Petrohradské povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182824/bmid_petrohradske-povidky-FV8-182824.jpg
4
169
169
Cyklus šesti povídek (Něvská třída, Nos, Portrét, Plášť, Kočár, Bláznovy zápisky), jež si přes časový odstup – poprvé vyšly r. 1842 – uchovávají zajímavost humorným i realistickým vylíčením ruského způsobu života a charakteristických postav. Svědčí o tom jejich uplatnění i v jiných uměleckých tvarech (opera D. Šostakoviče na námět Nosu, zfilmování Pláště a Portrétu, dramatizace Bláznových zápisků).... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1963 , Svět sovětůOriginální název:
Петербургские повести / Peterburgskije povesti, 1842
více info...
Přidat komentář
Petrohradské povídky jsou kvalitativně hodně nevyvážené, některé velmi dobré, jiné naprosto nesmyslné a zbytečné. Všechny mají společné rysy jako popis marastu, který v dané době v Rusky byl a také na to navázanou bezmoc prostých lidí.
Dlho som odolávala pánovi Gogoľovi, až vďaka ČV som sa nakoniec odhodlala skúsiť to s ním, a neľutujem. Nevský prospekt, Plášť a Portrét sú poviedky, ktoré mňa najviac oslovili, a je možné, že sa k nim ešte niekedy vrátim.
Autor obdivuhodně ztvárnil v povídkách ne nezajímavý život tehdejší společnosti.
Ne nadarmo byl autorem oblíbeným a právem patří mezi klasiky.
Citace: "Zkrátka jeho život se už dostal do let, kdy všechno, co dýchá vznětem, v člověku vysychá, kdy mocná hudba poezie už jen slabě rozechvívá duši a neproniká hluboko k srdci, kdy setkání s krásou už nemění svěží síly v oheň a plamen, ale kdy všechny vyhaslé city se stávají přístupnější zvuku zlata, zaposlouchávají se pozorněji do jeho lákavé hudby a zvolna, nepozorovaně se jí nechávají zcela uspávat. Sláva nemůže dát radost tomu, kdo ji ukradl a nezasloužil si ji; trvale rozechvívá jen toho, kdo je jí hoden. A proto se všechny jeho city a vzněty obrátily k zlatu. Zlato se stalo jeho vášní, ideálem, postrachem, požitkem i cílem."
Požitkem je i četba, paráda.
Vybrala jsem si knihu díky čtenářské výzvě a musím říct, že jsem byla mile překvapená . Čekala jsem kostrbaté a zbytečně rozvláčné čtení, ale ejhle - povídky se četly samy. Leckde se mi během čtení objevil i úsměv na rtech. To jsem vážně nečekala... Vřele doporučuji jako oddychové čtení a ke všemu ještě ve skvělém překladu
Až na Bláznovy zápisky jsem si tohoto klasika velmi užila. Moje nejoblíbenější povídka je Portrét, který jsem znala už z dřívějška a hned za ním Něvská třída a Plášť.
Moje paní profesorka literatury by se královsky bavila, že mě konečně někdo dotlačil k tomu, abych četla autory, které jsme měli v povinné četbě. No jo, karma je zdarma a v tomto případě jsem na tom jen vydělala
Tak tohle je pro mě příjemné překvapení. Některé povídky úsměvné, některé k zamyšlení, některé ujeté. Ale všechny se příjemně čtou. Čtenářská výzva zase jednou splnila svůj účel - dostal jsem se ke knize, kterou bych jinak ignoroval, a to by asi byla škoda.
Zajímavé čtení. Povídky jsou smutné i k pousmání , a některé poněkud zvláštní.
Nejvíc se mi líbila povídka Něvská třída. Všechny povídky měly něco do sebe, ale nečetly se zrovna lehce.
Petrohradský magický realismus? Ale i tak je tam vidět ten nekonečný ruský marast.
Gogolov štýl písania mi proste sedí...príjemné čítanie, najviac pobavila poviedka kde Akakij Akakijevič vysvetluje že potrebuje opravit deravý plášt :D
Nevěřil jsem svým očím, co to čtu za podivuhodné, svým kouzelným způsobem šílené a vtipné příběhy! Povídka Nos mě semlela na cimpr campr, Portrét a jeho ďábelský pohled jsem si živě dovedl představit, Bláznovy zápisky rozpláčí vtipem i smutkem. I ostatní tři dílka stojí jednoznačně za další přečtení. A to vše sepsáno v roce 1842. No prosím!
Velmi milé počteníčko. Z Gogolových počinů je pro mě tento nejmilejší; objevila jsem ho cca v sedmnácti a ráda se k němu vracím, v létě obzvlášť!
Mé první setkání s Gogolem. Poněkud rozpačité setkání. Způsob jakým jsou povídky vedeny mi příliš neseděl, prazvláštní chování postav už vůbec. Vlastně nedokážu ani napsat, která povídka mě bavila. Zábavné mi připadaly určité pasáže, které pak autor doslova zabil nebo proměnil v něco banálního. Nakonec jsem ale Petrohradské povídky přece jen dočetl, v tom shledávám jistou naději, že by mě snad Gogol uměl přesvědčit v některém svém delším díle, kde dá příběhu větší prostor. Tyhle povídky totiž pro mě úplně nebyly.
Čekal jsem nějakou nezakrytou kritiku petrohradské společnosti a dostal jsem místy až magické příběhy, které by se mohly odehrávat i jinde než v Petrohradě. Nos a Portrét u mě vedou, Plášť a Něvská třída - lepší průměr, Kočár a Bláznovy zápisky byly slabší. Ale i tak jsem si knížku velmi užil.
Nadšená jsem byla z jeho Mrtvých duší. Petrohradské povídky byly slabší, možná, že Gogolovi sedí víc delší útvary, kde lépe vyzní jeho styl.
Skvělá povídka byl Portrét, konkrétně popis obrazu toho mladého umělce, proces vnímání jeho obrazu. To bylo něco úžasného, takhle bych ráda vnímala výtvarné umění já.
Ostatní povídky byly celkem dobré, ale zas nijak skvělé. I tak celkem doporučuji, zklamaní nijak zvlášť nebudete a dozvědět se reálie je taky celkem zajímavé.
Štítky knihy
povídky ruská literatura Petrohrad (Rusko) ruské povídky
Část díla
- Bláznovy zápisky / Bláznove zápisky / Bláznův deník / Zápisky šílencovy 1835
- Kočár / Koč 1836
- Něvská třída / Něvský prospekt / Nevský prospekt 1842
- Nos 1836
- Plášť 1842
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Jak již název předestírá, společným prvkem povídek je město Petrohrad a jeho okolí. Gogol si hraje s popisy a nebojí se i lehkého magična (nebo magického realismu). Byť mám ujetější příběhy rád, Gogolovo psaní mě nezaujalo. Když už si mě nezískal povídkami, tak třeba se mu to podaří delšími texty... šanci mu ještě dám.