí děláme, opravdu tak podstatné?...
Občas se mi pro množství postav a nejednotícímu prvku pletly různé dějové linky dohromady, ale stálo to celkově za to!
(SPOILER) Kratičká, ale rozhodně ne nezajímavá nebo snad oddechová próza. Originální představa pekla a střípky příběhů jednotlivých protagonistů udržují čtenářovu pozornost napjatou a konec v tomto ohledu nepřinese kýženou úlevu. Celkově jsem z knihy nadšená, protože styl i téma mi padly do noty. Jen ta japonská jména byla pro mě těžko zapamatovatelná a občas mě nutila listovat zpátky, abych se zorientovala v tom, o kom že to vlastně zrovna čtu.
Tak trochu netradiční peklo, kde na vás nechrlí plameny a rohatí pekelníci vás nepopichují vidlemi do zadnice, abyste se uložili do vařící lázně v kulatém kotlíku a proměnili se v člověčí vývar. Ne, tady ani nejprve nepoznáte, že jste mrtví, a pak se chtě nechtě musíte stát součástí myšlenkového guláše, kde se flashbacky z minulosti prolínají se sny, a musíte se potkat s lidmi, které byste za živa nejradši už nikdy neviděli. Prakticky je vám dána šance vyrovnat si účty a pak být bez lítosti odeslán někam dál. Peklo je zde totiž jen jakási mezi stanice.
Oceňuji originální nápad, snadno čitelný styl a občasný sarkasmus. Dílo je velmi chaotické, což asi dává smysl, když se ocitáme v pekle, ale ruší to čtivost - přestože se kniha čte velmi snadno, trvá dlouho ji přečíst, protože když se do příběhu nedokážete ponořit, začínáte se nudit. Což byl můj případ. Kniha má na svoji délku příliš mnoho postav a příliš mnoho různých útržků z jejich života, které nutně nenavazují a složit si z toho větší celek stojí značné úsilí.
Řekla bych, že kniha vám dá i něco k zamyšlení, pokud jste ochotni v tom všem hledat nějaký smysl. Pokud knihu přečtete pouze povrchově a nepozastavíte se nad ní, velmi snadno na ni zapomenete. Což bude pravděpodobně za nějakou chvíli i můj případ, bohužel. Nápad měl velký potenciál, ale způsob zpracování mě až tak neuchvátil.
"Dnešní společnost byla posedlá zdravím a dlouhým životem, spousta lidí přestávala kouřit, aby se dožila vyššího věku, ale co potom s tím, když se jej tedy dožili? Měli hrát kroket, nebo se dát zavřít do domova důchodců a žít tak dlouho, až budou celí senilní smrdět stářím, nebo co měli dělat?" Peklo je, jako když rozstříháte několik krátkých příběhů a náhodně je poslepujete a propojíte dohromady. A ono to přesto bude sedět a tak nějak dávat smysl. To je na tom to úplně nejhezčí. Kromě toho má Peklo výborné nápady, skvělé scény a skvělý styl. Jen prostě nechápu, jak se něco takového může objevit a vytvořit v jedné jediné mysli, tedy mysli jednoho člověka. Výborná kniha.
Taková rychlovka o pár stranách. Knihu jsem si zvolil díky čtenářské vyzve 2019, jinak bych ji asi nečetl.
Zajímavé téma autora přenést dej do Pekla, kde jste si už všichni rovni. Za mě téma zajímavé, ale kniha nikoliv. Mám asi trochu problém s asijskými autory, jejich styl mi vůbec nesedí. Zde to bylo vidět hned od začátku, kdy jsem vlastně četl pár stran znovu, abych se vůbec zorientoval, kde teď jsem a kdo vůbec to je. Je to asi trochu mnou, ale tenhle styl psaní mi nesedí. Kniha a autor své čtenáře jistě najde, já jim nebudu.
Zvláštní kniha. Zamotalo mi to hlavu neskutečným způsobem, ale nakonec se mi to líbilo. Vlastně ani nevím proč...
Sedím v letadle do Tokia. Čtečka plná knih, tak po chvíli listování najdu co hledám. Peklo... teda něco japonského, ale ne nutně Murakamiho. Dostalo se mi něčeho à la Murakami. Autor k mému překvapení nechal své hrdiny, až snad na jednoho, zestárnout a zemřít na několika prvních stranách. Nedozvídám se proto, jak žijí, ale jak si myslí, že žili. Taková post mortem psychedelická bizarnost, okořeněná nezbytnou trochou sexu, černého humoru, zombie, násilí a spíše zbytného sado maso intermezza. Prostě jedno takové japonské peklo na onom světě, věrně kopírující peklo na zemi. Vlastně věrně asi ne, na zemi je horší. Morální katarze? Očištění...? Knihu dočítám na cestě vlakem do Kjóta. Sakura je tu nádherná. Jinak ale kniha zdá se docela přiléhavě odráží japonskou mentalitu.
“Ať už se na to dívám jak chci, jednou jsem mrtvý a nic horšího už mě zřejmě potkat nemůže.”
Zajímavá knížka, čtení mi ale dost komplikovala změť jmen a postav, ve kterých jsem měl docela zmatek...
Nejdříve trochu rozpačité a zmatené. Ale s každou stránkou hutnější, syrovější a smysluplnější. Japonské peklo je mnohem zajímavější, než to naše.
Velmi zvláštní kniha. Určitě nesedne každému a i tomu, komu by sednout mohla, by na ni měl mít tu správnou náladu.
Působí hodně zmatečně a čtenář se může chvílemi ztrácet, ale - jak již bylo řečeno - je dobré přečíst najednou, to hodně pomůže. Dovede člověk k zamyšlení...
Tuhle knížku jsem si koupila už před mnoha lety, mnohokrát jsem ji načala, ale až letos jsem ji přečetla za dva dny od začátku do konce. A dobře že tak - on je to takový správně ujetý, ale zároveň docela existencialistický text, který doporučuji přečíst v nejlepším případě na jeden zátah. Stojí to za to.
To japonský peklo je jiné než si představujeme. Je propletené se sny, čas tam neplyne lineárně a člověk tam může potkat sám sebe. Krásně gradovaná kratičká kniha, kde se ze střípků postupně skládá výsledná mozaika. Často se člověk zpočátku ztrácí, aby se ale asi 25 stránek před koncem bezpečně našel.
Asi nejslabší kniha autora, kterou jsem četl. Chybí sjednocující příběh a jde tedy o sérii historek ve stejném prostředí. Opět klasicky útočí na tradiční společenské chování a jak se hroutí v krizové situaci.
Štítky knihy
japonská literatura posmrtný život
Skrýt reklamy
Cynické a velmi vtipné, ale strašně nepřehledné. Nakonec ani nemůžu říct, že jsem to pochopil, a je to má nejméně oblíbená kniha od Cucuiho, každopádně přečtení nelituju.