Piknik u cesty
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468037/bmid_piknik-u-cesty-boH-468037.jpg
4
1529
1529
Román Piknik u cesty je zřejmě nejslavnějším dílem bratrské dvojice. V tomto dnes již klasickém románu hraje ústřední úlohu Zóna – oblast plná tajemství a záhadných jevů, kterou po sobě zanechala mimozemská Návštěva. V Zóně může nebezpečí přijít odkudkoli a každý krok může znamenat smrt. Přesto však stalkeři, ilegální hledači mimozemských artefaktů, noc co noc riskují životy, aby získali zázračné poklady, jež nepochází z našeho světa. Daň, kterou si Zóna vybírá, je vysoká. A platit musí všichni – bez výjimky. Ale možná, že se někde hluboko, velmi hluboko v Zóně za desítkami vražedných pastí nachází něco, co dokáže zcela změnit osud nálezce a s ním i celého lidstva... Nový překlad románu vychází z úplného, zrestaurovaného textu originálu. Po téměř padesáti letech si tak čeští čtenáři mohou přečíst Piknik u cesty přesně takový, jaký ho autoři chtěli mít.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Triton
Originální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Jedna z prvních knih sci-fi, kterou jsem přečetla. Hodně depresivní čtení, přesto na mě udělalo velký dojem.
"...problém je v tom, že člověk - nebo přinejmenším běžný člověk - dokáže potřebu získávat vědomosti překonat a to velice snadno. Podle mě žádnou takovou potřebu dokonce ani nemá. ... Nabídněte člověku nějaký krajně zjednodušený pohled na svět a potom každou událost vysvětlujte na základě tohoto zjednodušeného modelu. Takový přístup nevyžaduje absolutně žádné vědomosti. Jen několik naučených frází plus takzvanou intuici, takzvaný důvtip a takzvaný zdravý rozum."
Je to jiné než filmová i herní adaptace. Co se samotné Zóny týče, tam jsem trochu cítil nevyužitý potenciál. Na druhou stranu Zóna tu je spíše prostředek pro předání řady zajímavých myšlenek a pro psychoanalýzu jednoho sobeckého, ale v jádru ne úplně zkaženého člověka. Četl jsem aktuální zrestaurované vydání a musím říct, že i když se kniha na rozdíl od její filmové či herní adaptace neodehrává přímo v Rusku/na Ukrajině, ale kdesi na Západě, ta hrubá ruská nátura je cítit opravdu z každé postavy. Všichni neustále v lihu, drsná mluva, buranství, sobeckost, ale i očividná kritika některých prvků tehdejšího režimu a nespokojené chudé společnosti. Přesto ale Piknik u cesty není nijak zvlášť okatě politický, spíše sociální, takže je možné se s jeho myšlenkami velice lehko ztotožnit i dnes - 50 let od jeho vzniku (viz citace výše). Naopak na mě v mnoha svých myšlenkách působil hodně nadčasově a to nejen po zmiňované sociální stránce, ale i ve vlastní sci-fi rovině. Té mohlo být rozhodně více, na druhou stranu mnohé prostě zůstává skryto pod rouškou tajemna a tedy i představivosti. Nemám příliš rád mnohadílné sci-fi ságy, ale tady mě trochu mrzí, že příběhů ze Zóny, z té původní Zóny bratrů Strugackých, není více.
Na to, že jde o knihu 50 let starou, navíc napsanou v brežněvovském Sovětském svazu, jde o velice kvalitní čtení. Pro mě navíc s nádechem nostalgie, protože poprvé jsem jí četl v pětaosmdesátém jako Piknik u cesty. A nutno říct, že i když místy jsem si vybavil Sirény z Titanu, tak mi dnes kniha dávala větší smysl než před lety.
Kdo hrál hru STALKER, tak tohle je povinnost. Škoda, že to není delší a trochu mi tam chybí více akcí v Zóně, popis propátrávání, pasti, artefakty apod. No a závěr, závěr netypický, ale budiž, já jsem tedy čekal něco jiného, ale budiž...
