Pětinároží
Mario Vargas Llosa
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405547/bmid_petinarozi-R8j-405547.jpg
3
40
40
Ve svém zatím posledním románu Pětinároží se peruánský nositel Nobelovy ceny Mario Vargas Llosa vrací do rodné země a svým nejlepším stylem vykresluje devadesátá léta, kdy za vlády prezidenta Fujimoriho žili Peruánci v hrůze z terorismu maoistické Světlé stezky i z tajné policie obávaného Vladimira Montesinose. V propletených dějových liniích sledujeme osudy dvou rodin bohatých podnikatelů, vydíraných kvůli lechtivým fotografiím, a novináře z bulvárního plátku, který zapomněl, že každý článek, názor či fotografii mají pod palcem tajné služby a jedině Montesinos určuje, co se smí zveřejnit a k čemu mu to má posloužit.... celý text
Přidat komentář
Já mám Vargase rád, proto trošku přidám a dám Pětinároží tři hvězdičky. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, četlo se to dobře a zvládl jsem to za víkend. Ale, mezi námi, taky to není žádný zázrak. Je to celé jakési ploché a nahrubo nahozené, postavy mu moc nevěřím, a podezřele to připomíná agitku proti bývalému peruánskému prezidentu Fujimorimu.
Když to srovnáte s jinými Vargasovými knihami, je to jedna z nejslabších. Keltův sen, Kozlova slavnost, Zelený dům, skvělá Tetička Julie... to je úplně jiná liga.
Zdánlivě lehké čtení, ve skutečnosti skvělý obraz toho, jak to v Peru a v Latinské Americe chodí.
na relatívne útly román, je jeho mnohovrstevnosť úctyhodná. A číta sa s ľahkosťou, akou to sám autor písal. A v kapitole Vír Llosa ukázal, že ani vo veku osemdesiat rokov sa nebojí štylistických experimentov.
Llosa je skutečně mistr svého oboru, což ukázal i v Pětinároží. Kniha čtenáře vtáhne do děje už po několika stránkách, je zábavná a čte se sama. Zatím poslední Llosův román je ale veskrze oddechové čtení, byť skvěle napsané. Bohužel se nejedná o knihu, která se vám zaryje pod kůži, tak jako jiná díla peruánského autora. Detailní vykreslení sexuálních scén se zdá být lehce účelové a popis života milionářů až příliš plochý. Za mě 3,5 hvězdy.
Po formální stránce už daleko méně objevitelské než Zelený dům, postavy méně zásadní. Nejlépe nahozená se mi zdála být postava bývalého recitátora. Menší výhrady mám také k překladu - např. hospodský z předměstí mluví spisovně.
Pětinároží je thrillerem, uměleckou prózou, společenskou analýzou i politickým dílem. Zní to jako strašný mišmaš, ale ono je vše dobře vyvážené a skvěle propojené. Nemusíte mít přehled o nedávných dějinách Peru, i tak je to jako politický thriller poutavé... Každopádně Llosa opět otevírá obrovské množství témat, která v nich pozorný čtenář dokáže najít. Nemyslím si, že jde o jakousi "pomstu neúspěšného protikandidáta bývalému prezidentovi" (jak píší někteří recenzenti). Ano, hlavní zápletka se vztahuje ke zvěrstvům spojeným s minulou vládou... ale cožpak by o tom umělec nemohl psát? A politický oponent nesmí vládu kritizovat? A když je náhodou v jedné osobě propojené obojí...? Za mě je to skvělá kniha, mix umělecké prózy a thrilleru, i kdyby politické téma bylo zcela fiktivní. A tím, že není, dostává román pouze další rozměr. O něco více mrazivý.
