Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2379
2379
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se mi hodnotí špatně, protože nejsem zrovna příznivec cestopisů. Některé pasáže byly úžasné jiné zase táhlé a nudné. Kniha není špatná, ale že bych si ji chtěla s nadšením zase přečíst tak to spíš ne.
Cestování z jiného pohledu než nám nabízí televize, líbí se mi Ladislavův humor. Souhlasím, že je místy kniha zbytečně natahována, ale i tak popisuje, že lidé jsou srdečnější než si myslíme.
Výborný a vtipný. Nejvíc jsem se nasmála v první polovině při cestě po Nepálu. Knížka se mi dostala do ruky náhodou (cestopisy jinak nečtu) a jsem tomu ráda. Už se těším na další autorova díla.
Z počátku jsem byla nadšená. Ziburův styl psaní mě okouzlil (a trošku mi připomněl můj), zalíbil se mi jeho smysl pro humor (podobný mému). Kniha je však zbytečně dlouhá. Zhruba v polovině mě stále se opakující činnosti přestávaly bavit. Zase u někoho pije čaj, zase u někoho spí, zase vstává brzo ráno, zase pořádně neví, jakým směrem se vydat. Ke konci mě obě jeho knihy doopravdy nudila. Jo, vím, že s tím autor nic nenadělá...
I přesto musím Ladislava pochválit. Za styl a humor, jak už jsem řekla. A taky za rozšíření obzorů. Vzdělala jsem se v oblasti geografie, dozvěděla jsem se o cizích kulturách a získala představu o tom, jak se udržuje při duševním zdraví člověk, který je hodně sám.
Až se Ladislav zase někam projde a napíše o tom knihu, ráda si ji přečtu. A přetrpím i konec. :)
Když jsem došla zhruba na stranu 80, už se mi nechtělo moc číst dál - že to bude pořád dokola to samé; ale ne, nakonec jsem s chutí přelouskala všechny peripetie a postupně vstřebala všechna "utroušená moudra", protože to rozhodně mělo něco do sebe. Nebyl to cestopis v pravém slova smyslu: mně, puntičkáři a pedantovi, tam zpočátku zcela zásadně chyběly mapy, fotky, přesné popisy cesty, míst a pamětihodností, kilometráž a jiné věci, které v cestovním deníku musím mít, aby mě nakonec autor přesvědčil, že to vlastně vůbec není třeba, zejména pro silný zážitek z dlouhé cesty - skvěle zprostředkovaný čtenáři.
Nebyl i byl to cestovní deník: autor se skrze pěší cestu zcela neznámými kraji, prostřednictvím nekonečných setkávání s místními lidmi, vyznal ze svých pocitů a zprostředkoval překvapivou náturu národů nám tak vzdálených. Humor prosakoval z každé stránky, sebeshazování nebylo nikdy přehnané a beze smyslu, láska k životu a všemu kolem se na mě jako čtenáře jednoznačně valila, ale vcelku opravdově a upřímně, takže i závěrečným několika stranám opěvujícím naši zemi jsem věřila beze zbytku.
A dík také za pěknou češtinu a láskyplné nakládání s naším bohatým jazykem, jediným, který máme daný, a který se sice asi na žurnalistice také učí, ale většinou to u absolventů není patrné...
Po pár dnech od dočtení zvyšuji původní hodnocení na plných 100%. (Protože jsem si také uvědomila, kolik podobných setkání s místními se mi nesmazatelně zapsalo do paměti na všech mých samotářských cestách, byť ne tak dobrodružných - sama mladá holka ani srdnatá žena si naneštěstí nemůže dovolit takovou bezprostřednost na cestě jako muž, tak to prostě je).
Teď jsem si početla v komentářích níže: básničky ani ilustrace jsem k celkovému dojmu skoro nepotřebovala.
Zibi je sympatický chlapec. Jeho styl psaní se mi velmi zamlouvá - snoubí se v něm laskavý humor a na tak mladého člověka i moudrost a určitá vyzrálost. Umí si dělat legraci sám ze sebe a je i přiměřeně sebekritický.
Ano, jeho vyprávění je do jisté míry stylizované, aby ladilo oku čtenáře, ale i tak mě při čtení láká vydat se na cesty a poznávat nové lidi, jejich zvyky a kulturu, byť ne tak dobrodružným způsobem.
Doufám, že se Ladislav nevzdá cestování ani po založení rodiny, protože to by měly jeho cestopisy ještě větší grády a pro mne by byly jakožto mámu velkou inspirací. :)
Skvělý cestopis v podstatě jen o pěším putování. Žádné památky sice princ Ládík neviděl, ale několika rodinám vyžral omylem lednici. Bohužel to po čase (a pokud Ladislava znáte jak z FB, přednášek tak i předešlé knihy) je to samé.
