Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384761/mid_petrolejove-lampy-7TD-384761.jpg
4
1325
1325
Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích.
Přidat komentář
Filmové zpracování sem zatím ještě neviděla, ale uvidím jak se dostanu, zdali je lepší kniha či film. Za mě kniha zajímavá,čtivá některé popisy sice dlouhé, ale jinak klasika.
Za mne výborná kniha a stejně výborný film...jedna z mála, kdy opravdu nejsem schopná se rozhodnout, zda je lepší film nebo kniha. Kniha je samozřejmě podrobnější a byť psaná starší formou jazyka je čtivá a víc vykreslí příběh a jednotlivé postavy...Nicméně herecký koncert Pavla Maliny v podobě Petra Čepka prostě nemá chybu a Štěpka alias paní Janžurová mu v tom zdárně sekunduje...Kniha ale rozhodně stojí za přečtení, byť už třeba jen z nostalgie a z úhlu dnes už nepochopitelného pohledu, jak dřív mnoho lidí uvažovalo a co je trápilo...Za mě plný počet bodů.
Baladické líčení přírody se střídá s přesným psychologickými portréty postav, naturalistickým popisem tělesného chátrání (ať už v důsledku stáří nebo choroby), zároveň je kniha nelítostnou sondou do společenského života na maloměstě přelomu 19. a 20. století se vší přetvářkou a předsudky (které, obávám se, bychom nalezli v nezměněné míře i dnes a nejen na maloměstě). Přes tento široký záběr je román kompaktní, nic není navíc. Fascinovalo mě zrání hlavní postavy Štěpky Kiliánové, resp. to, jak přesně ho dokázal autor zachytit. Jak vystihl obtíže ošklivé a neatraktivní slečny v době dospívání. I její postupnou proměnu v morálně silnou ženu. Film jsem neviděla a ani se o to nebudu snažit. Kniha je tak dobrá, že film prostě nemůže být lepší.
Ano! Tak tuto knihu jsem poprvé četla v rámci povinné četby k maturitě. A uchvátila mě natolik, že jsem si ji přečetla ještě dvakrát. Příběhy o běžných strastech i slastech každodenního života zkrátka neomrzí. Pro hlavní hrdinku bohužel spíše ta první varianta. I přesto je plná elánu a energie až do konce příběhu!
Velice krásná kniha. Nejvíce mne zaujal konec knihy, kdy jsem i pochopila plný význam názvu: Petrolejové lampy. Je to s příběhem více spjato, než to na první dojem působí.
Už dlouho jsem nečetla něco tak temného a bohužel v dnešní době pořád aktuálního (samozřejmě víc uhlazeného, méně okatého).
Vztahy přinášející výhody a ne opravdovou radost...
Díkybohu jsem poznala, že změna je možná... že lidé "zlí" můžou pochopit, můžou se pokusit o změnu, i když je to pro ně těžké...
Stejnojmenný film (NA MOTIVY knihy, lépe řečeno na motivy ČÁSTI knihy) považuji za jeden z nejlepších českých filmů vůbec; s obdivuhodným hereckým i režisérským uchopením (pro mě Herzovo nejlepší dílo). Podobnost s knížkou vidím ale pouze částečnou, včetně pojetí hlavní hrdinky. Takže mi stačilo se začíst a žádné srovnávání nenastalo.
Štěpku jsem si zamilovala okamžitě: její dobré srdce, soucitnost, herecký talent, kamarádské chování (i k hluchoněmému čeledínovi, všemi pohrdanému), pracovitost, ale především její schopnost oprostit se od povrchnosti malých lidí, kterým vadila její ošklivost, hlučnost a přímost v jednání. Těch lidí, kteří byli pohlceni pověrami, předsudky a závistí, kteří např. věřili, že herce ztrestá Bůh podle jejich role, že do škvorů jsou převtěleni popravení, že pokud někdo z lépe situované rodiny pracuje fyzicky, je to jenom z lakomství. Tuto stránku díla, skvělé zachycení nízkých povah lidí z malého města, považuji vedle sondy do psychiky hlavních postav za nejsilnější stránku románu. Jaké tragédie to způsobovalo - ani pravdu se člověk nedozvěděl od nejbližších, kteří by ji sdělili z lásky, ale od cizích, z jízlivosti.
Čtenářský požitek.
Měla jsem možnost nejprve shlédnout filmové zpracování - a mrazilo mě.
Okmazite jsem sahla po knize - a mrazilo mě znovu, ale jinak. Jestli vic, nedokážu rict, proste jinak.
