Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2377
2377
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Opět audio... První knížka se mi líbila víc, nevím přesně proč. Možná se mi to už oposlouchalo... Už mi to přijde méně vtipné. Styl putování byl naopak v téhle druhé knize mně bližší, Ladislav cestovatelsky zraje. Literárně ale - nevím, nevím. V každém případě autora stále pokládám za skvělého sympaťáka.
Přestože jsem odpůrce cestování, kniha mě pobavila, někdy poučila, mnohdy jsem ji však nepochopila. Někdy na mě vtipnost v knize opravdu působila křečovitě, jakoby za každou cenu.
Jednu hvězdu musím přidat za spisovatelovu odvahu - tohle bych já nedokázala ani prstem po mapě :-)
Ke sbalení ruksaku mě však kniha nenalákala, spíše jsem myslela na to, zda si pan cestovatel někdy ze svých cest nepřivezl nějaké živé nájemníky, například štěnice.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, a protože se na ni stojí velká fronta, raději nedočítám a rychle vracím, aby si užili i další čtenáři.
A proč že jsem vlastně knihu četla? Ze zvědavosti, vážení, ze zvědavosti.
Všechnu chválu již tu napsali jiní přede mnou, nezbývá toho moc co dodat. I já jsem se dost pobavila. Láďův humor je inteligentní a místy mě připomíná povídky Šimka a Grosmanna. O Nepálu a Číně jsem se opravdu moc nedozvěděla, zato jsem se často od srdce zasmála. Jsou tu také i hezké věty k zamyšlení, jako třeba :
"Evropané cestují, řada lidí z jiných kontinentů ale nikdy nepřekročila hranice vlastní země. Kdyby každému obyvateli planety jednou za život přespal doma cizinec, alespoň bychom věděli, na koho vlastně těmi jadernými hlavicemi míříme. "
Hodnotila bych knihu na 80%, ale ten závěr knihy se mě tak líbil a až skoro dojal, že jsem pár procent přidala.
Za mě pecka!!!! Kluk, kterýmu je nějakejch pěta šesta dvacet - čestina krásná, slovní obraty vynikající, sranda převeliká )))) Moc mu fandím a těším se na další knihu z jeho pera.
Byla jsem i na jeho "onemanshow" o knize Pěšky mezi budhisty a komunisty - mám podepsanou knihu i s namalovaným jednorožcem - šťastná to žena ))))
Budu opakovat slova těch, co psali dříve. Príma počtení, vtipné komentáře a i trocha ponaučení. Myslím si, že jsem dobrodruh, ale vydat se do Číny bez znalosti jazyka, písma, bez mapy, to už chce kus odvahy. Každopádně Vám Ládíku fandím (trochu závidím mladí a tu odvahu). A ujisťuje mě to, že děláme dobře, když necestujeme s cestovkami. Třeba vidíme o něco méně "Top památek", ale prožíváme víc místní atmosféru a trocha bloudění k tomu patří.
Kam míříte příště? Těším se i na přednášku, bude, ne?
Obě knihy od Ladislava Zibury se mi moc líbily, nechyběla jim odvaha, nadhled ani sympatický humor. Jako bonus měly velmi příjemné a nápadité ilustrace, přičemž každá byla jiná a originální. V každém případě mě čtení bavilo a něco nového jsem se dozvěděla. Co si budeme povídat, do Číny se asi jen tak nepodívám. Už teď se těším na další vyprávění z Ladislavových cest!
Druhý cestopis „Pěšky mezi buddhisty a komunisty“ jsem s úsměvem na tváři dočetla v autobuse, při dnešní ranní cestě do zaměstnání. Musím dodat, že autobus byl plný školáků, převážně těch menších. Když přímo na místě určeném pro autobus, spatřil náš řidič auto, které také přivezlo dítě do školy, začal velmi intenzivně troubit (což bych ještě pochopila, nemělo tam co dělat). Co jsem ale nějak „nepobrala“ a poněkud mě to při pondělku rozladilo, byla velmi „neslušná“ nadávka, kterou řidič autobusu před dětmi pronesl k onomu řidiči a vypadal, že je na to i patřičně hrdý. Děti se uculovaly a ty nejmenší slovo pro jistotu hned zopakovaly, aby ho nezapomněly. Takže řidič autobusu obohatil školáky o tak již pestrou zásobu „vybraných slov“ a mně ráno zrovna moc nezpříjemnil. Co dodat? No, myslím, že je nejvyšší čas vyrazit na nějakou dalekou cestu!
Bylo to velmi fajn čtení :-) Jakmile jsem dokončil část o Nepálu, dal jsem si pauzu a Čínu dočetl o měsíc později. Nepálská část se mi líbila o trochu víc, nicméně Čína také překvapila. Pravidelně jsem se smál Zibiho vtipným komentům a situacím. Každodenní pohostinnosti a jejich stejnorodost ke konci trochu nudila, ale je zřejmé, že jinde ve světě si lidé více váží života a nebojí se ho užívat i v takových rozličných životních podmínkách. Kniha mi dala velký pohled do života, který běžný člověk neuvidí. My Češi by jsme si měli daleko více vážit hodnot naší země a nás samotných, a neměli bychom být stále jak já říkám "zaprdění". Díky Zibi ;-)
Ráda kupuji lidem knížky, které si chci sama přečíst. Do této jsem ke všemu dostala krásné věnování na přednášce ve Scale ,,Díky za všechno, ať je kniha pro kohokoliv." Přestože jsem se na zmíněné přednášce díky kouzlu autora zasmála víc než u knihy, každou stránku jsem si náramně užila. Byl to příjemně strávený čas s velice milou a vtipnou knihou.
