Pepíci
Mariusz Surosz
Kniha polského historika Mariusze Surosze obsahuje 17 esejů věnovaných osobám spojeným s historií Československa od jeho vzniku do současnosti. I u těch nejznámějších jmen (Jan Masaryk, Emil Hácha, Klement Gottwald, Jaroslav Seifert, Pavel Tigrid) přináší jejich plastické portréty včetně různých zajímavostí, u dalších jsou zde víc známá jejich jména než život (Alois Eliáš, K. H. Frank, Milada Horáková, František Kriegel), o některých se ví nezaslouženě málo (Milena Jesenská, Jan Patočka, Toyen).... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Historie
Vydáno: 2011 , PlusOriginální název:
Pepiki: Dramatyczne stulecie Czechów, 2010
více info...
Přidat komentář
Mne to bohužel příliš neobohatilo, neboť téměř vše, co jsem si v dané knize přečetl, jsem již znal. Je prostě určena pro polské, s českou kulturou a historií, neobeznámené publikum. A nenabízí ani žádný zajímavý pohled "zvenčí". Přesto může být užitečná pro každého Čecha, který si není úplně jistý znalostí historie země, jejíž je občanem a kde žije. Takovému bych tuto přehlídku významných osobností 20. století určitě doporučil.
Příjemné a poutavé čtení o moderních dějinách naší země očima Poláka. Kniha je určena původně Polákům, je skvělé, že je přeložena i do češtiny, protože to dává na dějiny netradiční úhel pohledu.
Dovolím si nesouhlasit s autorem předcházejícího komentáře..Znám leta páně vysílání polského rádia. Vím z komentářů, že Poláci Hrabala mají moc rádi a Haškova "Dobrého vojáka Švejka" přímo milují...Hra Jáchyma Topola "Cesta do Bugulmy" se po německé premiéře hrála na jevištích v Polsku dřív než u nás a její rozhlasová dramatizace se v polském rádiu dávala dřív, než její divadelní premiéra v divadle v Dlouhé v Praze.V Krakově existuje sdružení přátel Jaroslava Haška a jeho hrdiny vojáka Švejka.Poláci znají dobře dílo Vladimíra Boudníka, velmi si cení choreografa Jiřího Kyliána (na minulé klavírní Chopinovské soutěži ve Varšavě r.2015,jej Poláci jmenovali do čestné poroty spolu třeba s A.Wajdou...spousta polských filmařů studovalo na FAMU v Praze...stejně tak mají Poláci rádi filmy Jiřího Menzela..Faktem je, že v první řadě ctí svou kulturu domácí,ale přitahuje je český humor, i když mu ne vždy dobře rozumějí...v polštině existuje ustálené rčení "czeski film" pro něco, čemu běžný Polák moc nerozumí. Pak řekne,že je to "czeski film"..přesto je tohle na našem pohledu na svět přitahuje. I my toho víme o Polácích málo..V Čechách se používá v médiích přirovnání pro někoho,kdo dobře zvládne složitý problém,že jej "rozlouskl tak, jako Angličané za války německou Enigmu!" (sic!) Skoro nikdo neví, že dávno před prolomením kódů Enigmy v Bletchley Park, to byli polští matematici ve službách vojenské polské dešifrovací služby,kteří Enigmu a její kódy rozluštili a ještě před válkou předali západním spojencům výsledky i vlastními odborníky sestavenou polskou kopii stroje, nazvanou Lacida..Jsme si toho s polskými sousedy ještě dost dlužni,a to vzájemně na obou stranách. Tož chutě do práce..!
Kniha je určená primárně pro polské čtenáře a jako zajímavost vyšla i v českém jazyce. Tak to vidím, poněvadž český zájemce o dějiny 20. století nemůže být obsahem knihy nijak zvlášť překvapen. Nejzajímavější byl pro mě úvod knihy, kde se píše, jak nás Poláci většinou vnímají. Není to moc potěšující, na druhé straně tak i spousta Čechů vnímá svůj národ (neheroický až zbabělý, apatický apod.). Bohužel tento pohled u Poláků vzbuzují díla Haška a Hrabala (v druhém případě ještě posíleno Menzelovými filmy, sám Menzel nás rad prezentuje negativně - vše uvádí Surosz). Polský pohled na naše dějiny se přirozeně opírá o českou literaturu (práce historiků, vzpomínky aktérů), navíc v některých případech i neaktuální. Při čtení jsem si všiml i několika faktografických chyb a zavádějících tvrzení. Zejména se to týká období protektorátu a pasáží, kde Surosz hodnotí náš protinacistický odboj. Ten byl významnější, než uvádí kniha. Reakce na uživatele Nalim 13555: Nepochopil jsem, v čem se mnou vlastně nesouhlasíte. Suroszova kniha se opírá o českou literaturu (historické práce - většinou starší a vzpomínky aktérů), potvrzuje to výčet použité literatury na konci knihy.
