Piknik pri Hanging Rock
Joan Lindsay
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462619/bmid_piknik-pri-hanging-rock-46j-462619.jpg
4
72
72
Bol jasný letný deň v roku 1900. Všetky dievčatá z Appleyard College pre mladé dámy sa zhodli, že je ideálne počasie na piknik pri Hanging Rock. Po obede vyliezli tri dievčatá do tieňa vulkanických výčnelkov. Kráčali čoraz ďalej, až kým nezmizli ostatným z dohľadu. A nikdy sa nevrátili... Piknik pri Hanging Rock je jedným z míľnikov austrálskej literatúry a tematicky stojí ako majstrovské dielo vedľa románov Rebeka od Daphne du Maurier či Samovrážd panien Jeffreyho Eugenidesa. V roku 2019 bola uvedená šesťdielna seriálová adaptácia s Natalie Dormerovou v hlavnej úlohe.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2021 , InaqueOriginální název:
Picnic at Hanging Rock, 1967
více info...
Přidat komentář
Knížku hodnotím asi půl roku po přečtení, protože jsem pořád nevěděla, co o ní napsat. Nevím to jistě ani teď, ale vím, že jsem na ni za těch 6 měsíců myslela hodně často. Vybavovaly se mi postavy, jejich příběhy, úplný závěr knihy a hlavně atmosféra. Protože to je na ní asi nejlepší. To prostředí, příroda, vztahy mezi děvčaty a učitelkami a to horko při pikniku, které všechny uondá a rozostří smysly. A vím, že si ji přečtu znovu.
musím přiznat, že jsem sáhla vedle. kniha mě poměrně lákala, ale byla jsem dost zklamaná. prostě jsem se nudila a měla jsem neodbytný pocit že to je o ničem... že se příběh, který by měl velký potenciál,plácá jako kapřík na dně ve vypuštěném rybníce
Na deň svätého Valentína v roku 1900 sa skupina študentiek a ich guvernantiek vyberie na piknik k Hanging Rock v Austrálií. Mamelon je magickým miestom, kde pôsobí magnetické pole, čas tu neplynie, hodinky zastanú. Tri najstaršie dievčatá sa oddelia od zvyšku na prechádzku do okolia hory a už sa nevrátia. Do školy sa vydesená skupina vracia neskoro v noci, okrem študentiek zmizla totiž aj jedna z učiteliek. A pomaly sa rozbieha vyšetrovanie toho, čo sa na hore stalo, alebo mohlo stať. Po týždni sa nájde jedna z nich, ktorá si však na nič nepamätá.
Cieľom knihy nie je vyrozprávanie príbehu a následného suchopádneho rozuzlenia záhady, ako skôr o vyvolanie nepríjemných záhadných pocitov a očakávanií zahalených rúškom tajomstva, skvelé navodenie atmosféry a mystična. V samotnej knihe sa objavuje niekoľko variant, čo sa mohlo stať. Rozuzlenie je v 18-tej kapitole, ktorá však nie je súčasťou knihy, pretože vyšla po autorkinej smrti ako samostatná kniha. Či je príbeh pravdivý, alebo je to fikcia, necháva autorka na čitateľovi. Názory na knihu sú rozporuplné, ja sa však určite radím do skupiny, že sa mi páčila.
Byly přesně tři hodiny.
Na této otáčející se planetě jsou i okamžiky,které nelze posuzovat běžnými měřítky času:
fragmenty věčnosti,které nebudou nikdy souviset s kalendářem nebo s hodinami.
Albertu Crundallovi se-během jeho poměrně dlouhého života-tento krátký hovor u jezera ve vzpomínkách nevyhnutelně natáhne tak,že vyplní celé letní odpoledne.
Co řekla Irma a co on odpověděl,nebylo důležité.
Pohled na oslnivou bytost ho téměř zbavil schopnosti mluvit.
Nyní o deset minut později v opoceném soukromí keřů klesl na prázdný trakař a stíral si pot z rukou a z obličeje.
Měl dost času,aby nastolil zpět svou duševní a fyzickou rovnováhu a také s absolutní jistotou věděl,že se s Irmou Leopoldovou už nikdy mluvit nebude.
..........................
V dobách pikniků pod rozpáleným Australským sluncem,kde i náhodně upadlý dámský kapesníček rozehraje v chlapeckých očích smyslnou fantasii.
Cudně zahalená těla studentek se skrytými myšlenkami.Touhy alespon na chvíli se vymanit ze zaběhnutého řádu společnosti.
Sešněrované korzety dobovými předsudky způsoby chování mluvy těla.
Na kameni se vyhřívá ještěrka.Snad tak jako kdysi se zde na stejném místě vyhříval nějaký původní obyvatel.Jistě i on chtěl porozumět řádům přírody a plynutí času.
Nedořečené mlhavé matoucí kalící smysly porozumět.
..........................
