Dáma v jezeře
Raymond Chandler
Phil Marlowe série
< 4. díl >
Tentokrát si detektiva najal obchodníček, aby pro něj vypátral jeho zmizelou ženu. Popsal ji jako mladou blondýnku, která je tak trochu živel – je totiž kleptomanka a nymfomanka. Během dvou dnů narazí naše očko na dvě mrtvá těla, ale není si jist, jestli ho některé vlastně vůbec zajímá. Za to ho totiž jeho klient neplatí. Jenže odhalený rozvod po mexicku a svatba s gigolem ho nenechávají v klidu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2000 , RiopressOriginální název:
Lady in the Lake, 1943
více info...
Přidat komentář
Solidní, dobře vystavěná detektivka s propracovanými charaktery a se skvěle vykresleným prostředím. Klasika žánru, která nezklame. Člověku se ani nechce věřit, že ji Chandler poprvé vydal v letech druhé světové války.
Sestřička mi přišla lepší, možná i proto, že jsem ji slyšel a ne četl. Časově je Dáma ještě válečná a toto téma se občas textem mihne a vlastně je i nechtěně na úplném konci vyřešení případu. Je Sestřičce v něčem dost podobná (schéma vyšetřování a zvraty, šaráda některých postav, dobří a špatní poldové), ale je jednodušší. Také hollywoodské pozlátko v podobě hereček, paparazzi, gangsterů a štětek mi konvenuje více. Ne, že by Dáma byla slabá, to ne, ale prostě není tak dobrá. Ale četla se jedním dechem.
PS: Škvoreckého překlad mi přišel dnes už out of date. Také se obávám, že nebyl sto správně trefit některé US reálie. Ne, že bych mu to vyčítal, spíš věřím, že někomu bude stát za to investovat do nového překladu. Jinak bude Chander pro mladé už brzo mrtvý.
Přečteno v rámci rechandlerizace 2024. Podle důkladné Hineyho biografie je Dáma v jezeře prý jediný z jeho románů, který Chandler nedokázal přečíst znovu. Nepsal ho ve zrovna šťastném období, zpočátku mu nepřinesl ani kritický ani finanční úspěch. Prý není ani napínavý! Marlowe zastiňuje ostatní postavy! Dovoluji si nesouhlasit. Dáma v jezeře je pro mne klasikou, svou přímočarostí ještě odkazující na staré dobré časy Black Mask. Středem pátrání se vine velice dobře rozvinutý souboj Marlowea s oficiálními ochránci zákona obsahující nezbytnou nakládačku, sebezničující ochranu klienta, prohnilé a méně prohnilé poldíky. S odstupem času stále nadstandartně kvalitní odpočinkové čtivo, které dokáže udržet v napětí, byť ne zrovna v souvislosti s honbou na vraha. To je, pro Chandlera typicky, upozaděno a romám by se bez rozuzlení v pohodě obešel.
Někdy v roce 1966 jsem se k téhle knize dostal, protože moje mamka sbírala edici Smaragd a tak jí mám doma skoro kompletní. Od té doby je Chandler můj oblíbený spisovatel. Vždycky když mám určitou blbou náladu, Chandler je jeden ze spisovatelů, kterými si jí vylepším. Jsem rád, že jsem se k ní znovu dostal.
Poprvé jsem to četl před mnoha lety. I dnes ale musím řict: spisovatel Chandler
+ překladatel Škvorecký = velká radost.
Výborná detektivka. Phil Marowe je takový naoko klidný, ale má skvělé dedukční a svérázné vyšetřovací metody.
Poslouchala jsem audioknihu, a jak píše Alma-Nacida, člověk, který ráčkuje, by opravdu knihy neměl načítat!
Starý dobrý Phil Marlow!
Není snad jediný případ, u kterého by nedostal pořádně na budku, ale i tak je to frajer ;-).
Moje první setkání s panem Chandlerem a určitě ne poslední. Moc mě baví jeho slovní obraty. Detektivka je to průměrná, ale postava detektiva Marlowa děj pozvedává výš.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Název knihy mi přišel jako dost velký spoiler, ale ono se to jen tak trochu tváří. Jak jsem psal u minulého dílu, je tu cítit určitá šablona, ale v této epizodě se mi zdá, že ji autor vytěžil do maxima. Marlowe vezme případ, při řešení se zaplete do jiného a čtenáři je zcela jasné, že oba případy musí být propletené... Ale tady je to propletené opravdu dobře :)
Pokračuji v mé opakovací anabázi, průměrné tempo jeden Marlowe za měsíc. Tohle je pátá zastávka, beru to na přeskáčku (zatím jsem si s úspěchem zopakoval Případ naruby, Sestřičku, Hluboký spánek a Sbohem buď, lásko má). Spolu s hlavním hrdinou se znovu dostávám mezi skvěle charakterizované figury a figurky, nasávám vůni a chuť západního pobřeží válečných čtyřicátých let a užívám si, na Chandlera neobvykle promyšlený, detektivní příběh. Jenže tentokrát poprvé s přibývajícími stránkami pátá hvězda bliká, slábne a bledne. Setkání a dialogy se občas podivně protahují, ostré postřehy a vtip jsou nahrazovány zvláštní potměšilostí… a hvězda je pryč…
Ne, nakonec ji vracím, zařídily to nečekané dějové kotrmelce, co předváděly mizející a objevující se tři Grácie - Crystal, Muriel a Mildred.
