Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415336/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-b2K-415336.png
4
2382
2382
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky.” To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Moje první cestovatelská kniha. Musím říci, že mě to opravdu bavilo. Bylo to vtipné, čtivě napsané a dozvěděla jsem se nové věci o Nepálu a Číně.
První cestovatelská kniha mne nadchla, tato mín, ale stále je zajímavé číst o obyčejných lidech a dané zemi
Velmi, velmi oceňuji závěr knihy. To by měla být povinná četba pro věčně nespokojené Čechy.
I tato kniha mě velmi bavila, jen občas mě chyběl komiks rad a příhod, který byl v první knize. Velmi poučná kniha, která patří na seznam každého cestovatele.
V pořadí druhá kniha Ladislava Zibury..nějak už na mě nepůsobí to kouzlo knihy prvé, někdy jsem měla problém se začíst, závěr naopak byl supr. Myslím, že tomu dám chvíli čas, než se vrhnu na jeho poslední knihu.. :-)
První cestovní kniha (40 dní pěšky do Jeruzaléma) se mi dostala do ruky náhodou a nesmírně mě bavila. Jako správný skeptik jsem čekala, že další Zibiho vyprávění už asi tak kladnou odezvu mít nebudou. A nemýlila jsem se. Nejde o knihu, která by byla špatně napsaná, chyběla jí autentičnost nebo místy i vtip, ale přesto mě nebavila. Kromě posledních několika stran jsem četla spíše ze setrvačnosti. Arménii a Gruzii si ještě dobře rozmyslím a rozhodně si dám od Zibiho cestování pár měsíců pauzu. Stále zůstávám obdivovatelkou zvoleného stylu cestování a všemi deseti podepisuji hodnoty, které poměrně často krystalizuje mezi slovy. Místo zábavné a místy naučné odpočinkové četby jsem se ale tentokrát dost natrápila.
Ladislava obdivuji za to jak cestuje, musí to být absolutně skvělý zážitek. Kniha je hrozně zajímavá ale musela jsem se do čtení hrozně nutit. Přednášky jsou rozhodně mnohem lepší a zábavnější. :)
Přednáška byla zajímavější než kniha. Jak jsem byla nadšená z Jeruzaléma, tak tady mi uhranul Nepál a povídání o přírodě, ale do Číny už jsem se vyloženě musela nutit. V Číně už se jenom jí a hledá místo, kde se zase najím. Radost mi autor udělal poslední kapitolou.
Ládikovu cestu Nepálem jsem si užila, nahlas se smála a dokonce některé Ládikovi postřehy předčítala rodině. Mělo to vtip, jiskru. Prostě skvělé a jiné než cesta do Jeruzaléma, kterou jsem četla ušima :-).
Pak přišla Čína. Hranice jsem s Ládíkem přešla ještě nadšeně a těšila se na nová setkání a zážitky. Ovšem jazyková bariéra zřejmě vykonala své. Najednou jsem pomalu zjišťovala, že mě kniha přestává vábit a já se nutím ke čtení, listuji stránkami a vyhlížím konec :-(.
Nerada používám slovo 'kdyby', ale kdyby Ládík obohatil knihu fotografiemi o kterých neustále mluví, mohlo být mé zklamání menší.
Nicméně smekám před všemi anděly strážnými, ty Ládíkovi (jeden to nemůže stíhat) se strašně nadřou :-)
Tři hvězdičky z pěti. Už se nekonal wow efekt jako v případě jeho první knihy, opět to bylo sice zajímavé počtení, ale chvílemi čím dál stejnější a ke konci už jsem sem tam koukal, kolik ještě zbývá stránek :-)
Třetí knihu už si asi nepořídím, nebo až po delší době.
Dočítám...asi nejvíc se mi líbil Jeruzalém, Gruzie a Arménie o hodně míň, v této knize, jak už někdo psal, Nepál příliš rozvleklý, ale samozřejmě zajímavý, ale Čína je skvělá!!!! Musím říct, že pro mě je to opravdu pěkné čtení, vtipné, žádný nudný cestopis, navíc velmi obdivuji Ládíkovu odvahu se pouštět do takových dobrodružství!!
Ať ho nohy nebolí a zvládne ještě víc cest. Budu se těšit!!!
Opět čtivé a obohacující čtení. Jen musím přiznat, že mi víc vyhovovala forma předchozí knihy. Zde, hlavně v první nepálské části, mi místy přišel text příliš rozvláčný. Autor se možná chtěl právě z "prosté" formy deníku vymanit a vložit více vzletných částí. Nicméně v Číně už to byl starý dobrý Zibura, jak jsem ho "poznala" na cestě Tureckem. Každopádně jsem velmi zvědavá na Už nikdy pěkdy po Arménii a Gruzii.
Tahle druhá kniha se mi líbila více než první. Pěší dobrodružství prince Ládíka mi opět učarovalo a obdivuji ho, že se na tuto cestu vydal a i přes nějaké nepříjemnosti ji celou zvládl.
Dokonalá relaxační kniha, zasmějete se, zamyslíte, ale i utečete do vzdálených krajin.
Možná jsem udělal chybu, že jsem si místo čtení poslechl audioknihu. Jenže mi to nedalo a chtěl jsem slyšet, jak se Láďa popasuje se čtecím projevem – ze studií se spolu známe a vím, že ačkoli je to charismatický a poutavý vypravěč, jeho nosový hlas popravdě není nejpříjemnější. A má obava se bohužel potvrdila. Navíc pro Láďu asi neznámá oblast namlouvání audioknihy se projevila formou křečovitého, téměř školáckého čtení, kdy i dobře mířené vtipy absolutně nevyzněly...
Ach ano, vtipy, kapitola sama o sobě... naživo odzbrojující a půvabné, v knize kostrbaté a násilné. Jenže (!) co by bylo bez těch vtipů? Zjistíme, že Láďova druhá kniha už nemá takový půvab a spád, hodně se opakuje, situace nejsou ničím zajímavé... vím, je hrozně těžké přenést určitě úžasné zážitky z cest na papír a zachovat si atraktivitu... ale to je přece právě umění spisovatelovo.
Nechápejte mě špatně, Láďovi fandím a přeju mu, jak úžasně dokázal využít skuliny v trhu a prorazit. Nicméně můj pocit, že se nadále jen veze na vlně prvotního úspěchu u alternativců (samozřejmě nejen u nich), které lze vcelku jednoduše opít rohlíkem, se postupně jen potvrdil, a to převážně kvůli literární úrovni druhé knihy, kde Láďa nepředvádí nic nového, jen se opakuje (a jaksi vyčpěle).
A neodpustím si ještě poslední kritiku. Ta hudba byla přímo otřesná... znásilnění české vážné hudby pazvuky a rádoby orientálními zvuky daných zemí je neodpustitelné. Kdyby to bylo provedeno kvalitně, nejsem absolutně proti, ale takhle se mi dostalo neustále se opakujících smyčec hudebního hnusu, že se až divím, že jsem dostál svému krédu dočíst každou knihu a vydržel to až do konce.
Dvě hvězdy jen proto, že je mi autor sympatický a podporuju ho v jeho úsilí :)
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Je mi to strašne ľúto, ale nejak sa neviem donútiť túto knihu dočítať. Dostala som sa asi do tretiny a odvtedy som sa jej asi tri mesiace ani nedotkla. A už je treba vrátiť ju do knižnice, možno niekedy nabudúce.