Péra a perutě
Iva Pekárková
Nové, upravené a doplněné vydání prvotiny české autorky, obsahující i pasáže vypuštěné ve vydáních předchozích.
Přidat komentář
Zajímavá, čtivá kniha odehrávající se v 80. letech v Praze. Hlavní hrdinka Viola je 25letá studentka (ne zrovna vzorná, co se vztahu k režimu týká), která se oddává dobrodružství autostopu – vede ji k tomu různá motivace a ta proměna, kterou Fialka prochází tam a zase zpátky, se mi moc líbila. Celkově postavy byly dobře vykreslené, i její kamarád Patrik. Líbily se mi i pasáže o fotografování, o přírodě… Taky o cestování v autobusech :-) Něco naopak bylo z dnešního pohledu přehnané – všechna ta šedivost v ulicích i lidech (přitom zrovna Zahradní město je plné řadovek, stromů…), moc televize a médií, která je dnes možná ještě silnější než tehdy, atd. Paradoxně nejvíc mě zaujal doslov, který vnímání samotné knihy ještě umocnil.
Minimální dějovou linku, která by se dala shrnout jednou větou, vynahrazují obratné autorčiny popisy situací, nálad a minipříběhů. Iva Pekárková se se slovy mazlí stejně jako Fialinka se svými kumpány. Bohužel místy popisy a úvahy byly dlouhé, až spisovatelsky exhibicionistické a příběh tím zadrhával.
Krásná a velice poutavá knížka se zvláštním a jakoby podvědomým kouzlem něčeho známého. Příběh Fialky a Patrika, těch věčně vzdorujících pražských panelákových dětí, nepřestávájcích hledat své barvy duhy i když jim život občas pěkně zasolil. Ten příběh je mi známý asi hlavně proto že jsem taky takové panelákové dítě, tak jako byli oni. Jen mě trochu mrzí, že zde nebyl více rozveden příběh Patrika, chápu že to příběh hlavně Fialky a Patrikova nemoc zde přes svou závažnost nehraje takovou roli, ale Patrik se svojí silnou osobností by si možná větší rozvedenost svého příběhu zasloužil. Jinak ale samozřejmě dávám plný počet hvězd. Ta knížka si to zaslouží vrchovatě.
Úžasná, skvělá, milionová. Autorka skvěle poeticky a s dokonalými výrazy a slovními spojeními líčila všechny možné děje, nebála se sáhnout do psychiky člověka, podívat se na socialistický svět očima podle vlastních názorů a nezdráhala se používat v intimních scénách nejen odvážná a peprná slova, ale i po duši hladící prvky. Zkrátka a dobře, kniha je skvělá od začátku až do konce. Fialčin příběh každého dojme - její přátelství s Patrikem, její proměny a znovuzrození, její blízký vztah k vzdálené Sáše, její první láska, její vášeň pro autostop, focení a kouzlo okamžiku... Milovala jsem tuhle knihu a všem ji stoprocentně doporučuji. :)
Četla jako povinnou četbu, ale je to hezké. A taky drsné. Až když jsem dočetla, pochopila jsem i ten název.
Četla jsem v dospívání, byla to dost doporučovaná knížka a tenkrát se mi to moc líbilo.
Jak se žije člověku v cizině a proč do ní odcházel?
O tom je tato autorčina úspěšná prvotiny.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Trvalo mi delší dobu, než jsem se do knihy opravdu začetla. Stihla jsem přečíst dvě jiné. Až posledních cca 150 stran a doslov autorky byl super. Asi člověku, který tu dobu zažil připadají některé pasáže zbytečně vleklé a nic důležitého neříkající.