Knížku jsem si chtěla koupit už dlouho, nakonec se mi to povedlo až na přednášce v kině Aero. Je super!
Knížka o pěším putování po Asii. Knížka je vtipná, jen některé pasáže jsou nudnější. Každopádně styl psaní se mi líbil víc než u první knihy autora.
Tuhle cestopisnou fantastickou nádheru, proloženou neskutečně vtipnými básničkami, skvělými ilustracemi a faktografickými okénky jsem zhltla za dva dny a pořád nemám dost. Strašně se mi líbilo, že v knize nejsou žádné fotky, přesto je popis Ládíkova putování natolik barvitý a konkrétní, že máte všechno jako na dlani. Smála jsem se, hodně, a nahlas. Nejradši bych si ještě dneska večer sbalila bágl a šla, kam by mě nohy nesly. Díky za super zážitek, princi.
Ladislave, doufám, že když to srovnáte s tím výletem na Kokořín... :-). Jinak sloh výborný, zakomponovaný smysl pro humor jakbysmet. Až by se člověku mohlo zdát, že vyhazovat velké peníze za dovolenou v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive je vlastně zbytečností. Stačí, když člověk není rozcapený blahobytem, má odvahu, drzost a notnou dávku štěstí... Jen nějaká fotka mi tam chyběla.
Kdybych měla porovnat 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty, je mi první zmiňovaný titul mnohem bližší. Neříkám, že mě čtení o cestování Nepálem a Čínou nebavilo, ale oproti předešlé knize mi v ní něco chybělo (možná větší lehkost, s kterou je první díl psaný). Druhá část knihy (Čína) mě bavila o trochu více než první, líbilo se mi, že bylo vyprávění o jednotlivých státech barevně rozlišeno, ilustrace se také povedly. Nasmála jsem se sice méně, ale nasmála („Kluci, chcete říct vtip?“ zvolal jsem česky na celou místnost. „Víte co dělá panda, když hoří les?“ Pozorně mě sledovali, ale mlčeli. Nikdo nevěděl. „Hoří taky,“ řekl jsem a začal se hlasitě smát. Muži pochopili a připojili se…Čínská zdvořilost totiž velí na chválu odpovídat její negací. Napadlo mě, zda Číňané reagují stejně, když jim někdo pochválí potomka. „Ale kdepak, není to hezké dítě. Vždyť se podívejte, vypadá jako zrůda.“) Uznávám, je to drsnější styl humoru, ale do Ladislavova vyprávění mi to sedí. Má můj obdiv za to, s jakým klidem přistupuje k řešení rozličných ošemetných situací („Věci se dějí. Problém z nich uděláš, až když se jimi necháš naštvat“). Zibura je každopádně velmi zajímavou osobností, která dokáže člověka inspirovat, rozesmát a přimět nebrat věci tak vážně.
Tahle kniha rozhodně není cestopisem, ale neobyčejným příběhem jednoho neobyčejného člověka. Svérázný humor, schopnost vyřešit každou situaci s noblesou sobě vlastní, lidskost, upřímnost či hravost - to jsou Ladislavovy kvality, kterých je třeba si cenit. Pěšky mezi buddhisty a komunisty si podle mého musí získat prostě každého! Opomenout nesmím ani to přenádherné grafické zpracování, které knihu hodně pozvedá :)
Štýl písania "humor za každú cenu" ma moc neoslňuje, ale po pár úvodných stránkách sa autor v tomto smere aspoň trochu ukľudnil. Nie je to najlepší cestopis, aký som čítal, ale musím priznať, že ma zaujal a prečítal som ho s chuťou celkom rýchlo.
S kľudným svedomím by som ohodnotil štyrmi hviezdami, ale za odvahu vydať sa do zeme, kde sa ani anglicky nedohovorí a nemá ani kde spať, pridávam ďaľšiu hviezdu. Oceňujem, že nepísal o prefláknutých pamiatkách, ale o bežných ľuďoch a spolupatričnosti medzi nimi. Tiež rád chodím peši, ale toto by som nedal...
P.S. a už mám kúpenú aj vstupenku na projekciu :)
Velmi čtivá a vtipná kniha. Navštívila jsem pana Ziburu i na představení v Liberci. Opravdu doporučuji. :)
Zibiho jsem zaregistrovala na internetu zhruba před dvěma lety nejprve přes jeho přednášky o putování do Santiaga de Compostela a do Jeruzalema. Pak jsem se podívala na nějaké další pořady, včetně AZ kvízu, a byla jsem ztracena. Momentálně jsem asi v první čtrvrtině výše uvedené knihy, a jsem opět ztracena... Přečetla jsem si pár dále uvedených příspěvků a s mnohými z nich již teď souhlasím. Určitě to není klasický cestopis s fakty a čísly a popisem památek a zajímavostí. Snažím se to číst pomalu a důkladně, aby mi z toho nic podstatného neuniklo...
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Jeruzalém se mi líbil přece jen o něco víc, ale Ladislav i zde nasadil vysokou laťku pro milovníky pěší turistiky a dokázal to opět velmi zajímavě odvyprávět. (Audiokniha)