Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti přehled
Hana Librová
Kniha se pokouší odpovědět na otázku, proč se v dnešní době lidé snaží žít skromně. Tyto, z pohledu ''normálního člověka'', ''blázny a podivíny'' pak dělí na dvě základní skupiny. Na ''zelené'', čili ty, kteří chtějí žít skromně proto, že tím neubližují přírodě, a na ty ostatní - ''pestré'', tedy na ty, kteří se rozhodli žít skromně z jiných důvodů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Doporučuji přečíst každému, pokud má dotyčný chuť se jakkoliv vyjadřovat k tématu životního prostředí. Samozřejmě i ostatním čtenářům. Jde o velice erudovaný nenásilný nástin problému vztahu člověka k přírodě, jeho odklon od přirozeného stavu věcí a jeho cesty do záhuby. Kniha je hodně o filosofii, sociologii, trochu teologii. A tím vším se prolíná vztah k přírodě. Rozhodně doporučuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 52x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 15x |
v Chystám se číst | 74x |
v Chci si koupit | 19x |
v dalších seznamech | 5x |
Autorovy další knížky
1994 | Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti |
2003 | Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu |
2017 | Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti |
1988 | Láska ke krajině? |
2006 | Člověk a les |
Před více než 20 lety se mi tato kniha dostala do rukou naprosto náhodně. Můj bratr mi přinesl hromádku knih, abych se během pár dní dovolené u něj nenudila. Knihy od někoho dostal a sám je nečetl. Vybrala jsem si Pestré a zelené.
Svůj život v jistém smyslu mohu rozdělit na období "před knihou" a "po knize". Během čtení jsem prožila určitý druh osvícení, otevřely se mi oči a pochopila jsem, že rozněžňování se nad krásou přírody je sice fajn pro uspokojení estetických potřeb duše, ale s opravdovou láskou k přírodě to má jen málo společného.
Najednou jsem viděla důsledky svého každodenního chování a konzumace v širších souvislostech, a pohled to nebyl radostný. Dnes jsou témata spojená s ekologickou krizí a udržitelností velmi populární a vzbuzují silné emoce, ale před 20 lety byly spíš okrajovou záležitostí, které běžní lidé nevěnovali prakticky žádnou pozornost. Třídění plastů a skla bylo vrcholem starosti o životní prostředí. O skromnosti, natož dobrovolné, nemohla být ani řeč. Po desetiletích prožitých v šedi a průměrnosti jsme téměř všichni toužili zahodit zalátané ponožky a užít si trochu blahobytu. Na to přece máme právo. Nebo ne?