Naprosto mistrovské dílo pro mě.
Do dnes si vybavuji ty pocity, které jsem pri čtení měla, popis statku mě do dnes nahani hrůzu.
Poklona !
... po shlédnutí divadelního představení jsem si knihu půjčila. Oproti divadlu se člověk dozví, jaké bylo Štěpčino dětství i dospívání, než přišla na Vejrychovsko. Hezky napsaný příběh o nenaplněné lásce, zklamání, ale i o síle udržet v chodu živobytí
První půlka knihy mi přišla docela nezáživná, nemohla jsem se do ní jaksi začíst. Ta druhá už mi však rychle utekla a moc mě bavila! Štěpka, jaká to silná žena! Do vínku jí nebyla dána krása, ladnost, ani typicky ženská půvabnost. Byla jí ale dána stálost, vytrvalost, inteligence a touha po životě, který si pro ni připravil ne zrovna lehké zkoušky. Taková žena jako Štěpka se jen tak nevidí a kdy ji jednou potkáte, nikdy na ni už nezapomenete.
Psychlogický román o lidských snech a tužbách, o promarněných životech, o touze po lásce a naplnění, o povrchnosti a zrání, a nakonec přeci jenom o naději...
Popis Štěpčina dětství a mládí byl zbytečně rozvleklý a nudný, rozjelo se to až v druhém díle. Štěpka měla moje sympatie, jak bylo psáno: když se žena chce vdávat, udělá pro to vše... mám to i ve svém okolí... Naštěstí její trápení nebylo extra dlouhé. Do čtení jsem se vžila díky mistrnému popisu postav.
Díky povídkám jsem zjistil, že Jaroslav Havlíček byl vynikajícím spisovatelem lidského pinožení. A tak jsem si troufl i na Petrolejové lampy. Film jsem neviděl, naposledy jsem si poslechl Rudolfem Pellarem načtený román (a jásal). Není to lehké čtení. Ale uvěřitelné, rozpolcené i jednoduché, jako hlavní hrdinové.
Čekala jsem, že mě to venkovské prostředí a dramata v něm neosloví, ale vše překlenula Havlíčkova dokonalá psychologie. Dalo mi to vlídnější vztah k mé místní historii a přispěla i trochou vlastenectví, doteď jsem četla knihy spíše cizokrajného původu a českým se bůhvíproč vyhýbala.
Štěpka je postava, vůči které jsem se nebránila soucitu a jejíž osud mě skutečně zajímal, proto jsem knihu přečetla vcukuletu.
Dlouho odříkaná kniha, která byla velkým překvapením.
Bravurní vykreslení psychologie postav, maloměstské morálky přelomu století a života v podhůří. Štěpka byla tragickou postavou už od dětství, ale to jí nezabránilo v obrovském vývoji.
Pár hluchých míst tam taky je, ale překoná je samotné dílo.
Na Petrolejové lampy jsem se chystala už od střední, kdy jsme je měli v povinné četbě. Až teď jsem se k nim dostala a schválně jsem se nedívala ani na film, takže jsem nevěděla, co čekat.
Ač se mi četly těžce a zdlouhavě, musím říct, že ve mě zanechaly hlubokou stopu.
Jaroslav Havlíček je zároveň mým prvním českým autorem psychologické prózy, i když je to můj oblíbený žánr, zatím jsem četla jen zahraniční autory. Přitom psychologické prvky jsem v knize pozorovala spíše až v druhé polovině, či poslední třetině. Do té doby na mě působila spíše jako společenský, sociální román. Úžasně totiž vykresluje maloměstský život na přelomu století. Zároveň mi autorův jazyk a popisy přišly dost naturalistické, díky čemuž na mě román tak silně zapůsobil.
Český realismus je na mě místy příliš pomalý. Ale Štěpka je feministka jako svině, takže malá high five Havlíčkovi za to (nemůžu si pomoct, ve Studně osamění je transsexuálka, která se taky jmenuje Štěpka - náhoda?).
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Smutný obraz toho, jak fungujeme ve společnosti. Stále stejné přizpůsobování se tomu, jak by podle okolí náš život měl vypadat - občas i za cenu vlastního neštěstí. Aktuální téma napříč staletími. Štěpka byla sympatickou postavou, doufala jsem že jí ten život nakonec ještě nějak vyjde. Vývoj děje a závěr vedený touto cestou, mě ale zanechal více dumající nad spostou věcí, což je určitě příznivý pocit po přečtení knihy.