Petr Chelčický: Myslitel a reformátor
Jaroslav Boubín
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151688/petr-chelcicky-myslitel-a-reformator-151688.jpg
4
16
16
Po čtyřiceti letech vychází životopis jedné z nejvýznamnějších postav českého středověkého myšlení i české reformační tradice. Petr Chelčický přitom představuje osobnost významu světového: především svým důrazem na nenásilí předznamenal mnohé myslitele pozdějších epoch. Kniha J. Boubína představuje život a dílo Petra Chelčického, výklad jeho učení, především sociálního (například v problematice trestu smrti). Věnuje se rovněž rezonanci a působení Chelčického myšlení v českém prostředí i u velikánů dějin světových (Lev N. Tolstoj, Mahátma Gándhí, Martin L. King).... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
křesťanství teologie 14.-15. století reformace reformátoři myslitelé
Jak jsem bez téhle knížky mohla až doteď žít? A především: jak jsem bez ní mohla přežít bakaláře? Přesto, že Petr Chelčický rozhodně není moje oblíbená historická osobnost, jsem si četbu jeho biografie neskutečně užila a jásám nad tím, že jsem se k ní nakonec v magistru dostala.
Prof. Boubín píše „se zřetelnou literární, ba poetickou ambicí“ (abych si vypůjčila slova jiného historika o někom úplně odlišném). Kdyby ostatně nebyl do jisté míry i spisovatelem, stěží by se mu podařilo napsat biografii osoby, o jejímž životě skoro nic nevíme. Ale prof. Boubín si poradil. Zabývá se lokací Chelčic, souvislostmi husitských válek, pravděpodobnou identifikací slavného Petra se zemanem Záhorkou, myšlenkovými kontexty Petrovy tvorby, obsahem a výkladem děl i jeho „posmrtným životem“ v českém a posléze i světovém historickém vědomí. (V tomhle ohledu připomíná skvělý Třeštíkův životopis Kosmy. No, dobře, a více či méně každého životopisce některé středověké osobnosti.) Knížka má dokonce několik obrazových příloh; vynalézavě obsahují například krumlovský kostel sv. Víta, jejž měl nechat vybudovat strýček Petra Záhorky (tedy pravděpodobně samotného Petra Chelčického).
Autor svého hrdinu bohatě cituje v původní gotické češtině. Každá ta staročeská věta na mě působila trochu jako silniční retardér – totiž zpomalovala rychlost čtení (a nutila mě se vracet). Tohle nepohodlí ale vyvážily občasné krásy Petrova slohu („toulati se po Kristu“ – uvažte...). Kapitoly o eucharistii a eklesiologii mě neupoutaly tolik jako zbytek knihy, protože protestantskou teologii z duše nemusím, ale všechno ostatní mi přišlo dokonalé. Nedokážu se rozhodnout, jestli se mi víc líbila část o Petrově (pravděpodobném) curriculu, nebo filosofický rozbor jeho sociálního učení, hlavně odporu k trestu smrti, v kontextu celého evropského abolicionismu. A závěr o jeho odkazu je také skvělý. Ze střední školy jsem sice věděla, že Chelčický ovlivnil Tolstého, ale vůbec jsem netušila, že inspiroval také Gándhího nebo M. L. Kinga.
Jediný negativní dojem, za který autor samozřejmě nemůže, mám v souvislosti se vší tou husitskou (i katolickou) brutalitou. Upalování dětí (nebo vůbec kohokoli) za teologické názory je krajně deprimující téma. Proto jsem si při čtení vybavila nářky Josefa Dobrovského nad netolerantní krutostí středověku (ano, ahistorické, ale trefné) z jeho „Pikartů a adamitů“. Tahle biografie – ještě s životopisem Jana Husa od Fr. Šmahela – je skvěle doplnila a vytvořila mi plastický obraz náboženské mentality českého pozdního středověku. 10/10