Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti
Hana Librová
Kniha se pokouší odpovědět na otázku, proč se v dnešní době lidé snaží žít skromně. Tyto, z pohledu ''normálního člověka'', ''blázny a podivíny'' pak dělí na dvě základní skupiny. Na ''zelené'', čili ty, kteří chtějí žít skromně proto, že tím neubližují přírodě, a na ty ostatní - ''pestré'', tedy na ty, kteří se rozhodli žít skromně z jiných důvodů.... celý text
Přidat komentář
Doporučuji přečíst každému, pokud má dotyčný chuť se jakkoliv vyjadřovat k tématu životního prostředí. Samozřejmě i ostatním čtenářům. Jde o velice erudovaný nenásilný nástin problému vztahu člověka k přírodě, jeho odklon od přirozeného stavu věcí a jeho cesty do záhuby. Kniha je hodně o filosofii, sociologii, trochu teologii. A tím vším se prolíná vztah k přírodě. Rozhodně doporučuji.
Přes dvacet let staré, ale stále živé téma. Velice poctivý, objektivní přístup autorky. Nepříliš radostné počtení.
„Je možné, že zlo je nutné a že nakonec zvítězí, ale jednej tak, aby nezvítězilo skrze tebe a s tvojí pomocí.“
Velmi dobře napsaná kniha o ekologických problémech, které sužují lidstvo a prohlubují ekologickou krizi. Autorka dokládá svým výzkumem, že i v Česku se najdou lidé, kteří jsou svým způsobem života k přírodě velmi šetrní a vybočují tak z řad členů většinové konzumní společnosti. Právě v těchto lidech spočívá určitá naděje na vylečení Země z ekologické krize. Kniha je svými poznatky stále velmi aktuální a donutí snad každého pozastavit se nad svým životem a zamyslet se, jestli by ho přeci jenom nešlo žít "zeleněji".
Autorovy další knížky
1994 | Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti |
2003 | Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu |
2017 | Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti |
1988 | Láska ke krajině? |
2006 | Člověk a les |
Před více než 20 lety se mi tato kniha dostala do rukou naprosto náhodně. Můj bratr mi přinesl hromádku knih, abych se během pár dní dovolené u něj nenudila. Knihy od někoho dostal a sám je nečetl. Vybrala jsem si Pestré a zelené.
Svůj život v jistém smyslu mohu rozdělit na období "před knihou" a "po knize". Během čtení jsem prožila určitý druh osvícení, otevřely se mi oči a pochopila jsem, že rozněžňování se nad krásou přírody je sice fajn pro uspokojení estetických potřeb duše, ale s opravdovou láskou k přírodě to má jen málo společného.
Najednou jsem viděla důsledky svého každodenního chování a konzumace v širších souvislostech, a pohled to nebyl radostný. Dnes jsou témata spojená s ekologickou krizí a udržitelností velmi populární a vzbuzují silné emoce, ale před 20 lety byly spíš okrajovou záležitostí, které běžní lidé nevěnovali prakticky žádnou pozornost. Třídění plastů a skla bylo vrcholem starosti o životní prostředí. O skromnosti, natož dobrovolné, nemohla být ani řeč. Po desetiletích prožitých v šedi a průměrnosti jsme téměř všichni toužili zahodit zalátané ponožky a užít si trochu blahobytu. Na to přece máme právo. Nebo ne?