Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2377
2377
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Tentokrát jsem si zážitek s knihy ještě umocnila návštěvou přednášky na stejné téma (u toho musíte být!). Nejdřív jsem při otevření knihy měla obavy, že jsem se tím o něco připravila, ale nikoliv :) V knížce toho bylo pořád dost a dost. Stejně dobrá jako prvotina. Takže Ziby, aby už ses zase vydal na cestu...
Nedokážu být objektivní, Ladislavovy cesty ve mně příliš jasně probouzí vzpomínky na má vlastní dobrodružství a baví mě natolik, že i kdyby mu bylo co vytknout, stejně by to všechny ty superlativy, které pro jeho druhou knihu mám, převážily - nádhernou výpravou počínaje, přes výborný humor, básničky, u nichž jsem místy slzela, po ten pocit, že jsem se někam podívala a něco zažila, aniž bych (téměř, protože jsem knihu souběžně četla i poslouchala v audioverzi) vytáhla paty z domova. Tentokrát jsem mám navíc triádu komplet - v 11/2016 jsem navíc měla možnost autora vidět na besedě, a jestli smích prodlužuje život, nezbývá než jménem všech budoucích plátců daně, kteří mi díky němu budou muset o pár let déle přispívat na důchod, Ladislavovi poděkovat. Cestuj a piš dál, člověk se nikdy nemůže dost smát!
Pro mě moc inspirativní kniha. Obdivuji, když má někdo takový dar slova a ještě je vtipný.
ps.: Doufám, že se do Nepálu někdy taky podívám. :)
U tohoto cestopisu oceňuji, že jsem se hodně nasmála. Líbí se mi způsob, jakým Ladislav Zibura popisuje svět a jak své cestování prožívá. Určitě si přečtu i jeho prvotinu.
Po přečtení autorovy první knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem doufal, že přijde další cesta a další kniha. Je neobvyklé, aby takto mladý autor dokázal v jedné knize zároveň příjemně pobavit (má dar slova), nevtíravě poučit (má to v hlavě srovnané) a mocně inspirovat (je velmi přesvědčivý). Druhá kniha má stejné atributy. Autorský rukopis je nezaměnitelný, zralejší sloh neubírá knize na vtipu, autentičnosti ani dějovému spádu. Autor udržuje humor a napětí ve správném poměru (ve prospěch humoru), vyprávění je věrohodné. Knihu jsem po měsíci přečetl podruhé, proto, abych znovu nacítil některé myšlenky. Kromě toho, že jsem se opět smál, jsem o některých částech přemýšlel znovu a ve větší hloubce i širších souvislostech. Překvapilo mě to i proto, že mezi námi je rozdíl 35 roků životních zkušeností. Protože autor má i poutavý přednes, daroval jsem bratrovi audioverzi do auta a zajímavou shodou mu poslech vydržel 1500 km cesty. Ladislave, díky i za bráchu, jsi prima společník.
Tak nějak jsem čekal, že Zibura je jen namyšlenej floutek, co vydal knížku na základě známé tváře, ale jsem velmi příjemně překvapen. Tváří se to jako cestopis, ale je to spíš velmi vtipná sebereflexe kluka, co má hlavu plnou šílených nápadů, smysl pro dobrodružství a chuť objevovat. Je pravda, že o Nepálu a Číně se z knihy moc nedozvíte, jelikož autor se přesunuje téměř výhradně pěšky, bloudí a vlastně ani nemá cíl. Nicméně Zibura to vynahradí humorem, který si většinou dělá sám ze sebe. V podstatě píše o tom, jak pořád chodí a co se mu při tom honí hlavou. Vedle textu mě ohromily i nádherné ilustrace, které mají na svědomí Tomski&Polanksi. Jedinou vadou na kráse jsou Ziburovy pokusy o poezii, ale ty budu považovat za důsledek podvýživy. Pominu-li skutečnost, že Zibura po světě Českou republiky reprezentuje tím, že smrdí, pere si v potoce a žebrá o jídlo, jsem nadšený a dávám plné počet bodů.
Skvělá kniha! Laskavé pohlazení a potěšení. Co při cestování považujete za útrapy a problémy, prožívá Ladislav jako obohacení a radost. Zážitky popisuje s velkým nadhledem a smyslem pro humor.
