Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu
Jan Rendl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486405/bmid_pesky-kolumbii-pod-rouskou-covidu-WqE-486405.jpg
4
58
58
V Česku zuří nejhorší vlna pandemie covidu, vláda zavírá, co může, a Honza se snaží za každou cenu uniknout za svobodou. Není to jen tak, v kleštích je téměř celý svět, pravidla se mění jako na běžícím pásu a rušení letů je běžnou praxí. Ostrůvkem svobody zůstává Kolumbie. Už samotná cesta do ní trvá o pět dní déle, než bylo v plánu, a hned na začátku se navíc Honza ocitá zcela neočekávaně v karanténě uvnitř hlavního města Bogoty. Dobrodruh se však díky chaotickým pravidlům Kolumbie dokáže ze „zajetí“ dostat a přemístit se do Cartageny. Teprve tady začíná jeho putování pěšky do nechvalně proslulého Medellínu, který je neodmyslitelně spjat se jménem narkobarona Pabla Escobara. Covid šlape Honzovi celou dobu na paty a on musí čelit nejen restrikcím, které se mění okres od okresu, ale i svým vlastním stínům.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem všechny knihy od Rendla a líbily se mi všechny. Tady ale vidím rozdíl oproti předešlým a sice, že se autor malinko zdokonalil po stylistické stránce a taky přitvrdil humorem, ale budiž. Držím palce v dalším putování.
Dvě hvězdičky dávám hlavně za grafické zpracování a fotky, které text velmi trefně doplňovaly. Velký dík také patří autorovi za mapu, kde bylo možné sledovat jeho postup. Jinak byla pro mne kniha velkým zklamáním. Latinskou Ameriku mám fakt ráda a pochopila jsem, že autor nejen umí španělsky, ale už tu i byl. Navíc jeho cesta měla být pěšky a stopem, takže úplně ideální konstelace dozvědět se nějaké zajímavé příběhy lidí v zemi kudy cestuje a zasadit je do obecnějších faktů, ale autor v této knize spíše ukázal svoji introvertnější polohu. Nejsou tu tedy žádné zajímavé vhledy do kultury Kolumbie, ale občas zajímavé popisy okolní přírody ve chvílích, kdy autor sám kráčí krajinou. To co na knize opravdu irituje a ničí celkový dojem jsou občasné autorovy ostentativní výstřelky oproti veřejným pořádkům, které mi tak nějak dokreslují dojem, že autora vlastně země, kde cestuje příliš nezajímá. Nechce jí znát hlouběji, chce tudy prostě projít a udělat co měl naplánováno bez ohledu na to co si místní lidé přejí a to znehodnocuje každý cestopis a z tohohle je to cítit obzvlášť.
Bohužel nemohu dát lepší hodnocení. Četla jsem mnoho cestopisů, autem, na motorce, na koni, pešky, ale tento se mi teda vůbec nečetl dobře.
Autorův humor, který byl místy netaktní, trapný a k situaci nežádoucí mě neoslovil. Také různá přirovnání mě vůbec nepřišla vtipná.
Vyprávění o jeho nemoci, OK, ale, když to brzy bylo každý druhý odstavec a pak každý, tak už toho bylo moc. Je to cestopis, ne kniha, jak překonat psychické problémy, krom toho, je chůzí asi nepřekonává, když se o ní zmiňuje ke konci knihy víc a víc. Navíc, nesouhlasím s názorem, že psychickou nemoc nemůže člověk ovlivnit vlastním chováním.
Další knihu autora si už určitě nepřečtu. O cestování bylo jen málo a ještě k tomu toho hodně nešel ani pešky nebo jen tupě desítky kilometrů po asfaltu.
Bez těch všech věcí by byla kniha možná třetinová a možná by stála za to.
