Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2377
2377
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Kniha o cestování Zibiho po Nepálu a Číně je velice zajímavá, ale něco mně tam chybělo. Možná, že rozmlsaný po jeho 40 dní ... tam už není tolik jeho sarkastického humoru a humorných příměr. Chvílemi se už nějak opakuje a příběh ztrácí na zajímavosti. Po přečtení této publikace jsem pocítil určité zklamání nad knihou, kterou jsem usilovně sháněl od vánoc. Tak snad příště Ládiku.
Kniha nesplnila mé očekávání, přesto mě nadchla. Při pohledu na název, obálku a stručný obsah jsem nabyla dojmu, že se bude jednat o Nepál a Čínu z našeho středoevropského pohledu, tedy buddhistické chrámy, vlaječky, Mount Everest, pagody, masky draků a přelidněnost. Některé z jmenovaných věcí se v knize objevily, ale ne jako hlavní téma. Nejdůležitější bylo poznání dané země a obyčejných lidí. Nejednalo se však o zidealizovaný život místních, ale o reálný obraz jejich životů.
Jemný, decentní humor, se kterým autor vše popisoval, mě fascinoval. Nemalou součástí skvělého dojmu z knihy byly také povedené ilustrace.
A se závěrem nemůžu než souhlasit. Autor projevil úžasné vlastenecké cítění.
Knihu rozhodně doporučuji jako oddechovou literaturu prakticky pro kohokoli.
Opět velmi mile čtení, líbí se mi humor a nadhled, s jakými Ládík líčí své zážitky. Bohužel zhruba od půlky mne to začalo trochu nutit, protože z mého subjektivního pohledu je to tak nějak pořád stejné. Ládík někam jde, někde zabloudí, k někomu se vnutí na navštěvu etc.etc.. A tak to plyne prakticky už od jeho minulé knihy, jen kulisy se změnily. Vím, že nejde o tradiční cestopis, autor prostě jen tak v poklidu putuje a ve stejné poklidu pak o tom píše, ale pro mne to ztrácí na zajímavosti. První kniha mne velmi oslovila, zejména to, jak lidé z jiného kulturního prostředí, na které někteří Češi pohlížejí s opovržením a despektem, dokáží naprosto nezištně a obětavě často na úkor vlastního pohodlí pomoci poutníkovi. První kniha byla velkým překvapením a zážitkem, který se u této knihy už prostě nekonal.
Skvostná knih plná vtipu, nadhledu a vytříbené ilustrace. Díky cestopisu prince Ládíka se dostaneme do mnoha lidem skrytých míst, které bychom v průvodci hledali jen marně. Díky jeho putování dozvíme se o ryzí čínské a nepálské kultuře, životním stylu a vztahy mezi lidmi, které jsou převážně kladné. Je překvapivé jak jsou lidé v daných cestopisných šířkách k sobě srdeční na co my převážně zapomínáme.
Skvělá kniha, bavila od začátku do konce. Díky ní jsem si koupila i knihu první. jen tak dál
Pěšky mezi buddhisty a komunisty mne neskutečně bavilo. Knížka vypadá moc hezky, přebal se opravdu povedl – pobavila mne socha Buddhy v kabátu komunisty. Příběh je jasné daný, i když pár zvratů se objeví a u Ladislava je vždycky riziko, že se na své cestě bez mapy ztratí a nedojde tam, kam dojít měl.
Oproti předchozí knize mi přijde autorův styl ještě vyzrálejší, vtipy jsou moc hezky a chytře stavěné (zejm. v části o Nepálu) a líbí se mi odkazy na klasickou hudbu a jazz. Neméně sympatický mi přišel Ladislavův pohled na svět – zdravá ironie a pokorný přístup ke všemu, co se mu na cestě přihodí. Navíc oproti předchozí knize pasáže popisující moudrost získanou na cestě tolik nevyčnívají, ale naopak jsem měl dojem, jako by šlo zcela logické vyústění dojmů ze zážitků, které princ Ládíček na cestě zažil. Navíc je vše podkresleno hezkými ilustracemi a básničkami, které jsou vtipné. Díky prvnímu dílu už navíc taky vím, proč jsou do druhé knihy zařazeny. Myslím si, že z první knihy jsem si odnesl spíše praktické poznatky a trochu zábavy. Z této zase trochu poznatků, trochu zábavy a trochu moudrosti. Myslím si, že tak kniha projde testem kvalitního odpočinkového čtení, které čtenáře obohatí.