Opět kniha z dob dávných, ale neztrácejících kvalitu. Dávám 5/6 (ale ta 5 hvězda je za vzpomínku na to, jak jsem ve hře pomocí matiček hledal gravitační pasti)
3,5* vyposlechla jsem audioknihu.
Ponuré, syrové, napínavé a velmi zajímavé téma. Žádná sympatická postava, proto je to tak zvláštní až depresivní. Vše ostatní už řečeno v předešlých komentářích. Ale můj šálek kávy to nebyl.
Pěkné sci-fi, celá kniha mě poutala. Fantastické nápady, i ten pojem piknik u cesty, tak jak je v knize myšlený, je vtipný a zajímavý, k zamyšlení o naší důležitosti. Trochu zklamal poněkud naivní konec.
Takový starý, poctivý, inteligentní styl psaní. Pěkně popsané postavy i třeba různé artefakty mimozemšťanů. Nedávno jsem četl povídky Kira Bulyčova, a v něčem byl ten způsob psaní podobný. Možná takové to zamýšlení co ten objev/setkání/vynález přinese lidstvu, jaký bude mít dopad?
Piknik je už podle jména nadčasové dílko, které dalo světu nový odstín žánru.
Jak prosté... jako když roztočíte globus a párkrát na něj z dálky vystřelíte. A vzniknou zóny!
Autoři dali ve svých náznacích velký prostor čtenářově představivosti, ale je tam cítit ta široká ruská duše i s nějakými temnějšími záblesky sovětského povětří. Bohužel k tomu patří i to částečně sklouznutí k úvahám o životě, bytí a nebytí, štěstí i neštěstí...
Doporučuji :)
(ovšem méně již těm, kteří jsou zvyklí na spektákly hollywoodského střihu s bombastickými happyendy)
K přečtení Stalkera mě inspirovala stejnojmenná skvěle atmosferická postapokalyptická počítačová hra. Právě na základě této knihy byla série S.T.A.L.K.E.R. vymyšlena. Děj knihy je realističtější než jsem čekal, kvůli čemuž jsem si zprvu myslel, že mi to čtení znepříjmení. Nakonec jsem si ale povídku užil i bez toho. Atmosféra přípravy i samotné mise je skvěle ponuře vykreslena, stejně tak jako postavy. Mrzí mě, že kniha není delší! Slušelo by jí alespoň 500 stránek nebo možná spíše pokračování. Člověk jí má rychle přečtenou a přijde mu, jakoby to nebylo stránek ani 50.
(SPOILER)
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Myslel jsem že kniha je tak z roku 2010 a během příběhu jsem se divil že stalkeři nepoužívají vysílačky, nebo mimo pásmo mobily. Dalo mi to smysl až jsem se podíval kdy kniha vznikla. Zmýlil jsem se o 40 let :)
Kniha nestárne, jak píšu, téměř se nedá odhadnout doba vzniku. Příběh je neuvěřitelně poutavý a, pro mně, bez větších logických chyb. Jediné co se mi nelíbilo byly velké časové skoky v ději.
A závěr, pochopil jsem proč na to Rod kývl, ale nakonec se zachoval jako bezcharakterní zmrd a nakonec si asi nepřál ani to proč tam šel. Navíc Mrchožroutovi způsobil to proč ke kouli vlastně sám šel.
Bratři Strugačtí jsou pro mě sentiment. První sci-fi kniha mého života (před hóóódně lety) byla od nich. Možná i proto jsem velmi nekritická a nadšená čtenářka, nebo prostě uměli napsat skvělý příběh, jak to naznačují i mnohá ocenění, která získali. Ať je to jak chce, tenhle román s velkým přesahem žánru, mně bavil. Zírala jsem nad fantazií, která umožnila vymyslet všechna ta "udělátka" mimozemšťanů a oceňovala jsem etické poselství. Hrdinům člověk naprosto věří jejich myšlenkové pochody, činy a pocity. Takové typicky ruské mi to přišlo.