Vznášející se tikání hodin.Okamžik rozhovoru s neznámou dívkou.Cosi potlačovaného nevyřčeného.Tělo o tom ví své.
Něco jako komunikace s vaší oblíbenou kočkou či kocourem.Co takhle se jich zeptat ?
Vnímání všednodennosti zdánlivě neměnného unikajícího.Čehosi.Skrytého.Okolo nás.
Jěštěrka vyhřívající na kameni o tom ví své.Skála tu byla před a bude tu i po nás.
Piknik na Hanging Rock.Kniha která konec nepotřebuje.
Veľmi príjemné dielo, ktoré vo vás prebudí dojmy zo starých románov, minimálne kvetnatým jazykom a rozšafným popisovaním. Som veľmi rada, že v českom preklade bol uvedený aj dodatok, ako to skončilo s poslednou kapitolou a tým pádom má kniha opäť taký iný rozmer, ktorý plne zapadá do obdobia jej napísania v roku 1967. Na knihu som ešte pár dní po dočítaní myslela, zvláštny dej...
Za mě také velmi dobré čtení, skoro uvěřitelné, že se to opravdu stalo. Záhadné, dobře popsané s atmosférou.Líbilo se mi to.
Líbilo. Mám ráda vše s pořádnou hutnou atmosférou…
Možná je škoda, že si do toho autorka nechala kecat a onen tajemný „Chapter 18“ byl nakonec z knihy vypuštěn. Líbil by se mi tam. Snad byl tenkrát opravdu příliš nadčasový.
Mimochodem, je to celé fikce, ale paní spisovatelka kolem toho velmi ráda mlžila a celou tou situací okolo „reálného základu“ se prý nadmíru dobře bavila.
Tak toto nevyšlo. Už dávno som sa pri knihe tak nenudila. Nuda a šeď. Jediné, čo ma zaujalo bol skutočný príbeh, ktorým bola kniha inšpirovaná a otvorený záver. Všetku tú vata uprostred som poctivo odzívala.
Reálný příběh skupiny děvčat, která se v roce 1900 ztratí za tajemných okolností ve skalním útvaru zní na první dobrou velmi lákavě. Detektivní pátrání na prahu 20. století, viktoriánské mystično, konvence svázané v těsném korzetu a špína ukrytá pod krajkovou rukavičkou… To jsem čekala a dostala jsem nudu a šeď okořeněnou výbornými popisky australské krajiny. Atmosféru autorka navozuje dobovým jazykem, ale to “kudrnaté” písmo by si již nakladatel mohl odpustit. Otevřený konec nechává čtenáři dostatek prostoru pro vlastní interpretaci, ale absence napětí nebo budování atmosféry nezachrání.
I když skutečnost nebude podle mého tak mystická, u čtení dobře mrazí. Zvlášť, když jde o krásné nevinné dívky v šatech s krajkovou spodničkou a bílých rukavičkách.
Knihu jsem si sehnala po shlédnutí videa od youtubového kanálu Pod lampou, jenž se zaměřuje na viktoriánské krimi, a vůbec nelituji! Dostala jsem, co jsem čekala - mysteriózní zápletku, náhled do života studentek ženské internátní školy - návdavkem pak pár skutečně zajímavých zvratů a především (pro mě) neočekávaný, svěží humor! Lehounké čtení jako omalovánky, přečteno jedním dechem.
Kniha se mi nelíbila graficky. Asi ty kudrlinky měly být dobové? Evokovat počátek století takhle je ale v případě Pikniku zbytečné, viktoriánství z něj přímo odkapává.
Úplně cítím to vedro a nepohodlný korzet mi nedovoluje se nadechnout. Jo, mám strach, i po letech ve mě zůstala atmosféra Weirova magického filmu. A o to tu kráčí: vysvětlení tajemství není až tak nutné, možná bude lepší, když zůstane ve skalách. Imaginace, emocionalita i svobodomyslnost jsou nebezpečné!
Klasika, která u nás poprvé vychází až nyní? Ano prosím, jsem zvědavá! Po dočtení jsem si ale říkala, že kdybych po knize nesáhla, tak o nic velkého nepřijdu... Námět zněl skvěle, ale příběh si mě nezískal, nepřipoutal mě k sobě... Konec asi nestojí ani za komentář, moje hlava nepobírá, jak autorce někdo mohl poradit ho tam nedávat... Ještě že byl potom zmíněn... Jsme opravdu k příběhu rozpačitá a určitě se k němu už nevrátím... Bohužel...
Námět je to jistě zajímavý. O to víc, že je inspirován skutečnými událostmi, ale na můj vkus byl hodně pomalý.
Nevím, jestli šlo o to, že jsem četla knihu ve čtečce a chyběly tam volné řádky mezi odstavci, což se v e-podobě děje často, ale měla jsem obrovský problém s tím, jak autorka skákala z jedné postavy na druhou a vracela se v čase. Opravdu jsem mnohokrát vůbec netušila, která bije.
