Smrtící odkaz
Monika Maratová
Petr Teffler série
1. díl >
Podtitul: nelítostný souboj elitního pilota s organizovaným zločinem Absolvoval nejutajenější výcvik v naší armádě, prošel si peklem jako válečný zajatec na Balkáně. Nic z toho jej však nemohlo dostatečně připravit na nečekanou realitu všedního života… Elitní pilot Petr, kapitán českého Air Force One, je po náhlé smrti bratra vtažen do boje na život a na smrt s dealery drog. Ve spolupráci s policií postupně odhaluje překvapivou pravdu o soukromém životě, ale i povaze svého nevlastního bratra. Přitom se dostává do situací extrémně nebezpečných i bolestných. Nejednou se ocitá psychicky i fyzicky na dně. Autorka nás seznamuje s realitou výcviku elitních průzkumníků a pilotů, ukazuje práci špičkových lékařů, policistů a členů Horské záchranné služby. Jak samotná zápletka a prostředí, tak i dokonalé pochopení psychiky a motivací jednání hlavních postav evokují otázku, kde končí skutečnost a začíná fikce. Nesčetněkrát budete přemýšlet nad tím, kde čerpala autorka námět, zda skutečně pronikla do přísně střežených archivů, nebo zda má jen bujnou fantazii… Strhující thriller nejen ze světa mezinárodního organizovaného zločinu vás zcela pohltí a přečtete jej doslova se zatajeným dechem…... celý text
Přidat komentář
Někdy mi přišlo, že toho má Petr naloženo až kam teda, nevím, jestli by to fakt někdo živý zvládl...
Smrtící odkaz - smrtící pro koho?
Za zviditelnění místa drilu a odbornosti 5*, i když jí hrdina zatím vlastně nevyužil, jen to pasivní s trpělivostí překonává rány osudu. Jde o první díl ze série, tak možná příště.
Pro výčet lékařských zásahů a sportovních výkonů navršených do horských masívů si autorka uznání zaslouží.
Čtivé drama, uhlazené slušností, v této době z mála ojedinělé.
Tak tohle byla opravdu tragédie. Kdybych ji nepotřeboval do Výzvy, snad bych to ani nedočetl.
Styl nezáživný, odosobněný, takřka dokumentární. Stále se opakující vysvětlování toho samého. Nové zápletky přicházejí velmi uměle a strojeně, většinou odcházejí po jedné dvou stranách. Pak několik stran plácání se na vodě než si autorka vybuduje nějaký oslí můstek pro něco dalšího. Ostatně nepřirozeně se celou knihu chová většina postav, zejména superman v hlavní roli, který ač je tak inteligentní, dělá jednu školáckou chybu za druhou.
Závěrečná honička konečně přinese trochu napětí a spádu, takže to nakonec pár hvězdiček dá.
Pilot s výcvikem speciála z Prostějova to opravdu nemá jednoduché a každý z nás obyčejných smrtelníků by už dávno na nevlídné zacházení zakalil. Ovšem Petr je jiná liga a dokáže se se životem a velkými darebáky vypořádat, byť má několikrát namále. Knížka měla spád, dobře se četla a taky mi (záložákovi) náznakem poskytla zajímavé informace ze světa naší armády. Za svoji spokojenost dávám všechny hvězdy.
S železnou pravidelností posílá autorka hlavního hrdinu do nemocnice na pokraji smrti a i jinak ho vůbec nešetří. Naštěstí po každé takové děsivé epizodě znovu vstane, létá s vrtulníky nebo převáží prezidenta, leze po horách a nepříliš důsledně bojuje s nepřáteli. Překvapivě objevně působí suchý dokumentární styl vyprávění plný různých detailů se zachraňováním života v extrémních podmínkách výslechů, na horách nebo v nemocnicích. Rozhodně zajímavě odlišné od různých klišé tohoto druhu literatury nejenom české.
Já jsem moc od této knížky nečekala, ale mile mě autorka překvapila. Hlavní hrdina je opravdu velký klaďas a zločinci jsou předem zatraceni. Dobře se to četlo, děj plynul jako na drátkách, žádná hluchá místa.
Tuzemské armádní prostředí zvládla sice Monika Maratová ukázkově, ale s postavami je to už horší. Jejich jednání a motivace jsou jak vystřižené z béčkových filmů o drsňácích s citlivou duší. Navíc zápletka, ač sympaticky jednoduchá, je naprosto nesmyslně roztažená na tři sta sedmdesát stran. Na těch průběžně sledujeme různé druhy mučení hlavního hrdiny, než se konečně dostaneme do finále, ve kterém jim to všechno vrátí i s oplatky.
Těšil jsem se alespoň na ty kulisy AČR, ale ty tu hrají tak okrajovou roli, až je s podivem, že je autorka do příběhu vůbec zatahovala. O to víc, když pracuje s mužským osazenstvem, jemuž do hlav vkládá ženské emoce (obzvláště etuda s vojáky, kteří jsou pohoršeni tím, že někdo chodí za šlapkami, mě málem rozplakala). Ona vůbec charakterizace komparzu je dost prostinká, až připomíná klukovskou hru na policajty a zloděje, ve které je jedna strana křišťálově čestná a druhá prohnilá do morku kostí.
Škoda, záměr dobrý, ale jinak pro mě řemeslně nezvládnutá nuda.
Skvěle se četlo, napínavé až do konce. Je to fikce, takže neřeším, jestli by všechny události byly zvládnutelné i v realitě. Knížka pro pobavení, ne dokument ze života.