Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek

10.12.2024

Nazdar loupežníci,

tohle je svého druhu perla. Jednou jsem měl tu čest obsluhovat pana Rajniše v obchodě. Tenkrát jsem neměl nejmenší tušení, o koho jde. Nicméně i to krátké setkání ve mně zanechalo hlubokou stopu, které jsem nejdřív moc nerozuměl, pak jí lehce začal chápat, to když jsem zjistil, kdo to tehdy byl a po přečtení téhle knihy si řekl, že by rozhodně nebylo špatné ji v některých věcech sledovat.
Čte se to samo a je v tom život a upřímný otisk té svérázné, ale rozhodně ne hloupé, duše pana architekta. Když mám víc času, objíždím jeho rozhledny. A když míň, tak se k téhle knize občas vracím. Pro pobavení i pro inspiraci.
Nedoporučuji to lidem, co si plní čtenářské výzvy a podobné hovadiny. Ti se budou cítit asi jako já, když mi někdo vnutí severskou detektivku. Tohle je kniha pro lidi, co mají svůj důvod si ji přečíst. Těm držím palce, vás miluji.

07.11.2021

Není to žádný samochválou zavánějící paján jako mnohé (auto)biografie, architekt Martin Rajniš se od prvních stránek čtenářům otevírá a je to upřímné, jadrné a vtipné vyprávění o bohatém životě svérázného člověka. Zdá se jako zázrak, že přežil „polární výchovu“ svého otce, že se jako individualista (až anarchista) s nenávistí vůči institucím i přes otřesné výsledky v komunistické škole a nevalný kádrový původ dostal na architekturu a že skončil v kriminále jenom na vojně (zato hned třikrát). Měl štěstí, že se pak dostal do jednoho z mála svobodných prostředí ve „školce“ ateliéru SIAL pod vedením legendárního Karla Hubáčka, spolupracoval na obchodním domě Máj a vstup vojsk v roce 1968 ho zastihl na cestě lodí kolem světa. Jestliže se mu celkem dařilo už za socialismu (třeba při projektování výstavy na EXPO 86 v Montrealu), po roce 1989 mu jeho povaha pomohla rozjet úspěšný ateliér, kterému se mj. povedlo přebudovat pražský Smíchov oproti představám Karla Pragera do podoby, která je docela přívětivá pro lidi a ne jen pro auta (mimochodem, při projektování tamního OC se poučil oproti Máji a skryl jej za fasády okolních domů). Stal se profesorem a studentům namísto kázání (které ho při studiích tak popuzovalo) dal volnou roku k tvoření a ukazoval jim svět na cestách od Podkarpatské Rusi po Himaláje. A když mu bylo čtyřiapadesát, úspěšné studio opustil a namísto pření se s developery o rozpočtech a honorářích procestoval svět a nakonec zakotvil v experimentální Huti architektury, kde staví domy a věže v souladu s přírodou (osobně mám nejradši rozhlednu Doubravka, tyčící se nad pražskými Kyjemi jako vetřelec z hlubin vesmíru). Žil tak svou poučku, že vydělané peníze je třeba investovat hlavně do sebe a ne do pozlátka. Určitým rubem všech těch zážitků je povzdech, že snad čtvrt století promarnil spory s otcem, první žena byla schizofrenička a druhá zlatokopka, děti nikdy neměl. „Ale nemůžu říct, že bych se cejtil špatně. Naopak. Je to nádhernej život.“ Však ho má naplánovaný až do roku 2034, kdy mu bude devadesát. (9/10)

22.06.2020

Kniha se skládá ze vzpomínek architekta Martina Rajnyše.
Autor popisuje své dětství, které nebylo úplně nejlepší. Nebo vzpomíná na výstavu EXPO v roce 1981, životní zkušenosti, výlety a soukromý život. Na konci knihy jsou návody jak si postavit plovoucí dům, za 300 000 Kč, jak zbohatnout a jeho výběr nejoblíbenějších staveb. V knize je také mnoho skic a jeho fotografií.

03.09.2019

Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek je první audiokniha, kterou jsem si kdy pořídil. A laťka je tím zatraceně vysoko. Mohu jen souhlasit s předešlými komentáři, že se jedná o opravdu báječnou knihu, ale musím přidat ještě úžasnou interpretaci Jiřího Lábuse. Radost poslouchat! Oceňuji i povedený hudební podkres. Když se spojily Lábusův hlas, hudba a Rajnišův text, bylo to několikrát i dojemné. Poslouchal jsem v autě a skoro že mi bylo líto, že jsem už v cíli cesty. Čtenářský, tedy vlastně posluchačský zážitek od začátku do konce.

22.03.2019

Kniha měla vlastně jen dvě chyby. Prožíval jsem až fyzickou bolest, když jsem ji z nějakého důvodu musel byť jen na chvilinku odložit. A - bacha na to, obálka je zrádně strohá - včera jsem se nevyspal, protože jsem si nedokázal jít lehnout, dokud jsem přes zadní okraj knihy zase nepřepadl do své osobní reality :-D Bez přehánění jsem našel svou další bibli, která se zařadí do vzácné sbírky vedle takových nádherností, jako je například de Saint Exupéryho Citadela. Miluju svérázné, jedinečné osobnosti střihu Martina Rajniše. Takový střih samozřejmě neexistuje, protože fór je v právě originalitě a živočišné lásce k životu. Velmi inspirativní, opojné čtení. A paní Magdalena Šebestová dala knize báječný tvar. Děkuju oběma!

02.06.2017

Když jsem na tuhle knihu narazila v pražském Luxoru, bylo mi jasné, že ji chci. Jenže jsem ji nekoupila hned a oni mi ji vyprodali. A tak jsem musela čekat, až mi ji přivezou z Plzně do našeho knihkupectví. Čekání se vyplatilo, je to skvělá, nabíjející a přímo srdcová záležitost!
Autora znám coby svého kolegu architekta, kterého jsem doposud obdivovala pro jeho kreativitu s "prkénky". Z knihy jsem se ovšem dozvěděla, že má podstatně širší záběr. Především jeho cesty po světě mi vyrazily dech.
Kniha je nesmírně čtivá, šťavnatá, plnokrevná, přesně jako její autor. Na jeho příkladu je vidět, co je v životě to podstatné. Je to vlastně i psychologická a filozofická sonda do jeho života, který autor naprosto otevřeně popisuje, a to v míře nevídané. Rajniš je sopka, která neustále vybuchuje, ale neničí, naopak, září do kraje a zúrodňuje úhor kolem sebe. Je obrovský tvořivý talent, který svůj um rozdává plnými hrstmi.
Předpokládám, že výtisků nebude mnoho, ale je to obrovská škoda, protože tohle by si měl přečíst každý, komu záleží na životě a lidech kolem sebe, kdo tvoří, nebo tvorbu druhým umožňuje, kdo učí nebo se učí. MR je prototypem nového školství, nových přístupů a mezilidských vztahů. Já ho prostě žeru.