Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402206/bmid_petr-a-lucie-Nm5-402206.jpg
4
7722
7722
Příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůz první světové války od nositele Nobelovy ceny za literaturu Romaina Rollanda. Píše se rok 1918. Ve Francii zuří válka. Lidé při bombardování prchají do prostor podzemní dráhy, aby našli alespoň dočasný azyl. Mezi nimi i mladý muž Petr Aubier, který se zde poprvé setkává s Lucií…... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 2010 , SnowMouseOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Pro mě jedno ze slabších děl z povinné četby, v určitých částech knihy mi přišlo, že čtu jedno a to samé dokola.
Jednohubka. Vzala mě tentokrát za srdce více, než když jsem ji četla poprvé v čerstvé dospělosti. Člověk na to asi musí mít něco odžito.
Ačkoliv mám poměrně ráda klasiku, tak Petr a Lucie není úplně můj šálek kávy. Knížka je tenká, ale přišla mi poněkud zdlouhavá. Nic moc se v ní neděje, autor popisuje spíše pocity a myšlenky postav. Čekala jsem od této klasiky trochu víc, ale nelituji, že jsem si ji přečetla.
3,5*
Já nevím no... Líbilo se mi to, ale něco mi tam chybělo. Příběh mě nějak nevtáhl. Věci, které se děly postavám mě nijak nezasahovaly.
Ale musím ocenit styl psaní, byl nádherný a okouzlil mě. Ke knize se chci až budu maturovat vrátit, třeba mě v budoucnu zaujme víc.
(SPOILER) Tato kniha byla nádherná. Četla se úplně sama a nebyla ani tak dlouhá. Nějakým způsobem mě zaujala a okouzlila. Má takový svůj specifický nádech. Dokázala mne úplně vnést do děje, a prožívala jsem jejich lásku s nimi. To ale také přináší pocit bolesti nad jejich společným koncem. Kniha mě velice inspirovala a pochopila jsem zase z jiného úhlu prožití těžkých chvílí za první světové války.
Romantický příběh se smutným koncem. Od začátku jsem si přála, aby to mělo šťastný konec a když už to tak vypadalo, přišel zvrat. Krásná knížka.
Upřímně jsem si knihu vybrala, protože je krátká. Autor udělal dobrou práci s popisem nálad a pocitů. Láska dvou mladých lidí, jejich vztah s rodinou v průběhu války. Smutné ale krásné.
V popředí války se odehrává sladký příběh dvou zamilovaných. Kam se hrabou laciné romantické knížky, kterých jsou plná knihkupectví.
Milá knížka, takový Romeo, Julie a tma za první světové války :) I když musím uznat že tohle mě bavilo o něco méně... Nemohla jsem si zvyknout na ten přepoetizovaný jazyk, ale nakonec mám radost, že jsem se tím prokousala. S menším odstupem to nebylo špatné, ale moje oblíbená knížka to taky nebude.
Velmi se mi líbí motiv klasické romantické novely. Jejich láska se odehrává ve stínu války. Ačkoliv Peter pochází z dobře situované rodiny a Lucie z chudších poměrů, toto nebránilo jejich lásce. Což se mi velmi zamlouvalo. Konec knihy si podle mého zasloužil hezčí a i delší zakončení. Připadá mi to velmi zhuštěné. Knihu ale určitě doporučuji k přečtení.
Příběh na mě zapůsobil rozporuplně. Ať už svojí váhavostí v tempu, nebo rozličným působením na čtenáře v tématech, kterými se zabývá.
Láska je zde pojata téměř obstarožně, mladým bych přisoudil živější a zamilovanější pojetí vztahu, obzvlášť v tendenci k jejich budoucímu nejasnému životu.
A právě atmosféra první světové války v Paříži a nejistý osud, který je vetkaný ve všech slovech této novely, působí nejvěrohodněji...
Ani vyústění příběhu nedojme. Spojení víry a smrti je popsáno sice stylově, ale slzu ani smutek na mé tváři nevyvolalo...
Protiválečné, smutné. Ale celkově takové nehomogenní - prolínají se zde tři roviny: vztah mladých lidí, obecná situace za války a ještě názory na tuto válku. Na tak útlé dílo je toho moc.
Citát:
"Času není nazbyt. Další důvod proč neběžet. Člověk se dostane moc brzo na konec."
