Pět nocí k úplňku
Miloň Čepelka
Kniha básní Miloně Čepelky.
Přidat komentář
"Na řeku prší,
z hladiny je síto." /Mlýn na staré řece/
Na sbírku básní od Miloňě Čepelky jsem narazila, když jsem si hledala možné knížky ke splnění nově zveřejněných témat čtenářské výzvy na příští rok - ilustrovaná kniha. A na Miloňě Čepelku proto, že jsem od něj nedávno četla beletrii a protože jsem věděla, že píše i básně, tak mě samozřejmě zajímala i tato část jeho tvorby, a protože jsem objevila, tak jsem i nahlédla, a samozřejmě neodolala a strávila s ní dnešní podvečer :-).
Takže, jaká je? Jaká je jeho poezie?
"Nenáležitá, nezdárná, neukázněná ...
A nezlobí se na ni bůh,
byť se už stokrát uchlastala." /Poezie/
Jak jinak to ještě říct?
"Tak málo bylo k uchopení,
že snad jen čaroděj mohl mít pocit dlaní
plných až k závisti." (Léto) ...
"A vůbec bylo leccos k divení." (Léto)
Páně Čepelkova poezie je vážně báječná ... ale pozor!
"Hlavou zeď neprorazíš ...
Ale ještě stále zbývá
hrách,
co se hází.
Aspoň to pěkně bubnuje." /Hrách/
A víte co ještě? Pozor si dejte podle básníka hlavně na lásku ... protože, pokud to neuděláte, přijde smutek, ... nebo šílenství!
"Pravda i láska, obojí je klamné. ...
Jen zahnat smutek lidé neumějí." (Smutek)
"Blahoslavené šílenství,
i ty?!" (Šílenství)
PS: A víte, že ilustrace jsou vážně bezva, jednoduché, a opravdu krásné, perokresby! Jen na splnění výzvy 2021 si budu muset najít něco jiného :-).
"Ne, já už nebudu.
Pár loků ze sudu
a místo osudu
stvořím si ostudu."
...
¨Možná, že nade vším opravdu vládne
jen osudové míjení.
Záměr se míjí s činem
a cit s myšlenkou ...
Jenže to je nádherné rodeo,
ta krutá vteřina pýchy,
která předchází pád!" /Cojavím?/
Jistou nesourodost vysvětluje podnázev Verše pětadvaceti let, verše řekněme třicátníka až padesátníka, tedy od milostných, rozervaných po mírně skeptické. Hluboké myšlenkami i citem. Holanovské, seifertovské a nakonec už i čepelkovské :).
Autorovy další knížky
2013 | Míjím se s měsícem |
2016 | Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech |
2009 | Deník haiku |
2012 | Deník haiku 2 |
2008 | Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví |
Osobnost a myšlení Miloně Čepelky jsou mi velmi sympatické, není proto divu, že mě většina jeho básní - především z prvních částí knihy - zaujala. Hned první z nich nazvaná Pátého dne si mě získala svojí úderností a nevyřčenností:
Pátého dne po slavném stětí panny,
sotvaže stačila krev zaschnout v kronikách,
vstoupil jsem do města s otázkou:
Proč!?
Nikdo nevěděl,
nikdo se na nic nepamatoval.
Oproti některým básním Seiferta a Nezvala mi přijde Čepelka jednodušší, takže si jej mohu mnohem víc vychutnat. Zároveň mi mnoho jeho veršů přijde velmi originálně a patřičně užitých, aby zdůraznil význam a sdělení básně. Např. když jeho lyrický subjekt mluví vůči Šílenství "Jsem proti tvému svatořečení", nebo v básni Zásnuby říká: "ze střevíčku / bláznivé víno piju na zdraví".
Básník a spisovatel mě zaujal kromě Cimrmana i písní Dobrodružství s Bohem Panem a některými básněmi citovanými v dokumentu o něm. Po přečtení vím, že čtení Miloně Čepelky je krásným a patřičným zabitím volného času, takže doufám, že se jednou dostanu i k jeho haiku či jiným jeho dílům.