Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392816/bmid_petrolejove-lampy-2d8-392816.jpg
4
1321
1321
V štyroch cykloch „raných" poviedok sa v podstate kryje obdobie Havlíčkovej mladosti s prvým vývojovým stupňom spisovateľovej tvorivej metódy, kde spôsob demaskovania spoločenskej reality má ešte podobu všeobecného romantického vzdoru. Po cykle antiiluzívnych ľúbostných poviedok nasledoval realistický poviedkový súbor Predavač času a Vzdo-rorozprávky. Štyrmi dokončenými románmi stojí však Jaroslav Havlíček najpevnejšie na území českého psychologického románu ako jeho neodmysliteľný spolutvorca. Prvou verziou Petrolejových lámp, napísanou počas roku 1934, sa po prvý raz v románovej šírke predstavil Havlíček ako autor neobyčajne schopný epickej objektivizácie. Autor pôvodne zamýšľal napísať románovú trilógiu o Štépke Kiliáno-vej, pochabej, výstrednej, ale v jadre dobrosrdečnej žene, veriacej vo svoju kartu, ktorá sa nikdy nedočká naplnenia svojich túžob. Petrolejové lampy autor prepracoval krátko pred svojou smrťou, trilógiu nedokončil.... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem knížku obcházela, přestože téma se mi líbilo, ale nějak mě odrazovala tvrzení ostatních, že Štěpka je neskutečně protivná postava. Nakonec jsem si ji napsala do maturitní četby a stejně jsem ji nepřečetla...Teď mě kousalo svědomí, že jsem se vykašlala na jednu jedinou knížku a dala jsem jí šanci. Štěpka mi nebyla ani trochu nesympatická a už od začátku jsem ji litovala (možná je to tím, že obě sníme o stejné věci :D). Rozhodně je to dobrá volba četby nejen k maturitě.
Nelze srovnávat knihu a film. Kniha je obsáhlá a popisuje jak společenské ohledy ničily a svazovaly životy lidem. Je dobré, že jsou některé zvyky pryč a dýcháme svobodněji .Štěpka byla dobrá duše moc odvážná
a velká na svou dobu. A taky by ji ve filmu musela hrát Růžičková, aby bylo podle autorova popisu.
Drama Štěpy, tolik toužící po vztahu a štěstí a nemocného Pavla, který už snad netouží po ničem. Výborné psychologické čtení a skvělé filmové zpracování. Doporučím!
Klasický příběh, který proslavila především filmová adaptace. Text je na mnoha místech možná trochu zdlouhavý, ale jako by to k tomu patřilo - k tomu nekonečnému čekání na štěstí.
Krásný a přitom smutný příběh. I když člověk bojuje s osudem je až k nevíře kolik ran a ústrků musí absolvovat. Jak dobové společenské konvence dokázaly zničit život hodné ženské jen proto, že se to nehodí, že je jiná.
Na knize se mi taky líbil styl a jazyk jakým byla napsaná. Popisy krajiny, situací, nálad a pocitů postav byly tak sugestivní a chytlavé až fantazie jela na plné obrátky.
Co říci na závěr? Jedním slovem: nádhera.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Dlouho mě žádná kniha nevzala tolik za srdce. Se Štěpkou jsem se velmi rychle sžila, ale musím říct, že mě trochu mrzelo, že z ní autor udělal nehezkou, silnější dívku s trojitou bradou, ale zas je to něco, na co nejsme tolik zvyklí a už jen to dílo odlišuje. Co se týče Pavla, tak mi ho ke konci bylo velmi líto, stále jsem čekala na chvíli, kdy se jeho chování změní, obzvlášť po tom jeho útěku. Také se musím přiznat, že celou třetí část jsem probrečela :D, protože to pro mě byla jedna rána za druhou, i když jsem to vše tak nějak očekávala. Každopádně je to pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a už se těším až natrvalo zaujme místo v mé knihovničce.:)
Nazvať dnes ženu spôsobom, "Ty jsi taková dobrá klisna", to by si jeden koledoval o rozbitie huby. Ale na konci 19teho storočia to asi malo akú takú úroveň, hoci neohrabanú. Nedokázal som sa zžiť so Štěpkou, ani jej fandiť, pretože autor ju opísal tak protivne, že som sa pristihol, že držím stranu starému syfilitikovi. V každom prípade si nezaslúžila osud taký, aký mala a už vôbec si nezaslúžila prirovnanie ku klisne. Predsa len bola ľudská bytosť, hoci s trojitou bradou, tučnými lýtkami a škaredou tvárou. Autor asi chcel prehĺbiť kontrast medzi ňou a Pavlom. V každom prípade je kniha skvelou sociálnou sondou do meštiackeho a vidieckeho života. P.S.: film som nevidel, ale ak budem mať príležitosť, tak si ho pozriem, pretože kniha ma naň navnadila.