Ťažko uveriť, že toto bolo napísané ešte pred mojím narodením... Útla kniha plná tajomna, šťavnatého jazyka stalkerov, túžby po "skořepinách" a predovšetkým Pásma. Pásma, ktoré sa objavilo na Zemi, má svoje vlastné pravidlá a zákony a neodpúšťa chybný krok. Vystúpi len pár postáv, ich charaktery sú iba načrtnuté, no o to intenzívnejšie sa rieši ich vzťah k tomu záhadnému kúsku zeme. Príbeh je ako skica, ktorú si čitateľ musí domaľovať sám. Nie veľmi sa mi to podarilo, ale celkový dojem - dobrý.
Nenavštevujem často v knižniciach oddelenia sci-fi. Už však viem, že sa tam pomotám častejšie. Po Pikniku pri ceste si snáď vyrazím na Dunu, a potom si s Enderom zahrám jeho hru. Knižničný personál možno spozoruje, že si domov požičiavam knihy iného žánru ako dosiaľ. Ale nech! Vyhovorím sa na Strugackých. Veď koniec-koncov, oni za to môžu...
Už nějakou dobu tu žijeme vedle ní.To tenkrát když to žuchlo z nebe na Zem.Samozřejmě.Na všechno se zvykne.Prostě to tak mušíte brát.
Stalker ten těžký život má.
Tak on ráno vstane.Někdy ty zuby když je čas.Hygiena na to on nikdy moc nebyl.Sem tam někoho potká.Prohodí něco slov.Zmizí v nalejvárně místní knajpě.
Pak si jako odskočí za čáru pro nějaký ty emzácký pohozený krámy.Dá si bacha na močály a ty zrádnější magnetický díry.Vobčas to někdo vodsere to dá rozum.Návrat domů.Hlídka vobcující v dáli.Ono se totiž nic tahat ven nesmí.Samozřejmě se to dělá.Prospěch pro vobě strany.Co se nemá tak se vždycky bude dělat.Ted ještě udávit nasbírané součástky a dostat za to tučnou odměnu plus nějakej bakšiš.
Jak ten se vám někdy zleje.Zpátky do díry.Děvky ty to znaj.Manželka už vyhlíží s válečkem...ne jen vyhlíží.Zatím.Chce mu oznámit tu novinu plus jen tak mezi dveřmi.Máš mě ještě vůbec rád ?
A fůůůůůůůůrt dál.Dokud se něco neposere.A vono ho to tam furt táhne.Nejdřív love a pak věda.Nejlepší místo na Zemi.Zaplivanej bar a fylosofííííííííje u škopku.Jo pod vobraz.Mlha.Zatmění.A co děti ? Mají si kde hrát ?
Čas tu však běží a každému jinak.Mimo oblast i v ní a ten lidskej čas vo tom žádná.
Mimoděk se tu zastavili.Něco z nich vypadlo a ted z toho bude lidstvo těžit.Nojo ale bude to za to stát.Bude to k dobru a nebo si zadělává na problémy ?
A co na to Zona ? Co na to dobří Stalkeři skrývající se v bludištích nástrah ? Co na to srdce ? Vnitřní zony lidských zákoutí a tělesných schránek ve kterých je skrytá duše ? Nojo ale co to vlastně je ??
Každá návštěva uvnitř něco zanechá.Jednoduše skrytě z ní cosi vyzařuje.Jen tam snad můžeme být jaksi svobodní.Plnější vyrovnanější naplnující.Jakási posedlost.Jedinná snad jistota v tomto chaosu kterému jsme nastolili jakýsi řád.On snad někdy byl nějaký potřeba nastolit ?
................
Piknik ve vyleštěné podobě.Strugačtí bez cenzury.
Tohle je z jiného soudku žánru.Jde tu o něco jiného a klasické klišé s E.T. nečekejte.Pozadí a kulisa s přesahem jak to tak bývá u těchto bratrů.
Žádné odpovědi.Jen naznačují.Mezi řádky.Arkadij a Boris o pomíjivých věcech a ještě dál.