Také jsem se nedokázala do příběhu začíst. Až asi posledních 20 stran. A přesto, že je kniha, co do rozsahu tenká, má nějakých 250 stran, trvalo mi týden než jsem jí přečetla. Jazyk, kterým je napsaná na mě byl prostě složitý.
Za sebe nedoporučuji, ale abych knihu jen nehanila tak musím objektivně uznat, že jde o kvalitní čtení. Jen mě osobně se to vůbec nečetlo lehce.
IG: @hanybooks
Na knize mi přišlo všechno zvláštní. Čím déle nad ní, ale přemýšlím, tím více jsem si jistá, že naprosto dokonale vystihuje dobu, morálku, zvyky, prostředí, atmosféru.... Je tam všechno a já tam prostě byla a cítila vedro, chlad i bezmoc. Až teď si vlastně plně uvědomuji, jak neuvěřitelně je kniha uvěřitelná.
Bohužel jsem se v ději, pro jeho zdlouhavost, několikrát ztratila, proto jednu hvězdičku ubírám.
Knihu jsem četla před dvěma lety v polském překladu poprvé. Narazila jsem na mi úplně náhodou. Je to vcelku zajímavý příběh. Napsaný je maličko kostrbatě a je znát že se autorka vyžívá v " knižním jazyce" který mnohdy tak úplně nesplývá s prostředím, ovšem zase umí vytvořit atmosféru že budete mít dojem že v té horké Austrálii opravdu jste. Nyní si dávám re-reading a pořád to funguje.
Neurazi a ani nenadchne. Znovu jiz cist nebudu, ale jsem rada ze jsem ji precetla.
Na tuto knihu jsem se nechala nalákat pár lidmi na sociálních sítích. A i když jsem nakonec hodnotila jen slabšími 4 hvězdami, jsem nakonec ráda, že jsem si knihu přečetla, protože jsem si zase rozšířila své obzory.
Zpočátku byla kniha na mne až moc pomalá a chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na ten hodně rozvláčný styl psaní. Ale pak jsem se konečně začetla a kniha se mi vcelku líbila. Ten pozvolný, pomalý styl psaní jako by připomínal parný letní den, který se pomalu plouží a člověk si v něm připadá jakoby malátně. Asi to zní hrozně divně, ale takový je prostě můj vnitřní pocit z této knihy. Ten styl psaní nejspíš nebude sedět úplně každému, ale mně to vlastně nakonec docela vyhovovalo.
Příběh nabízí zápletku, která balancuje na pomezí krimi a mystery. Napínavá místa ale zároveň střídají pasáže romantického rázu či pasáže hodné společenského románu. Možná to působí jako nesourodá směska rozličných žánrů, ale podle mne to docela dobře fungovalo. A celkově se mi to vlastně docela líbilo.
Z doslovu se dozvídáme, že ještě existuje jedna kapitola (kapitola č. 18), kterou autorka z původního vydání na radu redakce vyškrtla a která vyšla až po autorčině smrti (doslov vysvětluje, proč tomu tak bylo + o čem tato kapitola obsahově zhruba je). Ani u nás tato kapitola nevyšla jako oficiální součást knihy. Nevím sice proč, nicméně po přečtení, o čem zmíněná kapitola je, za sebe musím říct, že mi ta 18. kapitola vlastně vůbec nechybí a jsem spokojená s tím, jak skončila kapitola 17 a vlastně tím pádem celá kniha.
Slabší 4 hvězdy jsem dala proto, že mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla, ale také proto, že mi tu chyběla větší hloubka některých postav, které by si nějaké zevrubnější propracování podle mne zasloužily. Neuměla jsem si k některým lidem najít cestu, přišli mi ploší - a je to škoda, protože jinak bych si to asi užila ještě víc.
Ale jinak knihu doporučit mohu, za vyzkoušení určitě stojí.
Když jsem někdy před čtvrtstoletím viděl Weirovu filmovou adaptaci, závěrečné titulky jsem absolvoval s otevřenou hubou, co jsem to viděl za podivně krásně zvláštní věc. Fakt jeden z těch výjimečných případů, kdy vůbec nevíte, co jste to právě viděli, ale víte, že se vám to líbilo, strhlo vás to a hezky povodilo za ručičku. Prostě jedna z nejzvláštnějších a atmosféricky nejpodivnějších věcí, co jsem dosud absolvoval. Když se objevila předloha v češtině, nebylo o čem přemýšlet. Je to fajn, možná to nemá tak úplně podivnou atmosféru, jako film, ale to propojení tam je. Jako kniha je to super, jako příběh skvělé, a to mrazivé obíhání… Ještě umocněné doslovem ohledně původně poslední kapitoly. Jako… Je to skvělé jako příběh, je to skvělé jako mysteriózní horror (ano, je to horror, ať už s vyřazenou kapitolou nebo bez ní – oba konce jsou působivé). Hlavně, je to moc hezky napsané. Krásná kniha.