Autor má svérázný a humorný rukopis, ale oproti prvním dvěma knihám mě tato lehce zklamala. Do posledních kapitol jsem se musela nutit. Vleklý, táhlý děj korespondoval nejspíš s realitou. Jsem ráda, že knihy nejsou jen o cestování, ale dotýkají se i závažnějších témat. Velice si cením autora za přiznaní psychické nemoci, která se stává civilizační chorobou. Nejen, že to lidem potýkající se s touhle nemocí pomůže, ale je důležité se o těchto věcech bavit a sejmout z psychických onemocnění závoj, který je z dob minulých vytvořen. Zřejmě by hodnocení bylo jiné, kdybych tuto knihu přečetla jako první, ale ve srovnání s předešlými knihami musím sáhnout k horšímu hodnocení. Nic to však nemění na tom, že knihu ráda doporučím a určitě se těším na další díla autora.
Kluk má můj obdiv za to, jak se pere se svým životem. Pěkné popsané putování po Kolumbii, kam se určitě nikdy nepodívám.
Dala jsem dvě hvězdičky za pěkné obrázky, grafické zpracování a několik zajímavých informací, které jsem se v knize dozvěděla.
Obecně se dá kniha ale spíše považovat za deníček hypochondra, který si neustále stěžuje na všechno a všechny a kde je velká část textu věnovaná sebelítosti a nekonečnému kolotoči autorových psychických problémů.
Také se mi nelíbí fakt, že “spisovatel” je podvodník, který se vyžívá v porušování zákazů a kterému není trapné falšovat covidový test v době nejhorší pandemie.
Dočetla jsem do druhé třetiny a dál to nešlo.
Tentokrát nás Rendl zavedl do neblaze proslulé Kolumbie, o níž se zmiňoval již ve své první knize. Nicméně tomuto cestopisu to na čtivosti a originalitě neubralo. Autor se naopak více zaměřil na přírodu, než na pobyty u místních, což bylo také částečně způsobeno covidem, který v tu dobu už po několikáté řádil ve větší míře a ani Kolumbii pochopitelně neminul. Byť se právě Rendl v jistých směrech musel omezit kvůli covidovým restrikcím, vypořádal se s tím pěkně a bez větší újmy na zdraví se opět vrátil domů.
Přemýšlel jsem nad větším hodnocením, ale těch věcí, kterých se mi nelíbilo bylo bohužel více. V první řadě se nabízí srovnání se Ziburou, který mi přijde vtipnější a celkově jeho pojetí zajímavostí ohledně daných měst, osob, či zvykům byly lepší. Další věc, co mě trošku zklamala, byly fotky.
Nechápu, proč se v knize neobjevila například fotka opuštěného penzionu, kde Honza přespával, nebo fotka zajímavých jídel, místo toho nám kniha nabízí spoustu fotek na stejné brdo. A v neposlední řadě mi vadilo, že autor neustále pospíchal, což zmiňoval téměř na každé stránce a vypadalo to, že místo procházení se a užívání si daného místa, to byl závod na čas.
Určitě dám šanci i dalším knihám, rozhodně se to nečte špatně, knihu jsem přečetl za dva dny, ale v konečném součtu je pro mě tento cestopis mírným zklamáním.
Moc pěkně napsaná cestopisná kniha… Ne jen o autorovo putování Kolumbií, člověk se o zemi i něco dozví…
Moje první od autora… ale určitě ne poslední…
Kniha je moc hezky zpracovaná a prokládaná fotografiemi z cesty, zejména, když se v knize objevili hory tak to mé srdce plesalo. Výhledy místy opravdu skvostné, nicméně na úkor mnoha trápení při cestě, se kterými si Honza tedy celkem dobře poradil, místy to stálo krev, pot i možná slzy nevím.
Musím říct, že mega moc obdivuji autora, že i přes strach z hadů stejně do toho pralesa či pouště šel. Noo já bych měla fakt nahnáno, ještě teď :D potřebovala bych skafandr nejlépe, ačkoliv chápu, ale ve 40 stupních bych se asi upekla jako kuře na grilu. :D :D
Kniha je protkaná různými zajímavostmi, ať už těch co autor sám prožil anebo ty zajímavosti, které si k daným místům našel. Za srdce mě vzal příběh Omayre (nevím jak skloňovat) ve spojitosti s výbuchem sopky Nevado del Ruiz v Kolumbii.
