Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190933/bmid_petrolejove-lampy-6kx-190933.jpg
4
1325
1325
První román maloměstského románového cyklu, který vyšel poprvé r. 1935 pod názvem Vyprahlé touhy. Příběh odehrávající se na konci 19. a na začátku 20. století v Jilemnici líčí život bohaté stavitelské dcery, ženy svérázné povahy, plné radostné životní síly a čistého, majetkem nepokřiveného vztahu k lidem, ženy, která pohrdá maloměstským prostředím a je proto osamocena. Autor líčí řadu osudových ran, které hrdinku stíhají a které vrcholí tragickým manželstvím se zchátralým bratrancem - krutým zklamáním a melancholií, jež jí pomáhá překonávat jen její zdravá nesentimentální povaha.... celý text
Přidat komentář
Jednim slovem - skvele. Skvele zpracovany dej i jednotlive postavy. Mam rada knizky s psychologickou tematikou a musim rict, ze tato knizka je pro me zatim cislo 1.
Rada se podivam i na filmove zpracovani.
Po letech návrat k Havlíčkovi i Petrolejovým lampám. I po letech vynikající. Propracované charaktery postav i popisy maloměsta na přelomu 19.a 20. století. Výborné!
Další povinná četba, ale tentokrát jde o příjemné překvapení. I když jde o poměrně ponurou knihu četlo se to dobře. Docela bych ráda skoukla i film až k tomu bude příležitost. Asi si přečtu od autora i něco dalšího. Jeho styl mi sedí.
Kniha se mi celkově líbila. Kniha je velmi rozsáhlá, četl jsem jí několik dní.
Příběh Štěpky, která nemá štěstí v lásce, až jednoho dne se provdá za svého bratrance a doufá, že s ním bude šťastná, ačkoliv ví jeho nedostatky. Bohužel ji zatají jednu informaci, pro ní velmi zásadní. Štěpka se mi líbila, že i přes nesnáze, které měla, tak je dokázala potlačit a záleželo ji na svém muži.
Propracovaná psychologie postav.
Kniha s neuvěřitelně ponurou atmosférou. Havlíček naprosto brilantně popsal a vystihl postavy. Ať už se jednalo o věčně připitého důstojníka, či jeho ženu Štěpku, starou pannu o kterou nikdo nejevil zájem, která v průběhu knihy prošla obrovskou změnou osobnosti.
Postupné skomírání důstojníka Pavla na syfilis, celá ta pošmourná atmosféra, to všechno naprosto vtáhne do děje.
Sáhla jsem po knize před plánovaným divadelním představením na Jezerce a byla jsem příjemně překvapená zážitkem z povinné četby. Leč bylo to asi věkem protože před maturitou bych měla spíš stejný názor jako nikol1774 :)) Dojem jsem si dokreslila nakonec filmovým zpracováním a možná se ještě někdy s panem Havlíčkem potkáme. . .
SPOILER: Psychologicky zaměřený román plný citů, zápletek a dramatu, popisující maloměšťácké obyvatele v čele s hlavní hrdinkou, výstřední svým chováním, živou, nehezkou dcerou bohatého zednického mistra a selky z vejrychovského statku, která žije doslova izolovaným životem v maloměstě. Spisovatel měl dar na popisy postav, které vám při čtení ožijí a vtáhnou do děje. Hlavní hrdinka Štěpa mě byla zpočátku velmi nesympatická, ale postupem děje se mě změnil úhel pohledu i názor na hrdinku. Žena toužící po rodině, která nemůže najít leta ženicha, kvůli svému charakteru, chování a ne příliš velké kráse, dostává strach býti starou pannou, jíž je určen muž jejího života její zkrachovalý bratranec, který v době svého působení jako důstojník u rakousko-uherské armády se nakazil pohlavní chorobou Syfilis si hlavní hrdinku bere hlavně kvůli věnu. Štěpa až po svatbě zjistí, jak je manžel nemocný a jaký je to ochlasta. Jeho stav se ovšem stále horší a Štěpa přesto se pečlivě o muže stará a mění se z marnivé ženy na nebohou těžce pracující ženu, který umírá manžel a ona je posměchem ostatním. Celý tento příběh je dokonale psychologicky vystižen a duševní pocity postav, čtenář sám z celého díla vycítí. Filmové zpracování je českou klasikou, ovšem kniha se mě líbí více.
