Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13957/bmid_penize-od-hitlera-IVX-13957.jpg
4
669
669
Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti.... celý text
Přidat komentář
Smutný příběh. Psaný hutným textem, plným asociací, obrazů, propojených časových rovin. Náročná četba. O ubohosti části lidské společnosti. Zaslepenosti. O primitivech mezi námi, kteří se bohužel nikdy nezmění a vždy zde budou. Bez ohledu na ideologii a systém. Drsná četba, nutící k zamyšlení, zda není zcela zcestné dělit lidi podle toho jakým jazykem mluví a k jaké národnosti se hlásí. Existují totiž daleko důležitější kriteria.....
(audiokniha) Myslím, že kdybych knihu četla místo poslechu, zaryla by se mi pod kůži více. Tak na mě kniha působila jen jako výčet hrůz a nedorozumění, které se Gitě staly, ale taky jsem někdy nechápala souvislosti a pohnutky určitých lidí. Pokud knihu poslouchat, tak jedině čistě poslouchat a nedělat při tom nic jiného.
Je to dobrá kniha. Určitě výborně literárně napsaná, ale mě se prostě četla hůře. Na konci jsem se díky abstraktním popisům ztrácela.
Kniha, ze které mrazí, vyvolává vztek a slzy beznaděje. Zároveň krásná studie poválečného života malé vesnice na Vysočině, ve které spravedlnost vzali do rukou po svém a návrat přeživších židů se jim zcela nehodil a rušil a to i po letech, v další generaci -
žít s takovým dědictvím je obludné. Ovšem žít s vědomím, že přežití koncentráku bylo nežádoucí, návrat domů také, a že ten, kdo nemá stejné zkušenosti, nedokáže vás pochopit- také obludnost.
Spisovatelský majstrštyk, co věta, to poezie. Příšerná, bolavá, co se zatne rovnou do živého. Z příběhu mě krvácela duše, styl psaní ale konejšil jako maminčino pohlazení nad odřeným kolenem. Prostě krutá krása a málo spisovatelů umí něco takového. Chápu, že s tímhle se do vedení žebříčku prodejnosti autorka nedostane, ale kdo se její knihou pročte až do konce, nikdy nezapomene. Což se o většině knížek prostě říct nedá. Srovnání s Mornštajnovou: má to hloubku, má to duši, otevírá otázky a zakázané 13. komnaty. Kdo hledá lehký komerční odvar střihnutý červenou knihovnou, kde je vše dětsky jasné a černobíle jednoduché bez nutnosti zapojení vlastních myšlenek i svědomí, tak určitě raději sáhnout po Haně. Ta si ostatně dle mého určité části půjčila nebo shodou náhod použila, jako například transport polských dětí z Terezína, kde obě z protagonistek přicházejí během naivního podvodu o svou oporu.
Chtěla jsem se dozvědět, proč ten titul, oč vlastně jde. A to jsem se naštěstí i při prolétnutí knihou dozvěděla. Víc než letmo nejsem schopna tenhle text číst, nejen pro obsah, ale hlavně pro autorčin styl. Zatímco Kobolda jsem neučetla víc než pár stran a prolétnout to nešlo, tady naštěstí jsou některé záchytné body v ději, které nelze minout, pro jakéstakés porozumění obsahu. 50%
Ověřila jsem si, že pro mne tato autorka tedy už definitivně není, a tyhle bolestné (až násilně) návraty stále k témuž, které se v naší literatuře množí v novém miléniu jak houby po dešti, už taky číst nehodlám.
Ještě stále se rozhoduji mezi Nic moc a Stojí za to. Kniha je napsána pěkně, čtivě, ne příliš zdlouhavě. Příběh sám o sobě je smutný, poutavý. Hlavní myšlenka je zřejmá. Ale přesto je tam nějaké cosi, co mi vadí. Po Vyhnání Gerty Schnirch jsem se dostala do jakéhosi oparu lítosti a možná jsem čekala podobně vtahující atmosféru, která nepřišla. Snad proto, že je v příliš krátké knize zaznamenán příliš široký časový úsek a neměla jsem mezi skoky v čase možnost se vcítit. Nevím. Vím ale, že až se mi naskytne příležitost přečíst knihu s podobnou tématikou, nebudu váhat.
!Spojler!
Já bych všechny ty komunisty kádrový vesnický sedřela z kůže. Všem bych sebrala i poslední roli toaletního papíru a vysoudila na nich i spodky, co mají na sobě!
Na toto téma jsem přečetla téměř všechno, co nabízí okresní i městská knihovna.