Za mne určitě 5 hvězdiček s díky za velmi příjemně strávené večery. A taky za to, že když jsem několik týdnů po přečtení viděl v tramvaji pána číst tuto knihu a nahlas se nad ní smál, tak jsem se smál s ním taky. Úplně jsem si živě představil, co asi čte.
Geniální. Přesně podle mého gusta, vkusu, srdce, duše. Co já se na svých kurzech trénování paměti namluvím: pište si deník, pište si deník, pište si deník. Dokonce jsem se "obětovala" a pár let psala na své stránky, abych šla příkladem. Na Ladislava ale nemám. Už se těším na cestu do Jeruzaléma v jeho společnosti.
Kniha není špatná. Autor popisuje svou cestu Nepálem a Čínou velmi vtipně. Básničky použité jako oživení knihy považuji za vkusné a zábavné. Ilustrace knihy jsou hezké a knížce dodají šmrnc. Navíc se člověk dozví i něco zajímavého, ale ke konci knihy jsem měla pocit, že se pořád dokola opakuje to samé.
(dostane najíst, najde si místo ke spaní, dostane najíst, najde si místo ke spaní ...atd..)
Toto dílo jsem četla opravdu hrozně dlouho a mnohdy jsem se přemlouvala k tomu, abych si na knížku udělala čas, ale šlo taky o to, že knížka neobsahuje žádnou zápletku.
I tak, slušná práce a za mě 3 hvězdičky. :)
U předchozí knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem psala, že ji nemůžu hodnotit zcela objektivně a dala jsem ji 5*. Ani dnes nemůžu hodnotit objektivně - tentokrát to ale není z pozitivního důvodu.. Velice kladně hodnotím obálku a ilustrace uvnitř knihy, četla se téměř sama.. Ale mám pocit, že kdybych knihu nečetla, vůbec o nic bych nepřišla.. Neříkám, že je špatná, to vůbec ne. Jen mi přišla až moc podobná autorově prvotině.
Právě dočteno a je to perfektní knížka. Čte se moc krásně a člověk se i zasměje :-) co víc si přát.....
Knížka je čtivá, má pěkné ilustrace. Ale tak zábavná mi nepřišla. Někdy autor až moc tlačí na pilu.
Původně jsem chtěla dát 3 hvězdičky, ale nakonec jsou to 4. A to za epilog, kde autor krásně a pravdivě popisuje naší zemi.
Tuto knihu jsem nalezl pod vánočním stromečkem, dokonce s věnováním a podpisem autora. Jelikož jsem již četl autorovu prvotinu s názvem 40 dní pěšky do Jeruzaléma, byl jsem zvědav, zda zažije stejně zajímavé a šílené příhody jako tenkrát.
Co se týče příhod, Ladislav (jak si někdy v knize říká) nezklamal. Ono ani nic jiného nelze čekat, pokud se člověk vydá poznávat Nepál a Čínu pěšky, a to mimo běžné turistické destinace. Líbilo se mi dozvědět se o těchto zemích něco jiného, než s čím jsem se dosud setkal. Jde hlavně o příběhy obyčejných lidí, které mladý cestovatel potkal.
Některé kulturní zvyky, zejména co se týče pohostinnosti, mne velmi zaujaly. Mnohé jsou v ostrém kontrastu s tím, co můžeme vidět ve většině naší společnosti. Naopak některé detaily, třeba ty o hygieně, mne trochu vyděsily.
