Pět her

28.01.2023

Velmi kvalitní výběr.

08.07.2022

Shakespeare píše nádherné hry a proto jsem se rozhodla přečíst si kromě Romea a Julie dalších pět a zklamaná jsem vůbec nebyla.

Richard III. byl jedinou hrou z těchto pěti, kterou jsem nečetla v Z oříšku královny Mab. Musím přiznat, že mě moc nebavila. Děj byl takový podivný. Díky tomu jsem měla takovou menší čtecí krizi.

Sen noci svatojánské mě moc bavil, i když musím přiznat, že to taky není úplně můj šálek čaje. Ale pobavila jsem se.

Večer tříkrálový je jedna z mích hodně oblíbených Shakespearových her. Moc jsem si ji užila.

Hamlet mě velice překvapil. Od Z oříšku královny Mab jsem si vůbec nepamatovala děj, proto mě překvapilo, jak moc je příběh krásný. Myslím, že Hamlet bude mou nejoblíbenější Shakespearovou hrou. Doporučuji těm, co se vyžívají v tragédiích.

Král Lear je stejně jako ostatní hry úžasný a má ten nejkrásnější konec ze všech pěti zmíněných.

Shrnutí: dávám 5/5 a DOPORUČUJI.

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Richard III., Sen svatojánské noci, Večer tříkrálový, Hamlet, Král Lear.

Pět her a každá úplně jiná. Průřez Shakespearovým dílem skrze historickou hru, tragédii i komedii.

Richard III. mě zaujal především samotnou postavou Richarda. Jeho úvodní monolog bezcharakterního hada, který se v míru nudí, protože na běžné radovánky je příliš škaredým, je zároveň vrcholem celého vydání.

Sen svatojánské noci jsem četl jako samotné vydání v jiné edici a hra mě nechala zcela ledově klidným. Podivné fantaskní ladění mi přišlo rušivé, postavy hloupé a vytržené z reality.

Ve Večeru tříkrálovém jsem si zamiloval postavu Masopusta. Zcela klasická komedie s pomotáním charakterů, převleky a zvraty jasnými od začátku četby.

Hamlet... Co k němu dodat. Kralevic ve shnilém království Dánském. Co psát víc. Postava, kterou by měly znát i děti ve školce. Člověk, který ztratil všechno, i chuť do života.

Sůl nad zlato trochu jinak aneb Král Lear se mi asi líbil nejvíce, protože postavy blázna/šaška a Kenta v převleku jsou pro mě tím nejlepším, co autor nabízí. Jeho postavy vysmívaných „hloupoučkých" charakterů mívají nejpevnější názory, nejreálnější vhled do problému a jejich chování bývá nejvíce racionální. Všechno ovšem zabalené do ironických a metaforických průpovídek, které svou hranou naivitou vždy tnou do živého.

„Hadí kousnutí méně ostré jest než nevděk dítěte."