Postavy a charaktery sice jen načrtnuté ale o to živější.Nedokonalý pochybující plni vlastních nedokonalých skrytých oblastí bez hranic.Dýcháte chlastáte plkáte přežíváte jako oni.Žít se musí.
Východní dílo nepopiratelných kvalit.
I spisovatel LEM žasnul.Ted mohou i další generace fanoušků.
Moc se mi to líbí, jako všechno do Strugackých. Někde na zeměkouli je místo, které navštívili výletníci z jiné civilizace a když odlétli, zůstaly tam po nich zapomenuté a možná napůl rozbité hračky. Dějou se tam věci krásné a smrtelně nebezpečné. Ty věci jsou popsány s báječnou fantazií jako u Strugackých skoro vždycky. Uprostřed všeho je Zlatá koule, která funguje jako plnička přání. Trochu sci-fi, trochu pohádka, trochu surrealismus. Celkově bych řekl zajímavá a nečekaná atmosféra toho světa, ve kterém se to jako odehrává. Příběh končí krásně a nelogicky modlitbou. Prvotní modlitbou, kterou se občas modlíme všichni, marxisti i mohamedáni. Kdo jiný než Zlatá koule by nám ji mohl splnit?
Při prohlížení ostatních recenzí se mi zdá, že jsem patrně něco nepochopila. Kniha mi připadala, že má velmi dobrý námět, nicméně jeho provedení mi připadalo polovičaté a jako vyplýtvaný potenciál. Nemám ráda, když v knihách z žánru scifi či fantasy si čtenář musí mnoho věcí vymýšlet o "lore" světa, což je případ této knihy. Knihu jsem dočetla jen kvůli tomu, že mi ji půjčil přítel a chtěl si o ní pak popovídat, jinak bych ji vzdala nejpozději v polovině.
Jedno z těch děl, na kterém si praděda Čas zpřelámal zubní protézu. Pásmo bratří Strugackých fascinovalo náctiletou Metličku, což není až tak divné - tehdy mě nadchla skoro každá kniha z žánru fantastiky. Ovšem pokročilá Metla s notně jetými štětinami, tu si kolem prstu omotá málokdo a máloco. „Stalker“ to zvládnul, opět jsem s povislou spodní čelistí procházela tou poznamenanou oblastí, kde se znepokojivé jevy střídají s vyloženě děsivými. Lidský mamon a touha po poznání jsou však silnější než strach, Pásmo tudíž nemá nouzi o návštěvníky z řad vědců či lovců artefaktů… a tím pádem ani o oběti.
Ještě víc než před lety mě poněkud dráždila ruská zádumčivost, nihilismus, neschopnost vnímat svět pozitivně, byť v závěru byla vykřesána jiskra naděje. To souvisí především s hlavní postavou, nedokázala jsem si Rodericka (a vlastně nikoho) oblíbit. Ve spojení s nadbytkem filozofování, někdy zajímavého, jindy vyvolávajícího rezignovaný povzdech nebo zívnutí, zdráhám se připlácnout pátou hvězdu. Na můj vkus je v knize dost stránek, kdy jsem se bavila jen na půl plynu, ač ty dechberoucí naštěstí dominují. Také souhlasím s připomínkou čtenáře Eldar80, že prostředí Sovětského svazu by Stalkerovi sedělo lépe, než jakési univerzální anglické (?) maloměsto. Možná to za pár týdnů (měsíců, roků) přehodnotím, momentálně mi k hranici 85% jedna matička chybí.
Konečně zpátky v Zóně. Tentokrát v úplné, necenzurované verzi. Vždy mi moje vydání z roku 1985 připadalo osekané, krátké, nedořečené. Ale vše co mi chybělo v knize jsem tehdy našel v geniálním Tarkovského filmu.
Teď se obě linie příběhu spojily.
Mlha, koleje,rezavé důlní vozíky, podivný křik v dálce a čekající Zóna. A Stalker, průvodce mezi dvěma světy. Vezme vás do těch míst kde se každý může podívat sám na sebe, a do sebe. Potkáte tam to, co si sami v sobě přinesete.