Chtěl jsem dát dvě hvězdy. Třetí je za to, že mě kniha přiměla, najít si zase pár informací o vcelku nedávné historii Peru. V Jižní Americe, včetně této země, jsem tři měsíce žil. Vždy jsem rád četl beletrii z Latinské Ameriky, včetně Llosy. Jenže tohle je z velké části jen porno (zrovna já rozhodně nejsem puritán) a vzhledem k tomu, že Vargas Llosa figuroval v prezidentských volbách proti Fujimorimu jako protikandidát, moc to titulu nepřidává na objektivitě. Nebo spíš autenticitě. Možná právě s ohledem na ty okolnosti se tu autor trošku bojí šlápnout vedle. Navíc míchá nesourodě spoustu stylů. V kontrastu s afektovaným "miláčkováním" některých postav vylíčil jiné velmi ploše, špatně se tomu věří a celé to cukrování smetánky, která neví, co roupama, je vyloženě otravné.
Llosovy knihy jsem četla už dávno. Ale mám dojem, že byly mnohem lepší. Každopádně mně tenhle titul ponoukl k tomu, si ty staré knihy přečíst znovu. A kapitola 20, ve které se prolínaly děje v neoddělených odstavcích, se mi četla vyloženě špatně.
Rád čtu méně známé knihy proslulých autorů. Vždy je tam určitý příslib příjemného překvapení. Pětinároží je napínavý, typicky Vargas Llosovsky komponovaný příběh o neblahém vlivu moci na média. Z mnoha úhlů pohledu je líčeno mnoho způsobů, jak se dostat do maléru a jak se v něm pohybovat. V závěru autor nabízí i východisko. Jen doufám, že ne příliš naivní.
Svižně napsaný příběh o ... O čem vlastně, trochu o vyprázdněném životě smetánky, trochu o bulváru, trochu o vládě v moci policie a tajných služeb. Bohužel ani jedno z témat do hloubky. Na autora Zeleného domu, Pantaleóna, Kozlovy slavnosti trochu málo.
Štítky knihy
totalitní stát vydírání pornografie terorismus 90. léta 20. století Peru lesby, lesbismus společenské romány peruánská literatura hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
| 1984 |  Tetička Julie a zneuznaný génius |
| 2005 | Zelený dům |
| 2003 |  Vypravěč |
| 2007 | Zlobivá holka |
| 2004 | Kozlova slavnost |
Mé druhé setkání s autorem a opět nadšení. Tento autor mne začíná bavit čím dál tím víc.
Baví mne jeho úsporný styl. Ač má tato kniha nějakých 250 stran, je tu řečeno mnoho. Nevím, do jaké míry je situace vykreslená v knize založená na pravdě a co všechno je naopak dílem autorovy fabulace, dějiny Peru nemám nijak zvlášť nastudované. Faktem nicméně je, že to politicko-společenské prostředí, na němž se děj Pětinároží odehrává, tu je zobrazeno sice ve zkratce, ale přesto si čtenář umí udělat obrázek o tom, jak to prostředí vypadá. S čím se postavy více či méně musí potýkat, před čím a před kým si dávat pozor, jaká opatření dělat pro své bezpečí. Na jedné straně docela fascinující, na straně druhé vcelku děsivé.
Postavy tu potkáváme rozmanité, autor jejich osobnosti uměl popsat plasticky jako celistvé osobnosti, což se mi líbilo. Nikdo tu nepůsobí úplně ploše - naopak autor uměl zachytit esenci každé z těch postav -bez ohledu na to, jestli je to "kladná postava" nebo křivák. S tím souvisí i to, jak tu autor zobrazuje různé zákruty morálky a etiky ve společnosti. Autor tu nikoho neodsuzuje - to nechává na čtenářích, aby si každý udělal obrázek a posoudil sám, kdo se jak chová.
Zápletka není zas tak komplikovaná, což ale nebrání tomu, aby to člověka pohltilo a nutilo číst dál. Pro mne je to důkaz toho, že dějová linka může být silná a dobře napsaná i bez toho, že by obsahovala každých pět stran "kulervoucí" zvraty a napínavou akci.
Celkově hodnotím lepšími 4 hvězdami. Ještě si tu knihu potřebuju nechat rozležet v hlavě, možná to nakonec zvednu na plný počet.