U knihy jsem obdivoval v prvé řadě autora a jeho odvahu vydat se i do míst, kde se s nikým nedomluví. Mnohdy jsem se musel usmívat, nebo přímo smát, když jsem si představoval popisované příhody. Někdy jsem se musel naopak hluboce zamyslet nad tím, jak vnímám svůj život a situace, které přináší. Neboť když je porovnám s tím, co zažívají dnes a denně lidé z autorovy knihy, musím uznat, že se mám skoro královsky.
Ve srovnání s autorovou první knihou mi tato přišla méně humorná, ale i tak ji mohu vřele doporučit ke čtení každému, kdo se rád dozví něco o světě kolem. Poslouží nejen k rozšíření obzorů, ale také k potrápení bránice. A třeba čtenáře inspiruje k tomu, aby se také vydal na pěší výlet delší než obvykle.
Baví mě humorný styl, jakým autor píše. A obdivuji schopnost jít o samotě pěšky takovou dálku v zemích, kde nikomu nerozumí!
Knížkou jsem podarovala manžela k Vánocům a každý večer jsme si ji nahlas četli před spaním. Kromě prodloužení života smíchem o pár let a touhy vydat se okamžitě na nějakou cestu jsem byla obohacena o dva zásadní poznatky.
1. Lidé jsou dobří. Což je fajn si občas připomenout.
2. Princ Ládík není tak úplně poutník... on je prostě hobit. V tom nejlepším slova smyslu :). Při barvitém líčení puchýřů na nohách, snídaní, druhých snídaní, svačin, přesnídávek, obědů, večeří a druhých večeří jsem s nostalgickou slzou v oku vzpomínala na Tolkiena. Aneb, takhle nějak by to dopadlo, kdyby se Bilbo místo k Osamělé hoře vydal do Nepálu a Číny.
Princ Ládík má parádní nadhled, umí se radovat z maličkostí a dělat si ze sebe srandu, takže kniha nemůže být nedobrá. Stejně jsem se ale o trochu víc bavila, když jsem ho viděla naživo, proto 4*.
Odlehčený (ne)cestopis Ládi Zibury "Pěšky mezi buddhisty a komunisty" o tom, jak chodil pěšky po Nepálu a po Číně a vlastně nic zvláštního neviděl, jen potkal spoustu úplně obyčejných lidí. Optimistické lehké čtení o zvláštním způsobu cesty necesty, kde se nic tak zvláštního neděje, jen se tak jde a užívá se trocha toho bloudění po světě. Cestopisy obecně moc v lásce nemám, ale tenhle je jiný. Je laděný do vesela a tak mi přišel vhod jako takové optimistické nakopnutí do nového roku a povzbuzení k tomu, abych zase začala pořádně "chodit".
Skvěle prožito a pak o tom skvěle napsáno!
Kniha je velmi vtipná. Milý humor, který pohladí a obohatí. Svoboda, kterou na svých cestách Láďa prožívá, tu čtenář zprostředkovaně nasává a touží po ní. Člověk se potřebuje napít, najíst a někam složit hlavu, ale ostatní věci nechává plynout a ony se mu prostě dějí. Čistá hlava cestovatele... po přečtení knihy nutně potřebuji projít Nepál.
Kniha je úžasná a dokreslují ji nádherné ilustrace.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Skvělé dílo od Ladislava, které mě bavilo od začátku až do konce, a po dočtení mi bylo i celkem líto, že už tohle putování skončilo. I přesto že je to jiná forma cestovatelského popisování a putování, bavilo mě to asi víc než, kdyby někdo psal klasický cestovatelský deník. To, jak popisoval své příhody, okamžiky, strastiplné i veselé příhody s místními lidmi, vypisoval jednotlivé zážitky s Nepálci i Číňany, bylo zábavné a někdy také obdivuhodné. Jen málokdo by dokázal zvednout zadek a vydat se na pouť do neznáma, a úplně sám. Opravdu smekám, a těším se na další cesty a knihy. Aspoň na okamžik, co jsem knihu učetla, jsem prožívala to, jako bych tam byla s ním. Jako by mě vzal sebou a odkrýval zajímavé trasy a příběhy.