Sbohem buď, lásko má

14.01.2021

Klasika drsné školy, jen já jsem už asi trochu přefilovaná. :)
Poslouchala jsem audio u různých otravných činností, které zaměstnají ruce, ale hlavu ne, a k tomu to bylo fajn. Jen z těch frajerů a super krásek mi tak trochu poklesl morál, no...

30.12.2020

Opakování, matka moudrosti. Opakovaná četba Chandlera mi sice žádnou pozorovatelnou moudrost nepřináší, zato ale přináší příjemné pocity, a to nejen během vlastní četby, ale také díky úlevě ze zjištění, že kouzlo Philla Marlowa se s léty nerozplynulo. Naopak, v tomto románu se mi autor předvádí znovu v plné formě, popisy prostředí a postav, dialogy, celý styl občas nepřehledného pátrání snad už nemůže být překonán. Přesně v souladu s jeho citátem: „…na vzorci nezáleží, záleží na tom, co s ním uděláte…“ Kniha pro ty, kteří se smíří s tím, že pro Chandlera je zápletka méně důležitá než atmosféra a charakterizace.
95 % (zatím 143 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna.
…
Dvě řady tvrdých prázdných židlí civěly na sebe přes pruh žlutohnědého kokosového koberce. V přítmí vzadu byl psací stůl a za ním holohlavý muž se zavřenýma očima, měkké hnědé ruce sepjaté poklidně na desce stolu před sebou. Dřímal, nebo se aspoň tak tvářil. Měl širokou vázanku, která vypadala, jako kdyby si ji uvázal někdy kolem roku 1880.
…
V denním světle byly její vlasy čistě kaštanové a klobouk, který na nich seděl, měl dýnko zvící sklenice na whisky a tak širokánskou střechu, že by se do ní dalo zabalit špinavé prádlo z celého týdne.
…
Pečlivě jsem si dýmku zapálil. Pozorovala to s uspokojením. Kuřáci dýmek bývají solidní lidé. Jenže v mém případě ji čekalo zklamání.
…
Pak tam byly dva náramně pěkné dvoubarevné buicky nejnovějšího typu, za které by se člověk nemusel stydět, když si jede pro cigarety.
…
„Je to roztomilá dáma v nejlepších letech s obličejem jak kýbl splašků, a jestli si myla vlasy ode dne, kdy byl Coolidge podruhé zvolen presidentem, sním svou rezervní pneumatiku i s ráfkem.“
„Ty frky vynechte,“ řekl Nulty.

P.S.
Jak jsem na čsfd v roce 2017 hodnotil film z roku 1944:
Jedna z nejlepších filmových chandlerovek. Na Powella jsem si zvykal půl filmu, ale nakonec to vyšlo. Děj literární předlohy je samozřejmě pomíchaný, nechybí ale břitký humor, osudové krásky, mysteriózní figury, rychlý spád děje a přesná atmosféra americké drsné školy: 80 %.

28.10.2020

Me prvni setkani s Chandlerem. Jazykove nadherna, hrave psana kniha a klasicka detektiva stareho strihu. Kalifornie, pokurujici chlapci v kloboucich, uplatni fizlove, podivne postavicky, mrchy v puncochach a hlaskujici soukrome ocko. Vse v prijemne uhlazenem, sarkastickem, snad az existencialnim, frajerskem baleni.

24.08.2020

Po dlouhé době jsem se vrátil ke klasice detektivky drsné školy a bavil se stejně jako před lety. Díky barvitě popsané atmosféře jsem se lehce vnořil do doby drsných chlápků a mazaných žen, vychutnal si Philův osobitý humor i specifický přístup k řešenému případu.

12.05.2020

Další parádní kousek od RCH. V tomto díle to Phil Marlowe nemá vůbec lehké. Dostává do těla kam vkročí. Je to ale tvrďák. Samozřejmě nechybí šňába (tedy lahodný a zdravý alkohol). K tomu jedna hláška: Podezření zápasilo s žízní a žízeň vítězila. Jako vždycky.
V knihách se často nachází vata, která má občas tu vlastnost, že mám při jejím čtení tlak jak jelen v říji. Kupodivu to v knihách RCH má úplně odlišné účinky. Zde jde například o popis růžového brouka, který se courá po místnosti a já si to nesmírně užíval.
Knihu doporučuji.

29.04.2020

Přiznám se dobrovolně, že jsem původně myslela, že knihu nepřečtu. Vzala jsem si ji kvůli růži na obálce... A tak dlouho jsem ji nečetla, až mě "kámoš Covid" donutil ji přečíst díky zavřené knihovně.. Je to rozhodně zajímavý styl vyprávění. A páni.. ta přirovnání, to je fantazie (dobrý překlad). To by se člověk strhal smíchy. Např. "Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna." Nebo: "Přihnul jsem si tak důkladně, že jsem se div nepostavil na uši." Cynismus a černý humor pana detektiva je senzační. Takže jo, ale vracet se k ní nebudu.