90 % (220 hodnotících je právě na průměru 85 %).
…
Smutně pokračoval: „Jenomže, víte, jak to chodí v manželství - v každým manželství. Nějakej čas to dělá dobrotu, a pak chlap jako já, obyčejnej parchant chlap jako já, začne mít trhání na nějaký maso. Na nějaký jiný maso. Je to asi sviňárna, ale tak to je.“
Pohlédl na mě a já prohlásil, že tuhle myšlenku jsem už slyšel z úst jiných filosofů.
…
Slečna Fromsettová si sedla do křesla, přehodila si nohu přes nohu a rozhlédla se po cigaretách. Jednu našla, zapálila si ji pomalým, nedbalým ornamentálním gestem a smutně se usmála někam do kouta ke stropu.
…
„Policejní služba,“ řekl skoro něžně, „je sakra problém. To máte skoro jako s politikou. Vyžaduje nejlepší lidi, a není v ní nic, co by nejlepší lidi přitahovalo. A tak musíme pracovat s tím, co seženeme - a seženeme tohle.“...
…
V dřevěné lenošce, s nohama zapuštěnýma do prken, která vpředu a vzadu přečnívala jako lyže, seděl nějaký muž. Hned vedle pravé nohy měl plivátko, tak velké, že by se do něho dala stočit hadice.
Poslouchala jsem jako audioknihu. A budu nekorektní, ale myslím, že lidé s vadou řeči by načítat audioknihy asi neměli. Jinak co se týká děje, je to celkem průměr, Phil je prostě Phil, musí dostat nějakou tu ránu a být trochu sváděn a trochu využit nějakou tou kostí, že. Bohužel když člověk přečte tolik detektivek, tak ho už hned na začátku napadne možnost záměny blondýny A za blondýnu B, no... Ale zase je to klasika, že jo, takže by to byly asi tak dvě a půl hvězdy.
Myslím, že mé první setkání s panem Marlowem ..dle doporučení zde z DK. A vůbec to nebylo špatné setkání. Většinu času mě doprovázel na rehabilitacích (zápěstí, brusle, tematicky se to hodilo k většinu času potlučenému detektivovi, ale zpět ke knížce ;)) Pravda celou dobu mě trošku iritoval Philův "povznesený" styl, něco mezi sarkasmem, ironií, procítěnou frajeřinou, divadlem, statečností a přímočarou logikou. Úplně to nebylo moje kafe.
Celkově jsem se bavila dobře, zápletku jsem odhadla hned ze startu a výsledný propletenec taky nebyl neočekávaný. Raymond Chandler své postavy napsal velmi živě, takže jsem si s chutí prožila příběh jak kolem Koloušího jezera, tak ve světlech velkoměsta (až jsem si stírala pot z tváře a nechávala se kolébat hlukem rachotícího L.A., chladila boule a modřiny). Mezi pátráním a tvrdými střety s pěstmi i realitou spousta poezie, oku i uchu lahodící popisy krajiny jako milé překvapení. A jestli bude příležitost, určitě se ještě s Philem Marlowem setkám ;)
P.S. velmi pěkný doslov Josefa Škvoreckého..doporučuji !!!
"Jel jsem dál mezi žulovými masivy a mezi loukami porostlými hrubou trávou, kde se pásly krávy. Všude stejně křiklavé pantalóny, kratičké šortky a veselé šátky jako včera, stejný hebký vánek, zlaté slunce a vymetená modrá obloha, stejná vůně borovicového jehličí, stejné lahodné, chladivé horské léto. Ale od včerejška už uplynulo sto let, v čase něco vykrystalizovalo jako moucha v jantaru."
Než jsem začal číst tuto knihu, tak jsem si uvařil kafe, dal do něj lžičku slazeného mléka a navrch nalil blaňu ze skotské. Hned po prvních pár stránkách mi bylo jasné, že si porozumíme a prožijeme spolu pár hezkých chvilek. Phill Marlowe byl naoko klidný jak Méďa Béďa, ale v případě nutnosti ostrý jako samurajský meč Munenori San-mai Tiger Katana a paličatý jak beran. Dámy byly krásné, voňavé a hříšné jak Messalina. Některé navíc odhodlané porušit 5. přikázání.
Naprosto parádní klasická Hard-boiled fiction, která se rozhodně dá číst opakovaně.
Tak jsem se zamyslel, kolikrát jsem tuto knížku četl (vlastním 1. české vydání), prsty jedné ruky by mi asi nestačily, ale zase jsem si ji nedávno zopakoval a výsledek? Opět jasný, prostě lepší než dobré..
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hluboký spánek |
| 1967 |  3x Phil Marlowe |
| 1965 | Dáma v jezeře |
| 1976 | Poslední útočiště |
| 2011 | Sbohem buď, lásko má |
Jedna z vrcholných Chandlerových knih. Mám rád i Škvoreckého, který to přeložil - ale nezlobte se, víc mě uchvátila slovenská verze Žena v jazere. Zdá se mi, že čeština neumí být tak velmi poetická, jak si to Chandler vyžaduje.
"Do noci hlboko zavyla siréna, akoby vypínačom narábala ľahká ruka. Hlas sirény sa zatúlal cez okraj zanedbaného golfového ihriska na východ a za tehelnisko na západ."
Na konci je neuvěřitelně nádherná scénka se starým tlustým pistolníkem Jimem.