Asi jediný můj problém pro s touto knihou je to, že jsem nebyla schopná se začít a do čtení jsme se musela nutit. Četlo se mi to teda dost těžko. Ale za to jsme se v knize dozvěděla spoustu informací, které pro mě budou i do budoucna dost cenné. Taky mi došlo jak moc dobře se v Česku máme a jak moc bych si měla vážit věcí které mám.
Kniha se mi opět moc líbila, od autora jsem četla i jeho předchozí dvě, které byly také o putování Jižní Amerikou. Na knize oceňuji jeji kvalitní zpracování a tím nemyslím jen literární obsah, ale i fotografie. Většinou moc nemám ráda v cestopisech fotografie a spíš si ráda věci dohledám či zapojím svou fantazii, ale v knihách od Honzy Rendla se mi fotografie moc líbí. Kniha je holt kvalitní a je to kousek v knihovně, ke kterému se později budu vracet. Vždy se člověk dozví nejen o světlých i temnějších částech cesty, ale jak už jsem zmiňovala určite v hodnocení předchozích knížek, líbí se mi, že se člověk většinou dozví něco nového z historie či přírody. V tomto díle mě asi nejvíc dostalo město Armera :( a z těch přírodních "divů" mě nejvíc dostal mravenečník... Pokud Honza Rendl napíše o nějakém svém dalším putování ráda si ho zase přectu, dost chápu tu krásu, kterou nachází v cestování pěšky, člověk to ze sebe prostě "vychodí". ;)
V prvním díle jsem si k Jendovi musela najít cestu. Druhý díl jsem už zhltla a nedočkavě vyhlížela třetí a opět paráda! Autor nás čtivou formou vezme na místa, kam by se asi spousta z nás nikdy nedostala. Kniha je opět moc hezky zpracovaná, je tam spousta fotek a opět oceňuji, že jsem se dozvěděla spoustu informací o dané lokalitě. Je vidět, že si s tím autor dal práci. Takže, jsem zvědavá, kam nás vezme příště :-)
Mé první setkání s autorem. Kniha mě prekvapila, jak je těžká (fakt myslim vahově). Je krásně graficky zpracovana a plna pěkných fotografií. Obcas mě autor hodne prekvapil- strach z létání bych u cestovatele necekala. A líbila se mi jeho otevřenost! České mladé cestovatele a jejich knihy mam rada a jsem rada, ze jsem poznala dalšího.
Autorovy další knížky
| 2021 |  10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou |
| 2021 |  10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou |
| 2022 | Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu |
Jan Rendl se v jeho 3.knížce z JA drží osvědčených postupů při popisu putování krajem. Dějově a myšlenkově tak kniha nenabízí oproti předešlým dílům vlastně nic nového. Jen se odehrává v jiném regionu či údolí. Autor je stále stejný a občas až zbytečně hazarduje se zdravím. Okolní svět, zde Kolumbii, ovlivňuje covid. Ve vyprávění bych tak očekával ještě více popis jeho dopadu na obyčejné lidi. V cestopisu totiž vyhledávám hlavně dojmy, jak se žije babičce u silnice nebo prodavači ze zapadlého krámku. Jednoduše život lidí, kteří žijí v místě, kterým poutník prochází. Autora přesto obdivuji za to, že si jde za svým turistickým snem a překonává nástrahy cesty, ale v případné další knize bych malinko ubral množství stránek točících se kolem fyzického stavu.
Horší jak druhá kniha, lepší jak první. Lepší 3*
Ano, chápu, že autor před kovidem utíká do země, kde tuší klid a svobodu pohybu, ale přeci jen je ROUŠKA zmíněná v samotném názvu knihy.