26.06.2019

moje tour s Chandlerem a Marlowem pokračuje. A asi to nebude jedna z mých nejoblíbenějších knih jako Hluboký spánek (na tom je prostě něco, díky čemu mě ta knížka pokaždý baví) Jasně, je to fajn nahláškovaný, Phill Marlowe je prostě Phill Marlowe a Chandlerovy popisy mě zase dost bavily a začátek je skvěle rozehranej. Jenže pak se do toho zamotá případ s vydíráním a další vražda a člověk začíná mít místy pocit, že potřebuje mít kompas (ne-li rovnou mapu), aby se v tomhle labyrintu vyznal a uvědomil si, co k čemu patří. Naštěstí se to ale zlomí, Chandler dodá efektivní scénu z léčebny a hlášku: "Dokaž, že si dost chlap a obleč si ty kalhoty" a pak už to sviští dost příjemně k finále, kde se to všechno spojí dohromady, vysvětlí a... a hlavně to finále je fakt velká pecka.

06.05.2019

Knížky s Philem Marlowem by měly patřit do edice "Čtení pro radost". Už Hluboký spánek tam řadím, ale tahle knížka je radost krystalicky čistá: neškrtla bych tu ani jednu scénu, ani jednu postavu, ani jednu větu, ani jedno slovo. Všechno je tu uměřené - budu tedy i já: jazykově lahodné, celkově skvělé.

29.12.2017

Ľahulinký príbeh, som zvyknutá na náročnú klasiku, takže priehľadný a na tvrdšie thrillery a horory, takže nie veľmi šokujúci. Ale ten jazyk... slovné spojenia, prirovnania, metafory... tak neuveriteľne omamné, sladké, chvíľami trpké, chvíľami štipľavé až zapáchajúce... ale fantastické... Prirovnám k potešeniu z čítania básne... a napokon je naozaj vtipný :D

24.11.2017

I přes většinu zdejších komentářů si myslím, že Chandler má i lepší kousky (u mě je favoritem stále Dáma v jezeře), nicméně i tohle je velmi zdařilá kniha!

01.02.2017

Všechny Chandlerovy detektivky jsou vynikající. Pro někoho možná těžké čtení. Snad mi jen vadí, že se Marlowe nechá často zmlátit...

28.07.2016

Podle mého osobního názoru nejlepší román s Philem Marlowem. Nebo lépe řečeno můj nejoblíbenější. Příběh je dostatek detektivka, dobrodružno (výprava na lodˇ!), společenský román, aby mne uspokojil. Do toho zamíchejte styl a památné hlášky a máme tu evergreen jak vyšitý.
Tento názor je ovšem značně pomíjivý, zítra to zase může být Hluboký spánek. Nicméně Loučení s Lenoxem, Dáma v jezeře nebo Vysoké okno u mě tohoto titulu nikdy nedosáhne. Sestřička asi taky ne...

10.02.2016

Hluboký spánek mě vyškolil - byl to jakýsi nultý ročník - nedostatečně! Ve druhé chandlerovce to kupodivu také nějak (…dost kostrbatě) kriminalisticky dopadne, ale musíte se k tomu promanévrovat mířenou palbou sarkastických frků a invektiv nenuceně odkapávajících z potlučené kušny hlavního protagonisty. Získávám nápadný dojem, odkud mají Kulhánek s Kopřivou načteno! 6/16

26.06.2014

Tuto knihu výborného amerického spisovatele jsem četl teprve nedávno. Vzpomínám si, že byla i dobře zfilmovaná, ale už je to hodně dávno - rok 1975. Marlowa hrál herec Robert Mitchum a nějaký herecký štěk tam měl i Sylvester Stallone.

11.06.2013

Po vynikajícím Hlubokém spánku, kdy je kniha doslova nabita hrátkami s jazykem, přirovnáními, určitým cynismem, jasným příběhem i jistým drobnějším duchovnějším přesahem, mne kniha Sbohem buď, lásko má mírně zklamala. Ne že by byla špatná, ani náhodou. Ale s jazykem se zde hraje jen sem tam, chvílemi je to melodramatické, chvílemi cynické a občas dokonce hloupé. Snad nebudu moc spoilerovat, když si položím základní a v knize nezodpovězenou otázku, proč, když její nástroj pomsty selhal, zabila sice již nepotřebného přítele, ale Marlowa, který byl první v pořadí, toho ne? Proč ho nechala žít, když jí o něho šlo primárně? A i jinak si nemohu pomoct, ale stále častěji jsem měl pocit, že sám Chandler se do toho zamotává, a některé postavy se mu každou chvíli hodily jinak, některé motivy nechal vyšumět, a nakonec pošle Marlowovi dokonce anděla strážného v podobě Reda. Takové deus ex machina, když už došly nápady, jak ho dostat na loď. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že zatímco v první knize se chová tvrdě, ale ví, co dělá, zde se chová často jako pitomec, když leze tam, kde nic nezjistí, a navíc mu musí být jasné, že minimálně dostane nabančeno. Prostě se zde Marlowe občas chová jako pitomec, nemůžu si pomoct. Dokonalé jsou ale popisy - nejen prostředí a krajiny a místností, ale třeba i halucinogenního stavu, kdy mám jako čtenář pocit, že mám halucinace taky. Ale jak říkám, i když jde o literární nadprůměr, oproti původně nastavené laťce jde jen o průměr z hlediska stylu, jazyka, a co se příběhu týče, dokonce o mírný podprůměr.