Přestože tady nebyl pobyt v koncentračním táboře stěžejní motiv, je to jedna z knížek, které vydají za deset na stejné téma.
Doporučuji se prokousat pár stránkami a pohltí vás to.
Zajímá mě tématika odsunů po válce, návratů z války, společné žití různých menšin po válce, přerozdělování majetků, Benešovy dekrety a pod. Nemohla mi proto uniknout tahle velice zajímavá knížka. Počas čtení jsem prožil různé emoce, byl jsem šokován, zhnusen, zahanben nebo i šťasten a plný naděje. Některé pasáže jsou ale hodně kruté a ty šťastné to vůbec nevyváží.
V podstatě smutný příběh.
Tahle knížka pro mě byla emoční nálož. Říkala jsem si, že to přece není možné. Tolik ran osudu, kolik zla, nenávisti, nebo „jen“ malosti a zbabělosti hlavní hrdinka zažila. Nejhorší na tom je, že asi ani dnes není samozřejmé, že etnikum, národnost, barva pleti a podobné věci nejsou důležité, důležitý je člověk a jeho činy. Jak říká autorka (není to přesný citát) „Nikdy to není dobou, to jsou konkrétní lidé.“
Oceňuji i způsob, jak se některé věci postupně odhalovaly, jak to bylo s Adinem mi došlo hned, na konci mě jedna věc i trochu šokovala.
Jazyk a styl se mi líbil. Je ovšem pravda, že asi nesedne každému.
Posloucháno jako audiokniha.
edit: Z toho, co hlavní hrdinka zažila, by se musel zbláznit každý normální člověk.
Nevím, jestli mi po přečtení této knihy nehrábne stejně jako hlavní hrdince, ale některé expresionisticky vylíčené scény opravdu nemůžu dostat z hlavy a obávám se, že mi budou strašit v kouli už navždy. Téma je v podstatě velmi podobné jako u Gerty Schnirch a metaforické zpracování mi určitě nevadí, ale celé to vyznívá jako jedna velká naturalistická deprese. V podstatě nevím, jak s literaturou tohoto druhu naložit - ať už Gerta Schnirch, Zuzanin dech nebo Peníze od Hitlera - všechno to jsou knížky, které přečtete jedním dechem, ale zanechávají ve mně stejný pocit beznaděje jako Zola nebo Šlejhar. Chápu potřebu české literatury se s tématem holokaustu a odsunu Němců nějak vyrovnat, ale nevím, jestli o tom chci ještě někdy cokoli číst v beletristické podobě.
Vím, že Radka Denemarková není konvenční spisovatelka a že od ní člověk nemůže očekávat oddechový příběh, ani způsob vyprávění, ale tady mi to přišlo už trochu moc a zbytečné.
Příběh knihy je velmi silný, ale forma se mi nelíbila. Místy děj hodně ředila a to je škoda.
Moc ráda bych knihu ohodnotila více hvězdami, opravdu moc. Jenže příběh staré dámy byl zkrátka jen těžko uvěřitelný. Snaha šokovat čtenáře (nebo o co autorce šlo, nevím) pokazila jinak kvalitně zpracovanou látku (vztahy Čechů a Němců po válce).
Myslím, že konzumní čtenář se tady nenají. Komplikované podání tomu silnému příběhu jen slušelo. Vytáhlo ho nad líbivě zpracované příběhy na podobné téma, kterých je dnes přehršel. Rozhodně to byla příjemná změna, ačkoli náročnější na udržení pozornosti. A není na škodu se jednou u literatury hluboce zamyslet a soustředit se.
Ufff! Konečně jsem dočetla. Téma zajímavé, ale zpracování horší. První polovina výborná, ale dál... Měla jsem problém sledovat časové linie, někdy jsem ani nepochopila kdo co dělá nebo mluví. Bylo to hodně zmatené což knize ublížilo. Jsem hodně zklamaná, o to víc, že jsem se na tu knihu těšila.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 | Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 |  Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Smutná kniha napísaná krásnym literárným jazykom, ktorý ju radí medzi klenoty českej literatúry (aspoň v mojom pomyselnom rebríčku).
Autorka cez príbeh Gity Lauschmanovej čitateľom veľmi emotívne predkladá svoje vnímanie povojnovej reality.
Trauma z koncentračného tábora, návrat, do ničoty, alebo osobné životné tragédie hlavnej hrdinky sú podhubím pre strhujúci príbeh o zúčtovaním sa s minulosťou.
Kruté pravdy o ľudskej nenávisti a brutalite v povojnovom obdodí sa v podaní autorky nečítajú ľahko, ale sú súčasťou našej histórie, na ktorú by sme nemali zabúdať.