Tak právě dočteno. Ještě teď vstřebávám dojmy, které ve mně kniha zanechala. Film jsem viděla už kdysi dávno a vlastně jediné, co si z něj pamatuji, je hlavní dějová linie a nezapomenutelný, exceletní výkon kulhajícího a slintajícího Petra Čepka. Ke knize jsem tedy přistupovala, aniž bych byla nějak výrazně ovlivněna filmem. Film jsem si pustila znovu až po přečtení knihy a docela mě překvapilo, že je v něm řada scén, které v knize vůbec nejsou. Ale tak už to u filmových adaptací bývá. Ale teď ke knize. Jen těžko se popisují pocity, které ve mně zanechala. Po obsahové i stylistické stránce to byla naprostá dokonalost. Hůř už jsem se popasovala s hlavními postavami, hlavně se samotnou Štěpkou. Nevím, čím to bylo, zda-li za to může sám autor, který ji popisoval více než nelichotivě. Jak už padlo v předchozích komentářích, připadala mi neuvěřitelně naivní, hloupá a protivná. Snad celou první polovinu knihy jsem měla problém ji vůbec litovat. Přišlo mi, že si skoro za všechno může sama. Až v okamžiku, kdy se provdá a odejde z města na statek, si jednoznačně získala mé sympatie a posléze i obdiv. Ještě horší bylo se popasovat s postavou Pavla Maliny, tak neuvěřitelného slabocha by asi byl problém pohledat, ale několikrát jsem se přistihla, že je mi ho snad i líto. Připadalo mi to absolutně zvrácené, ten koho bych měla litovat, toho jsem nelitovala a naopak. Tak bravurně si se mnou autor románu pohrál, že jsem vlastně vůbec nevěděla, na čem jsem. Abych řekla pravdu, to se mi ještě při čtení žádné knížky nestalo a asi to budu ještě dost dlouho vstřebávat. Ačkoli byly možná některé pasáže až příliš popisné, moc se mi líbila krásná čeština, kterou je kniha napsaná. Jednoznačně tedy dávám plné hodnocení.
Tuto knihu jsem četla v rámci povinné četby a popravdě řečeno, moc se mi do ní nechtělo. A nakonec jsem byla mile překvapená. Některé pasáže sice byly trochu zdlouhavé, ale moc se mi líbila hloubka příběhu a mistrně vykreslené charaktery postav, především Štěpky.
Dobrá kniha, ale řekla bych, že film byl tentokrát hlavně kvůli skvělému hereckému obsazení lepší.
S očekáváním jsem si tuto knihu přečetl, ale nejspíše jsem od ní čekal více, než mi dala. Byl to zajímavý vhled do života statného děvčete, které chtělo mít tolik štěstí, až mělo smůlu. Některé části na mne byly až moc popisné, nicméně tak to působilo možná jen na mne :)
Výborná sociální sonda do nitra jedné přehlížené dívky, která hledá své životní štěstí.
"Marně četla noviny, marně hledala zprávy o blížícím se válečném konfliktu. Tatínek pořád sliboval, sliboval, a ono kde nic tu nic. Zrovna v té pitomé době si lidé umínili, že budou žít v tupém, telecím míru. A nebožka Hanousková přece řekla Štěpce docela jasně, že ji štěstí nebo neštěstí potká jen ve válečných časech! Je tak silná a dobře vyvinutá, má takové statné a žádostivé tělo, a přitom stále zůstává stranou všeho životního víru!"
Petrolejové lampy jsem poslouchala jako audioknihu. O pátou hvězdičku ji v mém případě připravil film, který je skvělý, pro mě dokonce lepší než kniha. Hlavně Štěpánka ve filmu je krásná bytost, kterou jsem si hned zamilovala a sžila se s ní. Ta knižní taková bohužel není.
Knížku jsem původně vůbec číst nechtěla, ale kvůli seminárce z češtiny jsem musela a můžu říct-super!! :-) Jilemnici znám velice dobře a děj jsem si v ní dokázala snadno představit...
Knížka má děj (bála jsem se, že mít nebude) a nečte se zase tak špatně...příběh Štěpky, která touží po rodině, ale má v životě smůlu je bohužel velice reálný....můžu doporučit!
Skvost psychologické literatury, krásné čtení. Ač Havlíček líčí děj s chladnou hlavou a žádné z postav nedává do vínku jen obdivuhodné vlastnosti, nepůsobí Štepka jako nesnesitelná a nehezká osoba, ale jako přímá žena, která se nesnaží skrývat své pravé nitro. Ač vrstvy její osobnosti nejsou příliš složité, nacházíme v nich opravdový ryzí cit, něhu a nesplněnou touhu po děťátku. Přerod městské dívky z bohatých poměrů v silnou ženu vedoucí celé Vejrychovsko a nesoucí těžké břímě v podobě vypočítavého manžela zachytil Havlíček neopakovatelným způsobem a právem se jeho dílo řadí k jednomu z nejlepších českých psychologických románů.
Doporučuji ke čtení také nepřekonatelného Neviditelného a návštěvu Havlíčkovy rodné Jilemnice.
Příběh má příjemný spád, je nekonvenčně podáván a působí zvláštním dojmem, který vzbouzí soucit i opovržení s tou či onou postavou.
Kniha mě skutečně zaujala, jak svým vypravováním, tak svou výstředností. Ovšem to, co si u mě získalo pozornost, následně i zkazilo dojem. Z knihy je cítit jako balvan nepříjemná negativita, která se zrcadlí ve všech postavách. Chápu, že je na tomto postaven příběh, ovšem celá kniha se tím pro mě stala jakousi mrzutou ukázkou stinných lidských stránek, která při čtení sedí člověku za krkem, a ač nutí člověka číst dál, zároveň jej studí u srdce.
Někdo si v knize určitě dokáže libovat, já jsem si mnoho pasáží také užil, jen celkový dojem už tak kladný není.
Knížka mne bohužel neoslovila. Chvílemi bych řekla, že byl děj zdlouhavý a nudný.
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Havlíček ve vrcholné formě. Na Štěpku nedám dopustit!