Pevnost bílých mravenců
Ludvík Souček
Sci-fi povídka, či kratší novela, publikovaná roku 1971, uvádí na scénu pacienta v nemocnici, který se matně rozpomíná na ničivý dunivý zvuk a obrovitého tvora podobného mravenci.
Přidat komentář
Přečteni jen bílí mravenci. Trochu zmatené, hodně mi to připomnělo Vesmírnou odyseu svým tématem "zanechali tady hlídače, aby drželi dohled nad životem na zemi", akorát příběh byl takový nedotažený, postavy bez vývoje a konec moc hrrr...
Škoda, že se Souček nedržel prvotního nápadu o vědci se ztracenou pamětí.
Obávám se, že se mýlíte. Je to sice protismyslné,
ale jenom mrtví nestárnou.
Francois za sto let nezestárl
- bylo to tedy sto let, kdy jeho organismus nepracoval . . .
(Ďáblův prsten)
Tato knížka obsahuje povídky Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců. Tak že jsou příběhy situovány obráceně než v zelené knize od společnosti Akcent. On je stejně tak trochu v Součkovo příbězích zmatek. Je v tom jisté tajemno, když několik knih má společné povídky, a jen jsou doplněny jinými příběhy a nebo jsou ty konkrétní povídky jen vydány v opačném pořadí. Má to pak na čtenáři jakýsi mrazivý efekt. Tak že, když už tu knihu mám v ruce, proč si znovu nepřečíst to, co už jsem několikrát četl, že jo? Oni ostatně jsou obě povídky perfektní a tak není čas řešit, kdo je kdo a dát znovu dvě dávky.
Malá ochutnávka:
Opatrně, jako by pečlivě hledal cestu mezi požáry v ulicích, zčásti už změněných v trosky, přicházel do města obrovský bílý mravenec, velký jako vzducholoď, jako nádražní hala, jako katedrála. Otočil se na místě a věž kostela, zasažená jeho tučným tělem, se zřítila, jako by pod ní vybuchla nálož. Nesmírná bílá hlava bez očí, zato však s obrovskými kusadly a tykadly, rýsujícími se na obloze proti sírovému přísvitu v mracích, se kývala a kolébala nad nejvyššími střechami jak obludný a neforemný balón.
(Pevnost bílých mravenců)
Celkem fajn sci-fi dobrodružný příběh. Potěšil mě český autor. Konec je ale bohužel takový moc hrrr.
Tato kniha je prezentována jako sci-fi, ale mně to moc sci-fi nepřišlo.
Každopádně to byl moc pěkný dobrodružný příběh, krásně a čtivě vyprávěný.
Zkusím další knížku od Ludvíka Součka.
Četl jsem jen samostatné bílé mravence a myslím, že to ani po létech neztrácí jisté kouzlo. Souček je brilantní vypravěč a tato kniha, vedle bohů z Atlantidy, byla vlastně mým prvním setkáním s jeho tvorbou. Je to svým způsobem sonda do náhledu myšlení lidí minulého věku, vždyť je to padesát let staré...
Dobrá knížka. Sice se už na ní začíná projevovat stáří, ale čte se dobře. Nejlepší a nejvtipnější je asi poslední nejkratší povídka Kursk 7/6/43/1207 o tom, jak se cestovatelé v čase dostanou doprostřed tankové bitvy. V tomto místě mě nejvíc pobavil počítačový překlad ruské nadávky do moderního jazyka:
"Musíte - se - mnou - na - předsednictvo -" přeložil tlumočník v mezích možností tří set slov Šumajův návrh cesty na velitelství. "Jinak - se se - mnou - bude důstojník Telegin - pohlavně - stýkat - jako - s opicí."
"Proboha!" vyjekla miss Robinsonová.
Část díla
- Ďáblův prsten 1983
- Pevnost bílých mravenců 1970
Autorovy další knížky
1979 | Tušení stínu |
1980 | Tušení souvislosti |
1964 | Cesta slepých ptáků |
1983 | Bohové Atlantidy |
1970 | Případ jantarové komnaty |
Ako mam Soucka rad, tak teraz som doslova unaveny. Unaveny, ubratrickovany, Bratricek slonu, mladsi bratricek, starsi bratricek. Hoci pomerne kratke dielo velkosti novely, zaciatok slubny, ubil to stred. Nudne nezazivne napisane utrapene dobrodruzstvo uprostred Afriky, naivne spravanie postav, nezachrani to ani mimozemstanske tajomstvo. Som presvedceny, ze prirodopisna kniha o skutocnom zivote skutocnych termitov musi byt skvele citanie lebo je tu naznacene, ze termiti su interesantny hmyz. Jaj ale toto, neviem presne co nezafungovalo, lebo podobnej sablony sa Soucek drzal viac krat, ale s takymi Slepymi ptakmi sa to neda ani porovnat.