Pět hospod, dva bary a jeden noční klub
John Williams

Kniha Pět hospod, dva bary a noční klub současného welšského spisovatele Johna Williamse je souborem osmi povídek, odehrávajících se v multikulturní čtvrti Butetown v současném Cardiffu. Hrdiny povídek jsou postavy cardiffského podsvětí, gangsteři, pasáci, prostitutky, drogoví dealeři i drobní kriminálníci. Ve svých povídkách prokazuje John Williams nejen znalost rodného Cardiffu, ale také svého milovaného žánru. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
Five Pubs, Two Bars And a Nightclub, 1999
více info...
Přidat komentář


Nebylo to tak zlé. Akorát vzhledem k tomu, že město Cardiff znám, tak pro mne bylo trochu složité si představit drogové podsvětí z knížky. Ale odehrávat se to např. v Berlíně, tak s tím nemám pravděpodobně žádný problém. Ale neříkám, že v Cardiffu podobná drogově mafiánská scéna nefunguje a neexistuje, proto se tomu taky říká podsvětí. Některé povídky byly lepší, některé slabší. Osobně se mi nejvíc líbila povídka o pirátském rádiu a vyhození mostu do povětří. Celkově hodnotím 3-4/5.

Dílo jsem si koupil při likvidaci hromady knih z městské knihovny. Mělo mě varovat, že vypadá jako nová, jako by na ni nikdo nikdy nešáhl, leč bohužel.
Proč odpad: protože jsem kolikrát v MHD nechal ten paskvil ležet v batohu a radši dělal užitečnější věci, jako čuměl z okna nebo přemýšlel kam jinam bych hodil oněch dvacet korun, které jsem za ten paskvil dal. Jedno se ale autorovi musí nechat. Do tak tenké knihy narvat tolik nudy, to neumí jen tak někdo.
Povídka je neuvěřitelně specifický žánr. Jelikož je krátká, o to údernější by měla být pointa. A tady nic takového není. Pár výjimek by bylo, ale koho to kurva zajímá? Aby byla povídka zajímavá, musí nějak vybočovat, obsahovat emoce nebo cokoliv, co by dokázalo čtenáře chytit za koule. A tady najdeme leda prd. Osm nudnejch životů s nezajímavou zápletkou. A aby to jako dávalo nějaký vyšší smysl, tak povídky budou volně navazovat... bez pořádné zápletky se z hovna bič uplést prostě nedá. Možná si Williams chtěl zahrát na Wellshe, protože jeho Trainspotting je taky tak trochu o hovně, ale to hovno se tak krásně čte. Welsh má totiž něco, co Williams ne. TALENT.
Knihu jsem dočetl jen proto, abych ji mohl ohodnotit odpadem. A teď mě omluvte, jdu číst něco záživnějšího, třeba molekulární biologii nebo jak pečovat o traktor.


Asi jsem se moc těšil... námět není všechno. V tomto případě je pro mě autorův styl psaní prostě moc jednoduchý a beztvarý. Nemá to šťávu. Jediná solidní část knihy je ta o pirátském rádiu, tam na mě dýchla ta správná atmosféra. Zbytek jsou ploché banální příběhy, které se Vám za pár dní vykouří z hlavy a hlavně si u nich řeknete "A co má bejt?". Nevím, nic moc.


Čtivá ale dost banální knížka o spodině v Cardiffu. Příběhy sympatických rádoby gangstříků, zlodějíčků, kurviček apod. příjemně plynou ale nejsou nějak moc vypointovaný. Spíš tu jde o tu atmosféru - omezený rozhledy a uvěznění ve svým (myšlenkovým) ghettu, kdy je největší výhra když si člověk zašuká nebo příjde k pár penězům navíc. Za 30 Kč v levnejch knihách na tejden do vlaku dobrý, ale oproti třeba takovýmu Welshovi je to slabý...

Není to špatný počtení, naopak, doporučil bych do vlaku, do busu, do auta, když posáváte ve frontě na úřadě práce nebo u zubaře v čekárně... Svižně napsané historky z cardiffského podsvětí ve stylu Pulp Fiction. Není to špatný, ale motivy se stále opakují a pak těch postav a postaviček... Film by z toho ale byl slušnej. Williams příběhy vypráví takřka ve filmovym stylu.
Román v povídkách podobně jako Welshův Trainspotting, jen to nemá takový koule.