Příběh se mi moc líbil, bylo zajímavé číst knížku z prostředí, které mi není úplně neznámé. Bohužel, Havlíček se mi do paměti zapsal už na střední škole knížkou Helimadoe, která pro mě zůstane nedotknutelnou a s jinými jeho díly nesrovnatelnou. Citlivost, se kterou byl Helimadoe napsán, jsem bohužel v Petrolejových lampách nenašla (a asi není divu, když jde o úplně odlišné téma). Zaujalo me, jak dobře byly jednotlivé charaktery postav rozebrány, aby v závěru byly důsledky jejich jednání a rozhodnutí čtenáři jasné. Rozhodně to nebyla poslední knížka, kterou jsem od Havlíčka přečetla.
Velké ANO autorovi a jeho povedenému psychologickému dílu. Četlo se mi to dobře,zajímavé bylo sledovat život na maloměstě,sledovat osudy lidí,ale hlavně nelehký život svérázné Štěpky. Román na mě velice zapůsobil,zřejmě je to tím,jak se říká,že kniha je jako zrcadlo ve kterém vidíme to,co v sobě nosíme.
"Kalužinky slz na dně srdce se pokrývaly ledovou krou. Ryzí prázdnota ryzí mráz. Co zbývá člověku než přijímat události tak,jak za sebou jdou,bez trpkosti a bez zoufalství,byť byly sebekrušnější? Na minulosti se nedá nic měnit. Život letí vpřed,ustavičně vpřed."
Další moje maturitní kniha a zároveň kniha, kterou jsem četla nejdýl ze všech co jsem kdy četla. Nebavilo mě to. Opravdu nezáživná kniha, děj se táhle. Je v ní pouze pár částí, které nejsou nudné, ale dají se číst.
Velmi zajímavá neschematická postava Štěpky, i když na povrch nesympatická, přesto bojující, toužící, činorodá, nevzdávající se, milující... Výtečné dílo famozně vykreslující atmosféru maloměsta z přelomu století.
Další dohnaný rest ( a to jsem ještě neviděl ani filmovou verzi ! ). Havlíček velice dobře vykreslil atmosféru českého maloměsta, s jeho nepsanými zákony a měšťáckou morálkou, což tvoří hutný základ dramatu lidského jedince.
Štěpka se nádherně rve v bitvě, kterou bohužel nemohla vyhrát. Ale rozhodně v tom nebyla sama. Nakonec prohráli všichni - a není nikdo, na koho by to mohli svalit, svůj kříž si nese každý sám.
Filmové zpracování dvěma hereckými esy jako je Iva Janžurová a Petr Čepek tomu dali daleko větší rozměr než kniha samotná.
V první části knihy jsem měla problém začíst se. Poté co se děj trochu "rozjel" jsem to ale překonala a kniha se mi četla v celku dobře. Rozhodně se jedná o velmi zajímavě napsané dílo. Bohužel hlavní postava Štěpky mi byla nesympatická a až skoro nakonci knihy jsem s ní začala lehce soucítit, věřím ale, že kdyby byla sympatičtější, kniha by se mi četla lépe. Jedná se o klasická dílo české literatury, které rozhodně stojí za přečtení s čtenář se u něj nudit nebude.
Ke knize jsem se dostala skrz povinnou četbu k maturitě a jsem celkem ráda, že jsem si ji vybrala. Ne, že by to nějak předčilo mé očekávání. Byl to pro mě normální román, ze začátku se příběh vlekl, ale od druhé části mě to chvílemi i bavilo a zajímalo mě, co se Štěpkou bude.
Z české tvorby toho moc nenačtu, ale tahle kniha, si mě našla skrz povinnou četbu. A můžu s klidným svědomím prohlásit, že se mi to velice líbilo. S hlavní hrdinkou, mojí jmenovkyní, jsem prožívala její trápení, úsilí a nelehký život, který proti své vůli vedla a se vztyčenou hlavou se nenechala zlomit. Jestli bych měla doporučit něco z české literatury, byla by to tahle volba. No a jenom na závěr, knihu jsem si u maturity vytáhla, takže jsem s radostí odmaturovala. ;-)
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Knihu jsem četla dávno. Ale při zkoušce z patologie mi byl doporučen film, že prý pan Čepek bravurně ztvárnil syfilitika (pořád se chystám). To z knihy nevyčtete...