Pepíci jsou takové čtivé shrnutí československých dějin 20. století. Oproti novější knize Ach, ty Češky!, která mi připadala víc zaměřená na postavy dějin a jednoduchou formu, blízkou Mariuszi Szczygielovi, tak Pepíci jdou více do hloubky. Pořád je to ale příjemně čtivé. Trochu mě překvapilo, že tentokrát, i oproti Ach, ty Češky!, není v knize takový důraz na "polský" pohled na věc. Trochu mi přišlo, že knihu by mohl napsat historik z jakékoliv země. A pro ten polský pohled, mi knihy Szczygiela nebo právě Surosze přišly zajímavé. Takhle bych spíš doporučil si přečíst nějaké ještě povedenější dějiny Československa, třeba od českého autora.
Autor se plete, pokud uvádí, za rodiště prof. Jana Patočky Trutnov..Pan profesor se narodil v Turnově. Turnov si s Trutnovem plete značná část české populace, ale když tohle pak zazní v četbě z této knihy na Vltavě z úst herce T. Töpfera, zní to nepatřičně, amatérsky...Myslím, že pokud se autor vyjadřuje k reáliím, v nichž ukotvuje své protagonisty, měl by si tyhle věci předem ověřit..Ono to vypadá jako maličkost, ale právě z nich se obvykle pozná hloubka, do níž se autor při psaní pustí, respektive mělkost, v níž se někdy ocitá, a mělkost nemá až zas tak daleko k povrchnosti..Nalim 13555
Tuto knihu mám hodně ráda, osobně mi vyhovuje spíš než Gottland (i když Mariusz Szczygiel má čestné místo mezi mými oblíbenými autory a četla jsem od něj vše, co u nás vyšlo), kde jsem se chvílemi ztrácela...Pepíci mi přišli více ucelení a lidské příběhy víc komplexnější...škoda jen, že autorovi trvalo tak dlouho, než se odhodlal k další knize :-)
Pepíci nejsou tak geniální jako Gottland Mariusze Szczygieła, přesto si zaslouží pozornost. V kapitolách lapidárně nazvaných dle "klíčového povolání" osobností se čtenář seznámí s plejádou známých i méně známých postav dvacátého století. Zatímco texty první poloviny jsou obsáhlejší, druhá polovina pak méně (u některých, např. Básník, je to velká škoda). Přesto jsou texty pěkným doplněním znalostí dějin, uceleným a nahlíženým odjinud.
Tato kniha je podnětná, stručná, čtivá a dokážu si představit, že pro nějakého zvídavého školáka, středoškoláka /a vlastně i dospěláka/ musí být i objevná. Rozhodně stojí za přečtení a osvěžení znalostí o osobnostech, které formovaly či deformovaly naši politickou scénu či udávaly směr v oblasti literatury, malířství či filozofie.
Je jistě vždycky přínosné podívat se na naši českou mentalitu,minulost i současnost nezaujatýma očima cizinců.Myslím,že v tomto případě jsme obstáli.Tuto knihu psal Polák. A zná nás zřejmě více než my sami.
Pan spisovatel prostudoval mnoho materiálu a přesto kniha nejsou jen fakta.Kniha je naopak napsaná velice čtivě a zajímavě.Člověk pozná veřejné osoby naší historie 20.století v širším světle.Zajímavé je propojení osobností neviditelnou nitkou.
Děkuji panu Suroszovi zejména za kapitoly Prezidentův syn a Komorník (a vůbec za první část knihy), bohužel ostatním kapitolám je už věnováno tak málo prostoru, že jsem se cítila ochuzená... Zpočátku zajímavým způsobem napsaná kniha přinášející "jiný" pohled se s přibývajícími "hrdiny" naší doby stává spíše encyklopedickým výpisem základních informací. Každopádně i tak jsem řáda, že se mi Pepíci dostali do rukou, protože mě ponukli k dalšímu čtivu ze zde citovaných knih.
Nelíbí se mi, že Čhechy nazývají Poláci Pepíci. Nezní to pěkně. Když už tak by měli Josefové.
Pěkná a ucelená historie. Zejména bych doporučila středoškolské generaci, takový základní přehled je důležitý. Lidi takříkajíc od fochu budou možná zklamání. Ale stejně, klobouk dolů, psal to Polák!
Byl jsem zvědavý na polský pohled na české dějiny a taky jsem se ho dozvěděl. U nás kniha plní spíš popularizační roli, doporučil bych jí tak pro věk 15-18 let.