Tahle kniha je stejná jako Zóna. Někdo v ní vidí jen nezajímavý, podivný, krátký příběh. A někomu zase přečtení změnilo celý svět.
Piknik po 1199.: ...tak třeba jdete lesem v našich horách a najednou narazíte na to místo, kam chodí turisti na malou i velkou, ježibabí rosol na vás číhá tu i tamhle, nebo na ta hrozná místa neudržovaných odpočívadel, kde lidi odhodí do křovíčka cokoli… Sajuz něrušímij byl určitě takovými místy prošpikovaný a Strugačtí si dodali odvahy napsat něco, co popírá tu slavnou poučku „člověk, to zní hrdě“, jestli nevíte vo co de, zkuste ty líbezné sci-fi Jefremova plné komunisticky nádherně vyspělých lidí. Ovšem je pravda, že pokrok se nedá zastavit a vědci v druhé polovině 60.let předpovídali exponencionální růst lidstva, takže jsme už dávno měli létat na dovolenou na Měsíc nebo Mars, jak chcete. A jestli jste četli Dänikena či Součka, víte, jak záhadologie z dějin lidstva mávala planetou: byli tu? Obří stavby, nečekané katastrofy atd. Kdo za tím VE SKUTEČNOSTI stojí? Staré mýty ve starých knihách musely být reintepretovány v světle pokroku poznání!
Ovšem stalker se bohům neklaní, dobývá si živobytí. A vědci z knihy dávají otázky hodně klíčové, to tu asi dost čtenářů nějak přehlédlo. Samozřejmě se jim zdá i zadrátované Pásmo nějak cizí, to v Šengenu nepoznali (ale už se zase drátují hranice)! My starší jsme byli zadrátovaní celá desetiletí. A co se týká odporných skládek – panečku, těch bývalo neurekom. Ovšem jsou tu noví borci, kteří planetu ještě víc srážejí na kolena, Adams nechá zlikvidovat Zemi, protože překáží galaktické dálnici, zatímco jeho hrdina si právě lehá před bagr, aby bránil svůj malý milý domeček…
Odpovědi na Fermiho paradox (kde tedy všichni vesmířané jsou?) dávají i moderní sci-fi Liou Cch´-sina Problém tří planet, z vědců se tím zabýval i slavný S. Hawking.
Ovšem i skládky se dají uklidit (ukliďte planetu!) a tak přijde vhod závěrečná premisa stalkera, která je, řekl bych až buddhistická! Koneckonců: musíme si fandit, ne?
Trochu mi to připomnělo film Total recal se Schwarcim... Takový divný pásmo, s dívnýma existencema a kde se daj sehnat všelijaký věcičky. Příběh hodně postavený na představivosti, asi se ani nebudu dívat na film, abych si to nepokazila.
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
Jsou knihy, které i když čtu před spaním, čtu. A pak jsou knihy, u kterých je čtení před spaním jen parodií čtení, kdy čtu pořád dokola jeden odstavec než kapituluji a druhý den si z něj stejně nic nepamatuji a čtu ho znova. Piknik u cesty byl v té druhé kategorii.
S.T.A.L.K.E.R.A. jsem hrál, znám jeho příběh a jeho základ je skvělý. Jen mi Piknik u cesty asi moc nesedl. Roderick mi byl ukrutně nesympatický (na rozdíl třeba od Guty), pořád jsem moc nevěděl, co že se to děje, o jednotlivých úkazech v Pásmu se mluvilo jako kdyby na konci knihy byl slovník pojmů, dění mimo Pásmo bylo nezáživné a vlastně tím úplně nejzajímavějším byl pro mě rozhovor Noonana s Pillmanem, což ostatně byla asi nejnosnější část co se týče hlavních otázek naznačených autory. Tahle část mě bavila moc, ostatní moc ne, některé vůbec. Hodnotím proto jako průměr.
Chtěl jsem citovat tutéž pasáž jako JohnCZ, ale nebudu to zbytečně dublovat, proto odkazuji na začátek jeho komentáře.