Krásná a vtipná knížka s krásnými ilustracemi. Obvykle mě cestopisy moc nebaví, ale tenhle je vážně zábavný.
Ladislav Zibura a jeho toulky světem dokážou dokonale přitáhnout čtenáře. Myslím, že i člověk, který si příliš nelibuje v cestopisech si tuto knihu oblíbí pro její vtip a nadhled. Opravdu skvělé čtení, doporučuji každému na oddechnutí od uspěchaného všedního života.
Krásné vyprávění mladého muže. Jeho pohled na život a přístup k životu byl velmi osvěžující. A ten závěr o české kotlině - ten mě rozplakal...
Moc hezká knížka, bavila mě, pěkně jsem si početla i jsem se zasmála. Autora dost obdivuji, mladý kluk - prostě dobrý. Dobrý přístup k životu, pěkné a zajímavé postřehy, závěr knihy opravdu velice pěkný. Knížka je taková pozitivní, pěkně jsem si u ní odpočinula a četla jsem ji v klidu, pomalu, nic mě nehnalo pořád číst dál, ale vždy jsem se těšila, až zase budu číst dál. Taková čtenářská pěší pouť. Prostě super. I pěkné ilustrace. Určitě knížku doporučuji.
Kniha, která se mi velmi líbila. Je napsaná krásnou češtinou, vtipná a plná pěkných postřehů tohoto mladého poutníka. I jako jeho první kniha si zaslouží také plný počet bodů.
Tak tohle je přesně jedna z knížek, u které mě mrzí, že můžu dát jen pět hvězd. Vtipně, poutavě a krásnou češtinou napsaný cestopis, ze kterého se dozvíte, jak lidé v Nepálu a Číně skutečně žijí. Pro klasické turisty obrážející historické a jiné zajímavosti asi nic moc, ale pro zvídavé čtenáře bažící po poznání, jak se žije jinde, moc pěkné čtení. Princ Ládík je sice, co si budeme povídat, v zásadě pěkně odrzlý spratek. Ale při té jeho bezprostřednosti a bezelstnosti se na něj prostě nikdo nemůže zlobit a všechno mu prochází. Vlastně mu ten jeho přístup k životu závidím. Ono vůbec není na škodu nebrat sebe a svět okolo příliš vážně, i z nezdarů a nepřízně osudu vytěžit něco pro zasmání a proplouvat životem s nezdolnou vírou, že všechno dobře dopadne. Pak aspoň člověku nehrozí, že skončí na pilulkách proti depresi :o)
„Až na pár problémů jsem celou cestu proplul s takovou lehkostí, až mě to samotného překvapilo. Myšlenka ujít stovky kilometrů napříč chudým a neprobádaným Nepálem a nevyzpytatelnou Čínou se totiž pohybuje na hranici mezi zajímavou expedicí a naprostým bláznovstvím. Vyrazit na cestu v rozpadajících se botách, bez jakékoli přípravy, funkční pláštěnky či stanu a pořádného slovníku, pak tuto hranici ještě posouvá. A přesto to šlo. Ono totiž jde všechno na světě, když je člověk pro svou myšlenku dostatečně odhodlaný a není na ni sám. Já na svou cestu nebyl sám ani jediný den. Nemyslím si, že by snad úplně všichni, které jsem na ní potkal, byli v jádru vstřícní a čestní. Já ale přesně na tyto hodnoty apeloval a dal jim najevo svou důvěru, kterou nezklamali. Přístup je to lehkovážný a nepochybně na něj jednou doplatím. Už teď mi ale přinesl tolik dobrého, že až jednoho dne skončím okradený a nahý uprostřed lesa, pořád se mi to bohatě vyplatilo. Dost možná se u toho budu i smát. Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami. Právě díky této interpretační svobodě pro mě náročná a fyzicky vyčerpávající cesta obyčejně představovala hezký výlet a mnoho problémů se mi podařilo obrátit v celkem legrační záležitost.“
Knizka se mi moc libila. Dost jsem se u ni nasmala. Ladikuv humor mi proste sedne.
Hodně mě bavila. Mám prostě ráda Ziburu a jeho špatný smysl pro humor, jak říká. Obsahově určitě zajímavá, ukazuje pohled na životy obyčejných lidí na druhé straně světa. Proto hodnotím velmi kladně.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Neurazí, ale také nenadchne. Po několika zasmání v nepálské části knihy, jsem dočítala knihu s pocitem - "Tak aby se neřeklo."