Zibi je PAN spisovatel. Jeho cesta je neuvěřitelná, ale mě nejvíce bavil styl psaní. Doporučuji všem, které baví chytré a vtipné příběhy.
Krásné čtení na zimu, kdy člověk může vymýšlet a toužit po cizích zemích! Knihu jsem si koupila, aniž bych znala předešlé dílo. Mile mě potěšilo! Je to hezky psané, upřímné a osobní. Líbila se mi lehkost popisů a jakási atmosféra, kterou knihu mi dokázala nastínit. Doufám, že hoch se cestováním jen tak nepřestane ;)
Výborné čtení, kterým jsem si zpříjemnila vánoce :-). Doufám, že Ládík zase brzy někam vycestuje.
U knihy jsem brečel. Několikrát. Především smíchy.
Ziburův humor si buď zamilujute, nebo Vám příjde divnej. Já jsem se ještě nerozhodl, která s těch dvou věcí je to pro mě.
Cestopis od toho nečekejte. On stejně nešel někam, kde by bylo cokoliv zajímavého.
Ilustrace uvnitř jsou skvělé, titulka by si zasloužila nějakou cenu.
Doporučuju.
Předem musím ohodnotit grafiku, klidně bych si to všechno zarámovala, je to naprosto boží a proti Jeruzalému úplně někde jinde.
Text opět nezklamal, občas mi stejně jako některým tady přijde, že vtipy jsou krapítek připravené, ale co na tom, když je to vtipný že jo...prostě princ Ládík :-)
Přesně jsem věděl proč tuhle knížku chci a taky se mi to potvrdilo. Ládík vás provede Čínou i Nepálem, líbí se mi, že si na nic nehraje a dokáže si ze sebe udělat legraci. Okouzlující knížka, přečetl jsem ji téměř jedním dechem. :-)
Ani druhá kniha nezklamala. Opět skvělé... a moc mile mě překvapil konec. Tento mladík to má již v hlavě srovnané...
Maličko jsem měl problém se do knížky vtáhnout, pokud to srovnám se zkušenostmi s předchozí knihou, ale nic to nemění na tom, že jsem se opět královsky bavil! Před samotným čtením jsem stihnul i Láďovu přednášku, takže kdoví, jestli to pak nebylo tím, proč jsem potom měl trošinku při čtení problémy :-) Ale jinak palba za plnej počet hvězdiček!! ;-)
Tuto knihu jsem daroval tátovi k Vánocúm. Musel jsem si jí samozřejmě přečíst abych posoudil, zda se mu bude líbit a zda na něj nebude mít špatný vliv. Chtěl jsem, aby se kniha líbila, ale ne tak moc aby sebral krosnu a na púlrok někam zmizel, což by ve výsledku znamenalo, že bych se neměl s kým střídat v sekání zahrady a krmení psa. A to by bylo fakt docela na pytel, protože všechny moje pokusy naučit psa spásat trávu skončily neúspěchem. Ale zpět ke knize. Je to nejlepší cestopis, jaký sem kdy četl od dob Honzíkovy cesty. Ziburova cestovatelská filozofie založená na procházení odlehlejších oblastí, poznávání lidí a zneužívání jejich pomoci mi byla sympatická skoro až tolik, jako jeho smysl pro humor. Ládík je takový novodobý kulinářský kolonista, který odlehlejším obyvatelúm Číny a Nepálu dopřává kuriózní setkání s bílým mužem, a to pouze výměnou za stravu, pití a levné ubytování. Někoho takového si prostě musíte oblíbit. Poezie byla povedenou třešničkou na dortu. Přesto jsem trochu váhal jestli čtyři nebo pět hvězd, občas je cítit dost stylizace a spisovatelská upravenost. Když u knihy zavřu oči, představím si spíš mladíka, který někde v kavárně na letišti ťuká do noťasu než prachem cest ovátého poutníka. Zkušenému cestovateli by to zřejmě vadilo, ale takovému cestovateli jako já, který překročil hranice naší malé země jen jednou, a to omylem, když zabloudil na Šumavě, to vrásky na čele nedělá. A pokud přeci jen trochu, tak vtip o morčátku to hravě přebije.
Naprosto skvělé a inspirativní. Skvěle popsaná lehkost a krása života. Na začátku mě to chytilo a nepustilo až do konce.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Stejně, jako předchozí knížka, je i tato velice čtivá a plná zajímavých postřehů a příjemného humoru. Vřele duporučuji