Peloponnéská válka
Jiří Kovařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447515/bmid_peloponneska-valka-rIf-447515.jpg
4
15
15
Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce…... celý text
Přidat komentář
Peloponnéská válka volně navazuje na knihu Válka Řeků s Peršany z roku 2011. Kniha je napsána přehledně, čtivě a velmi podrobně. Ale několik kapitol bylo (prakticky bez úpravy) převzato z Války Řeků s Peršany, překlepů a chybek bylo celkem dost a Alkibiada autor hodnotil zbyčně přísně. Knihu je možné číst i bez znalosti přechozího dílu.
Pro člověka, co má rád období antiky jako hlavní předmět zájmu z historie velkých civilizací je to rozhodně zajímavé čtení. Líbily se mi určité detaily, které pro mne osobně mnohokrát dokreslily pár prázdných míst v tomto období a to hlavně o povaze konfliktu jako takového. Skvělá práce a rozhodně doporučuji!!!
Když jsem četl komentáře níže došlo mi, kolik důležitých informací v Peloponnéské válce chybí. Namátkou třeba:
Sparťané nebyli morálními vítězi, ale naopak se dopustili neuvěřitelné a hanebné zrady - za příslib peněz prodali maloasijské Řeky Peršanům.
Co se Alkibiadova hodnocení týče, doporučuji Životopisy slavných Řeků a Římanů od Plútarcha. Ten uvádí, že když bylo Alkibiádovi na Sicílii doručeno předvolání před soud, mohl lehce vyvolat vzpouru armády, k čemuž ho někteří velitelé vyzývali. Sám to ale odmítl, na rozdíl třeba od Napoleona, který neváhal použít armádu proti vlastním občanům.
Jako vojevůdce neprohrál Alkibiadés žádnou bitvu. Kombinovaná námořní a pozemní operace u Kyziku patří k vrcholům tehdejšího válečného umění.
Knihu bohužel poznamenaly autorovi zjevné antipatie k Alkibiádovi. Hodnocení této rozporuplné osobnosti bývají různá, ovšem srovnávat jeho řeč k athénským občanům s Hitlerovým projevem v Norimberku, to mi přijde už hodně přes čáru. Navíc je to úsměvné od autora, který je nadšeným obdivovatelem Napoleona. Alkibiades svým strategickým i taktickým uvažováním převyšoval své současníky o parník. Správně pochopil, že v Řecku se válka vyhrát nedá. Jeho plán získat ovládnutím Sicílie nové zdroje a kontrolu nad dovozem obilí nazývá J.K. megalomanským a šíleným. Mě spíše připadaly šílené politické procesy v "demokratických" Athénách proti Alkibiádovým stoupencům, ve kterých byla popravena řada nevinných lidí, ty ale autor odbyl několika větami. Do zajímavostí jsem dal střízlivý názor prestižní The Harper Encyklopedie.
Z větší části bych jen opisoval Rawenův komentář, dodám snad jen to, že už s ohledem na složitost celého konfliktu a desítky různých zúčastněných "polis" by knize velmi pomohl větší počet podrobnějích map. Ty sice v knize nechybějí, ale jejich počet ani kvalita nejsou bohužel dostatečné. Souhlasím také s tím, že jinak velmi zajímavou a také čtivou knihu naprosto zbytečně srážejí pravopisné chyby.
Celkově nelze než doporučit knihu každému, kdo se zajímá o antický svět. A je to také stylový úvod k pochopení toho, jak se mohla málo významná Makedonie stát řeckým hegemonem.
Klasický Kovařík se vším všudy co u tohoto autora očekáváme. Přehledný popis, objektivní přístup a citace z historických pramenů. Jde vlastně o pokračování jeho vynikající Války Řeků s Peršany. Kniha počítá s tím, že jste Válku Řeků nečetli, takže některé informace se zde opakují. Není to ale na škodu. Historie a zřízení Athén i Sparty nebo způsob vedení boje na souši i na moři jsem se zaujetím přečetl znovu i podruhé.
Menší problém v čtivosti vidím ani ne v knize samotné ale v povaze samotné Peloponéské války. Zatímco u konfliktu s Persií byly karty celkem jasně rozdány mezi dvě odlišné strany a kultury a většina bitev se stala nějakým způsobem legendárními, u války Peloponéské jde o válku především občanskou, složenou z velkého množství bitev a šarvátek a dá docela zabrat orientovat se, který městský stát a státeček zrovna bojuje s kým, protože skoro všichni jsou Řekové. Nemluvě o tom, že většina z nich své spojenectví s hlavními "tahouny" války - tedy Aténami a Spartou - klidně i několikrát změnila.
I když se zbraně a způsob vedení válek mění, lidé zůstávají stále stejní a na Peloponéském konfliktu je to krásně vidět. Určitě tak čtenáře zaujme jak Athény prezentující se jako výspa demokracie a kultury, postupně podlehly korupci a nakonec to byly právě ony kdo neustále přikládal pod kotel války až do úplného vyčerpání celého státu. Za zmínku stojí určitě Athénský vůdce Alkibiadés, který by v rychlosti s jakou měnil své politické názory i příslušnost podle toho "kde to zrovna sype" zahanbil i nejednoho dnešního politika. Sparta, i když šlo o militantní "totalitu" nakonec z Peloponéského konfliktu vychází v mých očích tak trochu jako morální a nakonec i vojenský vítěz(berte s rezervou) Samozřejmě je otázkou jak by se zachovali kdyby měli přístup k bohatství jako Athény, ale to je už na dlouhou diskusi. No a když se dva perou až se skoro zničí, třetí se směje a onen smích zaznívá od jednoho mladého vojevůdce z Makedonie...
Shrnuto podtrženo, další pohodová military kniha od skvělého autora. Hvězdičku dolu dávám pouze za velké množství překlepů a chyb v textu(tentokrát už mi to vadilo!). To je bohužel častá slabina Kovaříkových knih, zasloužily by lepší péči. Jinak skvělý zdroj informací pokud začínáte se studiem tématu.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Meč a kříž |
| 2005 |  Co v učebnicích dějepisu nebylo |
| 2011 | Válka Řeků s Peršany |
| 2006 | Rytířská krev |
| 2013 | Ludvík XIV. - Život, doba a války krále Slunce |
Na můj vkus, až moc podrobný popis Peloponnénské války, ale jak už z popisu vyplývá, nic jiného ani čekat nejde. Pro zkušenější znalce této části historie bude určitě tato kniha důležitým materiálem. Je zde bezpočet jmen a situací, tudíž je těžké udržet některé informace po přečtení. Samozřejmě je tohle můj subjektivní názor. Kvalita Kovaříka je bezesporu skvělá.