Hvězdy, ty studené hračky
Sergej Lukjaněnko
Petr Chrumov série
1. díl >
Kosmický pilot Petr Chrumov se vrací se svým nákladním raketoplánem z hlubin vesmíru zpět na Zemi. Už na cestě zjistí, že neletí jako obvykle sám, ale že má společnost - Cizáka z civilizace počtářů. Tento reptiloid způsobí, že místo na kosmdromu přistane pozemský pilot se svým strojem na opuštěné silnici na ruském Dálném východě. Nouzové přistání se zdaří, ale v nastalém zmatku počtář zmizí. Příběh má všechny přednosti Lukjaněnkovy tvorby - strhující děj, svižné dialogy, téměř detektivní zápletku a nečekané rozuzlení.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , Triton , ArgoOriginální název:
Звёзды - холодные игрушки (Zvjozdy - cholodnyje igruški), 1997
více info...
Přidat komentář
Trošku slabší na autorovu nastavenou laťku, trošku více filozofie, ale jinak typická tvorba na kterou jsou fandové zvyklí. Číst se určitě dá a zabaví na pohodu.
Má už několikátá knížka od Lukjaněnka, drží laťku stále dost vysoko. Originální zápletka, zajímavé mimozemské rasy (hlavně ti myšáci:). Těším se na pokračování.
ako tak sa to dalo . začiatok bol v pohode ale asi tak v 2/3 sa to už nedalo bolo to potom nejak divne nudné . za mňa pokračovanie nehrozí.
ako fanúšik Lukjanenka som mal z textu radosť a pôžitok, len ten koniec bol prišitý akousi pre mňa horúcou ihlou, naviac z celého načrtnutého sveta sa dalo vytlačiť oveľa viac, no aj tak je to nadpriemer, je veľká škoda že sa od neho nepreloží všetko čo napísal, je to veľký talent
Za me absolutně nejlepší!!! Nic me uz nesebralo tolik, jako zrovna Peta Chrumov. Dodnes jsou situace, kdy si říkám: Kualkuo, zahaj útok. Stoji za precteni
Nyní zpětně mohu říci, že první díl rozhodně předčil ten druhý. Čili jsem vlastně četla ve správném pořadí - to nejlepší na konec. Lukjaněnko tady opět dokázal, jak si umí se čtenářem pěkně pohrát a vzbudit v něm touhu odporovat světu. Nebo rozhodně některým jeho nuancím.
(9/10) Kniha je zajímavá, nabízí zajímavé zvraty a náhled do jiného typu společnosti, na kterou jsem měl zhruba stejný názor jako hlavní hrdina. Uvidíme, co přinese další díl, který už mám rozečtený.
Už dlouho jsem nečetla sci-fi a tahle je docela vtipná. Takovým divným způsobem, ale píše to Lukjaněnko a ten vždycky dokázal psát tak, že mě to bavilo.
Jde poznat, že to psal Rus, pozůstatky jejich ideologií jsou z psaní cítit, ne špatným způsobem, ale jsou vepsané jedné rase tak těsně, že... no, jednoduše to nejde přehlédnout. A jde poznat, že to psal psycholog, v této knize víc, než v ostatních, zdá se mi. Jinak klasická sci-fi, další rasy ve vesmíru, cizí světy... a zvláštní, ne nepříjemný, ale podivný hrdina.
narozdil od hlidek ktere jsou jen nekonecnym nastavovanim kase bez zvlastnich novych napadu tohle jedno z nejlepsich lukjanenkovych del, i kdyz schema je podobne jako u ostatnich (ten vecne filosofujici outsider ze ktereho se nakonec stane vitez), tohle ma zajimave napady a dejove zvraty, prostredi
Je to jeden z těch (nejen) scifi románu, kde se porovnává cizí morálka s tou, na kterou jsme zvyklí. Samozřejmě vždy vyhrává ta naše, protože jinou ani neznáme. A poklepáváme si s autorem po ramenou, jací jsme to my lidí borci, když uznáváme lásku a svobodu. Román mi tudíž přijde xenofobní, ale kdyby se oprostil od filosofování a věnoval se pouze příběhu a akci, neměla bych co vytknout.
Nechci porovnávat s Hlídkami, ale neodpustím si poznámku, že v Hlídkách mi přijde autor víc vyzrálý ve smyslu pro dobro a zlo a filosofování v Hlídkách bylo bližší mému smýšlení.
Pěkně napsaný román. Lukjaněnko využívá zajímavého sci-fi nápadu pro své vlastní hlubší myšlenky. Filozofování ale není nudné, natož aby ochuzovalo knihu o děj. Srovnání s hlídkami bych ale raději vynechal. Přece jenom se jedná o romány, které jsou naprosto někde jinde - ani ne tak kvalitou psaní, jako vlastním zaměřením.
Jsem zvědav, jak si hlavní hrdina povede v pokračování "Svět stínu".
Tak.. Mě naopak kniha velmi nadchla (oproti kolegovi níže). Děj je rychlý, poutavý.. Obsahuje vtip, akci, konfrontaci naší a zcela odlišné civilizace.. Zkrátka takový pohled na budoucnost bez leských příkras a pohled na "dokonalou" cizí civilizaci, která vlastně tak dokonalá není..
No, přečetl jsem to, nebylo to špatné, ale určitě to není kniha, po které bych sáhnul znovu. Prostě na " hlídky " to nemá ani náhodou. Hodnocení 60%
Autorovy další knížky
2005 | Noční hlídka |
2005 | Denní hlídka |
2007 | Bludiště odrazů |
2005 | Šerá hlídka |
2006 | Poslední hlídka |
No konečně! Konečně Lukjaněnko napsal knihu, která se mi zaryla pod kůži a nemohl jsem s ní přestat, dokud jsem ji nedočetl. Noční a další hlídky byly fajn, ale po jejich přečtení si horko těžko vzpomínám na nějaké detaily, které by ve mě utkvěly. To se zde stát nemůže, spousta autentických a strašně zajímavých cizích ras, klíčové morální dilema o tom, jak moc mají rodiče tvarovat budoucnost svých dětí ke svému obrazu. A k tomu i nějaké ty napínavé okamžiky, aniž by bylo potřeba střílet miliony nábojů... prostě must have pro všechny fandy sci-fi