(SPOILER) Petr a Lucie je jedna z těch klasických knih, které jsem si už dlouho chtěla přečíst. A když jsem zjistila, že moje babička tuto knihu má, neváhala jsem a začala jsem číst. Hned od začátku tam byl popisován život Petra a už na začátku mi ho bylo tak nějak líto, spíš mi ale vlastně bylo líto toho, že byla válka... Jde poznat, jak autor umí neuvěřitelně dobře popisovat ty nálady, pocity a s některými jsem se vždycky ztotožnila... Byly tam také dobré myšlenky, se kterými jsem souhlasila. Taky se mi na tom vydání, které jsem četla, líbilo to, že stránky nebyly očíslované čísly, ale neobvykle slovy. Na začátku a celkově vždycky v nějakém místě úplně přestala být přímá řeč a přišlo mi, že se tam vždycky objevila až za dlouho a místo toho tam bylo hodně popisování. Ten text byl v některých místech takový, že se mi to celkem špatně četlo, ale jinak byl celkově jiný, než jsem u ostatních knih zvyklá, přece jenom je to ale z roku 1920. Kdybych to měla nějak definovat, tak bych ten styl psaní popsala jako takový poetický, lyrický, místy se mi tento styl psaní libil, místy ne. Strašně se mi ale líbilo, jak tam autor popisoval ty pocity, jejich lásku... Moc jsem nepochopila, proč si Petr s Lucií tak dlohou dobu vykali... Petr mi přišel jako takový citlivý, hodný, zasněný... Celkově jsem z tohoto příběhu nejvíc cítila asi takový ten melancholický pocit. Celý ten příběh mi přišel takový, jako kdybych to prožívala s nimi. Ten jejich vztah, jejich láska, celý jejich příběh byl dojemný, ale já mám prostě více ráda knihy, kde je nějaká akce a tady jsem na ni čekala strašně dlouho. No, každopádně, u toho konce se mi fakt chtělo brečet a předtím, než se to stalo, jsem čekala, že se něco takového stane, ale netušila jsem, že to bude tak hrozné. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to bylo tak najednou zničehonic, napsané jen v jediné větě... Je to prostě strašně smutné... A já jsem v rozpacích, jak hodnotit, protože jsem zatím asi žádný podobný příběh nečetla, dojalo mě to, ale zase tak moc se mi to nelíbilo... Nakonec tedy dávám 3,5*/5*.
Jmenuji se Lucie a od malička mne název této knihy fascinoval - věděla jsem, že je to smutný příběh, ale že až tak tragický....jsem zjistila až teď, kdy jsem se konečně odhodlala si knihu přečíst. Mám toto "miniaturní" vydání (srovnatelné s velikostí stávajících mobilů) a hodlám si jej nechat, protože se ke knize jistě ještě vrátím.
Co víc si ti dva mohli přát než zemřít rychle a spolu v objetí... tolik se milovali.....
Čtení této knihy bych za sebe přirovnal k nasednutí na vztyčený kuchyňský nůž – sice krátké, ale bolestivé.
Knížka je opravdu velmi krátká, přesto zvolená forma sdělení mi přišla dost nešťastná. Tyhlety romantické cancy, plné barokních kudrlinek a obtloustlých andělíčků, trávím dost špatně, obzvláště pokud jsou zároveň i samotným příběhem (v knize, kde je i nějaký bytelný příběh, a kde popisy citů/krajiny/etc. slouží pouze k lepší uvěřitelnosti, tyhle doplňky vítám). V krátké protiválečné próze mi to vyloženě nesedí.
Pokud jde o postavy, vrcholně jsem nesnášel Petra, výbušného snoba a člověka úplně odtrženého od reality, který si Lucii nezasloužil („Cože? Tvoje máma dělá ve fabrice na munici, abyste měli z čeho žít?? Lucko, dyť tvoje máma je vrah!“). Pevně doufám, že tato postava není Rollandovým alter-egem, ale pouze přívěskem ve stylu „i takoví lidé existují“.
Kniha se mi nelíbila z výše uvedených důvodů, ale přesto jí dám 2*, a to díky: postavám Lucie a Filipa, dobře podanému prvnímu setkání ústředního páru, a (spoiler) literárnímu německému bombometčíkovi, který ukončil toto literární peklo něco málo po 100 stranách.
U mne tato kniha selhala i jako čistě protiválečná próza, ale abych nebyl jen za hnojometného kritika s náběhem na obhroublost, níže přikládám menší seznam lepších antiválečných titulů (paradoxně jsou to knihy o vojácích):
-Velký cirkus od Clostermanna – popis toho, jak lze ztratit dospívání kvůli válce. Podáno z pohledu velmi mladého pilota (Clostermanna). Ačkoliv někdy historicky nepřesné, přesto jsou to velmi cenné a čtivé válečné memoáry (a to i pro ty, kteří tenhle žánr normálně nečtou).
-Bratrstvo neohrožených – literatura faktu o parašutistech, kteří se dostávali do těch nejtěžších situací, ačkoliv to nebyli žádní zabijáci od narození. Existuje i skvělý stejnojmenný seriál.
-Dva proti říši – román o útoku na Heydricha. Velmi čtivý, místy nepřesný (je to přece jen román), a romantické dušinky zde naleznou i lásku.
-... a obecně cokoliv od Remarqua.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
(SPOILER) Nedávejte si to do povinné četby. Ne, fakt to není dobrej nápad. Děj shrnete jednou větou, postavy tam skoro nejsou, výňatek poznáte jen v případě, že je na začátku nebo na konci a nakonec ještě musíte tipovat konec. Protože ta část třídy, která si tuhle věc k matuře vybrala, se nikdy neshodne, jestli se ti dva chtěli vzít, zasnoubit, vyspat se spolu, nebo něco úplně jinýho.